A tak s dvouměsíčním předstihem jsme se rozhodli, že 15.3.2003 si uděláme jednodenní výlet do Čech. Krátce před výstavou Przemka napdlo, že když už jedeme tolik kilometrů, mohli bychom si po cestě udělat zajížďku 200 km a navštívit naše štěně a jeho majitele v Krakově. Vše tedy klapalo ...

Z Późny jsme vyjeli a bylo jaro, v Krakově nás přivítala zima. Naštěstí "zima nezaskočila silničáře" a tak naše hodinové zpoždění bylo zaviněné výlučně silným provozem. Na místě nás již čekali Mat a Hobart (Aegis Wolf z Peronówki). Rychlé přivítání, maminka už očividně synka nepoznala. A není se co divit - za dva měsíce strašně vyrostl. Belka, jako vždy - využila toho, že má někoho, koho si může podřídit ... Na procházce Hobart neopouštěl místo u nohy majitelky ani na krok a choval se jako dobře vychovaný mladý pes a vůbec ne jako štěně. Určitě měl před naším příjezdem přísný rozhovor s majitelkou, aby nedělal ostudu ;) Řádit s Belkou začal teprve když přišel pomalu čas se rozloučit. Hobart a Mat odjeli do domu na horách a my, samozřejmě, do Ostravy...

V Ostravě nás přivítal sníh, ale sluníčko ho brzy změnilo na bláto. Naštěstí se celá výstava odbývala v halách tamního výstaviště. Nebylo tedy důvodu, k obavám, že vlčáci změní barvu z vlkošedé na blátivě černou. U kruhu jsme našli zbytek vystavovatelů. Posuzoval pan Řehánek, kterého jsme měli čest již potkat několikrát na našich výstavách v Polsku. Vlčáci přišli na řadu až poslední, měli jsme tedy čas na debaty a prohlídku výstavy. Konečně jsme přišli na řadu. A podařilo se. Belka získala prvního svého CACe a Jolly odešla z kruhu s BOBem. Ale popravdě řečeno, to není důvod, proč budeme dlouho na ostravskou výstavu vzpomínat. Důvodem byla především atmosféra výstavy, panující v kruhu i mimo něj - milý rozhodčí, dobře vychovaní vlčáci, kteří by mohli být vizitkou plemene - bez náznaku strachu nebo nejistoty z kruhu nebo rozhodčího, výtečné publikum, které zůstalo u kruhu speciálně kvůli ČsV. A v neposlední řadě i nálada vystavovatelů, takže se člověk neradoval jen ze svých úspěchů, ale i z úspěchů "konkurence". Škoda jen, že pouze my jsme zůstali až do finále. Protože vítězi juniorů tak utekla možnost prezentovat se ve finálovém kruhu. A reprezentovali by naše plemeno důstojně ...

Z Ostravy, místo toho, abychom jeli domů, jako každý správný vystavovatel, jsme zamířili do Legnice. A vše kvůli jedné SMSce s pozváním na louku sv. Jana Křtitele. Nebylo třeba se dlouho rozmýšlet ... V neděli ráno jsme již byli u Glogova. Krásná krajina s množstvím rybníků a potůčků a především ještě nezničená civilizací. Okolo desáté jsme byli na místě, ležícím na okraji vesničky, kde na 10 hektarovém hospodářství Bartek, Kamila a samozřejmě Fany chovají včely. Naši psi jistě nějak vycítili, že včelám je lepší nekřížit cestu, protože dosud zvědavá psiska se obloukem úlům vyhýbala. Shrnutí celé neděle by asi vypadalo takto - hspokojení návštěvníci (tedy my), psi unavení procházkami (tedy Belka a Jolly), krásně ztrávený den a odměnou sklenice výtečného medu ... Škoda, že to byl jen jeden den.

Domů jsme přijeli večer a přivítal nás uražený Bolton - není se co divit, určitě vycítil, o co přišel ... Příště, až pojedeme na podobný výlet, nezapomeneme ho vzít s sebou ...

Margo (Polsko)