27.4.2003 se sešli českoslovenští vlčáci a jejich majitelé k dalšímu z letošních
setkání, tentokráte v krásném prostředí areálu manželů Matušincových v jihomoravských
Jevišovicích. Většina účastníků přijela již o den dříve, protože v sobotu 26.4
se zde konala bonitace a svod mladých moravské pobočky KCHČSV.
Náš program začal pozdě odpoledne plánovanou besedou s Ivo Eichlerem, který byl
tak laskav a přijal naše pozvání a ujal se funkce rozhodčího závodu. Ivo, který
má zkušenosti s výcvikem a výchovou ČsV již od své vojenské prezenční služby,
kdy pracoval s ČsV u pohraniční stráže, vyprávěl velice zajímavé příběhy ze své
praxe a především dopodrobna analyzoval různé druhy chování našich psů a možné
příčiny občasných problémů a výcvikových neúspěchů.
 V
neděli ráno vše začalo. Závodníci si mohli vybrat ze dvou kategorií - ZOP nebo
ZVV1. V kategorii ZOP nastoupilo 9 vlčáků a v kategorii ZVV1 6 vlčáků. Nejprve
se šlo na stopy. Počasí nám tentokráte přálo, jako snad nikdy. V noci mírně sprchlo,
ráno bylo pod mrakem a tak podmínky pro stopy byly takřka ideální (kromě občasných
silnějších závanů větru). Stopy, až na jednu výjimku, proběhly bez závažnějších
závad, nicméně i tady se objevily nedostatky a tak přísný rozhodčí zadal poměrně
velký počet trestných bodů.
Po ukončení stop zahájili závod startující kategorie ZOP individuální poslušností.
Nutno předeslat, že závod byl organizován jako neoficiální a v obou kategoriích
šlo spíše o to, aby si začátečníci vyzkoušeli atmosféru závodu a pokročilejší
prověřili své psy nebo provedli jakousi generálku na zkoušku. Proto byli do závodu
připuštěni i psi, nesplňující věkový limit (dva účastníci v kategorii ZOP) a i
vlastní provádění a hodnocení cviků bylo zaměřeno spíše na to, aby rozhodčí zjistil,
kde jsou slabiny závodníků a poradil jim možné způsoby nápravy. Proto také celá
poslušnost trvala poněkud déle, než je normálně zvykem. Ivo Eichler, zvláště v
kategorii ZOP, prakticky po každém
cviku měl krátký komentář nejen pro startujícího psovoda ale pro všechny diváky.
A nutno říci, že napjatě poslouchali i "ostřílení kozáci", kteří již doby, kdy
skládali zkoušku ZOP, skoro ani nepamatují :o). Hodnocení kategorie ZOP bylo,
především u zjevných začátečníků, poněkud benevolentnější. Bylo např. povoleno
(samozřejmě se srážkou bodů) při odložení stát u psa blíže, než předepsaných 30
kroků. Někteří dokonce používali při přivolání dlouhé vodítko.
Potom nastoupili "borci" z kategorie ZVV1. Tady již bylo posuzování striktně podle
zkušebního řádu a bez jakýchkoliv úlev. I tak někteří závodníci využili příležitosti
a některé cviky provedli nácvikově i za cenu toho, že cvik byl anulován. Vzhledem
k tomu bodové výsledky poslušnosti nebyly nijak oslnivé. Ale i tady byly nejcennější
rady rozhodčího, co a jak vylepšit, jakým způsobem toho kterého psa více motivovat
atd.
 Po
posledním soutěžícím nastoupil Ivo Eichler s československým vlčákem (Agar Vlčí
naděje), o jehož dlouhodobý výcvik a výchovu se stará. Kdo z nás Agara potkal v
minulosti, nevěřil svým očím. Z nejistého až plachého zvířete se stal sebevědomý
pes, který v současnosti již má složeno několik zkoušek z výkonu, včetně základní
zkoušky TART. Ivo nám na příkladu tohoto psa ukázal, co vše lze s vlčákem dokázat.
Především hodně kritizovanou a údajně přirozenou nechuť a tím i pomalé provádění
cviků na příkladu Bada zcela vyvrátil. Myslím, že mnozí z nás alespoň částečně
přehodnotí své výcvikové návyky ...
Potom nastoupili startující ZOP na skupinovou poslušnost a speciální cviky. Tam,
s výjimkou jedné feny, která odmítala přenášení, nebylo závažnějších nedostatků.
Pouze jeden startující z této části závodu odstoupil.
Po krátké přestávce na občerstvení a technické přípravy, vrcholil závod v kategorii
ZVV1 obranami.Tady nutno říci, se projevily tradiční neduhy našich psů. A tak
pouze 3 psi se dostali nad hranici 75 bodů. Především na vyštěkání a razanci zákusů
ztráceli závodníci poměrně hodně bodů. I tady jsme ale viděli výjimky. Rozhodčí
bodoval přísně, i když se sebezapřením, protože sám moc dobře ví, že rození špičkoví
sportovní obranáři prostě naši psi nejsou.
A pak už se hodnotilo, vyhlašovalo a oceňovalo. Byli vyhlášeni nejen vítězové
obou kategorií, ale i nejlepší výkony na poslušnosti (Ira z Litavské kotliny),
na stopě (Kelt z Molu Es) a na obraně (Ira z Litavské kotliny). Současně se vyhlašoval
nejstarší (Nancy Šedá eminence - 6 let) a nejmladší (Carey Šedý chlup - 6 1/2
měsíce) účastník.  Na
startovní listině se objevil i jeden účastník z Francie (Art Vlčí sen) navíc handicapovaný
tím, že po úraze je ve svých pouhých 7 měsících na jedno oko slepý. Dalším handicapem
bylo, že majitelka mluvila pouze francouzsky a přestože se naučila všechny povely
v češtině, musela komunikace s ní probíhat přes 2 tlumočníky (česky-anglicky-francouzsky)
:o). Přesto Art předvedl se svou majitelkou pěkný výkon.
A co říci závěrem ? Celkový dojem byl velice pozitivní. Žádná řevnivost, hádky
nebo protesty. Všichni s chutí cvičili a předváděli, co již umí i to co neumí.
Velice oceňovali rady zkušeného rozhodčího a jeho hodnocení. V závodě totiž nešlo
o vítěze a poražené (i když vítězové si jistě zaslouží obdiv a dík za dobrou práci)
ale především o to se sejít, zkusit si atmosféru závodu a na tuto atmosféru zvyknout
i psa. Vždyť někteří z nás dosahují v tréninku velice dobrých výsledků, ale najednou
na zkoušce nebo závodě to "nějak nejde". Určitě je to dáno nervozitou psovoda,
která se přenáší i na psa, prováděním cviků v novém cizím prostředí, předdiváky
atd. A právě tento závod měl pomoci k tomu, aby psovodi své miláčky na takovéto
situace zvykali a na skutečných závodech nebo zkouškách tyto rušivé vlivy co nejvíce
eliminovali.
Ještě dovětek k výsledkům kategorie ZVV1. Asy Arančino poselství a její psovod
jsou krásným příkladem toho, že mnozí přesně pochopili, co naším závodem zamýšlíme.
Asy není nijak zvlášť vycvičená, ale její psovod se přesto přihlásil do těžší
kategorie jen proto, aby si odzkoušel všechny tři části zkoušky všestrannosti.
Jeho výsledky na stopě i na obraně byly, ve srovnání s ostatními, velice slabé.
Ale účelu bylo dosaženo. Vše si takříkajíc "osahal" a hned si od rozhodčího bral
kontakt na výcvikáře v okolí svého bydliště, který s ním bude vše "pilovat". A
to je hlavní cíl všech našich akcí - motivovat čévéčkáře k výcviku tím, že si
mohou porovnat své dovednosti s ostatními. Vždyť jen z velkého počtu cvičících
psů můžeme vybírat ty nejlepší pro špičkové výkony. A je jedno, zda psi mají "jen"
zkoušku ZOP nebo ZVV2. Proto čest takovým psovodům, jako je majitel Asy Arančino
poselství, kteří se nebojí neúspěchu a jdou do toho "srdcem" :o).
A moraváci těšte se, již se připravuje další závod v Jevišovicích, jehož termín
se včas dozvíte. Uvidíme, zda výkony budou zase o krůček lepší a tím i větší
radost z dosažených výsledků. Brzy v Jevišovicích nashledanou
Pavel
PS : Díky Daně a Karlovi Matušincovým za milé přijetí a péči o nás všechny,
Ivo Eichlerovi za jeho rozhodování a za tisíce dobrých rad a tipů, Zbyňkovi
Fantalovi za pěkné figurování a vůbec všem účastníkům za skvělou atmosféru celého
závodu.
|
Kategorie ZOP
|
| |
|
poslušnost
|
skupinové a speciální cviky
|
body celkem
|
|
1.
|
Bára Dakmat |
44
|
46
|
90
|
|
2.
|
Hoky z Molu Es |
41
|
48
|
89
|
|
3.
|
Nancy Šedá eminence |
37
|
47
|
84
|
|
4.
|
Cira Křivoklátský Atos |
42
|
36
|
78
|
|
5.
|
Brenna Šedý chlup |
31
|
46
|
77
|
|
6.
|
Art Vlčí sen |
30
|
46
|
76
|
|
7.
|
Alexa z Porčova mlýna |
23
|
48
|
71
|
|
8.
|
Carey Šedý chlup |
28
|
30
|
58
|
|
9.
|
Dia Dakmat |
13
|
-
|
13
|
|
Kategorie ZVV1
|
|
|
|
poslušnost
|
stopa
|
obrany
|
body celkem
|
|
1.
|
Ira z Litavské kotliny |
79
|
82
|
89
|
250
|
|
2.
|
Kelt z Molu Es |
75
|
93
|
82
|
250
|
|
3.
|
Asterix Eden severu |
70
|
83
|
69
|
222
|
|
4.
|
Dorin Dakmat |
49
|
77
|
78
|
204
|
|
5.
|
Dolly Dakmat |
54
|
73
|
63
|
190
|
|
6.
|
Asy Arančino poselství |
54
|
30
|
2
|
86
|
|
