On velmi dobře věděl, co ho ten den čeká a moc se těšil na setkání se svými psími i člověčími kamarády. Jenom mu nebylo jasné, jak chce jeho páníček s "přídavnými nožičkami" zdolat trasu plánované sportovní čtyřkilometrové chůze na naší památnou horu Říp. Ale záhy zjistil, že páníčkové přemluvili nesportovního strýčka, který slíbil, že prý ho do cíle dovede.

Praotec Čech by se asi divil kolik "vlků" se mu sešlo v ten den pod horou v té zaslíbené zemi. Že nejrozšířenějším psím plemenem v ní jsou šikovná čévéčka, ale že svého zástupce vyslali i "maliňáci, švýcaři a jezevčíci".

Počasí nám všem přálo, pejskové všech věkových kategorii si náramně rozuměli a páníčkové si měli, ostatně jako vždy při akcích pořádaných IWSC, o čem povídat. Ale na přátelské klábosení bude čas ještě celý den, teď se blíží začátek závodu.

Pejskové byli rozděleni do dvou skupin a to s přihlédnutím k věku jejich i závodících páníčků. Všichni byli řádně nažhaveni, neboť není důležité se zúčastnit, ale vyhrát...! Moc dobře víme, že svět nechce znát poražených... :o). A závod začíná !

O jeho průběhu svědčí nadprůměrné výkony všech zúčastněných, které se zračily v jejich tvářích při cílovém posilňovacím doušku domácí slivovičky. Z výsledků je nutno vyzvednout výkon onoho nesportovního strýčka, který se s naším Diouškem stal v rekordním čase celkovým vítězem. A považte, že náš "lenivý" pejsek pravidelně obsazoval spodní příčky žebříčku.

Poté, co se pejskové občerstvili vodičkou, byli i se svým početným doprovodem shromážděni před rotundou, aby byli vyfotografováni pro stálou památku a na vědomost všem čévéčkovým přátelům, kteří se bohužel nemohli zúčastnit. Následovala cesta dolů do blízké střelnice, kde byl zajištěn dobrý oběd a kde také proběhlo závěrečné vyhodnocení celého závodu. Ve tvářích všech účastníků se sice zračila únava z namáhavého pochodu i teplého počasí, ale bylo na nich též znát, že jsou rádi, že se mohli opět setkat a příjemně poklábosit. Styčný důstojník celé akce a velmi dobrý střelec Pavel "Hoky" Hanuška :o) zajistil pro zájemce s "loveckými pudy" možnost si své sny zrealizovat. A nutno podotknout, že některým šla střelba lépe než běh.

Na závěr bych chtěl poděkovat všem organizátorům této, opět vydařené, akce a chtěl bych všechny, kteří budou tyto řádky číst, pozvat na příští setkání, které se koná dne 10. května na plzeňském cvičišti.

Renata & Tomáš

Zpráva o pořádání akce nazvané "Rychle spěchem za Praotcem Čechem aneb s národním plemenem na národní horu" mě velice zaujala. Jelikož z naší vesničky nedaleko Děčína do Roudnice není cesta tak daleká, nebylo pro nás rozhodování těžké. A protože už název celé akce mnohé sliboval, dohodli jsme se nejenom my, majitelé 2 čéveček, ale i další kamarádi, že se sejdeme a společně vyrazíme dobýt horu Říp.

A tak ráno prvního května jsme naložili naši vlčí smečku do auta společně s dalším psím darebákem (blíže neurčeným křížencem podobným jezevčíkovi, který byl nalezen v popelnici) - Malinou. Kromě jmenovaného Maliny se ještě zúčastnili čévéčka Chemie Eden Severu a Bary Lupus Bohemia Genao a samozřejmě ještě smečka lidská čítající 6 lidí ve funkci 3 psovodů a dále "lékařského a technického doprovodu".

I když byla naše cesta poněkud komplikovaná, dorazili jsme na štěstí včas. Po krátkém pozdravení s organizátorem akce, který nás seznámil s trasou a celou organizací, jsme se zaregistrovali a vyrazili. Jelikož nám přálo počasí a cesta vedla vskutku malebnou krajinou, nasadili jsme "výletní" tempo. Až na Malinu a Baryho, kteří se nás snažili přesvědčit, že bychom měli opravdu závodit. A bohužel jejich přesvědčení o závodění vydrželo až na vrchol.

Blíže k vrcholu se cesta stala krkolomnější a my už jsme s napětím očekávali, kdyže se před námi objeví Praotec Čech, aby nás ve vytouženém cíli uvítal. Vrchol s rotundou se objevil záhy, avšak namísto Praotce nás uvítala cílová kontrola s náležitým překvapením. Nebylo nám nabídnuto mléko ani strdí, ale "panák" opravdové (a velice dobré) slivovice. I tu jsme pokořili.

Po provedení skupinového fota jsme se společně vydali cestou dolů zpět do vesnice Vražkov na střelnici, kde pro nás byl připraven oběd a vyhlášení výsledků závodu. Po obědě jsme se s mírně unavenými vlky a ostatními členy výpravy vydali k domovu.

Akce se opravdu vyvedla: počasí nám přálo, organizace byla taktéž vydařená a i starší psovodi cestu zvládli bez větší námahy. Proto musím konstatovat, že i když jsme se akce pořádané IWSC zúčastnili poprvé, tak ale určitě ne naposledy.

Petra

... zemský ráj to na pohled ... mlékem a strdím oplývající ... taková slova tanula na mysl snad každému, kdo se cestou rozhlédl kolem ...

Nemůžu říct o sobě, že patřím zrovna mezi spisovatele, moje vyjadřování je spíš technického rázu, stručné a krátké. Nicméně akce, o které se chci zmínit, stála za to, abych i já usedla a na spisovatele si zahrála. "Rychle, spěchem za praotcem Čechem", tak se ona akce jmenovala.

Jsem majitelkou ČsV krátkou dobu,16 měsíců, ale myslím si, že na druhou stranu je to dost dlouhá doba, abych i já mohla zhodnotit aktivity kolem našeho plemene. S politováním musím konstatovat, že většina akcí se soustřeďuje na -"závody, zkoušky, výstavy" - akce založené výlučně na poslušnosti psa, bez možnosti jeho svobodného projevu. Je hezké, že pes poslechne na slovo, ale je mnohem krásnější pozorovat psa, jak skotačí na louce se svým kamarádem, tu honí motýlka, tu loví myš a pak se strašně zlobí, že už mu zase ten bažant uletěl. Akce o které píši to vlastně mému "miláčkovi" umožnila. Já vím, že dát psovi volnost pohybu je v podstatě moje záležitost a můžu říct, že vycházky s kamarádem u nás nejsou výjimkou, ale tohle je něco jiného. Pejskovi i jeho majiteli dává tato akce nejenom se fyzicky vybít, ale i společensky vyžít. Vždyť setkání s jinými majiteli a jejich pejsky je přínosem pro oba, psa i majitele.

Taky musím říct, že organizačně byla akce velmi dobře zvládnuta. Trasa byla vybrána s přihlédnutím na možnosti všech zúčastněných a cílová rovinka neměla chybu. To je taky jeden z důvodu proč volám : "Víc takových akcí !".

Pevně věřím a doufám, a teď můžu mluvit i za své přatele, kteří se této nádherné akce zúčastnili společně se mnou, že tohle nebyla ojedinělá vlaštovka, že takovýchto "setkání" bude víc. Vím, že zorganizovat jakýkoliv typ akce je časově náročná záležitost ale na druhou stranu spokojenost zúčastněných dává sílu do další práce.

A proto ještě jednou a naposledy volám : "...víc, víc, víc..."

Jaroslava & Bria Bariho dvůr, Mc Navarem z Molu Es & Radka s Honzou

Po delší době jsem se rozhodla pro nějakou tu akci s ČsV a protože jsem už hodně dlouho nebyla na Řípu bylo to jasné … i když sice už nevlastním československého vlčáka srdcem jsem stále u tohoto zajímavého plemene zůstala. Dne 1.5. v 9 hodin jsme se všichni sešli u kapličky ve Vražkově jak bylo v pozvánce. Můj pes byl sice tak trochu jiný neboť je celý bílý jedná se o ročního bílého americko-kanadského ovčáka (nyní už bílého švýcarského ovčáka) ale myslím, že to bylo zcela jedno. Zahlédla jsem mezi psy mimochodem také i např. jezevčíka, pro kterého výstup nebyl žádným problémem. Startovalo se po dvou minutách a organizačně bylo vše suprově zvládnuto, takže na Říp vystoupil každý i když ne všichni účastníci měli takovou skvělou fyzičku jako jejich čtyřnozí miláčkové. O mně ani nemluvě, myslela jsem že už do cíle nedojdu, ale při pohledu na hyperaktivního Big-boye a mého přítele nemohla jsem se přece pozastavit …. V cíli čekala na Bigíska voda tak byl snad ten nejšťastnější pes pod sluncem, které ostatně chvílemi opravdu hezky hřálo....

Sestup se všemi ostatními se stal pro mě docela hezkým výletem s příjemnějším tempem, no je vidět, že sedím skoro každý den jen v kanceláři, kromě výcviku Big boye (a to mi dá opravdu někdy dost zabrat) a jízdy na koni, kole se už skoro žádnému sportu nevěnuji.

Dalším příjemným cílem se stala místní střelnice s velmi milou obsluhou. Nejprve nám Pavel pustil ukázku z připravovaného DVD s čévéčky, poté vyhlásil vítěze dvou kategorií. Pro ně byly určeny krásné ozdobné talíře s motivem ČsV, který byl i na plackách, které dostali všichni již na startu. Bylo pro mě docela překvapením, že jsme skončili s Big-boyem pátí a co ještě bylo pro mě příjemnějším překvapením, že Pavel skončil až těsně za námi a to mému soutěživému duchu rozhodně přispělo :). k zúčastnění se zase nějaké další akci s příznivci ČsV. Pak už následovalo jen typické české jídlo knedlo-zelo-vepřo a jelo se domů, neboť dlouhosrstý Bigísek se už těšil na koupání v rybníce, které bylo pro něho asi tou nejlepší odměnou.

Závěrem bych chtěla poděkovat organizátorům z IWSC, kteří se zasloužili o velice dobrou organizaci celé akce a myslím, že všichni účastníci byli příjemně naladěni jako já, přítel a Big-boy.

Karolína

II. Kategorie
	Jméno psa	Jméno psovoda	Čas
1.	Iky od Úhoště	Michal Hrabák	22:00
2.	Kelt z Molu Es	Kamil Horák	26:00
3.	Agar Morušový háj	Peter van Erne	31:00
4.	Aron od Rajské chvojky	Zdeněk Štefka	32:00
5.	Big Boy (ACO)	Karolína Jindrová	34:00
6.	Hoky z Molu Es	Pavel Hanuška	37:00
7.	Nancy Šedá eminence	Jana Hanušková	38:00
8.-9.	Mc Navar z Molu Es	Jan Rieger	40:00
8.-9.	Bria Bariho dvůr	Jaroslava Vosátková	40:00
10.-12.	Ko-Ko z Molu Es	Hana Kaufmannová ml.	42:00
10.-12.	Ali Reolup	Hana Kaufmannová	42:00
10.-12.	Bary Lupus Bohemia Genao	Petra Vítková	42:00
13.	Chemie Eden severu	Marie Zlámalová	45:00
14.	Bruxa Břevnovská stopa	Vladimír Maudr	53:00

Nejstarším účastníkem se stala Bruxa Břevnovská stopa (10 let).

Nejmladším účastníkem byl Cyril z Vlčí chaloupky (4 1/2 měsíce).

Domácí slivovičkou akci sponzorovala chovatelská stanice "Stín vlka" z Vlčnova.

Díky za velkou pomoc Renatě a Tomášovi, kteří se, přes Tomášovo zranění (chodí o berlích), dopravili na vrchol Řípu a ujali se funkce cílových rozhodčích, "nalévačů" slivovice :o) a sčítačů výsledků.