Po přejetí více než 1000 km a po velice chladné noci, ztrávené ve stanu u Salzburgu, jsme dorazili v pátek okolo 15:00 hod. do Jevišovic. Byli jsme srdečně přivítáni a k přenocování nám byla přidělena jedna z chatek. Když jsme se k ní blížili, byli jsme sledováni několika páry vlčáckých očí. Uhodilo mne do očí, že všichni psi byli uvázáni a měli nasazeny košíky. Po několika krocích mi bylo jasné proč. Přestože jsme je obcházeli velkým obloukem, každý z nich napínal úvaz k prasknutí. Když jsme si vybalili věci, šli jsme se seznámit s krásným okolím s malou říčkou. Po dlouhé cestě se naši psi těšili, že se mohli volně proběhnout.

Po procházce jsme se rozhodli posedět s dalšími majiteli ČsV. Jako obvykle jsme s sebou vzali i naše psy. Ale také tam byli všichni psi uvázáni v bezpečné vzdálenosti a s nasazenými košíky. Naši psi šli s námi až ke stolu a hned si lehli pod lavici, přestože jsem měl pocit, že se to tady tak nedělá. Postupně se scházeli další a další majitelé se svými psy. Přivítali jsme se také s matkou a bratry našeho Arryna. Psi byli velice klidní a nejevili žádnou agresivitu vůči lidem. Ale psi mezi sebou již nebyli tak přátelští. Nikdy jsem ještě neviděl Arryna tak bojově naladěného, že se k němu nesměli přiblížit ani jeho bratři a matka. Candy se schovala do chatky a nedalo se jí vylákat ven. Také ostatní majitelé potvrdili, že dosud neviděli takové chování u svých psů.

Když jsme šli spát, většina psů zůstávala přivázána venku. Naši psi, samozřejmě, s námi spali v chatce. Venku psi vyli a musím přiznat, že bylo krásné jejich zpěv při usínání poslouchat.

Následující den se konal svod mladých. Arryn i já jsme se museli předvést rozhodčímu. Byla měřena výška, prohlédnuty zuby, zkontrolována varlata, musili jsme také proběhnout několik metrů postavit se pro fotografování atd. Normálně Arryn vše přestál bez problémů. Zrovna jsem něco projednával s rozhodčí a náhle cítím, že Arryn napíná vodítko a snaží se utéci. Ohlédnu se a vidím, že od Arryna odbíhá jakýsi muž. Už bylo vše jasné, zatímco jsem mluvil s rozhodčí, k Arrynovi přišel člověk. Nejprve byl milý, nechal se přivítat, potom poodešel několik metrů, obrátil se a s napřaženou pěstí se rozběhl proti Arrynovi a zkoušel na něj zaútočit. Po tom, co jsem se zeptal, co to znamená, bylo mi řečeno, že to byl způsob zkoušky povahy. Já si z toho nic nedělal, ale moje přítelkyně, která vše sledovala, byla šokovaná a také majitel Aroka byl poděšený. Po tom jsme ještě dlouho o tom diskutovali a všichni (ze západní Evropy) jsme se shodli, že něco takového je zcela nesmyslné. Odpoledne probíhala oficiální bonitace. Také tam probíhalo to samé, jen s tím rozdílem, že v nápřahu bylo použito prutu. Co si o tom myslet, musí každý rozhodnout sám. My jsme to viděli jako špatný nápad.

Potom jsme se dohodli s Michelem, majitele Aroka, že se vrátíme domů ještě večer, protože jsme nechtěli dále vystavovat psy takové nervózní atmosféře. Zvláště, když druhý den měly proběhnout závody, které by jistě náladu ještě více přiostřily. Hned za hranicí jsme zastavili u pumpy. Využili jsme příležitosti a vypustili jsme naše psy, aby si trochu protáhli tlapky na blízké louce. A vida, naši psi si znamenitě rozuměli, zvláště Arryn a Arok, které na svodu nebylo možné pustit k sobě na méně, než dva metry, se bavili náramně, jako by se nic nestalo.

Resumé: Bylo to velmi zajímavé, viděl jsem a mohl sledovat mnoho ČsV, navázali jsme nová přátelství, zvláště s Michelem Camuratim z Itálie, kterého jistě brzy navštívíme. Ale z pohledu ČsV, bonitace a zkoušky povahy, zůstává mi po tomto výletě mnoho otázek. ČsV jako pracovní pes ano, ale pokud to musí být spojeno s rozvojem agresivity, pak je to pro mne sporné. Lavinový pes, záchranářský atd. nesmí být ostrý a přesto takoví psi dělají na veřejnosti mnohem lepší obrázek, než všichni ostří psi dohromady. Každý člen norského parlamentu, kde se všeobecně diskutuje o zákazu ČsV, by po takovém výletu okamžitě zvedl ruku pro zákaz. To je to, co chceme ? Nebo to chtějí lidé z ČR, kteří jsou zodpovědní za chov s ohledem na brzký vstup do EU, kde se o zákazu bojových psů diskutuje ? Nemám ponětí !

Jestliže si tento článek přečte alespoň několik čtenářů a zamyslí se nad ním, pak má cesta měla smysl.

Zdravím všechny ČsV a jejich majitele

Markus se smečkou (Švýcarsko)