Výcvik poslušnosti proběhl nikoliv v původně zamýšlených 3-4 členných skupinkách ale opět jen ve skupině začátečníků a pokročilých se stejnými trenéry, jako na stopách. Bohužel pokročilí pochopili špatně organizaci a po krátkém společném výcviku se většinou rozprchli se svými miláčky na procházku. Když skončil výcvik poslušnosti začátečníků, měl každý možnost individuálního výcviku s Helenou. Bohužel toho moc psovodů nevyužilo. Poté přišlo na řadu zpestření prvního dne - coursing. Byla zbudována krátká, asi 200-250 m dlouhá trať, kde si každý mohl vyzkoušet tuto sportovní disciplínu. Ukázku předvedl dvojnásobný mistr republiky Hoky z Molu Es :o) a sklidil zasloužený potlesk. Běhali skoro všichni, včetně účastníků s jinými plemeny. Nejmenším závodníkem byla jezevčice Niky !

Po coursingu a opětné občerstvovací přestávce probíhaly až do večeře individuální výcviky obran. Oba figuranti - Jiří Haleš a Petr Vítovec - nabídli všem účastníků konzultace a výcvik podle jejich přání. Po večeři opět proběhl společenský večer i když již ne tak bouřlivý, jako předchozí :o). V neděli ráno ještě proběhly pro některé zájemce individuální obrany a poté již očekávaná soutěž o nejšikovnějšího psa a psovoda, která byla obestřena tajemstvím, protože do poslední chvíle nikdo ze startujících nevěděl, jaké disciplíny hlavní organizátorka - Michaela Pokorná, vlastně připravila. I tady bylo nutné trochu improvizovat, protože jinak vypadají disciplíny na papíře a v představě a jinak v praxi. Soutěž neměla za cíl změřit síly ve výcviku, ale především ukázat chování psů a jejich ovladatelnost v nezvyklých situacích (i když vycvičení psi měli na některých disciplínách výhodu). Takže jak jsme nakonec soutěžili ?

První disciplína byla nazvána "Neupíjej, nerozlívej". Psovod s děravým kelímkem plným vody měl se svým psem přeskočit překážku, provést sed a leh (sednout a lehnout si musel i psovod) a doběhnout zpět. Tady se mu změřil zbytek vody v kelímku a podle toho a provedení cviků přidělily body. Poměrně velkému množství i psů s výcvikem dělalo problémy sednout si a lehnout na povel, když jejich psovod sedal a lehal s nimi. Byli z toho trochu zmateni. Ale jde přece o obecnou poslušnost psa a musí být jedno, v jaké poloze se nachází psovod. Pes by měl vždy poslechnout.

Druhá disciplína - "Co dokáže pes, dokáže i psovod" byla na první pohled velice jednoduchá. Plazení pod sítí, umístěnou asi tak 60 cm nad zemí a dlouhou přibližně 6 m. Za doteky byly strhávány body. U této disciplíny měli výhodu naši hosté s malými plemeny. Kokršpaněl, jezevčík a staffordšírský bullteriér se teotericky nemuseli pod sítí vůbec plazit :o). Nakonec jediným psem, který celou trať skutečně proplazil, byl právě staffordšírský bullteriér.

Třetí disciplína - "Kolumbovo vejce" spočívala v absolvování trati s vejcem na lžíci. Čas nehrál roli. Psi byli vedeni na stejném krátkém vodítku. Pokročilí museli mít vodítko navlečemo na stené ruce, jakou drželi lžíci. Začátečníci v ruce opačné. Za dotek vodítka druhou rukou nebo korigování psa rukou byly strhávány body. Pokud vejce spadlo byla disciplína anulována. Neuvěřitelnou smůlu zde měl nejmladší účastník soutěže 10-ti letý Jan Otýs, který odvážně nastoupil s rotweilerem Nerem, který mu sahal až nad pas. Celou trať prošel bez větších problémů a vejce mu spadlo až několik metrů před cílem.

Po obědě nastoupili účastníci k disciplíně "Kdo neskáče, není Čech". Šlo o přeskok živých překážek. Začátečníci přeskakovali tři ležící pomocníky, pokročilí pomocníky v předklonu. I tady byly k vidění velice dobré výkony, ale našli se i tací psi, kteří prostě stávkovali.

Další disciplína dostala název "Kde je nás víc". Pes musel nastoupit do dvoukoláku. Majitel ho převezl po trati asi 15 metrů. Tam pes vystoupil, psovod ho vzal do náručí a přenesl zpět. Hodně psů mělo problémy do dvoukoláku jen nastoupit a ještě více mělo tendenci vyskočit, když se vozík rozjel. Ale i tady nakonec většina psů trať absolvovala.

Předposlední disciplínou byly "Skořápky". Před psem ležely na zemi tři kelímky a pod jedním z nich byl schován kus párku. Pes měl párek najít a za každý shozený nesprávný kelímek se strhávaly body. Tato disciplína byla ze strany organizátorů nejproblematičtější. Ale už máme nápad, jak ji příště vylepšit.

A pak již přišla závěrečná disciplína "Samá voda". Pes nastoupil do lodičky, ta s ním odjela pár metrů od břehu a majitel psa přivolal. Někteří psi měli problém vůbec do loďky nastoupit a mnoha z nich se nechtělo do vody skočit. Nakonec ale celých 75% startujících disciplínu splnilo.

Vlčákům a jejich nadšeným majitelům a příznivcům "ZDAR"

Pavel

A slovo výcvikáře ...

Do Nadějkova jsem jela jako pomocná ruka při výcviku, ale souhra náhod mě "povýšila" na hlavního výcvikáře. V praxi to znamenalo, že jsem se v jistých okamžicích toužila naklonovat, abych se mohla všem věnovat podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, ale také to, že jsem na sklonku sobotního dne ztratila bohužel hlas. Snad jsem o něj nepřišla zbytečně. Alespoň vzpomínka na pozorný výraz naslouchajících psovodů mě v tom utvrzuje. Pro nácvik stop jsme měli k dispozici krásnou posekanou louku, a tak měli všichni téměř ideální podmínky, včetně počasí, které bylo vůbec víc než příznivé. Co se týká poslušnosti, tak tam se mi asi nejlépe pracovalo se skupinkou začátečníků, která byla pouze tříčlenná, což je naprosto ideální počet. Se středně pokročilými (6 psovodů) to bylo již malinko složitější při "manévrování" po cvičební ploše, ale zase jsme se více vyřádili. Navíc jsem měla v osobě Pavla Hanušky simultánního překladatele do němčiny, což bylo zcela originální (rozhodně jsem takovýto výcvik ještě nikdy nevedla). Celé toto víkendové setkání ve mně zanechalo příjemný pocit, že "čévéčkáři" o výcvik stojí a mně nezbývá, než jim popřát, aby jim to co nejdéle vydrželo.

Helena

Akci sponzorovali :
Karel Štochl - 50 kg uzenin pro psy (někteří už v neděli odmítali vzít si i klobásu :o) )
625. ZKO Plzeň - cena pro vítěze soutěže
Ivana a Marek Fadrný - vajíčka pro soutěžní disciplínu
IWSC - ceny pro vítěze soutěže a upomínky pro účastníky