Určitě je třeba vysvětlit některé v této souvislosti používané pojmy. Chovatelé běžně hovoří o kryptorchidech. Název je odvozený od řeckého krypto znamenajícího skrytý. V praxi to tedy znamená, že jedno nebo obě varlata jsou skrytá, nejčastěji v dutině břišní, tříselném kanále nebo v podkoží v oblasti před šourkem. Druhý v této oblasti používaný termín - monorchid, má význam trochu odlišný. Mono, znamená jedno. Monorchid je tedy pes, který má vyvinuté pouze jedno varle. Z hlediska chovatelského není rozhodující, zda se jedná o krypto či monorchida a pouhým pohledem nebo pohmatem je také obtížné rozhodnout, o co se vlastně jedná. Jedno nebo obě varlata nejsou v šourku hmatná a bez odborného vyšetření (a někdy i s ním) je velmi těžké říci, zda jsou varlata skrytá či nevyvinutá. V obou případech je to závažná odchylka pohlavních orgánů psa, odchylka, která může mít velmi negativní dopad na jeho plodnost a tedy odchylka z hlediska možných potomků velmi nežádoucí.

Varlata (testis) jsou orgány tvořené mimo jiné semenoplodnými kanálky, v kterých se tvoří spermie. Ty pak putují do nadvarlat, kde dozrávají a pokud dojde k páření, dostávají se prostřednictvím pyje (penisu) do pohlavních orgánů feny. Pokud k páření nedojde, jsou postupně uvolňovány odcházejí z těla např. s močí. Vývoj spermií ovlivňuje řada faktorů. Patří mezi ně i teplota, při které vývoj probíhá. Ta nesmí být příliš vysoká a proto jsou varlata uložena mimo tělo nebo spíše mimo dutinu břišní psa. Nejsou tam ale od samého začátku jeho života. V době embrionálního vývoje jsou varlata uložena na vnější straně pobřišnice v dutině břišní budoucího psa samce. Jak se pes postupně vyvíjí, varlata cestují, většinou se používá termín sestupují, a zhruba v pěti až šesti týdnech věku štěněte by měla být v šourku. Věk, ve kterém sestup dokončí, se řídí plemenem, zdravotním stavem psa a samozřejmě dochází k různým individuálním odchylkám.

Prodej štěněte, obsah prodejní smlouvy a zodpovědnost chovatele za podobné vady by určitě zasloužily právní výklad. Většinou je uváděno, že chovatel zodpovídá za vadu zjištěnou do určité doby po odběru štěněte, nejčastěji se hovoří o době 6-ti týdnů. Dá se ale říci, že k takovému "zpět vtaženému" varleti se přistupuje podobně, jako k případům, kdy po výměně chrupu se projeví absence zubů nebo nekorektní skus. Rozumný chovatel se snaží problémům předejít, nabyvateli pejska jeho varlátka ukáže a ten nejrozumnější si nechá veterinářem štěňata prohlédnout a potvrdit jejich zdravotní stav, typ skusu i probíranou oblast.

Z chovatelského hlediska jsou samčí orgány psa velmi důležité. Smutné je pravidlo schválnosti, podle kterého většinou pes, který varlata nemá na svém místě, bývá po exteriérové stránce překrásný. Má-li pes některou z výše uvedených vad, je vyloučen z chovu, ale neznamená to, že je automaticky neplodný. Pořídí-li si tedy někdo takto postiženého pejska s tím, že jej bez nebezpečí potomstva může ponechat s fenou, mýlí se.

Je známo, že obě uvedené vady (kryptorchismus, monorchismus) jsou dědičné. Např MVDr. Jan Koller uvádí, že se jedná záležitost recesivní a polyvalentní, což v praxi znamená, že se uplatňuje více genů, že nepříjemnou vlohu musí získat pes od obou rodičů a že z hlediska genetického je to záležitost velmi složitá. Leckoho asi překvapí, že nositelem čistě samčího problému je i matka fena. Když se v plemeni objeví kryptorchid, dochází občas ke sporům mezi chovatelem a nabyvatelem štěněte. Problémem se zabývají také chovatelské kluby, protože je zajímá z hlediska vedení chovu. Neméně důležitý ale je dopad, který nesestouplé varle může mít pro samotného psa. Ten, kdo má takto postiženého jedince by na to měl, pokud se vyskytnou zdravotní problémy, upozornit ošetřujícího veterináře. Organismus psa je jako jemný hodinový strojek. Každé skřípající kolečko se může projevit. Zvláště to platí v oblasti zvýšené či snížené hladiny různých hormonů a ten, kdo zdravotní problém řeší, by měl vědět, že podobné nebezpečí hrozí. U určitého procenta psů s nesestouplým varletem dochází ve vyšším věku k velmi nepříjemné komplikaci. Varle se začne zvětšovat, působí v dutině břišní jako nežádoucí těleso a ojedinělé nejsou ani případy, kdy se celá záležitost zvrhne v zhoubné bujení. Proto řada veterinářů doporučuje skryté varle vyjmout v době, kdy ještě nedělá problémy. Pokud se na to, že varle nesestupuje správným způsobem nebo je zatahováno zpět, přijde včas, je možné se pokusit problém ovlivnit léky, někdo doporučuje i různé masáže. Z hlediska zdraví psa to může být určité řešení. Každý, kdo má podobně ovlivňovaného psa, by se ale měl na celou záležitost dívat z hlediska celého chovu, nikoliv jen z hlediska daného jedince. Měl by prostě být schopen říci : "Můj pes by bez ovlivnění léky nebyl v oblasti reprodukce v pořádku a proto nemůže být využíván v chovu.". I v tomto případě, stejně jako v celém chovu psů, nesmírně záleží na osobnosti majitele psa a na jeho seriózním přístupu.

Vladimíra Tichá