trest nebo pochvala?
 

Zdravím prosím o radu naše fenka (Besta-3 měsíce) zvládá přivolání na jedničku pokud v tom není žrádlo tím myslím co najde na procházce (jablka,mršiny a různý pohozený odpad) nejde mi tak o to přivolání protože je jasné že ve 3 měsících přivolání není a ani nemůže být 100% spíše mi jde o to jak se zachovat když tu mršinu vezme do tlamy a já ji chci odvolat a ona jak naschvál ode mne odbíhá protože nechce abych ji to sebral a když se kni přiblížím tak zase poodběhne když tu mršinu spořádá tak jde ke mně ale nejde úplně jen kolem mě popobíhá a krouží a když už přijde na dosah tak nevím jestli ji pochválit což se mi nezdá moc výchovný nebo ji potrestat ale zase nechci aby se potom nebála ke mně přijít je to začarovaný kruh tak vás prosím o radu pokud s tím máte někdo zkušenost děkuji jo a odpovědi typu měj ji na vodítku si můžete odpustit mě zajímá jak řešit situaci když je na volno děkuji.

Tak to vem z jejího pohledu: Jůůůů, našla jsem něco dobrého, co doma normálně nedostanu, i odměny, které ten páníček nosí nedosahují kvality nalezeného... Honem to zbaštím, ať se nemusím dělit... A kruci... bylo to tak dobré, že jsem se s alfou nerozdělila... to bude průůšvih... Tak si ho radši ze všech stran prohlídnu a očuchám jestli náhodou nemá vztek a já nedostanu nabančíno...
Co takhle naučit jí povel pusť? U štěněte hlavně formou výměny - horší za lepší... :rock_3
Co tahle

Jo, tohle taky řešíme, zvlášť teď se mu nějak vrátila záliba v pojídání vlastních bobků, to je taky super:roll: Někde jsem četla, že je dobré štěně naučit, že když najde nějakou "pochoutku", má s ní přijít a vyměnit za pamlsek... což je dobrá teorie, ale... :lol: Vzhledem k tomu, že ten náš miláček odmítá přijít i normálně, nedokážu si představit, že by ho něco na světě donutilo přijít se svým objevem:lol: Když může volně pobíhat, nezajímá ho ani přivolání, ani sebeoblíbenější pamlsky, za které se doma nebo na zahradě může třeba postavit na hlavu, venku na ně nepřijde a když mu je za něco dám, tak je vyplivne:twisted: Ještě asi před měsícem to nedělal, chodil na přivolání na 100%, pak ze dne na den, jako když utne, mě začal naprosto ignorovat (ale ne že by si třeba něco čichal a nevnímal, ne, on se na zavolání otočí, podívá se na mě stylem, jestli mi nepřeskočilo, a odkráčí pryč), během několika dní se absolutní ignorace změnila na částečnou, ale pořád je častější neuposlechnutí než poslechnutí... a vzhledem k tomu, že ten náš pošuk bezmezně miluje všechny psy i lidi, především děti, a to tím způsobem že na ně skočí a začne kousat hlava nehlava a má už skoro dvacet kilo, začíná být u nás puštění z vodítka celkem noční můra:|

Není v tom nic čarovného. Pokud už to sežere a od povelu k přivolání, na který nereagovala, uplynula logicky už nějaká doba, tak nemá smysl dělat nic. Prostě nereagovat. Na pochvalu i na trest už je pozdě. Řešením je dokud se nenaučí přivolání, tak ji mít neustále s dlouhým vodítkem. Nemusím ho držet v ruce, ale měla by ho mít stále připnuté, abych mohl reagovat a chytit si li, když nereaguje na přivolání.
Jinak naprostý souhlas s Veronikou.

V čem je teorie výměny nevyužitelná v praxi?
Pokud nechodí "normálně" je něco špatně. V té chvíli si pokládám otázku... proč je pro mého psa zajímavější jiný pes nebo jiný člověk... Moje špicka bohužel měla VELKÝ zájem o cizí psy.... a ještě to nebylo z kamaradství :evil:... takže okamžitě vymyslet co jí bude stát za to, aby se zajímala o mě a neštěkala mi na psy... u ní je to míček, uzlík, když je nouze tak i prázdná ruka s kterou dělám jako kdybych v ní právě ten míček nebo uzlík měla...
U čévéčkový jsem řešila neuposlechnutí jen když jsme potkali známého psa a ona si s ním chtěla hrát... takže postupně jsem jí z té hry odvolávala (samozřejmě prvně až když sama dala najevo, že už jí ta hra moc nebere, abych měla setsakra jistotu, že přijde a že bude za co jí odměnit), pak čím dál tím dříve, častěji... když tam těch milovaných bylo víc... NIKDY jsem jí nepřivolala, abych jí HNED dala na vodítko a odešli jsme... Často jsem jí přivolala i 5x ze hry jen odměnila a zase vypustila ke psu :-)
S tím žraním hnusů - já to trénovala s velkou kostí, tu hned pes nesežere, chvíli vydrží... - mám to na povel "podej". Už si nepamatuju jestli nejdřív doma a pak venku, protože ona v tomhle nijak problematická nebyla. Nicméně pak byl (a vlastně je doteď) výsledek ten, že když něco většího najde nosí mi to jako kořist a po té co jí pochválím a teprve na povel vem si to si to zbaští sama :-). Jde o to, aby se pes naučil, že i když veme do huby něco tak nebude potrestán, že to našel, ale naopak VŽDY pochválen, že to donesl. Takže i páníček se musí naučit, že psa za odevzdání toho největšího hnusu psa NIKDY nepotrestá.

Že je něco špatně je mi jasné:) Akorát nevím co... opravdu jsem si dávala pozor, abych ho nevolala a hned nepřipnula na vodítko, nebo netrestala nebo cokoliv... ale zřejmě jsem přece jen udělala něco, co jsem nepostřehla a on jo:| Každopádně jak ho nalákat, aby přišel, fakt netuším... pamlsky venku nechce, hračky ho nezajímají vůbec, jediné, co ho opravdu baví, je kousat do nás (dělá to od prvního dne, co jsme si ho přinesli a celou tu dobu se marně snažíme přeorientovat ho na ty hračky, už je to trochu lepší, ale pořád jsou naše ruce a nohy mnohem, mnohem větší zábava)... ale učit ho, že když přijde, smí se do mě zakousnout je dost postavené na hlavu, když se ho to jinak snažíme odnaučit:)

Ruce samou modřinu budete mít asi ještě hodně dlouho...já vypadala jako týraná, než mi vlkouš vyrostl, ale stejně mi ještě rád minimálně vezme ruku do tlamy a oslintá. Mnohem větší zábavou je ale štípanec do zadku nebo proběhnutí mezi nohama :twisted: Doporučila bych zkusit malého pešíka - Bolt si mi hraček nikdy nevšímal, ale pešek se dá dobře "trhat" a to on vždy rád :)
Jinak venku jsem ho lákala na sebe nejlépe vlastním útěkem na opačnou stranu a následným úkrytem, pokud se za mnou nerozeběhl. Když chce ale pes venku věčně něco požírat, tak je nejlepší dlouhá šňůra. Košíkem si "delikatesu" umí Bolt nadhodit do tlamy snad ještě rychleji než bez něj, když o ni opravdu stojí :roll:

Ahojky,
nám pomohlo toto - k původnímu přivolání ohledně žrádla a všelijakých "pochoutek". U starší feny nebýval problém - důrazné "Fuj" nebo " NE Nesmíš" většinou na 99% zabere. Byla naučena z domu a věděla co to znamená.
U mladší feňule (teď 15 měsíců) - praktikuji zcela jiný postup. Na přivolání neragovala. Tak jsem otočila : " No co ty to máš, no honem mi to pojď ukázat, ty jsi šikulka" dělám, že mám strašnou radost a ona mi většinou z 90% příjde svoji "mňamku" vesele ukázat, když příjde pochválím ji a držím za obojek tak řeknu "FUJ". Teď už si zvykla i na to fuj a už nic moc ani netahá. Ale když byla menší dělala jsem, jak jsem nadšená. Ono když přinese nějakou polotekutou rybu, tak to není žádná chuťovka, ale příjde a nesežere to .... Zkuste otočit a místo okřiknutí dělat jak moc vás zajímá co našla/našel.Nijak netrestat, ani extra moc nechválit - prostě přivolat - pochválit a pak to fuj, kdy nereagujeme ani trestem ani extrémní pochvalou (možná jen "fuj" - "hodná" ale nemít přehnanou radost přece jen dělala nežáducí činnost) - odvést a zkusit dát svůj pamlsek. Tak to tedy alespoň funguje u nás, není to žádný výcvikový postup jen zkušenost.:) Tak hodně trpělivosti :-)

U typu jako je můj asi nepomůže žádná taktika, protože je to "prvotřídní sobec" (nemyslím ve zlém), který chce všechno jen pro sebe a nemá sebemenší potřebu se přijít ukázat (mimo téma totéž s aportem: ukořistit, utéct a zničit - to je vrchol uspokojení) :lol: Stále ale věřím, že se s věkem trošku zklidní :)

Jo jo, věřte ;-);-);-)

víra hory přenáší....Ben se taky zklidnil...ve 12

Zdravime Bestinku:) Přidala se mezi ostatní sourozence-bufíky
Máte několik možností,jak situaci řešit...
1)nasadit Bestě dlouhé tenké vodítko (10-15m), se kterým si bude normálně běhat a tahat za sebou a které použijete pouze v případě, že objeví něco mňam. A)Když už něco objeví, tak si nejdříve uchopíte v klidu vodítko, pak řeknete rázně FUJ/NE a cuknete. Okamžitě veselým hlasem přivoláte jménem a MUSÍ následovat veliká pochvala + hraní!! B)Pokud je to věc, která je v tlamičce - kapesník - tak je dobré naučit výmněnu. Jak ho sezobne, tak přišlápnout vodítko, v klidu chytnout Bestu, nachystat nějaké mňam kokino, otevřít tlamičku a zároveň durazně povel PUST, vytáhnout kapesníček a dát kokino do tlamičky.Opět velká pochvala, klidně i dát více malých kokinek a odvést pozornost a hrát si.
2)zkusit upoutat pozornost - na hračky, pamlsky, útěkem... nevím, jak se osvědčí-Brena si vždycky zblajzla fujku a pak doběhla, popřípadě to do sebe soukala za běhu, nebo když to bylo velký, tak mě s tím následovala, ale chytit se nenechala, dokud to nesnědla...a i pak se jakoby bála přijít (tak jak popisujete)

Vždy prosím dodržujte základní pravidlo, že kdykoliv dojde (i když se spožděním, po tom co to zblajzne), je pochválena a dostane pamlsek. Oni totiž někteří ČSV přemýšlejí "dopředu", a velmi snadno se může stát, že pak situaci vyhodnotí jinak (že udělala něco špatně) a bude se bát přijít.
A potěšující zpráva - Bela Siva se "výměnu" naučila za 14 dnů - pravda, v Praze je asi hooodně na čem trénovat:lol:

Děkujeme za rady budeme trénovat Bestinka je moc chytrá tak si myslím že to brzy zvládnem. Až bude něco nového tak se určitě podělíme z úspěchu :-)

Pešek už mě taky napadl, že nápadně připomíná nějakou lidskou část těla, paži nebo tak, že se mu to bude líbit:lol:
Odchod na opačnou stranu taky občas používám, zavolám a jak se otočí, tak vyrazím co nejrychleji od něj, což ho vždycky zaujme, ale jen někdy se rozhodne mě následovat:) Někdy usoudí, že mi asi kape na maják, když jsem šla jedním směrem a najednou se rozhodnu jít na druhou stranu, a že aspoň jeden ze smečky si musí zachovat zdravý rozum, a pokračuje v původním směru... jelikož to většinou dělám, když potřebuju, aby zareagoval hned (třeba pes v dohledu, blížíce silnice apod.) je to celkem k vzteku:| Schovat jsem se mu taky už párkrát zkoušela s nadějí, že si to zapamtuje a bude si mě víc hlídat, ale houby... je schopný si tam deset minut něco čichat, lovit klacky, hrát si a je mu úplně jedno, že tam nejsem... když mu to nakonec dojde, začne zmatkovat a hledat mě a nakonec vyrazí naprosto opačným směrem, takže musím vylézt a zavolat ho, načež přiběhne, celou mě nadšením poskáče a pokouše a jde si zase po svém:lol: Jo, máme doma, co jsme chtěli - nezávislého vlka:lol:

8m stopovačka poskytuje psovi dostatek volnosti, i když je třeba troše trpělivosti, než se naučí na ní moc netahat. Ostatně je žádoucí, aby si pes zvykl na pohyb v blízkém okolí pána a nikoliv na pobíhání v okruhu několika desítek či stovek metrů. Dakoušovi je přes dva roky a stopovačka je pořád součástí každé vycházky (samozřejmě ji neni nutné pořád držet, ale v zástavbě ji mám v ruce prakticky pořád a využívám ji ke cvičení). Povely fuj a pusť zná, ale občas se je rozhodne ignorovat. Pokud už něco sblajzne, neuteče díky stopovačce trestu a jeden se nemusí tolik vztekat, že se pes trestu vyhnul půlhodinovým pobíháním okolo. Stopovačka je možná omezování svobody psa, ale rozhodně do výcviku i běžného života vnáší klid a jistotu. Mě osobně to za to stojí.

To znám .... taky jsem měl psa "deportéra" ... sebrat a odnést co nejdál :)

Možná se největší kameny úrazu a zakopaní pudlové schovávají pravě v tomhle ;):
"...párkrát jsem zkoušela..."
"...někdy jsme to taky udělali..."
"...to jsme zkusili, ale..."

Práce se psem (je úplně jedno, zda výchova nebo výcvik - obojí je z jednoho soudku) je věc dlouhodobá, systematická a musí být důsledná. Základem je kvalitní a silná motivace.

Jestliže Vás jednou štěně poprvé někde "očůrá", je to signál k tomu, že je třeba okamžitě změnit strategii - zvýšit motivaci k žádoucímu chování (prostě MUSÍTE najít tak zajímavé pamlsky nebo hračky, aby to fungovalo) a posílit prevenci (dlouhá lehoučká šňůra - bez ní ani ránu).

Jestliže Vám pejsek nežere pamlsky, nestojí o hru s Vámi a nechá Vás klidně zdrhnout a je mu jedno, že se mu schováváte, je to známka toho, že jste v prvních týdnech udělali někde něco špatně (nebyli jste důslední, nedělali jste to dostatečně často a hlavně cvičně - ne jen ve chvíli, kdy to nutně potřebujete kvůli cizímu psovi atd., štěně má nesprávný krmný režim, neučili jste ho cíleně si s Vámi hrát a hrát si s hračkami, ne s Vašima rukama atd. atd.)

Na všem lze pracovat a zlepšovat to ;) - chce to obvykle ale trochu přehodnotit svůj přístup a pejskův režim :rock_3 A čím později se změnami přístupu a nápravami začnete, tím chabější výsledek to bude mít.
Konstatování, že máte "nezávislého vlka" a tudíž na něj žádné metody neplatí, jsou s prominutím hloupost ;) Máte PSA - na to nikdy nezapomínejte! (Jistě - nadřete se s ním, ale pořád je to prostě pes, byť trochu vyčůraný, neochotný se tak snadno podřídit, lehce nezávislý atd.)

Závěrem přeji všem hodně trpělivosti, důslednosti a zároveň radosti i z toho sebenepatrnějšího pokroku ;) (a pokud něco hned nezafunguje, nehledejte chybu v metodě ale spíš ve správnosti její aplikace...)

A ještě jedna věc - když něco děláte, musíte si věřit, že to je správně! Jakmile budete něco zkoušet s rozpačitými pocity, zda to vůbec zafunguje, pes to na Vás pozná a taky tomu věřit nebude - tedy kýžený efekt na 99,9% opravdu nenastane (to s tím utíkáním od psa a schováváním se je třeba naprosto ukázkový příklad ;))

prosím o radu pokud s tím máte někdo zkušenost děkuji jo a odpovědi typu měj ji na vodítku si můžete odpustit mě zajímá jak řešit situaci když je na volno děkuji.[/quote]

Někdy venku používám elektronický obojek, ten je ale pro psy až od min. 6ti měsíců a musí se používat "velmi velmi velmi" uvážlivě, aby psa psychicky nezničil. Začal jsem s ním asi kolem 7mi měsíců. El. impulsy téměř nepoužívám, pouze výstražný tón. Zpočátku jsem si tu ty elektr. kopance vyzkoušel na sobě, abych věděl, co to dělá. Feně stačil nejnižší impulz - jednička a dvojka, a od té doby jí stačí jen výstražné písknutí. Vyšší impuilz dostala jen jednou, když se rozběhla za srnou, a od té doby opět jen tón. Samozřejmě normálně venčím bez elektron. obojku, ten dám, jen když jdeme do polí, luk a lesů. Jinak stopovačka, delší vodítko nebo prostě u nohy, nedá se. Přivolání, reakce se psy apod. cvičíme denně asi rok, ale nikdy to nebylo na 100%. Proto na volno moc ne.

K té dlouhodobosti .... já mám takovou mantru "když vydržim - jednou to začne fungovat". Prostě výchovu vedu jak ji vedu a nic nikam nehonim, neposlušnosti bránim stopovačkou a vklidu čekám, až si zvykne. Nepotřebuju a ani nečekám, že se ve 4 letech budem účastnit soutěží, natož vrcholných a tak mám vlastně na výchovu celý psí život. Třeba to nikdy nebude dokonalý, ale je příjemný sledovat ty drobný změny. Jako příklad uvedu přecházení ulice. Možná nikdy nebude zastavovat na kraji ulice sám, ale už zastaví, když řeknu "čekej" a je vidět že ví proč. A už taky ví, že přes ulici ho povedu za obojek a nikoliv na vodítku a tak má tendenci rovnat se tak, abych ho mohl chytit - držení za obojek je drobnost, ale je v tom úzký kontakt. Takových podpůrných drobností je spousta, jen je objevit a systematicky využívat. Kdybych to měl shrnout nebylo by to "Takhle si Tě vycvičim" ale "Takhle spolu žijeme"... je to pomalý, občas teču, ale funguje to.