Co se týká vyjíždění na vodítku u Agyra jsem to musel zvládat někdy i hrubou silou, když nestačilo vycukání a okřiknutí. U některých psů to bylo jednodušší, u jiných těžší. Naštěstí malých psů on si nevšímal ani když na něj zblízka vrčeli. Extrémním případem byl jeden Rottweiler u kterého nepomáhalo ani se postavit mezi něj a Agyra ... ten mi v tu chvíli "vyšplhal" na rameno aby na něj viděl a vyváděl dál dokud jsem ho neshodil a nezalehnul - ale to je extrem.
Jinak mi lidi vnímáme vodítko jako omezující prostředek, ale myslim, že dost psů ho zároveň vnímá jako pojítko s pánem, nehledě na to, že když je pes na vodítku, je většinou v pánově blízkosti, což dělá divy s jeho sebedůvěrou - proto mnoho psů na vodítku vyjíždí a navolno ne.
|