Já jsem ohrádku u svého prvního vlčáka také používala a rovněž ji považuji za užitečnou "pomůcku" (pouze u prvního ČSV proto, protože Felušku jsem si vzala již jako dospělou a Arinku jsem kvůli sešroubované noze musela mít neustále u sebe, abych ji uhlídala).
Osobně zastávám ten názor, že než štěně neustále trestat a kárat za zničené věci (všechno se opravdu prostě uhlídat nedá), je lepší je navyknout na ohrádku. Ono to psychice štěněte úplně neprospívá, když žije pod neustálým tlakem povelů "Fuj!", "Nesmíš!", "Pusť to!" apod. Naučit se je sice samozřejmě musí, ale není třeba mu je vtloukat do hlavičky každých pět minut (což u průměrně aktivního štěněte ČSV ponechaného samozábavě v "neprakticky" zařízeném bytě není nijak nadsazený interval).
Ohrádka ale samozřejmě nesmí nahradit nedostatek možností majitele věnovat se výchově štěněte - to ale podle toho, co píšeš, určitě Tvůj případ nebude
.