Troufám si říct, že otázka může být ještě poněkud složitější, než jen NO/ČSV a způsob výcviku a výchovy.
U vlků bylo pozorováno, že samice se často přidaly při potyčkách na stranu vítězících samců. Má to své opodstatnění - vlčice tak volí silnějšího potenciálního partnera, který bude tedy případně lepším otcem jejích potomků. Také z jistého článku (tuším že v Pes přítel člověka) si pamatuji, jak byl popisován případ z praxe z dob služebního využití prvních kříženců a ČSV. Psovod se dostal do potyčky, v které byl sražen na zem a jeho fena se bohužel přidala na stranu útočníka. Otázka je, nakolik je tento příběh autentický a jaký měli ti dva vzájemný vztah.
Otvírá se zde tedy ještě možnost, že případné obranářské jednání fen by mohlo ovlivňovat množství zděděného vlčího chování, které samozřejmě není u všech ČSV stejné (nechápejte to jako aritmetické "procento vlčí krve", které lze najít např. v databázi u jednotlivých jedinců - genetika není aritmetika a dědičnost chování je jednou z nejsložitějších věcí).
|