No my to máme s Branem podobně jak píše Absolut a Šakalka. Může čůrat kdy chce, jedinnou podmínkou jsou plínky. Když mu ucvrnkne na koberec třeba při hraní, je to FUJ, ale žádné plácání, je na něm vidět, že to přišlo samo a řekla bych, že se pak tváří i trochu provinile. Venčím ho 3x denně, ráno když vstanu, pak když se vrátím z práce a večer před spaním (dohromady to jsou asi 3 hodiny venku a několik našlapaných kilásků, aby si někdo nemyslel, že obejdeme blok a jde se kynout k telce). Nijak ho násilím nenutím aby čůral striktně venku, samotnému se mu prodlužují intervaly a vypadá to, že si to i trochu na ven už snaží i schovávat, přeci jen, počůrat místečko kde čůral někdo jiný je nejlepší (bude mu 14 týdnů). No a plínky nám taky škube, ne vždycky, ale občas se do nich pustí když jsem v práci no a pak jsou počůrané kachličky. Co už. Nevím, jestli vydrží nečůrat celou noc, to asi ještě ne. Krmíme hlavně granulemi a pije opravdu hodně. Mám ale radost z toho, jak se snaží nedělat hromádky uvnitř. To je fuj vždycky, zato venku pochvala. Venku to umí i na povel (když se vracíme z procházky a on za celou dobu neudělal, stačí se zastavit někde u trávníku a párkrát říct nadšeně hromádka a on udělá - nicméně asi vypadáme jako pošuci, protože pokaždé když venku čůrá nebo kadí, nadšeně volám no aaano! Hromádka! Loužička! Nedbaje vykulených očí okolojdoucích lidí). Občas se stane nehoda a udělá doma. Přes noc výjimečně, přes den občas, někdy to neodhadnu po večerním jídle a udělá to těsně než vyrazíme (dělá ji tak dvě, dvě a půl hodiny po jídle).
Bohužel si ještě neříká, že chce ven. Je to pěkný pecivál, pokaždé když se chystáme jít na procházku, lehne si, i kdyby předtím kdo ví jak divočil, a kouká na mě stylem "tak běž, ahoj". Přitom se mu na procházkách líbí
ono to přijde samo.
