[Anathema]

Náš pes kočky honí, když před ním utíkají. Kdyby se mu podařilo nějakou chytit, nevím jak by to dopadlo, protože zatím nemá moc cit v tlamě a je možné, že by nechtěně přelomil nějakou tu kostičku a protrhl kožíšek, soudě podle toho, jak se v běhu zakusuje do mě, nebo do psích kamarádů. To je holt daň za třicetikilové štěně, které chroupe hovězí žebra na posezení. A honička je navíc přeci největší legrace, kdy se musí ten předemnou chytit a zastavit. Ale když sedí kočky na místě, opatrně k nim chce čuchnout a vždycky dostane pádnou facku přes čumáček (kočičí facan s vytasenými drápy umí pěkně štípnout) a přesto ho to nikdy nenaštve, spíš mu to přijde roztomilé, začne vrtět ocáskem, vypne se a skloní čumáček, jako když chce vyzvat ke hře úplně malé štěňátko. Tyto kočky jsou spíš polodivoké, potkává je sem tam a nikdy si s ním žádná z nich nehrála, vlastně si s ním nikdy žádná kočka nehrála, ale protože je vídá od malička a zná jejich pach a snaží se k nim čmuchat, tak je všechno v pořádku. Ale asi hodně záleží na povaze psa, Bran je nekonfliktní kliďas s absencí špatných zkušeností, nemá důvod být zlý.
Má předchozí fenka (nebylo to čsv, ale myslím, že to nehraje žádnou roli) získala jako asi tříměsíční štěně moc špatnou zkušenost, čerstvá kočičí máma na ni zuřivě skočila, pořádně ji podrápala a k smrti vyděsila syčením, vřískáním a prskáním. Od té doby kočky nenáviděla, bohužel to došlo až tak daleko, že na kočky číhala, a každá která přišla k nám na zahradu skončila dost špatně. Změnilo se to až na stáří, když už byla slepá a vážně nemocná, to jsme si přinesli malé koťátko. Napřed ho chtěla sníst, jakoby to byl piškot, ale nakonec si přeci jen zvykla a dokonce ho nechala u sebe i usínat, možná ji tak trochu odzbrojila i kocourkova nehynoucí důvěra. Takže vždy se dá se psem v tomto směru pracovat, ale získá-li špatnou zkušenost, může to být problém i na dlouhá léta. zvlášť pokud je pes divočejší povahy.