Taky nemáme moc vrčivého psa, ale v posledních týdnech nám přibylo zlé vrčení na cizí feny. Už nám to zvíře asi dospívá.
Její vrčení nad jídlem bylo trestáno už od štěněte, pak už s tím nebyl problém. Akorát začne šíleně hltat, kdykoliv se přiblížíme, ačkoliv jsme jí nikdy ani kousíček nesebrali. Až později jsem si přečetla, že je dobré krom sáhnutí do misky a odebrání misky na chvilku nejen pochválit, když pes neprotestuje, ale s vrácením misky ještě vždycky tochu žrádla přidat. Možná by se teď o své žrádlo tolik nebála, ale nevím. Už jsem pár měsíců nekontrolovala, jak jsme na tom s hlídáním jídla, je mi jí trochu líto, jak to prakticky vdechuje aniž by si to žrádlo vychutnala;]
Když venku našla napůl sežraného králíka, tak si sice odmítala vzpomenout, co tak asi může znamenat "fuuuj", ale byla nešťastně zticha, když jsem jí rozevřela tlamu a třepala jí hlavou, dokud králík nevypadl. Dostala místo něj pochvalu a frolíka, ale mám takovej pocit, že se přeci jen cítila ošizená:P
Vrčela si při přetahování na obranách, a občas tedy vrčí při přetahování o klacek atd., ale jak píšete, je poznat, že to není skutečná hrozba. (tón, spláclé uši, vrtění ocasem, tetelení se...)
Radostné pískání a kňučení známe, občas to přejde i ve vytí. To obvykle před vycházkou. Před jídlem je zticha, ale někdy samou chutí drkotá zubama, zní to trochu jako tišší vrčení.
Ad. "donucení prostou silou" - například k chůzi u nohy jsem v průběhu času zkoušela různé věci (okřikování, chválení, tahání, pamlskování, škubání), a zdá se mi teď zrovna nejúčinnější prosté prudění:] Když mě předběhne, tak se zastavím nebo i zacouvám a ona musí nejen zastavit (ó hrůzo), ale přímo se otočit a vrátit k noze, jinak prostě nepokračujeme dál. Tak si dává mnohem větší pozor, jestli nepředbíhá, páč na vycházce tak strašně pospíchá, že každé zastavení a vracení se k noze jí šíleně zdržuje...ony by jí ty počůrané patníky totiž utekly, kdyby si nepospíšila;]
__________________
|