jako malá holka jsem měla možnost přijít do kontaktu s hafíkama už od dvou let, prababička, měla vesnickýho vořecha, kterého jsem neskutečně zbožňovala, jako malá. Moje babička měla Kolii Donečka, skvělej to pes a když umřel tak babička měla NO ač kotcoví psi, byli suprově vycvičení že babička mě klidně pustila se psem do okolí na procházky a pes mě poslouchal suprově. Samozřejmě že rodičové o psovi nechtěli ani slyšet a když mi bylo 15, tak sem si od tety dotáhla domu kříženku beagla a čehosi dalšího, úžasná fenka. Když sem se vdala, tak jsme s manželem hodně přemýšleli jakého psa si pořídíme a manžel chtěl středního pejska a tak následovali Staffordšírský Bullteriéři, ale po smrti manžela sem přeci jen chtěla opravdu parťáka aby sem zahnala chmury a tak jsem postupně poznávala Terezu s Aryou, Honzu s Akašou a Alenu s Benem Srdcerváčem a jela jsme s Terezou a Alenou na výstavu do bolky, kde jsem vystavovala i stafbulíka. Když jsem za holkama přišla ke kruhu tak sem užasla na čévéčkama co jejich páníci vystavovali a začala sem se ptát jaké že to vlastě plemeno ČSV je a hrozně mě učaroval Jerry Lee z Molu Es nádherné čévéčko a plánovala sem že až na přes rok bych si čévéčko pořídila, ale stalo se něcoo co jsem absolutně nepředpokládala a co do základu změnilo muj život a to když sem viděla v nabídce že Jiřina Nekvasilová z chovky Arqeva nabízí své odchované štěndo Bellonku k prodeji a shání jí nový domov a mrzelo mě že musím ještě počakt s ČSV, ale po pár dnech mi Alča s Terkou nabídly zda bych s nima nechtěla jet na bonitaci do Roudnice a 2.10 to bude přesně rok a tak sem jela. Když sme dorazily na místo tak sem se okamžitě zamilovala do ČSV, ale to sem ještě vůbec netušila ráno co se bude dít dál, tak jsem tak chodila, psíky si fotila a sbírala informace a Alča s Terkou mi řikaly, že dorazí páníci i s Bellonkou. Dopoledne se opravdu tak stalo a přijeli majitelé i s Bellonkou a já se do toho malýho šedivý štěnda zamilovala na první pohled. Nakonec z paní majitelky vypadlo, že by chtěli fenu opravdu vracet, ale pozorovala sem že váhají a teda po dlouhém hovoru s paní chovatelkou Bellonku nakonec vrátili a ještě před tím se Jiřina Nekvasilová ptala kdo by Bellonku chtěl a že já nedržela jazyk za zubama
, tak jsem se nabídla jako zájemce, protože Bellonka se mě opravdu moc líbila, ale nevěděla sem co se bude dít dál a tak jsem si řikala, že asi to nevyjde. Jenomže, mezitím jsem byla venku a pozorovala hafíky jak se bonitují a obdivovala je ať to byla jejich povaha, vzhled a impozantnost a kdybych se mohla rozhodnout tak opravdu čévéčko, protože jsem toužila po velkém psovi a opravdovym parťákovi do nepohody, kterému nevadí, déšť a bude milovat, procházky, bude plavat a ve sněhu se jako šílenec bude válet. Mezitím jsem také na chvilku pohlídala Bena a ten pak na mě samou láskou skočil, když sem byla v podřepu že sem si sedla do trávy a asi usoudil, že sem unavená
, no a když jsem si nakonec kupovala čaj, protože byla zima, tak holky za mnou přišli s hodně potutelným úsměvem od ucha k uchu a já nechápala co se děje a za nima šla Jiřina Nekvasilová a do ruky mi podala vodítko a že tady mám Bellonku. V tu chvíli sem nedokázala popsat co se ve mě odehrávalo a dodneška nedokážu dostatečně poděkovat Jiřince za to že mám Bellonku a jak moc sem s ní šťastná. A tak se takhle ke mě dostalo čévéčko ač moje plány na pořízení se měli ubírat jiným směrem a mé rozhodnutí bylo urychleno samotnou Bellonkou a i když za ten rok jsme si prošli spoustou věcma a Bellonka mi úplně změnila pohled na to co je to mít psa a život s ní je o poznání akčnější, veselejší občas na zabití, ale hlavně mi ukázala, že ke štěstí stačí opravdu málo a že to štěstí je zabaleno do šedivých chlupů.