Ad „pes na ostnáči“:
Pokud bonitační komise přehlédla tuto skutečnost, je to chyba a měl ji na to upozornit někdo hned na bonitaci. Toto je trošku s křížkem po funuse a nemůžu se zbavit dojmu, že někomu jde zase jen o jednu věc, ale ta, aby pes neměl u kolíku ostnáč, to není.
Ad „tvrdé výroky na adresu některých psů“:
Každý majitel miluje svého psa a troška taktu je zcela nepochybně na místě. Jak ze strany bonitační komise, tak ze strany přihlížejících, kteří se občas považují za ty nejlepší posuzovatele. Neuvážené tvrdé výroky ze strany bonitační komise (i když mohou být založeny na objektivním posouzení psa) jistě neprospějí k tomu, aby se majitel psa měl chuť se svým psem účastnit dění v Klubu, naopak ho odrazují. Ale Klub je mimo jiné právě od toho, aby lidi sdružoval. V Dobříši jsem nebyl, ale je pravda že na několika bonitacích v Čechách, kterých jsem se zúčastnil, jsem jak ze strany bonitační komise, tak ze strany některých přihlížejících (většinou jedněch a těch samých) zaslechl výroky typu: Co TO je? Proč s TÍM sem vůbec leze? Vždyť TO stojí jako kráva! Pak nelze jinak než plně souhlasit s Ivkou, že je těžké přesvědčovat majitele ne zcela perfektních zvířat, natož zvířat s vylučující vadou, aby se na bonitaci dostavili. Ale přece je žádoucí, aby se na bonitace a svody dostavila i ta zvířata, která evidentně do chovu nemůžou „projít“, nebo se pletu?
Ke konkrétnímu psovi, kterého znám ještě před nemocí. Tehdy byl hodnocen na svodu jako P3, měl poněkud otevřenější srst (měl ji i v kódu), ale zase to nebyla až taková tragédie. Jinak to byl úplně normálně vyvinutý, pěkný, sebejistý a klidný pes. Připadá mi velmi necitlivé používat neuvážené výroky vzhledem ke zvířeti, jehož kondice (výživný stav, kvalita srsti apod.) je nepochybně poznamenána trvalými následky po těžké nemoci, a jeho majiteli. Spíš si opravdu zaslouží obdiv, jednak že to spolu všechno přetrpěli (mnohý majitel by to asi už vzdal) a jednak proto, že dotyčný majitel psa má (nebo se teď už hodí říct spíše měl?) chuť se svým psem i přes jeho handicap něco dělat. Já jen doufám, že ho to neodradilo, příp. že se Ivce podaří ho znovu přesvědčit.
Na závěr jednu poznámku: Viděl jsem, jak na jedné bonitaci (nebylo to v Čechách, dokonce ani na Moravě) komise majiteli v klidu předem vysvětlí, že jeho pejska musí objektivně posoudit a že skoro na každém se nějaká ta chyba najde. Zároveň ho ale ujistí, že tím se pro ně stejně nic důležitého nezmění, protože pro něj zůstane jeho pes stejně pořád tím nejhezčím na světě. Ani citlivější majitelé pak neodchází z bonitace naštvaní, rozčarovaní nebo dokonce s brekem.
Karel Skoupý
|