Na longu se bivakuje. buď je trasa daná jako celek a pak je jedno, kde přespíš, respektive zda vůbec přespíš nebo to půjdeš nonstop. Takže se spí v seníku, v autobusové zastávce, v hospodě, občas se někomu zadaří a je třeba pozván na svatbu
, jen bývá zákaz bivakování v některých zvlášť chráněných zónách.
Druhý případ je, že se jde dvoukolově, protože ochranáři vůbec nepovolí volný bivak a pak se spí společně na nějakém určeném místě (obvykle louka u hospody nebo kemp) zhruba na 50 km a ráno se pokračuje do cíle (čas se po dobu bivaku samozřejmě neměří). I v tomto případě ale spíš jen v tom, co sis přinesla na zádech a spí se venku.
Loňská Orava byl takový jakoby nultý ročník, bylo nás tam jen pár a fakt skvělá parta, takže se šlo na dvě kola a spalo se normálně v chatě.
On celý dogtrekking je spíš taková společenská akce než že by se nějak extra závodilo, i když poslední dobou tu jistý tlak je.
teoreticky si můžeš někde cestou i zaplatit ubytování, ale obvykle neznáš trasu předem, takže bys musela na něco narazit náhodou.
A hlavně dogtrek je o pobytu se psem v přírodě, ať už se budíš do slunečného jitra někde na mýtině nebo šlapeš celou noc, protože prší a tobě se v tom sajrajtu nechce bivakovat...