Quote:
Originally Posted by Ewa
Ahoj,
zajímalo by mě v jakém věku přestalo Vaše štěně s kousáním? Mám doma 3 měsíčního psa, dračíka, krokodýla a přemýšlivého "starostu" a všežravce v jedné vlčí osobě. Kouše stále a pořád, mě i ostatní členy rodiny. Při mazlení, při povelech - sedni, lehni, povely provádí ale při tom kouše do kotníků, rukou apod. Na vodítku naštěstí nekouše, ale když se vrátíme z dlouhé večerní procházky a já ho z vodítka odepnu, je to jako bych mu dala povel "kousej". Přehrnování pysků moc nepomáhá a když zakřičím AU, přijde mi, že mu zajiskří očka a ještě veseleji pokračuje v jeho zábavě. Trošku mě děsí, jak budeme vypadat až náš brouček vymění zuby  |
Jéééhehe, no jo
čím víc člověk vyjekne, tím víc jim zajiskří očička. Rady - musíte hodně pyštět - jsou u čévéčka často úplně mimo mísu
náš má teď 13 měsíců a když má hodně hravou, tak jsou štípance dost citelné. Na stehnech modrá jelítka a pod, děje se to buď na procházkách, když se poddá radosti z pohybu a nebo doma, když se nudí a všemi možnými způsoby se mě snaží vyprovokovat ke hře. Takové to chňapnutí při nucení něco udělat je už delší dobu tak nějak naprázdno a nic z toho. Nejhorší jsou zkrátka hry, jeho hrůzolásku už od jeho časného dětství snáším jen já
ale musím říct, že je to už výrazně lepší, než bylo třeba v těch třech měsících. Nicméně si troufám říct, že si to v plné parádě ještě nějaký ten pátek vychutnáte
Moc se mi osvědčilo mu hned šoupnout něco do tlamy, něco do čeho se může zakousnout, zvlášť při vítání. Teď už se sám sápe po něčem, co by mohl stisknout zuby zatímco se mocně vítáme
třeba klacek, plyšáka, cokoli, co nasytí jeho potřebu "bodrého potřesení rukou"
Mellorn, Bran má taky ohromnou radost, když může zlobit, když scházíme z prudkého svahu. Buď na mě ze zadu rovnou skočí nebo se zakousne a pak se mi směje jak padám (to už naštěstí téměř nedělá, protože jsem pak byla vždycky hodně nasr....) a nebo teď jeho oblíbené - číhat asi 20m ode mě - už jak sedí v tom svahu a šibalsky na mě čučí, je mi jasné, že má za lubem nějakou lumpárnu a samozřejmě - pak se rozběhne a plným tryskem profičí těsně kolem mě, většinou mi podjede noha, no náramná legrace
ale za to už se na něj tolik nezlobím, mám z toho taky srandu.
No a štípání předníma do zadku, to je taky jeho oblíbené. Příteli to až tolik nedělá, ale mně skoro každý den a taky se pak vždycky tlemí, když nadskočím
šibal jeden
"Chytání blešek" je tak trochu mrazivě příjemné
Na cizí lidi už v podstatě neskáče (pokud na něj nezačnou žvatlat). Sice na něj vždycky pro jistotu houknu varovné NE když se někdo někde vynoří a Bran se na něj se zájmem podívá, ale už nemám strach. Spíš když je náledí a lidi jdou legračně, jako připosr... tak pak Branovi zase svítí očička, to ho zatím musím vzít na vodítko, asi by to dopadlo bledě
riskovat na náledí jestli NE zabere, si netroufám.
Přirovnání umíněné chlupaté děcko, sedne na mladé čévéčko jak nočník na pr...