K tomu, že každý pes se dá naučit na pamlsky - každý pes se dá naučit i na prosté granule, když je hladový
Pes který má hlad se víc snaží, musí si jídlo zasloužit a je to přirozené - vysvětlila mi to naše chovatelka. Hladový pes ve smečce je aktivní, pracuje, aby sehnal jídlo. Najezený pes si buď hraje, nebo řeší postavení ve smečce.
Co se týče vrčení, když má pes kost a zavrčí, tak nekompromisně okamžitě seberu. Neexistuje, aby na mě zle zavrčel, prostě ne. Je to velký pes a pokud by si dovolil víc, je to velký malér. Představte si, že budete mít děti a ty to nevyhodnotí správně - děti často nepoznají, kdy je zle a nemůžete uhlídat všechno.
Pokud jde o granule, nebo zkrátka jídlo do misky, není žádný problém. Jakmile ale dostane něco, co si odnese a hlodá to delší dobu, tak si to přirozeně střeží. Ale to prostě neexistuje. Kdyby podřízený vlk zahrozil na vůdce smečky tak ho snad zabije. Pán si může vzít cokoliv kdykoliv - v tomto případě mu to pán taky dal, on si nic neulovil.
Většina psů - včetně toho mého - je rozmazlených a neváží si toho co mají. Vemte si psa z útulku a bude se chovat naprosto jinak, s neskonalou vděčností i za hloupé pohlazení. Můj pes už pohlazení ani nevnímá, protože je to denní chléb a samozřejmost a nikdy nepoznal nic zlého - včetně hladu.
Takže mně se to radí, když sama potřebuju radu
Ale nechávat psa na vás vrčet (nemyslím škádlivé nebo hravé vrčení, popřípadě brumlání - každý na svém psovi poznáme, když vrčí výhružně) je velká chyba.
To nedělejte. Nikdy svého psa nenechte, aby na vás výhružně vrčel. Nemusíte ho mlátit. Třeba ho vylučte ze smečky, zavřete ho do malé místnosti a zhasněte, dejte mu najevo, že ho nechcete a on bude přemýšlet proč je vyloučený, zatímco bude úpěnlivě brečet za dveřma. Každý pes má určitou tvrdost, můj předchozí pes nepotřeboval v podstatě žádné tresty. Bran je pěkně tvrdá palice.
Jak mně řekla naše chovatelka, nespolehlivější a nejposlušnější psi jsou ti, kteří prošli sparťanskou výchovou a je to svatá pravda. A určitě to neznamená psa mlátit nebo týrat - ale i pro mě je těžké mít pevnější ruku, když je to můj kamarád a parťák, s kterým sdílím byt. Ono vůbec pánečci bytových psů to mají v tomto těžší - nerozmazlete psa, který s Vámi kouká na telku a spí v ložnici, "pomáhá" při vaření a uklízení, zahřívá když je zima nebo nachlazení...
Na chronické utíkání a výsměch do tváře psovodovi i přes ZNALOST POVELU (a to je základ - pes musí umět povel, který po něm chcete) je nejlepší elektrika (když vás někdo povede). Odvolání resp. přivolání je ve výcviku u psa to nejdůležitější ze všeho, zvlášť u velkého a na tom se asi shodneme všichni. Situace vzniklé v důsledku neodvolání jsou dost nebezpečné - psa může srazit auto, může ho něco napadnout nebo on může něco/někoho napadnout. Může ho zastřelit myslivec, nebo vám ho sní bezdomovci.
já taky nemám psa 100% odvolatelného a ovladatelného, je to bubák, který sice miluje fenečky a štěňátka, ale s každým psem, který si čichne k "jeho" fence, nebo který se k nám zjevně připojí na procházku, si chce poměřit síly a občas i s těmi, které na těsno míjíme... taky na výstavě, na cvičáku... jsem prostě moc měkká a nezarazím mu to dost důrazně. A v tom je dost často kámen úrazu.
Šakalko, Bran také - když má chuť být sám - tiše zavrčí, když se jde někdo pomazlit. Ale to je všechno špatně. Je to obyčejná domýšlivost a ješitnost, nevyřešené postavení. Ty si můžeš sednout kam chceš a když budeš chtít pohladit svého psa, tak také můžeš - pes by za to měl být rád úplně vždy a ne že si usmyslí, že tě teď vyžene. Taky s tím bojujeme a je to u nás čistě rozmazleností.
Vlkodlaku - ono se toho dá dosáhnout, aby pes byl opravdu šťastný za pochvalu a prosté pohlazení po hlavičce. Viděla jsem to na vlastní oči na cvičáku, kde se nepoužívají pamlsky a odměňuje se pouze pochvalou - ale když pes nechce poslouchat, je k tomu donucen prostou silou - ale zároveň i pochválen, když vykoná správně. Ale ne tím jásavým afektovaným cvičákovským Ááááááno výýýýýýýýýýborněěěěěěě!!!!! Ale prstým klidným dobře, výborně. Zírala jsem na to s vykulenýma očima - ti psi mají (pro mě kupodivu) velmi dobrý vztah se svými pány, na první pohled je vidět, že si vzájemně 100% důvěřují. (a jsou tam i čéva). Ale je to opravdu sparťanská škola (nicméně trenér je ke psům neuvěřitelně vlídný a trpělivý a to i k těm opravdu hodně problémovým a vzteklým, kteří k němu přicházejí na převýchovu).
Myslím, že s klasickým vyčůraným čévem na klasickém cvičáku kde odměňuješ super a nejlepšími pamlsky, které musíš 5x týdně vystřídat a používat ty nej high lvl, ničeho takového nikdy nedosáhneš. Pes je pak prostě rozežraný a to doslova
Základní filozofie toho cvičáku je - na začátku výcviku se musí urovnat role pán pes - nejprve je pán, dlouho nic a pak až pes. Když společně zvládnou povelovou techniku, přijde fáze pán a pes = pracovní tým - na konci výcviku už pak je člověk a pes = kamarádi (což neznamená, že by kamarádi nebyli i předtím, je to ale asi nejvhodnější formulace, jak popsat vývoj výchovy - ona se tam totiž cvičí nejprve velmi dlouho výchova a ne klasická poslušnost, to až později)
My jsme z klasického pamlskového cvičáku s jásavým zvoláváním a k něčemu takovému se asi nikdy nedopracujeme. Zato má ze mě pubertální Bran občas dobrou čurinu
Každopádně štěňátka takový typ cvičení moc baví