U nás to s kočkami taky není žádná tragédie. Sofa vyrůstala v bytě, měla jsem ještě 2potkany. S těmi se seznámila pod dozorem. Spolubydlící si pak přinesla kotě, to byly Sofě tak 3měsíce..? a chovali se k sobě moc pěkně. Kotě se jí pletlo pod nohama, tahalo ji za ocas.. Sofa z toho byla vždy překvapená. Dokonce k nám několikrát kotě přišlo na návštěvu do pokoje a suverénně se vrhlo na Sofčinu misku s krmením. Čekala jsem od Sofy negativní reakci, ale dopadlo to přesně opačně. Sofa rozpačitě přišla k misce, nevěřícně zírala na kotě, začla žalostně kňourat a když viděla, že kotěti Ty její "odporné granulky" chutnají, tak asi nebudou tak špatné. Ve finále spolu dlabali z jedné misky. Samozřejmě, lovecké pudy jsou lovecké pudy, takže když začlo kotě běhat, tak jej Sofa honila. Ale vždy v dobrém.
Další, ovšem negativní zkušenost Sofa získala s mamčinými kocoury. Má dva, Ozrzla a pana Černého. Ozrzlo je posera a tak se před Sofou vždy zdekuje. Ale pan Černý, to je jiná. Asi si potřebuje zvýšit ego a ačkoliv je normálně dost plachý,tak po příchodu Sofy na ni naprosto cíleně útočí, provokuje - vyloženě ve zlém. Sofa se při prvním setkání chtěla seznámit, ale díky chování Černého to moc nevyšlo. V okamžiku, kdy na ni otevřeně zaútočil, na něj začne také vrčet. Celá se naježí, našponuje aby vypadala co největší a vydává zvuky určené jen těmto situacím:-D. Oproti Černému je Sofa v tuto chvíli ovladatelná-odvolatelná. Zkrátka si dá říct. Ale je to pro ni těžké, protože už se jí několikrát stalo, že jsem ji pokárala a odvolala, načež Sofa se otočila k ústupu a v tu ránu dostala doslova nakládačku od kocoura. Takže v takové situaci jdu nejčastěji pomalu k Sofě, za neustálého kárání, pak sama zaženu kocoura a se Sofou odejdu. Snažím se, aby viděla, že tu situaci má nechat na mě. Pokud k naježené Sofě přistoupím rychle a beze slov, bere to jako podporu "k vykročení" proti kocourovi.
Na základě této zkušenosti na cizí kočky, zvlášť pokud jsou výš než ona (v okně apod.) preventivně držkuje. Pokud se rozběhnou, běžela by za nimi. Ale nic jim neudělá.
Další zkušeností pro ni bylo, když jsme si do domu přinesly své dvě kočky-sourozence. Od koťátka. Zprvu je brala opravdu hodně jako konkurenci, žárlila na ně a podle toho se chovala. Zaháněla je, nepřiměřeně je žužlala..když jsem si kotě vzala na klín, vnutila se mi taky a kotě postupně vyšachovala. To jsem jí zatrhla. Obě kočky "jsou naše" a basta. Bohužel Sofa zjistila, že kočky lze zahnat a tím vyhrát a ne vždy se mi daří jí v tomto zamezit. V každém případě už se naučila jenmému ožužlávání kočiček a také už více respektuje ty naše kočky (cizí z pozemku vyhání).
Během 2dnů jsme také zvládli "přijmout do smečky" slepice (velké i malé), se kterými může být Sofa bez problémů na dvoře a to bez dozoru.
Takže "se to dá", ale přesto si myslím, že hodně záleží také na povaze konkrétního psa. Sofa nikdy neměla tendence zvíře vyloženě zabít.
|