[quote=CDaniela;408762]Když tam přemýšlím nad tím co tu čtu, nemůžu říct, že by se moji psi nějak výrazně měnili nebo zhoršili v období dospívání. Spíš bych mluvila o určité snaze o samostanost ze strany zvířete. Najednou se ze závislého štěňátka stává pes, který začíná jednat sám za sebe.
No já furt čekám, kdy přijde ta fáze "závislé štěňátko". Do půl roku mě totálně ignorovala (tedy venku, doma se mi zubama věnovala velmi pečlivě). Nějaký skovávání? nebo odchod bez psíka? Většinou jsem po půl kilometru nevydržela a vrátila se pro ní. Stále si hrála se zdechlinou a ani asi nezaregistrovala, že jsem zmizela, někdy měla výraz "jééé,ty si zpátky? to je fajn." Přidávala se mi k úplně cizím lidem, kteří měli psa. (lidí bez psa se bála). Když jsem se schovala, tak buď si ani nevšimla a nebo zákon optiky,"já nevidím tebe, tak ty neuvidíš mě" - skovala se taky. Běžela jsem od ní, běžela na druhou stranu. Jako sedmitýdennímu štěndu jsem se jí schovala v lese, čekajíce, že mě bude zmateně hledat a pobíhat. Ta obluda si sedla na chlupatej zadek, chvíli přemýšlela a pak šla po stopě domu. Běžně si jako štěňátko ve stráni nebo v lese vyhrabávala noru, že je unavená a de se teď hned spinkat, žádný že dokončíme procházku a půjdeme spát domu, ona se klíďo vyspí pod smrkovejma větvema a já jí přinesu večeři
Asi v půl roce teprve vzala na vědomí, že bydlíme spolu. A až tak od roku mě přijala za paničku, kterou ovšem není třeba moc poslouchat. Napsala bych, že s věkem je to čím dál lepší,ale nechci ji moc chválit, protože po každé pochvale obvykle následuje zločin
