[Dayen]

Originally Posted by RadeKKK

Neodporujete si trošku?

Pokud psovod naslouchá psu, je schopen i individuální psí osobnost navnadit tak, aby jej práce bavila. Pes přitom nemusí být nijak vlezlý ani se do práce sám od sebe hrnout. Ono si to neodporuje, jen to chce mnohem víc přemýšlení od psovoda, když přemýšlí i pes. Samozřejmé potom je, že výcvik probíhá poněkud pomaleji než když psa driluji nebo dokonce používám ostnáč a podobně. Když jsem začala cvičit, řekla jsem, že ostnáče se v životě nedotknu. Chtěla jsem od psa základní poslušnost a nakonec jsme si ve cvičení našli společnou zábavu. Po vyslovení slova cvičák se můj pes zvedne a letí ke dveřím, mé časové prodlevy komentuje klasitým kňučením. Cvičák miluje. A když mu něco nejde, tak na to prostě kašleme oba (viz náš "aport"). I tak se dají skládat zkoušky, a dokonce všechny na první pokus. Jen podotýkám, že tolik času, který jsem dala svému psovi, by mne u jiného plemene či s drilem, který odmítám, vynesl mnohem vyšší úspěchy.
Samostatný pes a pracovní pes se nevylučují, můžeme si o tom popovídat, až se někdy potkáme. Můžeme si klidně porovnat osobnosti našich psů a metody výcviku, ráda si v těchto věcech podiskutuji. Výcvik ano, buzerace psa ne. A kupodivu to jde. Však přijďte na přebor, tak se uvidí. Na psovi je vždycky poznat, jakou metodou se s ním cvičilo.
Abych to uzavřela - můj pes je mi SPOLEČNÍKEM ve sportovní kynologii. Ne podřazeným.

(Byť to cítím trošku jako míněnou provokaci, nemohla jsem se tomuto rýpnutý neusmát. Copak, tuhé metody svazarmu ještě žijí? Ono jde mít radost z práce samotné, nejen z výsledků.)