Někdy si říkám, jaké jsem měla štěstí, že mi Hayaakima vůbec prodali. Žádne akce čsv, žádne pátrání co a jak, jenom pár majlů s chovatelkou, jedna návštěva týden před odběrem a šup s ním rovnou do bytu
A v průběhu cca půl roku 3 stěhování. V naprosté pohodě.
Můj způsob výběru chovatele spočíval hlavně v čase odběru štěňat (na jaře) a ve výběru výšky rodičů - holt, chtěla jsem velkého psa
Měla jsem jasno v tom, že nechci výstavního panáčka, spíše parťáka, s kterým když to půjde, budu cvičit. Hlavně je potřeba nedělat si velké iluze, opravdu počítat s tím nejhorším (napr. zdemolovaním celého bytu - pak může být jenom líp
) a nechtít psa na konkrétní účel (alespoň ne u čsv; to že má štěně špičkové výstavní rodiče, neznamená nutně, že i on bude světový šampión, to jisté platí i o výcviku). Ono, přiznejme, dobrý chovatel je jedná věc, ale popravdě, to co ze psa nakonec vyroste (jako mi bylo řečeno a plně s tím souhlasím) záleží z valné většiny na přístupu majitele. Téměř každý z chovatelů vychvaluje, jak má klidné, úžasné, povahově naprosto skvělé rodiče, bohužel, né vždy je to úplná pravda (nechci nikoho urazit, ale kdo by otevřeně přiznal, že má agresivního magora?). Proto asi padne vhod, vidět nejlépe oba rodiče, ale v různých situacích. No i z hodného štěněte je možné udělat magora, co bude napádat vše, co se hýbe. I když je povaha z velké částí vrozená, je na majiteli štěně usměrňovat a vést správným směrem, aby z něj vyrostl hodný pes nebo fena. Takže přeji hodně štěstí při výběru