Těžko posuzovat takhle na dálku, když člověk nevidí chování psa v dané situaci. Člověk si představí nedokonale popisovanou situaci jinak, než jaká je skutečnost. Každopádně bych to viděl jako spojení obou dvou stavů, tzn. radost i stres. Pokud si "ucvrnkne", předpokládám, že je to z radosti, že si např. hraje a je tak rozdováděn, že pozapoměl na držení svěrače, což si uvědomil až při "ucvrnknutí" a za normálních okolností by se zřejmě nevyčůral. Ovšem následně přichází stresová situace, kárání, napomenutí, hrozba či uvědomnění si, že provedl něco zakázaného -> další čůrání. Alespoň tak si to vykládám já.
Nevím jaký máte přístup k výchově, ale směle mohu tvrdit, že fyzické tresty (plácání, pleskání...) nemají na čsv nijak zásadní výchovný vliv, jediné čeho se dle mého soudu s nimi dá docílit je zkažení povahy a reakcí psa(feny) ve štěněcím věku. Ovšem stejně jako u lidí, i u psů platí, že psychické tresty jsou ještě horší než fyzické. Tím odkazuji na to povinné sezení po určitou dobu jakmile něco provede (samozřejmě to nemusí být tak hrozné jak jsem si to vybavil já, ale ve mně to evokuje vzpomínku na dlouhé sezení u oběda při nechutné krmi, kterou jsem nechtěl sníst a výchovnou metodu "dokud to nesníš, tak od stolu nepůjdeš").
Pokud si dobře vzpomínám, tak Raven měl zhruba v tomto období podobné stavy, tím myslím, že si občas ucvrnknul (jednou se dokonce celý ze spaní počůral
), nejednalo se o nějak pravidelný jev, jen se mu to stávalo častěji než dříve či potom. Tento stav vydržel zhruba měsíc. Myslím, že je to pouze adolescentní stav, který pozvolna přejde v normální projevy psí puberty. Jak psal např.
jerabekj i já znám psy, kteří si "ucvrnkávají i v dospělosti.