Ahoj,
ptáš se na dost odlišné věci, zkusím ti napsat svůj názor na obě
. Nemyslím si, že štěkání nějak výrazně souvisí s podřízeností nebo nadřazeností psa. To se pozná spíš podle vrčení, polohy uší, pysků, postoje, ocasu, apod.
Nevím, jak je tvoje fenka stará, ale podle mě je na agresivitu psa/feny vždycky času dost a neprobouzel bych ji úmyslně a předčasně (pokud nemáš služebního psa). Agresivní reakci na figurantova bych trénoval postupně a na plno až ve chvíli, kdy fenka psychicky dospěje. Ale neznamená to, že není důležité povzbuzovat psa, aby získal sebevědomí v rámci tolikrát na fóru omílané správné socializace. Pokud tohle podceníš, dohánět to budeš s o hodně větším vypětím, nervy a úsilím.
To, že si fenka od tebe nechá všechno líbit, je dobře, protože ty jsi alfa ve smečce. To, že nevrčí na jiné psy, není podle mě známkou submisivity. Můj pes ostatní plemena taky s přehledem ignoruje (dokud na něj nevyjedou), prostě pro něj nic neznamenají a kouká na ně z vrchu. Něco jiného je, když se potká se svým bráškou, to by se samou láskou sežrali
. Pokud zvíře stahuje ocas mezi nohy mezi lidmi nebo se plaší, když projede kolem tramvaj, je to podle mě socializací.
U štěkání zastávám názor, že se to dá naučit každý pes, pokud se zvolí správná metoda. Čévéčka obecně radši vyjou než štěkají a chce to dost cviku. Ale jde to a metod je víc. Pokud vážně chceš (nebo potřebuješ), aby fenka štěkala, zkus to pomocí jiného psa, který jí bude vzorem. Pokud takovou možnost nemáš, čeká tě trochu delší cesta přes odměny (míček, pamlsky,...). Musí pochopit, co po ní chceš, takže odměny budou z počátku i za to, že kníkne nebo vydá nějaký pazvuk. Postupně se "probudí" a pochopí, za co ty odměny jsou.
Zdeněk