Quote:
Originally Posted by Pavel
Saschio,
tohle téma už je trochu mimo téma tohohle fóra. Takže jen velmi krátce. ČsV vzniklo jako ryze pracovní plemeno a takové by mělo i zůstat. Využíváním v chovu jedinců, kteří neprokázali pracovní schopnosti původní záměr zcela ničí.
|
Když já tomu pořád nějak nerozumim
. Přepokládala jsem, že vlohy pro výcvik (např. aportování) jsou vrozené. Povahu a případné další schopnosti že pes prokáže na bonitaci a podle toho je nebo není zařazen do chovu. Teď to zase chápu tak, že když se psem cvičim a složim např. ZVV1, tak jeho štěňata také mají předpoklad být cvičitelná a když s nim necvičim, tak pracovní schopnosti neprokáže a jeho využívání v chovu ničí původní záměr. Tak co teda ta bonitace, tam to neprokáže? Tak proč je bonitace a ne například zkouška pracovních vloh pro chovnost? Aneb pokud bonitace neprokáže pracovní schopnosti, proč jsou tedy uchovňováni jedinci, kteří zcela ničí původní záměr? A jak je to teda s dědičností pracovních vloh, to když se psem cvičim, tak zvyšuju jeho šanci mít cvičitelná štěňata? A je to při výběru chovných párů nějak zohledněno? Třeba jako že se chovatelská komise snaží k sobě vybírat partnery tak, aby aspoň jeden měl složenou např. ZOP? A nebo pokud stačí bonitace, tak proč potom podmínka výcviku? Pes jde přece zabavit i náhradní činností nepracovního charakteru (tím myslím jinak než stopy, obrana, poslušnost vyšší úrovně). Pardon, ale vážně už v tom začínám mít guláš a budu ráda za vysvětlení.