Něco podobného se stávalo i mně. Poprvé mě Pirx dostal asi ve třech měsících, když jsem ho začala venčit i mimo zahradu a našel mrtvého kosa. Jeho vítězný výraz nezapomenu. Nesl si ho hrdě asi deset minut až domů. Samozřejmě se nenechal chytit. Brala jsem to s humorem. U vrátek jsem mu ho zabavila a vyhodila. Pak si dlouho zahrabával všechno tužší na zahradě a bránil si to. Nejhorší bylo, když jsem ho měla na volno a v lese našel silně olezlou hlavu srny a vnitřnosti, 5 metrů od běžně užívané cesty. Hlavu vydržel nést půl hodiny, při vší smůle jsme potkali několik známých a všichni byli neskutečně vtipní. Komentáře typu:" Takhle se dneska chodí pytlačit!", mě rozhodně netěšily. Zase zafungovalo odebrání u branky. Konečně jsem pochopila, po dvou letech tápání, jak se správně chovat k dominantnějšímu ČSV, takže dnes mi zdechlinu s tímtéž vítězným výrazem přinese a předá. Netroufám si odhadnout, do kdy se dá toto chování tolerovat, ale já bych mu to nedovolila. Záleží ovšem na povaze psa, u nás to byl projev dominance a neschopnosti mě jako alfy.
Držím palce s malým rošťákem!
Bára
|