Díky všem za reakce. Docela jde poznat, kdy je kousání ještě součástí hry a kdy už je to z umíněností a vzteku. Nejdřív se to snažím řešit v klidu, třeba povelem Ke mě a Sedni, což už docela umí a nebo mu vrazím sušenou chrupavku. Většinou ale musím sáhnout k přiměřené síle, tedy buď trochu potahat za kůži na krku nebo chycení za tlamičku, o čemž se zmiňuje pan Hartl ve své knize o ČV. Pravda je, že ani toto moc nezabírá a spíš ho to ještě víc rozjede. Nevím jestli je to správné, všude se píše, že štěňata by se neměla trestat, ale myslím si, že by měl vědět kam může zajít. Po takovémto trestu se zase rychle snažím "usmířit" tzn. povel a odměna. Nutno dodat, že se těmto situacím, kdy se vztekle něčeho dožaduje, snažím vyhnout jak jen to jde a nejsou na denním pořádku.
|