Quote:
Originally Posted by Marinette
Moc vám všem děkuju. Bylo to tak rychlé...ještě před týdnem běhala po zahradě. Strašně to bolí, ale člověk se s tím musí nějak poprat. Už teď tu chybí, je tu tak prázdno....vždycky ležela u krbových kamen s náma, ikdyž měla venku kotec. S tátou jsme jí pochovali na zahradě...už je určitě v nebi.
Ríkám si proč v 21.století, když umíme lítat do vesmíru, neumíme se poprat s jednou hloupou nemocí. Snad jsem udělal maximum....pořád si říkám, proč jsme nedostali víc času, určitě bych něco vymyslela.
|
Upřímnou soustrast - teď už je Cherry dobře, nic ji nebolí.
Nenapsal jsem sem dřív, protože jsem nechtěl psát negativní zprávy a taky není leukemie jako leukemie. Setkal jsem se s ní u svého prvního ČSV, Alana - taky to bylo hrozně rychlé. Přestal žrát, šli jsme na vyšetření na VFU, tam zjistili že má hrozně zvětšenou slezinu a dost i játra. Hned ho vzali na sál a slezinu mu vyndali a přitom zjistili, že má uzliny jak tenisáky. Po operaci se mu uvolnilo místo v břišní dutině, byl v pohodě, jedl a byl veselý, ale doktorka nám řekla, že je to leukemie a případná léčba závisí na tom, co ukáže histolka - některé druhy se dají za pomoci chemoterapie prý držet tak, že pes žije vcelku normální život, měsíce i roky. Vzali jsme si po operaci Alana domů a čekali na výsledky. Ty byly špatné - bez chemoterapie nám dala paní doktorka tak 2 - 3 týdny, s agresivní chemoterapií kdy by psovi bylo pořád jen špatně max. o měsíc déle. Doporučení znělo uspat dokud ho nic nebolí s tím, že bolesti se mu můžou vrátit klidně za den dva. Rozhodnutí to bylo šíleně těžké, moc horších dnů v životě jsem zatím neprožil. Tím horší, že Alánkovi bylo bez jednoho týdne teprve sedm měsíců...
Z bolesti z jeho ztráty mě dostala naše Lexinka, která mi svým rošťáctvím nedala čas zabývat se černými myšlenkami, ale ty skoro tři měsíce po smrti Alana než jsem si dovezl Lexinu domů byly hrozné. Je to víc než 12 let a když si na to vzpomenu, bolí to pořád. Říkal jsem si přesně to samé co Vy... ale jestli Vám to pomůže, netrapte se tím že nebylo víc času, je to svinská nemoc a na 99,9% byste stejně nevymysleli nic. Jak napsala Helena, někdy je lepší že to jde rychle.
Držte se a věřte, že nejlepším lékem na bolest ze ztráty psího kamaráda je (kromě času) pořídit si co nejdříve nového. Ten Vám nedovolí na to pořád myslet. Aspoň mě to tehdy hrozně pomohlo.
Karel