Já teda hned první noc zavřela štěně do vyhrazeného pelíšku a i když řval jak tur, tak se nikoho nedovolal. Rozhodně jsme s ním ani jednu noc nespali. První byla katastrofa, lomcoval se vším, nadával, křičel, vyl, štěkal, vrčel, skoro se to nedalo snést. Druhou taky ještě řval, ale ne už tolik a pak už to bylo v pohodě. Nevstávala jsem k němu ani jednou ani na noční venčení, protože by si velmi rychle spojil, že když zafňuká, páníček přiběhne i ve tři ráno. Přijde na to, co potřebujete naučit dřív, jestli samotu nebo čůrání venku. Ono stejně když budete v práci, bude doma čůrat, než bude dost starý na to, aby to vydržel.
Máme ho doma čerstvě měsíc, není mu ani 11 týdnů. V noci ani nemukne, udělá tak jednu velkou loužičku na přebalovací plínku pro miminka, časem se sám naučí přes noc to vydržet (ještě před týdnem, dvěma, čůral docela dost, v závislosti na tom jak se budil - ale nikdy nebudil nás, teď už spinká skoro nepřetržitě). Vždy čeká dokud nevstaneme - což je přes týden v šest ráno a o víkendu třeba až o půl deváté. Ačkoliv dávno nespí, je opravdu tichounko jako myška a trpělivě čeká, až si pro něj přijdu.
Podotýkám, že jsme ho nikdy netrestali, ani za loužičky, ani za nářek, ale říkáme fuj nebo ne, nijak extra příkře, spíš jako když domlouváte malému dítěti, že to přeci hodné děti nedělají. Je šikovný. Když se doma vyčůrá, tak na přichystanou plínku, akorát ty hromádky, to zkrátka občas nevydrží (většinou musím přiznat).
Na záchodě a při sprchování jsem se napřed nezavírala, ale pak jsem zjistila, že to byla hrozná chyba, protože jakmile jsem se zavírat začala, spustil šílený jekot - zvykl si, že má otevřeno a může koukat.
Takže doporučuju všude se zavírat, štěně nechat v noci spát samotné a nic nedat na jeho volání, nesmí nabýt dojmu, že se dovolá, to je myslím základ, i když asi trochu krutý.
Určitě mu vyhradit prostor a kdykoliv usne, odnést ho do jeho pelíšku. Nenechat ho spát u Vás ani přes den, když ho vždy dáte na jeho místo, zvykne si, že je-li tam, má odpočívat a být klidný.
Opravdu se mi to osvědčilo. Máme šíleného křiklouna, ale samotu jsme zvládli velmi rychle.
A co se týče odchodu do práce, první týden a půl po skončení dovolené bylo řevu jako by ho na nože brali a to i přes to, že v noci byl stále klidný. Taky odmítal jíst dokud se nevrátím. Ale zvykl si, teď už ráno nenadává, hraje si s plyšákem a spokojeně všechno sní; je to třetí týden co chodím do práce.
Vydržte.
Na každého pejska možná platí něco trochu jiného - to co jsem napsala je má zkušenost s tím mým, asi by se zvládnutí samoty dalo ještě i urychlit, ale určitě by se dalo dost zbrzdit. Na to, že pes nemá ještě ani dva měsíce a celou noc ani nedutá a přes den je taky hodný (tedy nezbývá než doufat, sousedi si zatím nestežovali, bydlíme v řadovce) jsem opravdu spokojená, čekala jsem, že to bude mnohem horší.
Opravdu nedoporučuju s ním spát. Bude to pak vyžadovat. Důsledně ho odnášejte do pelíšku pokaždé když usne. Rychle se pak naučí tam i sám odbíhat, když bude unavený. Určitě by to mělo být klidné místo, kde bude moct nerušeně spát. Náš pes má rád co největší chlad a většinou si z pelíšku přeleze na kachličky, na kterých pelech leží. Ale jíný pejsek může mít raději teplo. Udělejte mu příjemný místo, kde se bude cítit dobře a bezpečně, na pár nocí si pořiďte špunty do uší a sousedům kupte čokoládu
Nám se to vyplatilo a Bran čím je starší, tím víc je rád za prostor, kde ho nikdo neruší. Pokud časem plánujete mít pejska venku, obávám se, že spát s ním by vám do budoucna mohlo přinést pěkné nadělení
Nu a namítne-li někdo, že Bran musí být hrozné čuně, když jsme k němu ani jednou v noci nevstávali, tak to není pravda, pokud udržujete čistotu a po psovi hned ráno uklidíte, sám od sebe to začne zadržovat co nejdýl to půjde. Dneska ráno když jsem se ve spěchu neumytá a neučesaná oblíkala na ranní procházku se začal hrbit na hromádku, ale hned si lehl a zadržoval to než vyrazíme. Opravdu šikulka.
Podotýkám, že i když nám už dvakrát utekl do celého bytu, zatímco jsme byli v práci, nic nezničil, krom jedné okousané knížky a ožužlané deky. A přitom páry a energie na to má až až
Asi ale hodně záleží na tom, jaké mátě štěně. Náš je hodně do světa, sebevědomý a otevřený novým věcem.
K učení samoty určitě také patří vítání bez zbytečné přehršle emocí, které by mohly psa vystresovat. Štěnátka se bojí samoty, jsou životem závislá na tom, že jim dá někdo potravu a když budete příliš jásat, mohla by si třeba myslet, že Váš návrat je něco mimořádného a příště nemusí nastat. Ale správně by si mělo myslet, že o nic nejde, že tak to přeci chodí úplně normálně, páníček odejde na lov a štěník čeká v noře, než se vrátí s kořistí.
Ale možná taky plácám úplné nesmysly a vyšlo nám to náhodou.
Držím palce, aby se Váš pejsek naučil samostatnosti co nejdřív, pro klid Vás, jeho i sousedů
edit: vlastně jednou jsem s Branem spala v jednom pokoji, na návštěvě u rodičů
bylo to milé, ráno se lekl štěkotu nějakého velkého psa a vlezl si za mnou vyděšeně do postele plyšáček jeden. Ale jinak spinká ukázkově sám