No když jdeme po silnici, tak je celkem naučený chodit po kraji, radši jde trávou vedle, kde je něco na čichání... toto ovšem bylo tak, že jsem s ním šla polní cestou loukama a dobrých 100m od silnice, jsem se otočila, že už se vrátíme zpátky, zavolám na psa, otočím se zpátky a jen vidím, jak bere sprinty k té silnici... moje řvaní se pochopitelně míjelo účinkem... až po chvíli jsem si všimla, že za tou silnicí běží zajíc... sto metrů daleko, vůbec jsem ho neviděla... dál to radši nebudu popisovat, výsledek je ten, že jsem přežila já, pes, zajíc i řidič, tudíž všichni zúčastnění
Z okna mi taky jednou málem odešel... my sice bydlíme v přízemí, což ovšem v secesní vile v praxi znamená, že je pod námi sklep se stropy tři metry vysoko, takže máme z okna čtyři metry na dlažbu. Taky jsem v létě nechala naivně otevřené okno a odešla pověsit prádlo, přijdu a pes stojí na venkovním parapetu... zařvala jsem na něj, on se lekl a měl tendenci pokračovat směrem ven, nakonec si uvědomil, že asi ne a vycouval... ale to by ještě docela malý, dneska fakt věřím tomu, že by vyskočil... je to blázen