Quote:
Originally Posted by Kometa
Jo, tohle taky řešíme, zvlášť teď se mu nějak vrátila záliba v pojídání vlastních bobků, to je taky super  Někde jsem četla, že je dobré štěně naučit, že když najde nějakou "pochoutku", má s ní přijít a vyměnit za pamlsek... což je dobrá teorie, ale...  Vzhledem k tomu, že ten náš miláček odmítá přijít i normálně, nedokážu si představit, že by ho něco na světě donutilo přijít se svým objevem Když může volně pobíhat, nezajímá ho ani přivolání, ani sebeoblíbenější pamlsky, za které se doma nebo na zahradě může třeba postavit na hlavu, venku na ně nepřijde a když mu je za něco dám, tak je vyplivne  Ještě asi před měsícem to nedělal, chodil na přivolání na 100%, pak ze dne na den, jako když utne, mě začal naprosto ignorovat (ale ne že by si třeba něco čichal a nevnímal, ne, on se na zavolání otočí, podívá se na mě stylem, jestli mi nepřeskočilo, a odkráčí pryč), během několika dní se absolutní ignorace změnila na částečnou, ale pořád je častější neuposlechnutí než poslechnutí... a vzhledem k tomu, že ten náš pošuk bezmezně miluje všechny psy i lidi, především děti, a to tím způsobem že na ně skočí a začne kousat hlava nehlava a má už skoro dvacet kilo, začíná být u nás puštění z vodítka celkem noční můra  |
V čem je teorie výměny nevyužitelná v praxi?
Pokud nechodí "normálně" je něco špatně. V té chvíli si pokládám otázku... proč je pro mého psa zajímavější jiný pes nebo jiný člověk... Moje špicka bohužel měla VELKÝ zájem o cizí psy.... a ještě to nebylo z kamaradství
... takže okamžitě vymyslet co jí bude stát za to, aby se zajímala o mě a neštěkala mi na psy... u ní je to míček, uzlík, když je nouze tak i prázdná ruka s kterou dělám jako kdybych v ní právě ten míček nebo uzlík měla...
U čévéčkový jsem řešila neuposlechnutí jen když jsme potkali známého psa a ona si s ním chtěla hrát... takže postupně jsem jí z té hry odvolávala (samozřejmě prvně až když sama dala najevo, že už jí ta hra moc nebere, abych měla setsakra jistotu, že přijde a že bude za co jí odměnit), pak čím dál tím dříve, častěji... když tam těch milovaných bylo víc... NIKDY jsem jí nepřivolala, abych jí HNED dala na vodítko a odešli jsme... Často jsem jí přivolala i 5x ze hry jen odměnila a zase vypustila ke psu :-)
S tím žraním hnusů - já to trénovala s velkou kostí, tu hned pes nesežere, chvíli vydrží... - mám to na povel "podej". Už si nepamatuju jestli nejdřív doma a pak venku, protože ona v tomhle nijak problematická nebyla. Nicméně pak byl (a vlastně je doteď) výsledek ten, že když něco většího najde nosí mi to jako kořist a po té co jí pochválím a teprve na povel vem si to si to zbaští sama :-). Jde o to, aby se pes naučil, že i když veme do huby něco tak nebude potrestán, že to našel, ale naopak VŽDY pochválen, že to donesl. Takže i páníček se musí naučit, že psa za odevzdání toho největšího hnusu psa NIKDY nepotrestá.