Quote:
Originally Posted by jerabekj
Tady ale přece nejde o to lidem něco vysvětlovat - jsou věci který dělat nemá, tak mu v tom musíš zabránit. Omluva "on je ještě bláznivý štěně" člověku co má smrtelnou hrůzu ze psů moc nepomůže. Tohle je každopádně zodpovědnost Tebe jako majitele psa a představ si jak to bude vypadat, až začne být dominantní a začne se Ti třeba rvát. Budu se opakovat, jedním z nejlepších nástrojů na výchovu psa je dlouhá stopovačka. S trochou opatrnosti si na ní může hrát i s jinym psem, má pořád relativní volnost a zároveň se dá zabránit nežádoucím činnostem, případně obratem potrestat i když se snaží trestu vyhnout. Se stopovačkou se dá trénovat poslušnost prakticky neustále za běžného provozu. Já vodim Dakouše odmala na 10m šňůře a dokud nebudu věřit v jeho poslušnost, tak ho z ní pouštim jen když jsem si 100% jistý, že se nic nestane a hlavně, že po něm nebudu muset chtít aby mne poslechl. Samozřejmě, i tak se občas "zadaří", ale stopovačka to minimalizuje. Po pročtení pár diskuzí ohledně psů na iDnes jsem pochopil jako moc některým lidem psi vadí a je lepší prevence. Když jdu po chodníku a někdo jde proti mně, pes dostane povel "k noze" a když nechce, tak ho stopovačkou donutim a dělám to dost včas, aby byl pes u nohy v okamžiku kdy toho člověka míjim. Nedavno mi za to dokonce jedna starší paní poděkovala s tím, že má z velkých psů panickou hrůzu. Nicméně pak se v uctivé vzdálenosti zastavila a vyptávala se na plemeno atd. Bylo to milý. Pokud jde o hraní s cizim psem/fenou, pes musí nejdřív přijít ke mně a po dohodě s druhým majitelem teprve přichází volno a hra ... bez vyjímky. I u psů/fen co známe musí pes počkat na pokyn ke hře. Snažim se zabránit tomu, aby si pes prostě něco vymyslel a začal to realizovat bez ohledu na mne a k tomu mi slouží stopovačka.
|
No nevím jestli na výchovu, ale na zabránění nejhorším kalamitám stopovačka určitě vhodná je. Ikdyž už máme profesionálně překousanou (cca 2 vteřiny), přetrženou karabinu, přervanou stopovačku, paničku jedoucí se stopovačkou...Hrát si s druhým psem na stopovačce mi připadá poněkud nereálné a používat na chodníku rovněž. Zní to krásně, aby si pes bez dovolení nevšímal cizích lidí ani psů, neskákal na ně, nevyjížděl..a doufám, že se toho také v dohledné době dopracujeme. Leč zatím jsme bohužel ve fázi křečovitě držené šňůry (jo, je to i o nervech a sebedůvěře majitele) a po vypuštění psa ve zralosti na konzumaci 2-3 rumů. Tímto pozdravujeme Dinga a přejeme pevné nervy.