Když to tak čtu, tak nevím, jestli jsou u nás pejskaři a psi nějak odolnější nebo co, ale Dingovi už je taky přes sedm měsíců, takže většina lidí, co potkáme už nepozná, že je to štěně, a pejskaři se nám zatím nevyhýbají
Nebo teda spíš naopak, většinou se vyhýbám já
Jak vidím cizího psa, svého odchytávám a obcházím cizího, pokud se majitel i pes zjevně nechtějí kamarádit. Pokud je cizí pes na volno, tak dělám, že ho nevidím a je mi jedno, jestli si jde pro Dingovo ohlodání nebo ne, mají ho mít na vodítku. A musím říct, že dost obdivuji odvahu jak psů, tak majitelů. Kolikrát se Dingovi přímo do tlamy přiřítí nějaký jezevec nebo jack russel, že jako bude sranda hra, ale hlavně nechápu, že se nebojí ti majitelé, když neví, co je ten cizí pes zač, ale jim je to asi jedno, kolikrát si ho ani nezavolají, nebo jen tak vlažně, si myslí, že když ho mám na vodítku já, tak je to OK...
I když zrovna tuhle jsem zažila vtipnou situaci, když takhle přiběhl jezevčík, Dinouš na vodítku si s ním začal hrát, tak jemně, jak on na malé psy je opatrný. Paní na to s úsměvem kouká, jak si hezky hrají. Jenže pak jezevčík skončil na zádech a Dingo mu začal polykat hlavu
Paní zděšeně vypískla, já jí začala ujišťovat, že se nic neděje, že mu nic neudělá, ale bylo to marný, paní se mi vrhla po vodítku a začala Dinga tahat pryč
Myslím, že ta už se nám vyhýbat bude.