Tomáši,
myslím, že máš doma úplně standardní ČSV. Všechno, co jsi napsal, se dělo a stále děje i u nás a to je nám aktuálně dva roky.
1) Kousání se obávám, že je jim vlastní, je to prostě jejich způsob komunikace. Tuto vlastnost se nám nepodařilo úplně odbourat, stejně tam částečně zůstala. Ale někdy je i vtipná, třeba večer nás jednotlivě odvádí z koupelny za ruku do postele.
Když mě to její kousání hodně obtěžuje, nebo když přikusuje už bolestivě, "trápím" jí lechtáním po horním patře, nebo po kořeni jazyka, stačí dvakrát třikrát a nechá toho.A nejúčinější metoda je u nás košík, teď už stačí jen ukázat a znechuceně odchází. Dříve jsme jí okamžitě nasadili košík a třeba minutku jí ho na hubě nechali.
Záchvat s útokem na nohy jí taky ještě někdy přepadne, nicméně je to opravdu jen minimální, tohle u nás vymizelo nějak samo.
2) Startování na auto taky přešlo nějak samo, ale měli jsme problém úplně stejný. Vcelku pomáhalo dát jí na škrťák a vyrazit na nějaké frekventované místo, podmínka samozřejmě byla mnoho pamlsků za úspěšný neútok. Stačí třeba jednou denně pětiminutovka chůze po silnici.
3) Kradení a likvidace se též nějak umírnily samy. Ale třeba v baráku bych jí samotnou nenechala ani omylem. Stejně je to zloděj zlodějská
. Dříve mi třeba s oblibou ničila stěrače na autě, nebo ostřiky světel. Dokážou zničit i to, co by člověka nenapadlo, kupříkladu kohouty topení nebo zásuvky. Teď má v oblibě kradení jídla, to dříve nebylo.
4) Listonoš. Na toto odpovědět nedokážu. Naše čuba štěká na každého, kdo je za plotem, nerozlišuje, zda je to listonoš, nebo jen kolemjdoucí, prostě je to možný vetřelec, kterého je potřeba zničit. Tohle nijak neregulujeme, spíše jsme rádi, že hlídá.
Za nás je třeba obrovský nešvar hrabání a tvorba děr velikosti hrobu
DDD.
Ale tohle všechno jsou jen naše poznatky a příběhy, každý pejsek se chová jinak. Sami nejsme odborníky ve výchově, takže se možná některé věci i dají nějak řešit. Jenom nevíme jak.
Já myslím, že Tvé ČSV je v naprostém pořádku, prostě "parádní zákeřňák"
.
Věř, že jsem dříve byla na prášky a věřila, že jinak než Bohnicema to skončit nemůže a vida, nějak jsme se přehoupli a vše si samo sedlo. Teda úplně samo to nebylo...za tu dobu jsem vydala tisíce zákazů, příkazů a povelů a naučila jsem se důslednosti. Ačkoliv s tou taky můžu jít někdy pro našeho psa k šípku
.