Štěněcí nářek je hodně těžké vydržet. Vzpomínám si, že jsme Rakšu jako štěníka zavřeli v kotci a to bylo šílené co následovalo: ňafání, vytí, kvílení, kňučení, nárazy o mříže, připadala jsem si jak Herodes.
Navíc hlavně okolní sousedi na to ještě dlouho vzpomínali, co to bylo za nářek, co jsme jí to chudince prováděli, že to slyšeli až do obýváku...
