Většinou řvou fakt z nudy!
A když zjistí, že se nikoho nedořvou, najdou si jinou zábavu a odvyknou si. Ale je potřeba to důsledně dodržet, jinak se budou dovolávat kdo ví jak dlouho.
Jsou to potvory přizpůsobivý
A páníci to možná řeší víc než ti pesani. Napřed jako maličká sama doma-vyjímečně se stalo, že sem jí musela nechat i 11 hodin - obložila jsem ji žrádlem a šla jsem od 8 týdenního štěněte. Celej den jsem nestála za nic (ale mám práci jinak ideální pro "vlčí" život, takže kvůli jednomu extrémnímu dni to nestálo za vyhazov
), šla sem domu z hrůzou, co tam najdu-loužičky i hromádky všude, rozmatlané po spacáku i koberci, rozkousané všechno na co se dostala a u dveří mě výtala bestie s hrdým výrazem "to jsem byla šikovná co? Vidíš jak jsem pracovala?" Pak jsme přišli o bydlení, chvilku jsme bydleli v kotci (obě
), pak já na ubytovně a bestie musela být venku, jen párkrát slabě zkusila zakňourat a pak šla spát se známým výrazem "no tak nic, no
(" Já ten kotec nesla hůř než ona. U svojí bestie mám zkušenost, že pokud se tvářim, jako že se jedná o naprosto samozřejmou věc, nepárám se s ní a strčim jí do kotce, do transportní přepravky nebo do auta s povelem čekej a odejdu, tak ona maximálně vyjeveně kouká a pak čeká. Život jí naučil a nemám pocit, že by ji to v tomto směru nějak negativně poznamenalo-akorát si potom výrazně užívá, když je ve "svojí" stabilní noře doma-v místě trvalého bydliště. Ale to já taky. Možná, že kdybych měla čas a podmínky navykat jí postupně, byly by scény větší, takhle jsem prostě povolit nemohla a je klid. Najaře pude asi zas na chvíli do kotce, ale už se toho tolik nebojim jako poprvé-prostě jí tam strčim, budeš tady, čekej, čau. Když jí to podám jednoznačně, tak to neřeší. Kéž by se nám takhle dařily i jiné stránky výchovy
. Takže pokud je Bran plánován na noc do kotce, nepřipadá mi nijak kruté odmala ho nepouštět do ložnice. Spíš je to o tom, jak to chce majitel v budoucnu. Pro mě ložnice bez psa není úplná
