Rozhovor ve Světě psů...ach jo

[yzengrin]

Originally Posted by jacklack

ale že jsi se rozohnila...to chce klid, lidí co vše ví a vše umí je spousty... bohužel

No to jo. Neřeknu, kdyby si přisadil své opravdu jen Adrian, ale milý Helppes to žene značně zaujatě již od začátku a to co tady paní Daušová napsala, už je opravdu vrchol.

[Dayen]

Originally Posted by Zuzana

...Podotýkám, že vodící pes byl po celou dobu na vodiči a vedl svého nevidomého pána, nepobíhal na volno ani nebyl na nějakém vypouštěcím vodítku.

Tohle je zajímavá věta.
Ti kdo znají ČSV, mohou si vybavit, jak se ČSV při jakýchkoli mezi-psích kontaktech chovají hlučně.

Pokud tedy byl pes na krátkém vodítku celou dobu, a pokud by ČSV vodícího psa napadl tak, že by mu natrhl ucho, muselo by se to stát těsně u invalidního vozíku slepce.
Neznám ČSV, které by při konfliktu takového stupně hlasitě nezavrčelo. Cizí vrčení + kvičení vlastního psa těsně u jeho vozíku a on si toho nevšiml, když se jako slepec orientuje sluchem?

[yzengrin]

Originally Posted by Dayen

Tohle je zajímavá věta.
Ti kdo znají ČSV, mohou si vybavit, jak se ČSV při jakýchkoli mezi-psích kontaktech chovají hlučně.

Pokud tedy byl pes na krátkém vodítku celou dobu, a pokud by ČSV vodícího psa napadl tak, že by mu natrhl ucho, muselo by se to stát těsně u invalidního vozíku slepce.
Neznám ČSV, které by při konfliktu takového stupně hlasitě nezavrčelo. Cizí vrčení + kvičení vlastního psa těsně u jeho vozíku a on si toho nevšiml, když se jako slepec orientuje sluchem?

Ano, to je přesně to, na co několikrát poukazuji v reakci na paní Daušovou. Majitel projížděl celkem těsně kolem nás-jinak by se pes nemohl ani přiblížit natolik, aby to Akeenahovi vadilo. Ale jak píšeš, rozhodně neproběhlo žádné napadení, vodicí pes rozhodně nezakvičel a neodskočil. Snad nejsme také slepí a ještě k tomu hluší, abychom si toho nevšimli...
Pokud by to bylo tak, jak zde prezentuje paní Daušová - pokud vše viděli atd. proč nezakročili hned..?!

[luculda]

tak si tu čtu celou tuto dlouhatánskou debatu a musím říct, že je to velmi zajímavé. Mně z toho plyne ponaučení, že vždy musím být daleko obezřetnější než by bylo potřeba, ne že by to můj pes potřebovat, ale abych ho chránila před takovými situacemi. Takže můj názor je, že když bych byla na takové akci já, schovala bych dobroty z prasátka na doma n. bych se psy raději odešla někam do klidnější části, kde mají krytá záda a nikdo se k nim nemůže nečekaně přiblížit a tam jim dobroty dala. Jsem majitelkou čsv teprve 2 roky, ale naučila jsem se velmi rychle pravidlo, že vždy své psy zabezpečím tak, aby kdyby došlo k nějaké takové situaci, byli zajištěni a nemohl mi nikdo nic říct. Takže já používám jednoznačně náhubek za všech okolností.
A s tím názorem, že pes neudělá nic dítěti, s tím taky nesouhlasím, NIKDY bych v tomhle žádnému psovi nevěřila, ať je to čsv, borderka n. zlatý retriever, děti jsou nevypočitatelné a v tom je to nebezpečí. A uplně největší nebezpečí jsou jejich rodiče, kteří si stejně jak Andriane povídají a nedávají pozor, a to nemluvím o většině malých uštěkaných "myší" které chodí věčně na volno a s egem vysokým jak mrakodrap (a neustále podporovaným milujícími pánečky), kteří absolutně nerespektují nějaká psí pravidla. Jenže dětem a "myší" se jejich chování toleruje kdežto velkým psům (a nedej bože s vizáží vlků) ne, ti jsou hned považování bestie. Vím, že je to někdy doslova k "posrání" furt se ohlížet na druhé, ale musíme brát to, že to děláme pro bezpečí našich vrkoušů a dobré jméno jejich zodpovědných majitelů.
Jinak ale souhlasím s tím, že jste to tak nenechali, neboť takové lži a výmysly prostě nemůžou být nechány tak.
A co se týče charakteru slepeckých psů, je sice výborné, že jsou svým majitelům prospěšní, ale v podstatě se pro ně nedobrovolně obětují. Myslím si, že to v nich musí pěkně vřít, co je to za život, žádná volnost (pokud teda nemají štěstí a nejsou v rodině i s vidoucíma lidma, kteří je občas pustí, hodí balonek, nechají pohrát se psy), pouze rutinně naučených pár tras (a o těch zmiňovaných metodách ani nemluvě). Někde ta flustrace prostě musí vyjít ven a tito tvorové nejsou hloupí a moc dobře ví, že jejich majitel na ně nemůže (tedy nemůže zavčasu zareagovat, když se pes chová špatně). Mám kamarádku, co má slepeckého psa (fenu) a něco tak nevychovaného, nesnášenlivého ke psům a dětem jsem fakt dlouho neviděla. Fakt nevím, co s těma psama dělají ti, co je mají ten první rok na socializaci, nebo je zkazí až v tom centru? No nebudu už dále rozvíjet své teorie, jen musím konstatovat, že žít život s čsv je opravdu náročné ze všech stran, jak ze strany psa samotného tak ze strany okolí. Někdy mám pocit, že čsv se svým přirozeným chováním fakt do dnešní doby miniaturních psích kreatur vůbec nehodí.
Mějte se moc hezky, buďte zodpovědní a držme spolu :-)
Bye Lucy@kluci
(zlaťák Hawkey, borderák Grippen a hvězda naší smečky čévéčko Kamil)

[Undertaker]

Sice je to trochu OT, ale ikdyž je pan Primák slepý, po přečtení rozhovoru ve Světě psů bych mu jeho psa okamžitě zabavil. Když někdo napíše ve stylu "ani jsem nevěděl, jestli už jsem psa krmil nebo ne" tak podle mě takovému člověku pes do rukou nepatří ať mu může jakkoliv pomoct. Pro slepecké psy už je jejich život myslím limitován dost a navidím důvod jim to ztěžovat ještě víc.

[CDaniela]

luculda
Dobrej názor.
Taky mi připadá naprosto samozřejmé jistit psy jak to jen nejvíce jde. Košík u psa považuju za samozřejmost. Vím, každý to tak nevidí a připadá mu náhubek jako omezování jeho svobody, ale ...
Také jsem zažila podobnou historku čsv versus jeho "ubohá" oběť kolie.
Na výstavě ve Vojanových sadech jsem stála se svou kamarádkou a jejím čsv u kruhu a pozorovala dění. Najednou se přiřítil volný pes-kolie a plnou parou vrazil přímo do kamarádky psa. Neměl žádný agresivní úmysl, jen prostě neubrzdil svůj pohyb, byl volný a to evidentě notně povznášelo jeho náladu. Čsv pochopitelně belskurychle (tak jak to umí snad jen oni) na "napadení" kolií reagoval a oplatil jí její útok po svém. Jedno jediné kousnutí. Kolie začla opravdu hodně hlasitě naříkat, byla v šoku. Všechny okolo jsem najednou snad i jen svou pouhou přítomností začli pohoršovat...ještě ke všemu jsme měli vlka Přivolaná veterinářka se tvářila velice ošklivě. Že kolie běhala po areálu volně, nikoho moc nezajímalo. Kdyby měl náš pes koš, nic by se nesatalo.
Dokonce se tato historka objevila i v Pes přítel člověka.
Jinak si ale myslím, že my Češi jsme ještě v tomto ohledu dost opartní. V cizině košíky téměř nezají a když se objevím na nějaké výstavě s okošíkovanými čsv, jsem za raritu.

[Marianka.W]

Originally Posted by luculda

... s tím názorem, že pes neudělá nic dítěti, s tím taky nesouhlasím, NIKDY bych v tomhle žádnému psovi nevěřila, ať je to čsv, borderka n. zlatý retriever, děti jsou nevypočitatelné a v tom je to nebezpečí...

S touhle jedinou tvojí větou nesouhlasím. Vyrostla jsem v psí boudě (obrazně a částečně i doslova), nebylo to sice čévéčko, nýbrž enóčo, ale to je fuk. Moje máma i táta se mohli na psa (na všechny tři, které jsme postupně měli) stoprocentně spolehnout, například když nechávali kočárek se mnou nebo mými sourozenci před krámem a pes ho na volno hlídal. Byli jsme sice naučení, že když pes (jakýkoliv, i náš vlastní) žere, nemáme ho otravovat. Přesto byla stoprocentní jistota, že by nám neublížil, kdybychom mu vlezli do misky. Trpělivě snášel tahání za ocas i za uši, sloužil za koně i za podušku a troufám si tvrdit, že byl rád, že po něm ti čtyři špunti bez ustání lezou.
Stejně tak Akeenah je vychován tak, aby děti považoval za nedotknutelnou svátost a nikdy (za to dám do ohně všechny končetiny, které mám) by dítěti neublížil. Dotáhl to dokonce tak daleko, že když nás někdo z rozumějších kolemjdoucích na procházce požádá, jestli si jeho dítě může některého z členů smečky pohladit, říkáme prckovi "Pohlaď si toho velikého, ten je nejhodnější".

Trochu mě zaráží srovnávání situací typu "co kdyby to bylo dítě nebo MALÝ PES". Pořád je to přece pes a kdo jiný by se měl se psem lépe dohodnout, než jiný pes. Na velikosti podle mě (i jiných - slovutných autorů knih o psím chování) v tomto případě nezáleží. Stále platí hierarchické rozložení sil - když má malý pes dost autority, jídlo si před velkým uhájí nebo mu je i sebere. Způsob komunikace je stejný u velkého i malého psa. To, že jsou psi malých plemen nezřídka rozmazlení nebo nevychovaní je záležitostí jejich majitelů (a bohužel jejich ega) a tím se vracíme na začátek celého začarovaného kruhu.
Takže to, že si pes hájí svoje žrádlo považuji za naprosto oprávněné a normální a to, že by si vodící pes neměl dovolit vůbec pomyslet na to, že by jinému žrádlo sebral zase za samozřejmé s ohledem na výcvik ("výcvik"), který absolvuje (a který mu "amputuje" téměř všechny psí vlastnosti). Když už ty psy cvičíte, paní Daušová a vy ostatní, kteří se tak holedbáte touto ?bohulibou? činností, dělejte to pořádně a stoprocentně, nebo to nedělejte vůbec. A pokud to chcete dělat a nezvládnete to stoprocentně, připusťte aspoň svůj díl nedokonalosti a neházejte špínu na ostatní, kteří se snaží jen v klidu žít se svým zvířetem-partnerem-přítelem a nikomu (v rámci obecných měřítek) neškodit. Každý normální majitel psa někdy zažil, že se jeho pes poškorpil s jiným a málokdo s toho dělá takovou tirádu a ještě míň z nich to používá k veřejnému očerňování psa, potažmo plemene.

Jinak co se týče osoby paní Daušové, musím podotknout, že ačkoliv jsem dámu nikdy nepotkala (naštěstí), její pověst ve formě lidové slovesnosti ji předchází. Nad tím, co se o ní vypráví, zůstává rozum stát. Sice jsou to jenom ústní zkazky, ale na každém šprochu... Kdyby jen polovina byla pravda, bylo by to stejně nad lidské chápání.

[BrunhoferovaV]

Originally Posted by CDaniela

luculda
Také jsem zažila podobnou historku čsv versus jeho "ubohá" oběť kolie.
Na výstavě ve Vojanových sadech jsem stála se svou kamarádkou a jejím čsv u kruhu a pozorovala dění. Najednou se přiřítil volný pes-kolie a plnou parou vrazil přímo do kamarádky psa. Neměl žádný agresivní úmysl, jen prostě neubrzdil svůj pohyb, byl volný a to evidentě notně povznášelo jeho náladu. Čsv pochopitelně belskurychle (tak jak to umí snad jen oni) na "napadení" kolií reagoval a oplatil jí její útok po svém. Jedno jediné kousnutí. Kolie začla opravdu hodně hlasitě naříkat, byla v šoku. Všechny okolo jsem najednou snad i jen svou pouhou přítomností začli pohoršovat...ještě ke všemu jsme měli vlka Přivolaná veterinářka se tvářila velice ošklivě. Že kolie běhala po areálu volně, nikoho moc nezajímalo. Kdyby měl náš pes koš, nic by se nesatalo.
Dokonce se tato historka objevila i v Pes přítel člověka.

Danielo myslím, že se nikdo nepohoršoval (co jsem zaslechla poznámky, tak skutečně kritizovali pobíhání na volno) a jestli si dobře pamatuju tak v PPČ Coddyho pokousání taky bylo pojato, že na volno být neměl.
Ale samozřejmě nevím jestli (nebo vůbec) někdo řekl Monice něco ošklivého...

[jerabekj]

Nemáte někdo možnosti článek oskenovat a pověsit ho někam třeba v PDF? Samozřejmě bych nerad, aby pak tenhle server někdo honil kvůli autorským právům ... tak třeba hodit link do diskuze na lide.cz . Myslím že bude dost lidí, komu se nechce kupovat časopis kvůli jednomu článku (včetně mě), ale článek by si měli přečíst, aby znali pozadí této diskuze.

Osobně souhlasím s názorem, že majitel si za svého psa 100% ručí a za každé situace by měl takovým incidentům předcházet a počítat vždy s horší variantou. Takový přístup je o nervy, ale potvrzuje se, že se to vyplatí. Každý by si měl hlídat co jeho jest, tj. my své psy, rodiče své děti atd. Teď o víkendu jsem byl na horách a jedna mamina si s náma v hospodě povídala a přestala dávat pozor na roční mimčo, která se palzilo po stole. Kdyby jeho pád nezpomalila židle, která jí dala čas reagovat, mohlo to dopadnout hůř. Takhle mamina chytila dítě za nožičku, když bylo hlavičkou těsně nad podlahou. Ti samí rodiče si sice na moji žádost drželi prcka od Dakouše trochu stranou, ale v podstatě to znamenalo, že ho nechli vždy přijít na vzdálenost kterou uznali za vhodnou, aby se mohl podívat a já jsem viděl, že je to moc blízko a tak jsem musel zkrátit a napnout vodítko, abych věděl že Dakouš těch 40cm opravdu nepřekoná. Bylo to frustrující, protože jsem měl na talíři jídlo, ale zároveň jsem nechtěl bejt nezdvořilej a vyvolávat zbytečnou hysterii a tak jsem měl obě ruce na vodítku a čekal až je napadne si prcka vzít opravdu mimo dosah. Dakouš je v podstatě hodnej pes a už se ani nebojí malejch dětí, ale jistota je jistota. Nakonec jsem se nechal od všech ukecat, aby si prcka mohl očuchat a dobře to dopadlo ... prckovi se přestal líbit, protože byl moc hrrr, i když jen šťouchal čumákem a snad ani neokusoval. Klidnej jsem ale nebyl, protože mám v živý paměti dvě věci: 1) Dakouš se dokázal kvůli žvanci natáhnout o 10cm tam, kde očividně už žádnou rezervu neměl. 2) Viděl jsem co udělal s krmítkem z kokosového ořechu na jedno chňapnutí (rozlousknul ho vejpůl) a troufám si tvrdit, že ten ořech je tvrdší než hlavička ročního dítěte.
Takových zážitků mám víc než dost, za ten rok co jsme spolu. V půl roce, přestože byl na zadních a pevně jsem ho držel, chňapnul půlročnímu skorosynovci po nožičce, protože si chtěl hrát (první pokus o očichání dítěte). Naštěstí trefil jen dupačky, ale zatáhl tak, že je protáhl o dobrých 30cm. Co by se asi stalo, kdyby tam v tom konci byla nožička? Jindy byl skorosynovec na zahradě v kočáru a já jsem pořád jedním okem hlídal, přes veškeré ujišťování přítelkyně a její mámy "podívej, dyť si ho vůbec nevšímá". Najednou byl Dakouš u kočáru a i když jsem tam byl nastejno s nim, byl jsem bohužel z druhé strany. Dakoušovi se moc líbila prckova velká a chlupatá kapuca, tak než jsem se stačil natáhout přes kočár, chytnul kapucu a málem za ní vytáhl prcka z kočáru. Naštěstí když jsem na něj zařval a on zjistil že kapuca jen tak nepovolí, tak ho pustil a ve výsledku se nic nestalo. Závěrem jedna vtipná ze včerejšího večera... při venčení jsem si všiml, že proti nám jde pán, sluchátka na uších, trochu si pobrukoval a rozverně při tom pohazoval rukama. Chůze nebyla úplně nestabilní, ale šel divně. První co mne napadlo, aniž bych se na Dakouše podíval, bylo "ten se mu nebude líbit". Zkrátil jsem teda vodítko napůl a čekal co bude, nebo spíš podle výrazu Dakouše, kdy se to stane. Skutečně, když pán přišel na 3metry, Dakouš bafnul a vyrazil. I když jsem to čekal a byl připravený, stejně se mu podařilo zkrátit vzdálenost mezi náma a domělým nebezpečím na cca polovinu. Dakouše jsem strhnul a po slovech "co děláš" už jen pozoroval. Velmi vtipně to celý komentoval onen nacamraný pán... s lehce zděšeným výrazem zahlásil "a hele vlk ... a nemá mě rád" ... a šel si po svých :-). Doma se tomu smějem ještě teď. Kdybych se s pánem dohodl jako jsem to už v podobných případech párkrát udělal a pustil Dakouše k němu, na 99% by z toho ve výsledku bylo nadšené lezení po hlavě. I tak z toho všeho pro mne ale plyne poučení "mít tolik zodpovědnosti, kolik jí můj pes nemá, předvídat a očekávat nečekané".

Na místě jsem nebyl, článek jsem ještě nečetl, ale vyjádření na stránkách helppesu mi přišlo pozitivní aspoň v tom, že se ta událost dává za vinu pánovi a nikoliv psům - kteří jednali přirozeně ... a to je v dnešní době poměrně ojedinělé. A nechci tu polemizovat kdo co jak zavinil nebo ne. Samozřejmě, tohle v tom článku asi nebylo? a vyvolávání hysterie mezi širokou veřejností rozhodně neni vpořádku.

Zažil jsem dvakrát podobnou situaci. Jednou jsem ani nevěděl, že Agyr psa kousnul, ale když za mnou druhý den přišel pán, tak jsme se vklidu dohodli, já se omluvil a uhradil veterinu - dodnes spolu vycházíme velmi dobře. Podruhé Agyra, který byl bez koše na 10m flexi vodítku napadl Labrador volně pobíhající (údajně se těhotné majitelce vysmekl z obojku a prý měl košík, no byla tma a odehrálo se to mimo můj výhled, tak nevím). Až když mu Agyr prokousl bok, pes přestal útočit, zařval a utekl. Za několik dní přišel přítel majitelky vyhrožovat, že mají velké účty za veterinu, protože mu rána hnisá a chtěl po mně peníze. Poslal jsem ho doháje, oběhal si místní úřad a zjistil, že mi hrozí max pokuta 300,- s tím, že by ji druhá strana dostala pravděpodobně taky. Zavolal jsem jejich veterináři a promluvil si s nim o rozsahu poranění a účtech dotyčné. Dozvěděl jsem se taky, že mladá paní rejpe v každym účtu a snaží se ušetřit kde se dá. Dotyčná rodinka za mnou byla ještě několikrát, kdy jsem jim jasně řekl, že nemají na nic nárok. Nakonec za mnou byl jejich otec, já jsem mu nabídl třetinu (700,-) s tim, že o nich už neuslyšim ... pán chvilku přemýšlel a snažil se, ale když jsem začal strkat peníze zpět se slovy aby mne udal, hrábnul po nich a skutečně už nás nechali být. Po nějaké době jsem se dozvěděl, že onen Labrador, který byl strašně hodný, jen nesnesl psy, musel jít pryč, protože ho paní nemohla nechat samotného s kočárkem. Žárlil tak, že kdykoliv měl příležitost, snažil se dostat na dítě.

All in all, ať jsou kolem toho jakýkoliv kecy a kampaň, Adrian se k tomu postavil čelem, když ošetření a následnou péči zatáhnul a to je to, co se počítá.

PS: Situace postižených není v našem státě růžová a ať je dotyčný pan Primák jakýkoliv, jaký má skutečně důchod a jak svoje případné dluhy platí, to asi nikdo z nás pořádně neví. Je spousta postižených, kteří nemají ani na doplatky na měsíční dávky NUTNÝCH léků. Těžko by o nich někdo napsal, že když na ně nemají, tak ať třeba zdechnou. Proto mi hláška typu "když na to nemá, tak ať nemá psa", nepřijde ani tak tvrdá jako spíš hrubá a nedomyšlená, už jen pro tu možnost, že své dluhy poctivě hradí. Stejně tak by soused, kterého celý den ruší skučení mladého čévéčka mohl říct ... tak ať si nepořizuje takového psa, když nemá na barák kde by nikoho nerušil ... atd. atd.

[Adrian]

Nedostanu se sem každý den tak se omlouvám. Myslím, že už jsem k tomu tématu všechny důležité věci napsal. Jestli ne tak prosím. Do Světa psů jsem odeslal reakci, ti byli natolik férový, že dali vědět i druhé straně a názory vyjdou najednou. Tím to podle šéfredaktora skončí a dobře tak. Přiznám se. že mě výsledek moc nezajímá. Od začátku to považuju za projeté, ale někdy si prostě i takové věci nedokážu odpustit/a, že se pak třískám do hlavy/ať to stojí co chce.
Především jsem do toho nechtěl zatahovat, žádné další lidi, včetně svědků a dovolávat se vyjádření autorit/a v jeden okamžik jsem to v reakci zlomyslně vážně udělat chtěl/ a je mi líto když tady jsou pak napadáni přátelé.

Takže můj hlavní problém v celé té kauze není ten, že něco bylo možná jinak, protože psy se prostě rvou, navzájem a občas i s námi, ale nikdy jsem nenapadl, byť i slovněl majitele třeba i hodně nebezpečného zvířete/protože ať je to jak chce i takové by měl někdo vychovávat/, zaseknutého v mém zvířeti. Prostě věřím, že pes má určitou osobnost a určitý rozsah vlastního rozhodování. Není to stroj ani nářadí/ač bychom mnozí rádi/a občas nás zkrátka převezou. Stejně tak větu:"Pes není špatný, je jenom špatný pán. Nebo jaký pán takový pes" považuju za přežitky, Křesťanské kulturní oblasti. Pokud mi opravdu záleží na osudu chovu psů u nás, tak prostě nedávám všem protivníkům záminku v podobě vzájemných konfliktů jejich hlasitou propagací. A hlavně: Nikdy nevyhrožovat fyzickým napadením, protože pak už jdou všechny pravidla stranou. Možná vizuálně působím jako snadná kořist pro zvýšení sebevědomí druhých, ale prozradím vám, že to je jen hnusná a zákeřná kalkulace. Paní Daušová ma v délce práce se psy 10let náskok, který nikdy nedoženu a navíc si nejsem jistý, zda li psům doopravdy rozumím. Pravda Humanitární organizace je v trochu jiném postavení, a i kdyby přišli kdoví jaké zákazy, oni tady budou se svými psy pořád, ale určitě ne pro lásku k přírodě.

[Undertaker]

Vyjádření p. Primáka v onom článku:
"Lidé se naštvou, mají pocit, že psu zřejmě nedávám krmení. Přitom pes je pak schopen konzumovat cokoliv a kdekoliv. Hrozí, že se mi přiotráví, a veterinární péče je velmi nákladná. To jsem zjistil i kvůli incidentu, kdy mi Endyho napadl uprostřed náměstí československý vlčák v rukou mladičké dívky. Jakási kolemjdoucí paní paní mě upozornila, že mi krvácí pes. Naštěstí to bylo jen natržené ucho. Následoval převoz policejním vozem na veterinu. Také nepříjemná zkušenost."

Tak nevím, ale stačí se podívat na fotky onoho psa a je vidět, že do pracovní kondice má dost daleko. Je schopen konzumovat cokoliv a kdekoliv... neučí se na cvičáku třeba odmítat žrádlo jinak než od psovoda? Docela mě zaráží, že pes s výcvikem spočítaným řádově na desítky nebo dokonce stovky tisíc tohle nezvládá. Nákladnost veterinární péče zjistit až v okamžiku, kdy člověk dluží na veterině stovky korun je podle mého dost pozdě. Chápu, že slepci nemají jednoduchý život, ale ten pes taky ne a rozhodně by neměl patřit do rukou někomu, kdo není schopen se o něj po všech stránkách postarat nebo mu s tím někdo nepomůže. Ale tak nějak mi přijde, že u výcviku slepeckých psů se vždycky kouká jen na slepce, ale na to, co bude se psem už je všem jedno, hlavně že ten výcvik někdo zaplatí a někdo si na tom vydělá.
Ano, Endy byl napadem psem v rukou mladičké dívčiny. Podle mých informací a logického úsudku dostala ona mladičká (poklona pro yzengrin) dívčina psy do ruky až po tom, co se celý incident řešil a pan Adrian odjel "policejním vozem na veterinu".
Když by si můj pes tímto stylem došel pro pár šrámů, asi bych si nechal maximálně zaplatit veterinární ošetření. Ale po tom, co pan Adrian zaplatil převoz sanitkou (jistě byla vzhleem k rozsahu poranění akutní), ošetření a ještě uhradil dluhy, bych asi slušně poděkoval a tuto příhodu si nechal pro sebe. Nicméně z tohoto divadla bych nevinil ani tak pana Primáka, ale spíš ty, kteří si na celé akci namasírovali svoje ego.
Každopádně pro pana Adriana jistě zkušenost a řekl bych dost drahá vzhledem k tomu, co všechno se stalo. Pro mě zkušenost, že pokud je v blízkosti Helpes, mít svého psa s košíkem a neměl by ani štěknout, protože by to mohlo k šarvátce vyprovokovat dva slepecké psy a už bych platil jak mourovatej.

[jerabekj]

Originally Posted by Undertaker

Vyjádření p. Primáka v onom článku:
"Lidé se naštvou, mají pocit, že psu zřejmě nedávám krmení. Přitom pes je pak schopen konzumovat cokoliv a kdekoliv. Hrozí, že se mi přiotráví, a veterinární péče je velmi nákladná. To jsem zjistil i kvůli incidentu, kdy mi Endyho napadl uprostřed náměstí československý vlčák v rukou mladičké dívky. Jakási kolemjdoucí paní paní mě upozornila, že mi krvácí pes. Naštěstí to bylo jen natržené ucho. Následoval převoz policejním vozem na veterinu. Také nepříjemná zkušenost."

Z tohohle celkem plyne, že nevidomý pan Primák měl celý "zážitek" zprostředkovaný od ostatních lidí a tak se jen těžko můžeme zlobit, že to popisuje tak jak to vnímal. Sám vidim a i když mám psa na vodítku, tak si nemůžu být přes veškerou pozornost jistý, co se mu kde podaří zkanalizovat. Proč by pak v tomhle neměl mít strach i nevidomý, když i na chodnících leží kdejaká bašta?

Co se týká jmenování našeho plemene ... tohle mohli a možná měli podchytit redaktoři. Když se mi pes porve, tak pokud to plemeno znám, vždy použiju při vyprávění jeho název. Tj. "pokousal mi ho ovčoun", "serval se mi s pitbulem", "málem zašlápl yorka" .... to je asi přirozený a nemusí to být hned očerňování plemene. Samozřejmě je chyba to dál jakkoliv deptat a nafukovat.

[Adrian]

Doufám, že se ten "Pan Adrian" nechytí. To je titul pro nejvyšší zemskou šlechtu velikosti Schwarzenberků....možná. Psovodi byly v podstatě lůza a osoby stavu sníženého a Psovodství činnost nečistá, často používaná jako trest. S vlčáky někdy určitě.

A nejel jsem policejním vozem, nýbrž psí sanitkou. Asi tak nějak vznikají nepřesné informace. Mladičká dívenka může být ještě Čajchanova drzá dcera Kristýna. S panem Primákem jsem trávil několik hodin takže nevím jestli se seknul.

[luculda]

[quote=Marianka.W;286957]S touhle jedinou tvojí větou nesouhlasím. Vyrostla jsem v psí boudě (obrazně a částečně i doslova), nebylo to sice čévéčko, nýbrž enóčo, ale to je fuk. Moje máma i táta se mohli na psa (na všechny tři, které jsme postupně měli) stoprocentně spolehnout, například když nechávali kočárek se mnou nebo mými sourozenci před krámem a pes ho na volno hlídal. Byli jsme sice naučení, že když pes (jakýkoliv, i náš vlastní) žere, nemáme ho otravovat. Přesto byla stoprocentní jistota, že by nám neublížil, kdybychom mu vlezli do misky. Trpělivě snášel tahání za ocas i za uši, sloužil za koně i za podušku a troufám si tvrdit, že byl rád, že po něm ti čtyři špunti bez ustání lezou.
Stejně tak Akeenah je vychován tak, aby děti považoval za nedotknutelnou svátost a nikdy (za to dám do ohně všechny končetiny, které mám) by dítěti neublížil. Dotáhl to dokonce tak daleko, že když nás někdo z rozumějších kolemjdoucích na procházce požádá, jestli si jeho dítě může některého z členů smečky pohladit, říkáme prckovi "Pohlaď si toho velikého, ten je nejhodnější".

Já jsem si myslela, že se na to někdo chytí, je to někdy velmi těžké popsat v pár souvětích ty mraky myšlenek co se člověku honí v hlavě. Já znám spoustu lidí, co mají děti, psi, kočky, koně a další němé tváře, žijí spolu v naprosté harmonii a můžou dát ruku do ohně za svého psa, tak je to správně a je to ideální stav. Já jsem měla na mysli hlavně ty situace, právě na takovýchto akcích, kde se můžou objevit "cizí děti" neznalé základních pravidel, jen milující pejsky. Spíš tu jde o ochranu psů samotných, děti prostě nemají soudnost a proto musí psa chránit majitel, psi jsou skvělí a moc dobře ví, že mláděti se nesmí ublížit ale raději odejít pryč, ale někdy to prostě nejde, děti psíky pronásledují a to opravdu může dojít trpělivost. Takže myslela jsem hlavně "nedomácí" děti. I když já se svojí zodpovědností a opatrností bych nenechala o samotě se psem (i když spolehlivým) ani vlastní dítě. To hlídání kočárku ano, ale raději s náhubkem. Protože člověk opravdu nikdy neví, co se v té psí šešuli občas honí (zvláště teda čsv) a opatrnosti není nikdy dost. Jinak mám hrozně ráda lidi, co nestraší své děti "nechoď tam, pes tě kousne". To přímo nesnáším, o co lepší je říct "počkej zeptáme se paní, jeslti si můžeme pejska pohladit" a tak podobně. Nehledě na to, že z mých tří psů (viz obrázek) je nejnebezpečnější právě border colie, kt. je nedůvěřivá a z dětí má strach ale přitom jí se nikdo nebojí, Kamots (čsv) je nebezpečný svou přehnanou láskou, vyjádřenou pacičkama a divokým skákání v momentě jakéhokoliv zájmu o jeho osobu (ale to tu nemusím nikomu říkat, to asi zná většina


Trochu mě zaráží srovnávání situací typu "co kdyby to bylo dítě nebo MALÝ PES". Pořád je to přece pes a kdo jiný by se měl se psem lépe dohodnout, než jiný pes. Na velikosti podle mě (i jiných - slovutných autorů knih o psím chování) v tomto případě nezáleží. Stále platí hierarchické rozložení sil - když má malý pes dost autority, jídlo si před velkým uhájí nebo mu je i sebere. Způsob komunikace je stejný u velkého i malého psa. To, že jsou psi malých plemen nezřídka rozmazlení nebo nevychovaní je záležitostí jejich majitelů (a bohužel jejich ega) a tím se vracíme na začátek celého začarovaného kruhu.

To, že někdo srovnává děti a malé psy je přesně výsledek toho, že lidé pomažují malé psy za svoje děti, zde je kámen úrazu. Právě tito psi nemají dost často možnost komunikovat se svým vlastním druhem (jsou i tací co je nevenčí a mají je naučené na kočičí záchod !), pouze z náruče majitele, kt. je vesele utěšuje a směje se, když to malé kilové štěňátko štěká na velkého psa. A když v tomto vyrustá, je pak opravdu těžké komunikovat se svými psími druhy, myslí si že může všechno a tak to potom vypadá, majitel nedává pozor, myš mu uteče a jak je zvyklá jde si vzít co chce, jak to potom dopadne si už můžeme jen domyslet a zamyslet se a) náš pes má náhubek
b) náš pes nemá náhubek
..... lidi jsou pak nešťastní že přišli n. bylo zraněno něco je jako jejich dítě. Tím nechci říct, že když někdo miluje svého psa jako svoje dítě, že je to špatné, to vůbec. Já své psy taky miluji jako svoje děti, ale vím, že to jsou psi ne malí lidi, ale podle toho se k nim prostě chovám.
Prostě všechno je postavené na hlavu. Z dřívějšího "užitkového" zvířete skočil pes někam uplně jinam jako náhrada na děti, za partnera apod. A jen díky jeho neuvěřitelné přizpůsobivosti a společenskosti se z toho ještě nezblánil

[CDaniela]

Originally Posted by BrunhoferovaV

Ale samozřejmě nevím jestli (nebo vůbec) někdo řekl Monice něco ošklivého...

Tak to si buď jistá, že řekl. Možná se znáš s majitelkou zmiňované kolie (nebo slečnou, která se k psu později přihlásila), tak třeba ona byla ve svých soudech dost nespravedlivá. Rozebírat to tu nechci, není to podslatou této diskuze.

[CDaniela]

Originally Posted by jerabekj

PS: Situace postižených není v našem státě růžová a ať je dotyčný pan Primák jakýkoliv, jaký má skutečně důchod a jak svoje případné dluhy platí, to asi nikdo z nás pořádně neví. Je spousta postižených, kteří nemají ani na doplatky na měsíční dávky NUTNÝCH léků. Těžko by o nich někdo napsal, že když na ně nemají, tak ať třeba zdechnou. Proto mi hláška typu "když na to nemá, tak ať nemá psa", nepřijde ani tak tvrdá jako spíš hrubá a nedomyšlená,

Jsem ráda žes to napsal, mě to přišlo také dost drné. Myslím že vztah slepého člověka a jeho psa je daleko silnější než si kdo dovedeme představit a teď mám na mysli spíš vztah ze strany člověka. Pro nás jsou psi kamarádi, parťáci, splnění vlastních snů ... ale pro slepého je pes jeho očima, prostředek jak může aspoň trošku normálně žít. Když je jeho pes nemocný, nebo o něj nedejbože příjde, ztratí tím vlastně kontakt se světem.

[CDaniela]

A jen díky jeho neuvěřitelné přizpůsobivosti a společenskosti se z toho ještě nezblánil.
Já myslím že jsou i tací, co se z toho zbláznili. Pak nastupuje další vymoženost dnešní doby - psí psychologové.

[Marianka.W]

Luculdo, souhlasím s tebou (i s Honzou). Psovod je zodpovědný za svého psa, stejně jako rodiče za děti, řidič za auto, atd. Chtěla jsem vyjádřit svoje přesvědčení, že ačkoliv je pes jen zvíře, jsou psi, na které je opravdu možné se absolutně spolehnout a věřit jim. Já svým psům věřím bohužel to, že jakmile budou mít příležitost, vyvedou nějakou lumpárnu. ( , ) Proto chodí zásadně na vodítku, pravda, bez náhubku - nadělali by s ním víc škody než bez něj. Vím, že si tím potenciálně komplikuju život.
Akeenaha nějaký pátek znám a jsem si jistá, že Adrian neriskoval zdraví žádného člověka, natož dítěte. To ale neplatí pro psy, k těm se chová jako ke psům. Když pes nerespektuje jasný signál, dostane za uši. (O tragičnosti majitelů "myší" a jejich výchově nemá cenu se bavit.)

Můžeme tady donekonečna polemizovat, jestli bylo správné nechat psy krmit se na veřejném prostoru, ale mám pocit, že téhle diskuzi uniká jeden podstatný argument, a to, že Adrianův pes toho vodícího vůbec NENAPADL. Aspoň o tom není žádný důkaz.

[yzengrin]

Originally Posted by luculda

tak si tu čtu celou tuto dlouhatánskou debatu a musím říct, že je to velmi zajímavé. Mně z toho plyne ponaučení, že vždy musím být daleko obezřetnější než by bylo potřeba, ne že by to můj pes potřebovat, ale abych ho chránila před takovými situacemi. Takže můj názor je, že když bych byla na takové akci já, schovala bych dobroty z prasátka na doma n. bych se psy raději odešla někam do klidnější části, kde mají krytá záda a nikdo se k nim nemůže nečekaně přiblížit a tam jim dobroty dala. Jsem majitelkou čsv teprve 2 roky, ale naučila jsem se velmi rychle pravidlo, že vždy své psy zabezpečím tak, aby kdyby došlo k nějaké takové situaci, byli zajištěni a nemohl mi nikdo nic říct. Takže já používám jednoznačně náhubek za všech okolností.
A s tím názorem, že pes neudělá nic dítěti, s tím taky nesouhlasím, NIKDY bych v tomhle žádnému psovi nevěřila, ať je to čsv, borderka n. zlatý retriever, děti jsou nevypočitatelné a v tom je to nebezpečí. A uplně největší nebezpečí jsou jejich rodiče, kteří si stejně jak Andriane povídají a nedávají pozor, a to nemluvím o většině malých uštěkaných "myší" které chodí věčně na volno a s egem vysokým jak mrakodrap (a neustále podporovaným milujícími pánečky), kteří absolutně nerespektují nějaká psí pravidla. Jenže dětem a "myší" se jejich chování toleruje kdežto velkým psům (a nedej bože s vizáží vlků) ne, ti jsou hned považování bestie. Vím, že je to někdy doslova k "posrání" furt se ohlížet na druhé, ale musíme brát to, že to děláme pro bezpečí našich vrkoušů a dobré jméno jejich zodpovědných majitelů.

Souhlasím, zvlášť s těmi dětmi:-/
Jinak k tomu co zde psala Danielařesně tohle pozoruji u své feny...např. na výletě s dalším cca 2,5letým čsv, 4měs. NO a svou fenkou..cca roční, se ke štěndu NO choval nejlépe pes, který nejen že jej toleroval, ale dokonce byl ochotný si s ním i trochu hrát a když bylo štěndo ohroženo cizím psem, tak jej chránil. Naopak moje fenka byla vůči štěndu dost protivná a v naší přítomnosti navíc žárlivá a majetnická...a štěndo, ještě pořádně neznalé jasných signálů typu "Za mnou nelez!" za fenkou chodilo a chodilo, až jsem ji neuhlídala a štěndo trochu "vychovala"..k nelibosti majitelky.
Jak jsem psala, každý by si měl hlídat především to "své zvíře" ať je to pes, nebo dítě..

[jerabekj]

Originally Posted by Marianka.W

Můžeme tady donekonečna polemizovat, jestli bylo správné nechat psy krmit se na veřejném prostoru, ale mám pocit, že téhle diskuzi uniká jeden podstatný argument, a to, že Adrianův pes toho vodícího vůbec NENAPADL. Aspoň o tom není žádný důkaz.

Proto jsem psal trochu offtopic, obecně a o vlastních zkušenostech se zodpovědností a snažil se vyvarovat dalších komentářů k tomu o čem to vlastně bylo. Nebyl jsem tam a tak nemohu soudit natož soudit objektivně. Úryvek pana Primáka z článku mi až tak konfliktní nepřišel a vyjádření na stránkách Helppesu, mi přišlo relativně korektní (s přihlédnutím k jeho "subjektivitě", stejně jako je subjektivní podání Adrianovo. Na vlastní oči "jsem několikrát neviděl" , jak Agyr v jednu chvíli chňapnul a ve druhou se tvářil jakoby nic a to celé bez změny polohy těla. Na druhou stranu, ale taky vim, co se dělo když jsem mu zasedl ucho nohou od židle a co se dělo, když měl ucho na dvou místech natržené v rozmezí 0,5 až 1cm. Nechce se mi věřit, že by jen protože má tenhle pes "plachťáky", neřval jako tur už v okamžiku, kdy ho Akeenah údajně seknul a způsobil mu 3cm natržení, které dost krvácelo.