Vždy s úsměvem

[gabriela]

Zdravím všechny a doufám, že si zde přečteme hodně vašich vtipných historek, i já jednu přikládám.
Odjela jsem jeden den na výstavu dřevostaveb do Prahy a můj miláček musel tentokrát zůstat doma, tedy ve svém kotci, kde zůstává opravdu málo. Jelikož byla uvnitř kopa sněhu, tak má obava, že to šibal přeskočí nebyla zbytečná. Když jsem se vrátila asi tak v půl osmé večer a přišla ke dveřím svého hausboatu, zjistila jsem, že zalištované kabely od elektriky všude visí a slyšela nějaký šramot. Má první dedukce byla, že mě někdo vykradl a po uslyšení hluku jsem tam stála celá opařená, že zloděj je uvnitř tak co teď? Mám otevřít, či ne? Po třetím šramocení už se ale ozýval náš Ami a mě bylo jasné, že se rozhodl proč trávit den v kotci, když má přeci svoji postel jinde. Dveře byli zamčené, a tak po mém vniknutí vystartoval Ami a šibalsky mě vítal, ovšem já nevěřícně zírala, jak se tam dostal. Nerozbil nic, až na jediné. Nad linkou je malá úzká ventilačka, kterou nechávám otevřenou, jelikož tudy dovnitř opravdu nikdo nevleze je uzoučká, ale náš Ami to dokázel, takže dnes již ventilačka není. Ještě dodnes nechápu jak tam vlezl, jelikož má 38 kg a není to žádný drobek a otvor je opravdu úzký, ale jak je vidět naše společná postel je tak magická, že ani pidiškvírka našeho Amiho nezastaví před tím, aby se k ní dostal. Naštěstí Ami zůstal doma a to pro mě bylo nejdůležitější než vše ostatní, obojek mu sundavám pokaždé když musí zůstat doma, takže vše dopadlo bez úhon až na okno a dveře. Mějte se fajn a hodně pěkných historek z vašich společných dnů.

[jerabekj]

Byl jsem teď Dakoušem v Krkonoších a sousedka měla před domem lísku nebo podobný vysoký křoví. Pod lískou byla hromada starých dveří a nad ní zhruba 180 cm visel na stromě pořádnej flák loje pro ptáky. Milej Dakouš po něm zálibně koukal a nakonec vylezl na ty staré dveře a opatrně začal šplhat předníma po relativně tenkém kmínku. Zprvu jen čuchal a nemohl na ten lůj dosáhnout a já se královsky bavil ... aspoň do chvíle, než se mu podařilo se vypnout na špičky, lůj strhnout, utéct a v ústraní ho vklidu spořádat. Všechno dopadlo dobře, vpohodě ho ztrávil a jen já jsem musel sousedce vysvětlit, co že to mám za ptáka, kterej jí to sezob :-)

[jerabekj]

Můj první pes Agyr mi za třináct let utekl snad jen třikrát a nikdy na dýl jak hodinu. Jednou utekl pře psem který ho v minulosti zle potrhal, jedou utekl za svojí láskou NO, přestože nehárala a jednou ... jednou prostě zmizel při procházce lesem za sídlištěm a nevěděl jsem proč. Volám, hledám, pískám a kde nic tu nic. Najednou se otočil vítr a já jsem okamžitě pochopil kde ho najdu. Ucítil jsem močůvku a vydal se na cca 300m vzdálené pole. Když jsem vylezl z lesa naskytl se mi neuvěřitelný pohled - můj plachý Agyr dovádivě poskakoval za traktorem, který rozmetal po poli močku a doslova se v ní sprchoval. Chvíli mu trvalo, než se ke mně na zavolání přiloudal, věděl že je zle, ale stejně mu to nezabránilo, aby se dva metry předemnou ještě rozkošnicky vyválel v močůvkovém bahně :-)

[saschia]

Originally Posted by jerabekj

Když jsem vylezl z lesa naskytl se mi neuvěřitelný pohled - můj plachý Agyr dovádivě poskakoval za traktorem, který rozmetal po poli močku a doslova se v ní sprchoval.

Jeejda, toto je nadherna prihoda! Dik za rozosmiatie

[jerabekj]

Snad tohle téma přitáhne oči některých novopečených majitelů a přečtou si příhodu, která není veselá, ale má dobrý konec...

Když byl Agyr mladý (tak 5 měs.) šel jsem s ním jednou nakupovat a nechal ho uvázaného před obchodem u zídky se zábradlím. Nakupuju a nakupuju a najednou si uvědomím, že někdo volá "komu tady běhá ten velkej šedivej pes?!". Vystřelil jsem jako z praku a před obchodem mne radostně vítal vyplašený Agyr bez vodítka a obojku. Podíval jsem se k zábradlí a ke své hrůze zjistil, že vodítko s přetrženým koženým obojkem visí na druhou stranu. Asi se lekl vozíků nebo někoho kdo si ho chtěl pohladit a zábradlí přeskočil. Hrůza na tom bylo to, že na druhé straně bylo parkoviště 3m hluboko. Kdyby se tenkrát nepřetrhl obojek, neprožili bychom spolu krásných 13,5 roku. Nejsem jediný koho tohle postihlo ... kamarád na stejném místě a z podobného důvodu málem přišel o fenku - ta neměla tolik štěstí a visela na stahováku a pevném laně. Okolo stáli lidé, koukali jak se fenka škrtí a sice někdo kamaráda zavolal, ale nikdo jí nepomohl přestože měla náhubek. I tato příhoda měla dobrý konec, i když kamarád musel fenku zresuscitovat.

Poučení je banální - Nikdy nepřivazovat psa tam, kde by se mohl oběsit, i když to není na první pohled patrné!

[gabriela]

Originally Posted by jerabekj

Snad tohle téma přitáhne oči některých novopečených majitelů a přečtou si příhodu, která není veselá, ale má dobrý konec...

Když byl Agyr mladý (tak 5 měs.) šel jsem s ním jednou nakupovat a nechal ho uvázaného před obchodem u zídky se zábradlím. Nakupuju a nakupuju a najednou si uvědomím, že někdo volá "komu tady běhá ten velkej šedivej pes?!". Vystřelil jsem jako z praku a před obchodem mne radostně vítal vyplašený Agyr bez vodítka a obojku. Podíval jsem se k zábradlí a ke své hrůze zjistil, že vodítko s přetrženým koženým obojkem visí na druhou stranu. Asi se lekl vozíků nebo někoho kdo si ho chtěl pohladit a zábradlí přeskočil. Hrůza na tom bylo to, že na druhé straně bylo parkoviště 3m hluboko. Kdyby se tenkrát nepřetrhl obojek, neprožili bychom spolu krásných 13,5 roku. Nejsem jediný koho tohle postihlo ... kamarád na stejném místě a z podobného důvodu málem přišel o fenku - ta neměla tolik štěstí a visela na stahováku a pevném laně. Okolo stáli lidé, koukali jak se fenka škrtí a sice někdo kamaráda zavolal, ale nikdo jí nepomohl přestože měla náhubek. I tato příhoda měla dobrý konec, i když kamarád musel fenku zresuscitovat.

Poučení je banální - Nikdy nepřivazovat psa tam, kde by se mohl oběsit, i když to není na první pohled patrné!

Ahoj, děkuji za rozesmání a za to, že alespoň někdo napsal něco veselého, jelikož to vypadá, že snad nikdo žádé historky nemá, ale třeba ano a dočtem se toho mnohoZajímala by mě reakce sousedky, když se dověděla, že ten ptak je tvůj pesK tomu oběšení, je mi moc líto, že se vůbec něco takového stává, já Amimu obojek v kotci nikdy nenechávám a stahovák nedávám, právě kvůli podobnému důvodu. Překousat cokoliv jim opravdu nečiní problém, to je jasné. Jinak se smraďochy máme též co dočinění, je to žůžo, když něco najdou a mohou se v tom vyválet.Ovšem dostat to pak z nich je um, obvzvlášť když s ním sdílíš postelAmi byl dnes opět na výletě, odneslo to další okno a dveře, takže o víkendu nás čeká další vylepšováníAmi nikam nezdrhá, max k sousedům a jeho kámošem, ale problém je místní terorista v zeleném, tak snad to zvládnem a bude vše ok. Tak hodně veselích dnů, ahoj Gabriela a dík za zasmání.

[Radka Kendziorová]

Originally Posted by jerabekj

Snad tohle téma přitáhne oči některých novopečených majitelů a přečtou si příhodu, která není veselá, ale má dobrý konec...

Když byl Agyr mladý (tak 5 měs.) šel jsem s ním jednou nakupovat a nechal ho uvázaného před obchodem u zídky se zábradlím. Nakupuju a nakupuju a najednou si uvědomím, že někdo volá "komu tady běhá ten velkej šedivej pes?!". Vystřelil jsem jako z praku a před obchodem mne radostně vítal vyplašený Agyr bez vodítka a obojku. Podíval jsem se k zábradlí a ke své hrůze zjistil, že vodítko s přetrženým koženým obojkem visí na druhou stranu. Asi se lekl vozíků nebo někoho kdo si ho chtěl pohladit a zábradlí přeskočil. Hrůza na tom bylo to, že na druhé straně bylo parkoviště 3m hluboko. Kdyby se tenkrát nepřetrhl obojek, neprožili bychom spolu krásných 13,5 roku. Nejsem jediný koho tohle postihlo ... kamarád na stejném místě a z podobného důvodu málem přišel o fenku - ta neměla tolik štěstí a visela na stahováku a pevném laně. Okolo stáli lidé, koukali jak se fenka škrtí a sice někdo kamaráda zavolal, ale nikdo jí nepomohl přestože měla náhubek. I tato příhoda měla dobrý konec, i když kamarád musel fenku zresuscitovat.

Poučení je banální - Nikdy nepřivazovat psa tam, kde by se mohl oběsit, i když to není na první pohled patrné!

To je šílené...ale dobré ponaučení!

[Jerzy]

s malou občas zajdem do řeznictví pro vepřovou nožičku, máme ho cca 30 metrů od baráku a navíc je při cestě, kudy chodíme nejčastěji. Minulý týden se ale slečna rozhodla, že využije situace, kdy já byl ve sprše a přítelkyně si odskočila koupit něco na zub do sámošky. Nechala pootevřené dveře od bytu, takže překážka 1 byla hračka, dole jí čekaly dveře vchodové a jelikož si už zdárně otvírá tak se vydala na výlet...Nedovedu si představit výraz těch paní z řeznictví, když tam došla jako obvykle, ale páníček nikde. Ale jelikož si myslejí, že je to opravdu chytrý pes, obdarovali jí nožičkou, načež slečna považovala výlet za opravdu dobře ukončený a vrátila se domu. Když sem vylejzal ze sprchy, zrovna přibíhala s úlovkem v tlamě a úsměv od ucha k uchu. Napřed sem si myslel, že jí moje drahá polovička vzala sebou a až za dva dny jsem se dozvěděl, jak to bylo. Malá prý přišla před dveře, postavila se na ně a koukala dovnitř. Pani jí chtěli udělat radost a v domění, že jsem někde poblíž, jí donesli nožičku

[Jerzy]

s malou občas zajdem do řeznictví pro vepřovou nožičku, máme ho cca 30 metrů od baráku a navíc je při cestě, kudy chodíme nejčastěji. Minulý týden se ale slečna rozhodla, že využije situace, kdy já byl ve sprše a přítelkyně si odskočila koupit něco na zub do sámošky. Nechala pootevřené dveře od bytu, takže překážka 1 byla hračka, dole jí čekaly dveře vchodové a jelikož si už zdárně otvírá tak se vydala na výlet...Nedovedu si představit výraz těch paní z řeznictví, když tam došla jako obvykle, ale páníček nikde. Ale jelikož si myslejí, že je to opravdu chytrý pes, obdarovali jí nožičkou, načež slečna považovala výlet za opravdu dobře ukončený a vrátila se domu. Když sem vylejzal ze sprchy, zrovna přibíhala s úlovkem v tlamě a úsměv od ucha k uchu. Napřed sem si myslel, že jí moje drahá polovička vzala sebou a až za dva dny jsem se dozvěděl, jak to bylo. Malá prý přišla před dveře, postavila se na ně a koukala dovnitř. Pani jí chtěli udělat radost a v domění, že jsem někde poblíž, jí donesli nožičku

[gabriela]

Originally Posted by Jerzy

s malou občas zajdem do řeznictví pro vepřovou nožičku, máme ho cca 30 metrů od baráku a navíc je při cestě, kudy chodíme nejčastěji. Minulý týden se ale slečna rozhodla, že využije situace, kdy já byl ve sprše a přítelkyně si odskočila koupit něco na zub do sámošky. Nechala pootevřené dveře od bytu, takže překážka 1 byla hračka, dole jí čekaly dveře vchodové a jelikož si už zdárně otvírá tak se vydala na výlet...Nedovedu si představit výraz těch paní z řeznictví, když tam došla jako obvykle, ale páníček nikde. Ale jelikož si myslejí, že je to opravdu chytrý pes, obdarovali jí nožičkou, načež slečna považovala výlet za opravdu dobře ukončený a vrátila se domu. Když sem vylejzal ze sprchy, zrovna přibíhala s úlovkem v tlamě a úsměv od ucha k uchu. Napřed sem si myslel, že jí moje drahá polovička vzala sebou a až za dva dny jsem se dozvěděl, jak to bylo. Malá prý přišla před dveře, postavila se na ně a koukala dovnitř. Pani jí chtěli udělat radost a v domění, že jsem někde poblíž, jí donesli nožičku

Je moc fajn, že máte v okolí příjemné lidi, kteří touhu po nožičce chápou s přehledem, máš opravdu moc šikovnou a chytrou holku, tak ať jí to vydrží a daří se vám

[jerabekj]

Aktuálně z dnešního rána: Ono to vlastně moc k smíchu neni, tedy já se rozhodně nesmál, ale pobavit by to mohlo a s trochu nadhledu má tahle historka i vtipnou část. Dneska ráno jsem měl naplánovanou dlouhou procházku do lesa a cestou jsme potkali pani s vořechem, zhruba Dakoušova (5 měsíců) vzrůstu. Vořechovi jsou cca 4 roky, ale je hravej a Dakouš ho má rád. Jak tak spolu běhali, vořech a Dakouš pár metrů za nim, vořech najednou skočil do trávy, ozvalo se zapištění a už utíkal s malym zajícem v tlamě. Dakouš to uviděl, pár skoky ho dohonil, zajíce mu sebral a chvátal k neumětelům.
Hergot, já mám pochopení pro to, že byl hladovej, že když krmim masem, tak asi ví co s mrtvym zajícem a je jasný že každej přece rád žere v klidu! Co mi ale fakt hnulo žlučí, že ten blbeček místo aby s tim zajícem běžel někam do křoví k rybníku nebo do lesa, zamířil si to zpět do sídliště, přímo skrz dav dětí a rodičů před školou. Těch nepřátelských pohledů byla většina, ale jedna hodná mamina měla pochopení a navigovala mne kam dál.
Chvíli jsem Dakouše pronásledoval, on vždycky zajíce zvedl a poponesl a jednou se dokonce začal vracet ke škole. No obešel jsem ho velikým obloukem, takže se otočil zpět od civilizace :-). Nechal jsem ho vklidu si lehnout a začít žrát a pomalu jsem se k němu blížil a normálně na něj mluvil. Je zvyklý, že mu kecám do jídla a hladim ho a tak mne nechal dojít až k němu, kde jsem ho chytil za obojek, milému zajíčkovi přišlápl hlavičku a Dakouše odtrhl. Všechno proběhlo v klidu, bez vrčení a ohánění, jen jak jsem ho odváděl, tak ještě chroupal. Je trochu škoda, že ze zajíce zbylo to nelprospěšnější, tj. hrudník a vnitřnosti, ale přišlo mi nevýchovné mu to nechávat.
Cestou domu jsem s nim lezl kanálama, abych nemusel někomu vysvětlovat, od čeho má nohy, hrudník a mordu celou červenou.

[gabriela]

Milý Jeřábku, tvá historka nezklamala a ikdyž je takřka tragická nás tedy pobavila. To našeho Amiho, kdyby u mě někdo viděl se zajícem v hubě, tak by to určitě tak dobře nedopadlo. Máš pěkného filutu, a to se mi moc líbí a já bych asi sice v tom momentě byla rudá až do té doby něž by na mě kouknul těma nevinýma očkama, no a tvá věta "přišlápl hlavičku" ta nemá chybu. Já bych sice hlavičku nepřišlápla, bylo by mi zajíce líto, jsem cíťa, ale v tvém podání si to dokážu živě představitA toho lišáká jak utíka do civilizace téžNáš Ami dnes též viděl přes klec pani králíkovou a nějak se mu od ní nechtělo, no jsem zvědavá až v květnu přijdou kozy a ovce, co bude vyvádět, no snad nám je nesežere, a doufám, že pan rys, taky ne. Tak zajícům zdar.

[Lucan]

Jsou to naši lovci Doma občas strkám čubu mezi králíky a zatím jim nic nedělá ani když je tam chvíli sama. Ale k tématu Vždy s úsměvem. Dneska bylo hezky, tak jsme poprvé pověsili prádlo ven od té doby co máme doma Čv...