vystrkujem růžky (zkušenosti majitelů při odebrání potravy)

[Undertaker]

Určitě je dobře naučit psa, že je OK, když mu někdo sáhne do misky nebo na maso, případně kost. Ten můj si na to zvyká, ale ukusil sem to po několika dnech a ani malinko se mu to nelíbilo Bafal, hrozil a celkově se snažil, ale nekousnul. Jen nevim,jestli by to tak bylo u každýho. Těžko říct, jestli s ním kromě průpovídky kolem něco řešit. Ode mě si ikdyž nedobrovolně nechá vzít cokoliv, ale třeba u cizích dětí bych pochyboval.

[vlkXY]

no já mám tentýž problém. s mojí fenkou, 10 měsíců. Ze začátku jsem to zanedbala, protože jeden výcvikář mi řekl, že na kost vrčí i jeho pes a že s tím nic nedělá. no, ale mně se to teď docela přestalo líbit...začala na mě vrčet i na žrádlo...myslím, že je to moje chyba protože jsem ji za vrčení začala trestat(nebila jsem jen kárala) no a ona se asi bojí už i o to žrádlo... tak jsem to tento týden logicky vzala z druhé strany...trest nepomohl ba to zhoršil tak jsem ji konejšila hladila když měla kost a ona nevrčela v poho žužlala...snažím se ji přesvědčit že tu nejsem ta zlá a nenažraná...nevím jestli je to dobře ale vidím nepatrný posun vpřed...takže v tom asi budu pokračovat...ale budu ráda za jakýkoli nazor...

[vlkXY]

no já mám fenku, 10 měsíců a problém s vrčením byl už od mala u kosti, nejdřív jsem to nechala tak, protože mi výcvikář řekl, že to dělá o jeho pes a že to neřeší, ale mně se to moc nelíbilo bo to bylo horší a horši tak jsem ji u toho trestala, ale docílila jsem jen toho, že začala se bát i o žrádlo v misce. tak jsem to vzala z opačné strany a pomalu jsem se k ní s konejšivým hlasem přiblížila a hladila ji když měla kost - nevrčela...snažím se jí vysvětlit, že nejsem ta zlá a nenažraná...nevím jestli je to takhle ok, ale vypadá to, že to zabírá...tedy u nás...

[CDaniela]

Originally Posted by jerabekj

Na jednu stranu opravdu neni fer brat psovi co mu clovek jednou da, na stranu druhou si myslim, ze vychova k bezproblemovemu chovani u misky ci kosti je dulezita vzhledem k tomu, ze muze nastat situace, kdy odebrani misky nebo kosti bude nezbytne. (Napriklad po prichodu domu pes skoci po igelitce s kosti, roztrhne ji a odnese si kost do pelechu kde ji zacne hryzat ackoliv mu nebyla "oficialne" dana. Potiz je v tom, ze pokud si ji odnese do pelechu je jeho a ma co branit a v tu chvili je treba aby si ji nechal odebrat, pokud mu majitel nemel v umyslu dat.) Jeste dulezitejsi je tato vychova v rodinach s dětmi, ktere prez veskere vysvetlovani a zakazy se mohou treba nahodou dostat do blizkosti psa ktery zere. (Dovedu si predstavit situaci, kdy male dite zakopne a upadne k misce vedle psa ktery zrovna zere. V tom pripade se pes pravdepodobne navic lekne a mohl by na dite zautocit.)
Blahopreju vsem co maji doma zlaticka bez reakci a my ostatni se musim nenasilne snazit :-)

Samozřejmě závisí na každém jak chce mít vztah dítě - pes bezpečně "v ruce" Z vlastní zkušenosti ale vím, že děti prostě respekt u psů (samců) nemají a trénink v tomto ohledu 100% spolehlivý není. Naši kluci jsou naučení, že k Agarovi a dnes ani k Miovi se během krmení prostě nechodí. Psi ale i feny mají u krmení klid. Krmení u nás trvá pár sekund takže nevidím důvod proč tu chvíli u psů nepostát a celou situaci nepohlídat. Prázdné misky už psy absolutně nezajímají.
A situace kterou popisuješ: Když urkadnou cokoli z nákupu, bez tréninku jim to cokoli vezmu. Bez stresování psa, bez emocí. Záleží hodně na způsobu jakým člověk psu kořist odebírá. Musí se zakročit bez velkého divadla, rázně a rychle. Jako by samozřejmě.

[mellorn]

souhlasim s danielou. cvicne jsem cube nikdy nic neodebirala,nechavam ji nazrat v klidu a nebuzeruju ji zbytecnym branim z misky. vzit ji muzu cokoliv,treba kdyz hryze neco potencionalne nebezpecneho. vi,ze jidlo si prede mnou hlidat nemusi.

[jerabekj]

Originally Posted by CDaniela

A situace kterou popisuješ: Když urkadnou cokoli z nákupu, bez tréninku jim to cokoli vezmu. Bez stresování psa, bez emocí. Záleží hodně na způsobu jakým člověk psu kořist odebírá. Musí se zakročit bez velkého divadla, rázně a rychle. Jako by samozřejmě.

To byla jen imaginární modelová situace. V tomhle směru je Dakouš celkem vpohodě a navíc se starám o to, aby se nám zrovna tohle nestávalo. Se žrádlem a ouškama problémy nemáme a když náhodou kvůli něčemu bublá, tak si dřepnu kousek od něj a trvám na tom, že si to bude hlodat u mně. Moc se mu nechce, ale nakonec poslechne, kost atp. si vezme a lehne si s ní ke mně. Přitom u něj jen sedim, pochválim ho a občas i pohladim. Někdy i po mordě aby tam byl kontakt mezi rukou, psem a kostí zároveň. Většinou se tím "odezva" utlumí a když vidim že je vpohodě, pochválim ho a nechám ho vklidu. Dlužno ale říct, že Dakino je v tomhle opravdu zlatej (Agyr byl v tomhle směru o poznání "tvrdší") a tohle neni postup kterej by si mohl dovolit každej u libovolnýho psa! Je to o kontaktu a moznosti odhadnout reakci dopredu. Jinak samozrejme souhlasim s nazorem, ze je vhodny pri zradle deti ohlidat .

[CDaniela]

Originally Posted by jerabekj

Dlužno ale říct, že Dakino je v tomhle opravdu zlatej (Agyr byl v tomhle směru o poznání "tvrdší").

Však je ještě malej cucák

[jerabekj]

Originally Posted by CDaniela

Však je ještě malej cucák

jasně, nebo spíš hryzák ... na druhou stranu jsem srovnával cca podobnej věk, ale je to skoro 15 let, tak si to možná blbě pamatuju

[De.Lorche]

tak já, když jsem si přinesla Anubího domů byl to pěkný vztekloun, misku jsem pokládala na zem on se přihrnul dlabat a než jsem stačila položit úplně na zem vrčel a ťafnul do ruky a to byly jen granulky. tak jsem na něj vrčela a cenila zuby, chvilku to pomáhalo, ale s masem to nešlo. Tak jsem zvolila taktiku malé místnosti. máme chodbičku 2x2m tam jsem se s ním zavřela kuřecí křídla v kapsách, sedla si na zem první jsem mu hodila aby mě nekous a pořád opakovala copak to máš ty pejsku? ty jsi šikovný a jen seděla bez hnutí. Neměl kam zmizet, kde by v klidu hodoval a tak chodil okolo a to nevydržel a začal dlabat, dojed vytáhla jsem další a postupně jsem docílila toho,že mi jde hrdě ukázat co to má a mohla jsem na něj šáhnout pohladit ho. Pak už jsem neházela, ale v klidu podávala, vrčení ustalo, žádný kousanec se už nekonal.

Dnes občas brouká, tak mu řeknu ne! ticho! a on se jde lísat, abych se nezlobila. Odměním ňamkou a je to o.k.

Už jsem to zvládla i venku když si našel zdechlinku, nechal si jí vzít z tlamky - tak doufám, že nám to vydrží.

[samak]

S potravou jsem ja za Samova mladi udelal jednu velkou chybu. Kdyz poprve dostal mega velkou kost, zacal na me u ni vrcet a ja udelal prvni vec blbe zacal jsem ho chlacholit , rikat mu ze to na me neplati a hladit. Vysledek byl ze po mne vyjel, to jsem si samo nemohl nechat libit a tak byla rvacka, nakonec jsem ho zalehnul.
Pak me napadlo ze to je treba nejak resit a snazil jsem se ho naucit odebirani zradla, a pak hned vraceni. A vysledek se brzy dostavil vyvadel cim dal tim vic. Pak uz kolikrat stacilo ze jsem sel kolem.
Vlastne jsem ho to tak nechtene naucil, na to jsem prisel tak ze treba na deti nebo Tatku pri jidle vubec nereaguje protoze ten se ho proste nevsima a nikdy mu nic nevzal, to me potvrdilo ze jsem ti to zkazil sam.
Kdosi me pak poradil ze mu nemam nic brat ale spis mu tam pridavat, timo stylem to u me uz jde pomalu ale casem se to lepsi, a pak jsem se na to vyprdnul a rikam si ze nevim proc bych se mu mel v misce prehrabovat kdyz ji.
Kdyz nekde neco ukradne to je jina vec to on moc dobre vi ze to neni jeho proto to ani nebrani. Ale miska ze zradlem polozena na zem uz je proste jeho a tak ji brani aspon tak to chapu ja.
Takze kto to chce nacvicit doporucuju pridavat do misky postupne zradlo a nic mu nebrat.
Lada

[Undertaker]

Koukám, že jsem tu psal skoro před rokem. Od té doby se hodně změnilo. Teda spíš to, že já mu můžu vzít cokoliv, ale většinou spíš přidávám. Občas to zkusím, jen tak pro jistotu, abych někdy nebyl nemile překvapen. Nevím, jak cizí člověk, ale mezi fenami si vybírá, se kterou bude žrát z jedné misky a u psů je to asi bez debat, tam to nehrozí. Nevím, jestli to na to má vliv, ale cvičíme, občas i to, že miska je moje, dokud nedostane povel, který ho navede.
Tzn. nechám ho sednout před kotcem, přichystám mu tam žrádlo, chodím okolo pro vodu atd. a když mám všechno hotovo, dostane buď volno nebo místo. Kdyby to nemělo souvislost s obranou potravy, tak se velmi dobře učí právě ty povely. Taky už párkrát při odložení třeba 2m od misky zkoušel kňourat a vyvádět, ale volna dostal až potom, co se uklidnil. Teď už je to v pohodě a čeká, než jsem připraven za ním jenom zavřít a odejít. Mezitím se ale naučil, že když mu něco beru, tak zcela po právu a z nějakého důvodu. Ať už je to jeho chyba nebo to, že mu chci přidat nebo ho pochválit, ale přijde mi, že to chápe. Jen je potřeba to dělat s úplnou samozřejmostí.

[Mackie]

vlkXY ako si si vyskusala, ako my na psa, tak pes na nas
ako som davnejsie pisala, ja som takyto problem nemala, ale prisiel cas, ked si fena vzala velku krvavu kost na cistonovy pelech
kost som jej chcela preniest prec, tak po mne zavrcala, a aj ked ma to prekvapilo, len som zagulala ocami (ako ten smile) so slovami "len sa nezblazni, akurat mne chyba tvoja kost" a v podstate v klude som ju za tu kost odtiahla kam som chcela - cize ak je to ojedinele, nerobit z toho vedu, dokoncit si, co clovek zacne, a hlavne nedvihat hlas na psa, a uz vobec nevrcat a cerit zuby - to mu len da dovod, ze si mysli spravne, ze to jedlo si ma chranit a bojovat o neho
a ako s uz vrciacim psom? na mojho noveho trojrocneho k smrti vystraseneho som isla takto - prve dni len dat jest, neotravovat, potom, ked uz sa nechal v pohode pohladkat, tak pri podavani jedla pohladkat, povedat nieco (aby si zvykal na hlasy aj pri jedeni), ked uz sa ma nebal, ked si zuzlal kost, prechadzala som okolo neho, "zbierala" nieco, co lezalo vedla neho, len tak mimochodom pohladkala.. po 3 mesiacoch mu mozem kludne vziat, co ma rozjedene, bez toho, aby sa ma zlakol alebo vrcal

[vlkXY]

ako si si vyskusala, ako my na psa, tak pes na nas

naprosto souhlasím, sama mě naučila jak se k ní chovat co je ok a co ne...čvč jsou skvělí psi...ale člověk udělá chybu a pak si z5 získat důvěru psa trvá dlouho...mě se to snad daří...