Přivolání

[Ghost]

Ahoj,

náš malý pejsek (11 týdnů) celkem bezproblémově zvládá přivolání (dokonce i za obtížnějších situací, kdy zrovna dělá něco zajímavého - berte to z rezervou ).

Jediná chvíle, kdy se mi ho zatím nikdy nepodařilo přivolat je, když najde kost. V takovém případě nevidí, neslyší a nepřijde i kdybych se zbláznil. Nepomáhají pamlsky, přemlouvání, lákání na jinou hračku, prostě nic. Křičet nemá smysl, nerad bych ztratil jeho důvěru. Když chci jít k němu, počká, až přijdu na 3 metry, a pak uteče. Když jdu od něj, jde i s kostí za mnou. Zastavím se, lehne si kousek ode mě (mimo dosah ), ale nepřijde.

Nevadí mi, že si hraje s kostmi, ale bojím se, aby nesežral něco skaženého nebo aby nějaký "vtipálek" někde nepohodil nějakou otrávenou.

Jaké máte zkušenosti vy?

Zdeněk "Ghost" Havlík

[Pirx]

Něco podobného se stávalo i mně. Poprvé mě Pirx dostal asi ve třech měsících, když jsem ho začala venčit i mimo zahradu a našel mrtvého kosa. Jeho vítězný výraz nezapomenu. Nesl si ho hrdě asi deset minut až domů. Samozřejmě se nenechal chytit. Brala jsem to s humorem. U vrátek jsem mu ho zabavila a vyhodila. Pak si dlouho zahrabával všechno tužší na zahradě a bránil si to. Nejhorší bylo, když jsem ho měla na volno a v lese našel silně olezlou hlavu srny a vnitřnosti, 5 metrů od běžně užívané cesty. Hlavu vydržel nést půl hodiny, při vší smůle jsme potkali několik známých a všichni byli neskutečně vtipní. Komentáře typu:" Takhle se dneska chodí pytlačit!", mě rozhodně netěšily. Zase zafungovalo odebrání u branky. Konečně jsem pochopila, po dvou letech tápání, jak se správně chovat k dominantnějšímu ČSV, takže dnes mi zdechlinu s tímtéž vítězným výrazem přinese a předá. Netroufám si odhadnout, do kdy se dá toto chování tolerovat, ale já bych mu to nedovolila. Záleží ovšem na povaze psa, u nás to byl projev dominance a neschopnosti mě jako alfy.
Držím palce s malým rošťákem!
Bára

[Mirkawolf]

Nase Ali (5 mesicu) je take expert na sbirani vseho mozneho, samozrejme nejlepe mrtvolek vseho druhu. Pote, co jsem ji parkrat marne honila a pripadala si jako totalni pitomec, jsme to vyresily jednoduse. Ali chodi na volno s courackou z pradelni snury (cca 8 metru) a je konec starostem. At vezme do tlamky cokoli, mam moznost rychle pridupnout snuru, zavelet "fuj a pust" a pokud nepusti, tak si ji rychle pritahnu, nezadouci vec ji z tlamky vyndam a je to. Jakmile pochopila, ze ji takhle chytim s cimkoliv, tak i rychleji a ochotneji pousti, nez abych ji to musela pacit z huby ven
Couracka je taky idealni na privolani. V 11 tydnech jsme ho meli taky perfektni, ale cubinka se rychle osamostatnila a vydala se objevovat svet, a kde jsem byla ja .. pcha! Dneska uz je to o hodne lepsi, hlavne kvuli couracce a vycviku, a taky s pribyvajicim vekem se nastesti mala trochu uklidnuje..

Mirka

[Pavel]

Naprosto souhlasím s Mirkou. Pokud bys nechal situaci tak, jak je, pes si zvykne nejen na to, že nemusí přijít na přivolání ale současně i na to, že Tě později nepustí ke žrádlu a to je docela problém ...
Chce to trénovat i normálně doma. Můj Hokýsek měl přivolání v takových situacích tak upevněno, že jsme předváděli na dětských dnech třeba aport s vepřovou nohou . Dany už dneska bez problémů taky přijde i když nerad a znechucen . Ale přijde a to je nejdůležitější.

[Ghost]

Šňůra je dobrý nápad a určitě ho vyzkouším. Jsem zvědavý, jak to zafunguje (odpoledne půjdu koupit šňůru)

Pouštění k žrádlu pilně trénujeme a problém v tom nemáme. Nechá si klidně sáhnout do misky, vyndat žrádlo z tlamy, apod. Když dostal kost na hraní, zkusil zavrčet, ale rychle jsem mu vysvětlil, kdo tu velí . Při dalších pokusech to ještě trochu zkusil, ale došlo mu, že vždycky prohraje, takže teď je v pohodě.

Ghost

[Mirkawolf]

Originally Posted by Ghost

Pouštění k žrádlu pilně trénujeme a problém v tom nemáme. Nechá si klidně sáhnout do misky, vyndat žrádlo z tlamy, apod. Když dostal kost na hraní, zkusil zavrčet, ale rychle jsem mu vysvětlil, kdo tu velí . Při dalších pokusech to ještě trochu zkusil, ale došlo mu, že vždycky prohraje, takže teď je v pohodě. Ghost

No to my se u misky taky nepereme. Muzu misku sebrat nebo prenest, nebo z ni ubrat nebo do ni pridat. Ale kdyz venku najde treba mtrveho holuba, jo pane, toho teda Ali dobrovolne nepusti

Mirka

[Helenasotis]

Já se vrátím ještě k té šňůře - je to v podstatě v takovéto situaci jediné účinné řešení.
Co je ale velmi důležité, je DŮSLEDNOST. Pokud začnu šňůru používat (měla by být co nejlehčí, ale natolik silná a pevná, aby psa udržela; nedoporučuji klasickou stopovačku, je zbytečně těžká), musím ji pak používat stále! Nelze v jedné situaci psa pouštět se šňůrou a v jiné na volno. Jediné, k čemu to povede, je to, že se naučí velmi rychle rozlišovat, kdy šňůru má a kdy ne a neúměrně se tím doba výcviku přivolání nebo zákazových povelů prodlouží. Podobnou chybou je předčasné odstranění šňůry. Může se nám zdát, že pejsek již reaguje spolehlivě a tak šňůru odepneme, ale pokud cvik není dostatečně upevněn (doporučuji couračku soustavně používat určitě tak do 1,5 roku), rychle se pejsek vrátí k původnímu chování a náprava je opět mnohem těžší a delší než poprvé.
Co se týká postupu, je zaprvé nutné dobře procvičit povel "Fuj!" na krátkém vodítku. Už na tento povel by pejsek měl to, co drží v tlamičce, pustit, raději ale ani nesebrat. Pokud je psík rychlejší, je dobré si osvojit jistý "chmat", kdy štěně vezmeme zcela nakrátko za vodítko, jednou rukou chytneme z vrchu horní čelist a druhou spodní, tlamičku otevřeme a obsah prostě vytřeseme. Nemá smysl tahat za to, co chceme, aby pes pustil. Vše musí proběhnout co nejrychleji. Má-li později pes už v čelistech velkou sílu a nelze mu je jen tak rozevřít, lze použít jiný trik: jedna ruka opět uchopí horní čelist (lze také přitisknout pysky na zuby) a ukazováček druhé ruky se zaboří PŘES TVÁŘ za poslední zuby v čelisti (tlama musí opět směřovat dolů). To obvykle psa přiměje tlamu otevřít. Pokud se to někomu zdá drsné, buďte si jisti, že při podezření, že váš pes právě sebral něco otráveného, podniknete naprosto cokoliv.
S dlouhou šňůrou se pak postupuje obdobně, jako s krátkým vodítkem – tedy povel, cuknutí, případné donucení splnění povelu (je velkou výhodou mít už povel "Fuj!" propracovaný na krátkém vodítku). Co je ale další důležitou věcí, po úspěšném vyplivnutí fujtajflu psa vždy přivolejte povelem "Ke mně!", bouřlivě ho pochvalte a odměňte pamlskem. Když pejsek věc nechce vyplivnout sám od sebe, nepoužívejte přivolání, pouze si ho přitáhněte na šňůře, dejte povel "Fuj!" a teprve pak, byť na půl metru, udělejte přivolání. Důvod je jednoduchý - pejsek by si brzy spojil povel "Ke mně!" s nepříjemným procesem vyndávání fujtajflu z tlamičky. Pokud chci trénovat přivolání dejme tomu třeba s tou kostí, musí to končit naopak vrácením kosti psíkovi. Tedy nejdříve kost odeberu a pak ji za odměnu psovi vrátím, ale ani to bych neměla dělat pokaždé. Tedy např. 3x přivolat a kost vůbec nebrat, 1x přivolat, odebrat, vrátit. To lze samozřejmě praktikovat jen s tím, co psovi DOVOLÍM požírat. V takovém případě ovšem nepoužívám povel "Fuj!", ale "Pust!" (při vracení lze použít "Drž!").

Přeji mnoho zdaru při výcviku.
Helena

[wami]

Vzpomnela jsem si jeste na jednu metodu, kterou ted u stenete kombinuju s tou, kterou presne popsala Helena.

Tu druhou ma perfektne vypracovanou znama, ale uznavam, ze ma malinoise a dobrmany...

Spociva v tom, ze kdyz uz teda stene drzi fujtajfl v tlamicce, tak ho privolam (treba tak, ze pred nim zacnu utikat, proste mu nedam cas nasoukat to do krku), a nabidnu mu neco mnohem zajimavejsiho (zejmena velmi smradlavy pamlsek nebo tak neco) - stene fujtajfl vyplivne, pochvalim a dam pamlsek. Zname se to podarilo do te miry, ze ji onehda fena nadsene ukazovala pred oblicejem zmrzle lidske tento a ocekavala za to pamlsek (nesezrala, pouze ukazala!).

Nemam s tim moc zkusenosti, jen to zkousim a vzpomnela jsem si na to. Nicmene uznavam, ze jakakoliv metoda bez donucovacky asi neni tak spolehliva, jako metoda donucovaci... Kazdopadne nejlepsi je mit nauceny povel "fuj!", aby to stene ani nesebralo, ale kdyz uz to sebere, tak dobrovolne odevzdani fujtajflu je proste taky moznost...

[LenkaT]

Ahojky,mám šestiměsíční fenku ČSV. Na svůj věk je poměrně poslušná, mám s ní jediný problém, jak ji mám přimět, aby přišla na přivolání i když vyběhne třeba za srnou? Já už si s ní nemůžu dovolit chodit na volno, musí být nastálo na stopovačce. Díky moc za radu. Zdraví Lenka a Fína.

[artus]

Ahoj,
o přivolání se dočteš dost užitečného tady na webu od zkušených. Důležitý je taky cvičák a rady cvičitele. Jinak z vlastní zkušenosti: u psa je nejdůležitější vybudovat pozitivní reakci na povel, tzn. že se pes reaguje na tvůj povel přiběhnutím k tobě automaticky, protože má zafixováno povel - odměna. u čsv (mluvím o mém) je dostatečnou motivací pouze žrádlo. Úspěch nelze očekávat rychle a bude záviset jen na tom jak dokážeš pochopit co je pro něj (ní) nejsilnější motivací k přiběhnutí k tobě. Pár rad: nepřivolávej psa když si nejsi jistá že přiběhne (odhadni situaci), neopakuj povel k přivolání více než 2x, když neposlechne, přinuť ho škubnutím šňúry a po splnění velkoryse odměň, po splnění následuje povel volno (pes chce volno a po splnění povelu mu ho dopřej), snaž se aby měl pes na přivolání čekal, ať se na něj těší, ať je pro něj spíše radost a vzácnost spojená se žrádlem než povinnost a tvoje pokřikování, postupuj od jednoduchého ke složitějšímu (bez rušivých elementů, přes jednodušší až k přivolání od lidí či psů), více znamená méně (s nácvikem to nepřeháněj a nepospíchej, max.1-2x při procházce), obrň se trpělivostí a nenech se odradit při pohledu na závisláky jiných plemen na cvičáku a úspěch se možná dostaví. Snad jen na závěr: musíš být respektovaným vůdcem smečky, jinak tě poslouchat nebude.
Zdravím, Dan

[romanov]

Mě se celkem osvědčilo, když to můj pes zkoušel (povel už zvládal, jen si prostě řekl, že to zkusí, což zkrátka čv občas udělá), po něm něco hodit. Samozřejmně něco, co ho nemůže zranit! Pesan pochopil, že moje moc sahá mnohem dál, než kam fyzicky dosáhnu a teď nemám problém odvolat ho např od srny, zajíce apod. Přál bych vám vidět ten zmatenej výraz, když dostal dřevěným špalíčkem mezi oči. Stačilo to opravdu jen jednou, od té doby si to velmi dobře pamatuje a když si postaví hlavu, stačí napřáhnout ruku- třeba prázdnou a hned radostně přibíhá. V ten moment je samozřemně nutné ho začít chválit. Upozorňuju, že k tomuto kroku přistupuji, až když to "po dobrým" nejde. U čv je samozřejmně vždy lepší pozitivní motivace. A když už povel plní, chválit, chválit, chválit...

[Hartman]

Tenhle způsob už jsme na jednom čévéčku taky zkusili, teda spíš manžel. Házel vodítko a potom stačilo jen naznačit, že ho hodí a ejhle, zjistilo se, že začuchaný vlčoun moc dobře ví, že se na něho volalo.
Moc se mi to líbí, ale bohužel se netrefím ani do stodoly , takže musím ještě hodně trénovat

[LenkaT]

Ahojky, moc díky za rady. Největší problém je v tom, že ona normálně příde, ale jakmile vyběhne třeba za srnou, tak už je neodvolatelná. Potom ke mě celá rozradostněná přiběhne a dělá že ona nic Párkrát už nám takhle prohnala ovce, byl s ní zrovna brácha, zkoušel po ní i něco hodit, ale ta si ho ani nevšimla.

[artus]

To je u nich normální, nejsou to apatyčtí mazlíčci chodící u nohy, až vyroste bude hůř, občas uteče, něco si uloví, konkurenci v okolí pobije, zahradu zničí, párkrát tě přivede k šílenství, na cvičáku z tebe s radostí udělá úplného neuměta a tak to půjde pořád dál až se stím naučíš žít. Ale bude tě mít ráda a ty jí taky pokud to všechno vydržíš. Pevné nervy a hodně hezkých chvil Vám oběma.
Dan

[RadeKKK]

A ten pohled - "Teď jste viděli, že to umím a opakovat to nebudu" to znáte taky?

[artus]

Známe, těch pohledů je několik, např.schválně ti udělá něco co nesmí, jen proto aby vyprovokoval akci, zalehne přede mnou a zírá jak....a čeká, pak stačí jen pohnout očima nebo koutkem a v momentě skáče radostí metr vysoko jak se mu to povedlo. A pak to střevo potrestej, to prostě nejde. Jejich způsob komunikace, hra tělem, pohledem je opravdu vyjímečná.
Dan

[Tyna]

Nemáte náhodou doma našeho psa?

Btw. nám u přivolání pomáhá i prudký pohyb směrem k němu, stačí jen nakročit, nebo třeba nahlas tlesknout a už se vesele plouží směrem k nám. Chtěla jsem napsat běží, ale tento výraz se mi zdá u našeho lenoch přehnaný.

Martina

[romanov]

Mně se ta trefa povedla takhle jen jednou, říkal jsem tomu "rána od pánaboha", ale bohatě to stačilo. Výhoda čv je, že si hooodně dlouho pamatuje. K tomu, že ji normálně přivoláš, ale za srnou ti uteče: musíš ten povel začít upevňovat i s rušivými vlivy, nejdřív ne moc lákavými a postupně přidávat. Například zaměstnat ji nějakou hrou dál od tebe, nejdřív na klidným místě a od té hry ji přivolat. Postupně to praktikovat na rušnějších místech a s pro ni zajímavějšími činnostmi. Třeba ji nech si s nějakým známým hrát a v nejlepším ji přivolej. Vždycky ale přidávej, až když máš nižší úroveň 100% zvládnutou. I když u čv 100%... nevim nevim .
Sama víš nejlíp, co ji baví. Důležitý je mít situaci pod kontrolou, pesan rychle pozná, že ztrácíš půdu pod nohama a dá ti to sežrat. A když jí to jde, tak samozřejmně chválit, chválit, chválit... Přeju pevný nervy a hlavně si zachovej nadhled

[romanov]

Ps: v 6ti měsících toho budeš muset vydržet ještě hodně- běžně se čv vyklidní tak v 6ti letech...no, fenky o trochu dřív

[RadeKKK]

A pak to střevo potrestej, to prostě nejde.
Dan

Tak to je svatá pravda, to nejde, umí se na nás podívat, nebo je hned na zádech a pádluje packama. Určitě to dělá schválně, ví moc dobře , že něco provedl, ale po těchto přemlouvacích výkonech "bit" nebude J.