Trudník psí a jiní paraziti

[Helenasotis]

Originally Posted by Dana Matušincová

Vyjádření Prof. Dr.Miroslava Svobody Csc., dermatologa, který vyučuje na Vysoké škole veterinární v Brně, k případu Demodex u psa pana Havlíka:

Paní Matušincová,
díky za Váš mail ohledně demodikózy.
V nejobecnější rovnině lze s jistotou tvrdit, že celá řada zdravých psů má v chlupových folikulech (nejčastěji na hlavě) Demodex canis. Poněvadž však většinou mají dobře fungující imunitní systém, nedochází ke kožním projevům onemocnění - tj. demodikóze. Poněkud jiná situace je u štěňat, kdy imunitní systém není ještě zralý (není maturován), a proto se nezřídka setkáváme s místními (lokálními) projevy onemocnění, např. ve formě drobných alopetických ložisek v okolí očí, na nosu apod., které se však většinou hojí spontánně, tj. bez zásahu veterinárního lékaře nebo chovatele. Období růstu a vývoje psů, do kdy jsme ochotni lokální projevy demodikózy tolerovat mohou být různá, ale u fen, u kterých již proběhlo první hárání, resp. u psů ve stáří do jednoho roku, by již mělo být vše v pořádku. Demodikóza u 13měsíčního jedince již neskýtá velkou naději ke spontánnímu vymizení a patrně ji bude zapotřebí léčit.
Daleko závažnější je tzv. demodikóza dospělých, resp. celotělová (generalizovaná) demodikóza mladších zvířat, kde bychom měli zvířata každopádně léčit a pokud je to možné, tak je také prošetřit na parametry buněčné imunity. Předpokládá se totiž, že demodikóza může vyvolávat specifický defekt T lymfocytů a pak je léčba zvlášť obtížná. V těchto případech se rozhodně nedoporučuje, aby byly do chovu zařazována zvířata, po kterých je výskyt generalizované demodikózy opakovaně pozorován. V některých zemích platí dokonce nařízení, že takto postižená zvířata je třeba trvale vyloučit z chovu, např. sterilizací či kastrací.
Moje klinická zkušenost praví, že ve všech případech, kdy jsou ke mně referovány případy demodikózy dospělých (obvykle po 5. roku života), pátrám po dalších imunosupresivních vlivech (jiná chronická orgánová onemocnění, nádorové bujení, rekurentní infekce), které by mohly vést k "probuzení spících" demodexů, jejich množení a manifestaci klinických příznaků.
Nemoc se přenáší těsně po porodu, kdy Demodex canis aktivně přechází při sání z mléčných bradavek na štěňata. Je potom logické, že první místa výskytu případného onemocnění jsou na hlavě. Intrauterinní přenos naproti tomu prokázán nebyl, dispozice k onemocnění však ano.

Prof.Dr. Miroslav Svoboda Csc.