Problematika obecne kynologie

shaman · 28-08-2003, 09:51

Ahoj vsem,

blahopreji Nancy i Pavlovi k malym potvurkam

Domnivam se, ze ten soucasny pristup ke psum je jen spi ckou ledovce - a veci se budou dale zhorsovat. Nebot s tim, jak postupuje nase poznani a veda, dostavame do rukou stale mocnejsi nastroje (tez znalosti genetiky a selekce, casem sna d i nejake ty drobne genove manipulace az nakonec techniky odvozene od klonovani...), jak sve milacky pretvaret k obrazu svemu. Skoncily casy, kdy psy tvorilo prostredi, v nemz zili - nyni si je tvori lide. Nerikam, ze je to tak spatne nebo ze by se proti tomu melo (a vubec dalo) neco delat , je to zkratka logicky dusledek vedeckeho pokroku.

Chyba je jinde. Vidim problem v tom, ze rychlost, jakou se vyviji nase znalosti vedecko-technicke zdaleka neodpovida rychlosti vyvoje moralniho. Tzn. kdyz prevezmeme selekci do vlastnich rukou (a nelze to samozrejme delat tak dokonale jako to dela sama priroda - clovek zkratka neuhlida vsechny aspekty), musime za to zaroven prevzit odpovednost. Kdyz vzniknou nejake ty zrudicky, priroda je sama odstrani. Avsak znacna cast lidi to nedokaze, ohanejice se slovy jako krutost, vrazd a a nelidskost. Me naopak nelidske pripada slechtit psy, kteri se nedokazi bez pomoci rozmnozovat, kteri maji poruchy termoregulace nebo problemy s plesnivenim zbytecnych koznich zahybu... jiste Vas samotne napada spousta prikladu.

A netyka se to jen psiho sveta - krome psu patri mezi "nejproslechtenejsi" druhy i holubi a japonsti kaprici urceni pro chov v nadrzich. Z nekolika stovek plemen holubu je pouzitelnych jen par desitek, ti ostatni si ani nedokazi vysedet sami vejce. A co teprve holubi motaci, na kterych se ceni to, ze nedokazi letet rovne. A tak vyleti a v kotrmelcich spadnou zase dolu. Musi byt chovani ve specialnich klecich, nebot jejich stale tendence delat kotrmelce by je v prostornejsim holubniku zabily. O kapricich s zabrami vne tela ani nemluvim.

Asi jsem prilis kriticky, mozna ta kriticnost jen odpovid a memu veku, naivite ktera k nemu patri a znalostem, kterych jsem zatim dosahl, ale nemuzu se zbavit dojmu, ze by do chovu psu a vubec veskereho kynologickeho deni meli mluvit hlavne lide, kteri o nem neco vedi a kteri venoval i urcity cas, aby mu porozumeli. Domnivam se, ze tomu tak casto neni (viz treba Pavlovy priklady).

Co si o tom myslite vy? Souhlasite/nesouhlasite?

S modrou oblohou
Shaman

Pavel · 24-10-2003, 08:08

Ahoj Shamane,
očekávali jsme reakci na článek paní Tiché "Kdo je u nás vlastně vůdcem smečky ?" (http://www.wolfdog.org/ces/articles/1006.html) a musím se přiznat, žes byl jedním z kandidátů, od kterých jsme ji čekali především.

Problém určitě není zcela jednoduchý a má mnoho hledisek. Paní Tichá se ho jen dotkla a popsala jeho důsledky (a díky jí za to). Příčin je více a možná by se měl někdo znalý věci pokusit je analyzovat a popsat. Já osobně si myslím, že jednou z těchto příčin je násilná snaha, dělat společenské psy z těch, kteří jimi prostě nejsou. Především pracovní plemena nebyla vyšlechtěna pro to, aby se stala jen domácími mazlíčky. Bohužel se dnes u mnohých z nich (včetně československých vlčáků) nedělá chovná selekce podle jejich pracovních schopností ale především podle exteriéru. Vždyť u kolika pracovních plemen zústala povinností k uchovnění např. jen třeba minimální ale zkouška ? Když se člověk podívá např. do inzerátů na štěňata málokdy tam najde to, že by se chovatel chlubil pracovními výkony nebo schopnostmi. Především tam každý napíše, kolik získal titulů na výstavách.
Klasickým příkladem je dnešní přístup ke psům v některých západních zemích. O víkendu jsem se účastnil 23.8.2003 bonitace ČsV v Německu. Ve chvíli, kdy probíhala zkouška povahy a pes při náznaku útoku od figuranta zůstal sedět nebo měl spíše snahu utéci, jednomu mému známému ze Švýcarska se to velice líbilo a považoval to za ideální chování. Když jsem oponoval, že přece, když se někdo na psa napřáhne a chce ho udeřit, měl by se pes bránit, dostal jsem zcela neočekávanou odpověď, která mi vyrazila dech : "... to ne, takové psy nechceme. To potom, když půjdu na procházku a nějaké dítě na psa napřáhne a udeří ho, tak ho pes pokouše. A to přece není správné ..." !!! Vzpoměl jsem si na jinou mou známou ze Švýcarska, která se svým ČsV cvičí a dosáhla s ním i dobrých výsledků v záchranařině. Ta se skoro zcela shodla s paní Tichou (možná nějaká telepatie). Jednou mi řekla : "... ideálním psem ve Švýcarsku, který je 100% akceptovatelný pro veřejnost, je pes plyšový ...". Názor ať si udělá každý sám.

Mějte se pěkně

Pavel

28-08-2003, 09:51	#1
shaman Junior Member Join Date: Jan 1970 Posts: 4	Problematika obecne kynologie Ahoj vsem, blahopreji Nancy i Pavlovi k malym potvurkam Domnivam se, ze ten soucasny pristup ke psum je jen spi ckou ledovce - a veci se budou dale zhorsovat. Nebot s tim, jak postupuje nase poznani a veda, dostavame do rukou stale mocnejsi nastroje (tez znalosti genetiky a selekce, casem sna d i nejake ty drobne genove manipulace az nakonec techniky odvozene od klonovani...), jak sve milacky pretvaret k obrazu svemu. Skoncily casy, kdy psy tvorilo prostredi, v nemz zili - nyni si je tvori lide. Nerikam, ze je to tak spatne nebo ze by se proti tomu melo (a vubec dalo) neco delat , je to zkratka logicky dusledek vedeckeho pokroku. Chyba je jinde. Vidim problem v tom, ze rychlost, jakou se vyviji nase znalosti vedecko-technicke zdaleka neodpovida rychlosti vyvoje moralniho. Tzn. kdyz prevezmeme selekci do vlastnich rukou (a nelze to samozrejme delat tak dokonale jako to dela sama priroda - clovek zkratka neuhlida vsechny aspekty), musime za to zaroven prevzit odpovednost. Kdyz vzniknou nejake ty zrudicky, priroda je sama odstrani. Avsak znacna cast lidi to nedokaze, ohanejice se slovy jako krutost, vrazd a a nelidskost. Me naopak nelidske pripada slechtit psy, kteri se nedokazi bez pomoci rozmnozovat, kteri maji poruchy termoregulace nebo problemy s plesnivenim zbytecnych koznich zahybu... jiste Vas samotne napada spousta prikladu. A netyka se to jen psiho sveta - krome psu patri mezi "nejproslechtenejsi" druhy i holubi a japonsti kaprici urceni pro chov v nadrzich. Z nekolika stovek plemen holubu je pouzitelnych jen par desitek, ti ostatni si ani nedokazi vysedet sami vejce. A co teprve holubi motaci, na kterych se ceni to, ze nedokazi letet rovne. A tak vyleti a v kotrmelcich spadnou zase dolu. Musi byt chovani ve specialnich klecich, nebot jejich stale tendence delat kotrmelce by je v prostornejsim holubniku zabily. O kapricich s zabrami vne tela ani nemluvim. Asi jsem prilis kriticky, mozna ta kriticnost jen odpovid a memu veku, naivite ktera k nemu patri a znalostem, kterych jsem zatim dosahl, ale nemuzu se zbavit dojmu, ze by do chovu psu a vubec veskereho kynologickeho deni meli mluvit hlavne lide, kteri o nem neco vedi a kteri venoval i urcity cas, aby mu porozumeli. Domnivam se, ze tomu tak casto neni (viz treba Pavlovy priklady). Co si o tom myslite vy? Souhlasite/nesouhlasite? S modrou oblohou Shaman

24-10-2003, 08:08	#2
Pavel Moderator Join Date: Sep 2003 Posts: 2,190	Ahoj Shamane, očekávali jsme reakci na článek paní Tiché "Kdo je u nás vlastně vůdcem smečky ?" (http://www.wolfdog.org/ces/articles/1006.html) a musím se přiznat, žes byl jedním z kandidátů, od kterých jsme ji čekali především. Problém určitě není zcela jednoduchý a má mnoho hledisek. Paní Tichá se ho jen dotkla a popsala jeho důsledky (a díky jí za to). Příčin je více a možná by se měl někdo znalý věci pokusit je analyzovat a popsat. Já osobně si myslím, že jednou z těchto příčin je násilná snaha, dělat společenské psy z těch, kteří jimi prostě nejsou. Především pracovní plemena nebyla vyšlechtěna pro to, aby se stala jen domácími mazlíčky. Bohužel se dnes u mnohých z nich (včetně československých vlčáků) nedělá chovná selekce podle jejich pracovních schopností ale především podle exteriéru. Vždyť u kolika pracovních plemen zústala povinností k uchovnění např. jen třeba minimální ale zkouška ? Když se člověk podívá např. do inzerátů na štěňata málokdy tam najde to, že by se chovatel chlubil pracovními výkony nebo schopnostmi. Především tam každý napíše, kolik získal titulů na výstavách. Klasickým příkladem je dnešní přístup ke psům v některých západních zemích. O víkendu jsem se účastnil 23.8.2003 bonitace ČsV v Německu. Ve chvíli, kdy probíhala zkouška povahy a pes při náznaku útoku od figuranta zůstal sedět nebo měl spíše snahu utéci, jednomu mému známému ze Švýcarska se to velice líbilo a považoval to za ideální chování. Když jsem oponoval, že přece, když se někdo na psa napřáhne a chce ho udeřit, měl by se pes bránit, dostal jsem zcela neočekávanou odpověď, která mi vyrazila dech : "... to ne, takové psy nechceme. To potom, když půjdu na procházku a nějaké dítě na psa napřáhne a udeří ho, tak ho pes pokouše. A to přece není správné ..." !!! Vzpoměl jsem si na jinou mou známou ze Švýcarska, která se svým ČsV cvičí a dosáhla s ním i dobrých výsledků v záchranařině. Ta se skoro zcela shodla s paní Tichou (možná nějaká telepatie). Jednou mi řekla : "... ideálním psem ve Švýcarsku, který je 100% akceptovatelný pro veřejnost, je pes plyšový ...". Názor ať si udělá každý sám. Mějte se pěkně Pavel