pozor zlý pes

[Dragosani]

...vzdyt jsem nepouzil slovo "...",ani jine adekvatni ?:!), tak ceho jsem se dopustil?


BTW:Jinak L´Rocco je mazlicek a celou cestu v aute do Polska se jal vyndavat moji malickosti pomerancovou zvykacku z ucha :!))...

[Pavel]

Originally Posted by Dragosani

...vzdyt jsem nepouzil slovo "...",ani jine adekvatni ?:!), tak ceho jsem se dopustil?

Dragosani (a možná i jiní),
na celém Wolfdog.org, a tím i na tomto fóru, platí elementární pravidla slušného chování a základní pravidla internetu. Proto budou všechny příspěvky, které toto porušují, bez milosti mazány. Týká se to především užití vulgárních slov nebo příspěvků, které se netýkají tématu (tzv. OFFTOPIC).
Pokud někdo chce diskutovat na téma zcela nevážné a "plácat páté přes deváté", má možnost přejít na některé na to specializované servery nebo založit k tomuto účelu zvláštní fórum na Wolfdogu (samozřejmě i tady v míře rozumné).
Náš server slouží především pro informaci a pomoc majitelům a zájemcům o naše plemeno a nepovažujeme za vhodné přetěžovat ho a obtěžovat jeho návštěvníky nesmyslnmi tématy nebo příspěvky.

Za Wolfdog team

Pavel

PS : Tímto slibuji, že toto je poslední offtopic, kterého jste se dočkali.

[Dragosani]

..respektuji rozhodnuti tohoto soukromeho webu..., mozna by nebylo od veci merit stejnym metrem,ale fakt je ten,ze to neni muj web...

S pranim primereneho dne

[HankaB]

Ahoj, Suuvo,

děkuju za hezký článek. Nejsem příliš zkušený majitel ČV. Měli jsme v rodině několik psů a teď máme 2 roky ČV Happinku. Můžu o ní se vší odpovědností říct, že je: nejchápavější, nejrychlejší, nejhodnější a nejposlušnější ze všech pejsků (oříška, boxera a labradora), které jsme měli. Nikdy jsme jí v pravém slova smyslu necvičili - míním nechodili na cvičák. Nejhorší "potrestání", které kdy zažila bylo vyhubování . Umí naprosto spolehlivě základní povely jako přivolání, zastavit se na dálku a počkat na nás, sedni a tak. Čistotě se naučila velmi rychle. Je to pes za plotem hlídací, jinak olizovací a vítací. Je velmi přátelská k lidem, kteří k nám příjdnou, na chodníku se k lidem chová přátelky, ale rezervovaně. Občas jsem jí vzala do práce, kde po seznámení s místností zalehla a byla v klidu.
Od malinka je s námi v bytě, žije s námi se vším všudy. Jezdí s námi na výlety, na dovolenou, vše je bez problémů.
K ostatním psům je přátelská, hraje si se psy i s fenami, malá plemena dost přehlíží. Nepříjemná k fenám byla pouze v čase hárání.
Jediný problém, který s ní máme je, že od mala velmi málo jí a nerada zůstává sama doma nebo před obchodem.
Pokud jsi z Prahy nebo okolí, zveme Tě tímto na návštěvu a na seznámení s Happinkou.
Zdůrazňuji, že nejsem zkušený majitel, ale podle mého názoru je ČV a naše Happinka bezproblémový pes.

Přeju hezké svátky,

Hanka

[suuva]

Zdravím Happinku a její páníčky.

Díky za pozvání. Moc ráda se přijdu podívat. Třeba po Silvestru, kdy budou starosti a zmatky kolem svátků za náma.

btw: za jaký článek mi děkujete? Vypadá to na nějaké cizí peří.

[Pavel]

Originally Posted by suuva

Díky za pozvání. Moc ráda se přijdu podívat. Třeba po Silvestru, kdy budou starosti a zmatky kolem svátků za náma.

Suuvo, přidávám s k Happince. I nás můžeš, samozřejmě navštívit (nepsal už jsem to ??? ).

Pavel

[Medcin]

Originally Posted by saschia

... ale kazdopadne, myslim ze fenka je najma v meste vyhodnejsia uz len preto, ze sa cely rok neobzera po harajucich susedkach...

A také jsem si myslel, když jsem si Bruxu pořizoval, že nebude občuravat každej patník.
Blahoslavení chudí duchem....
Ona si k tomu klidně zvedne nohu ...

[suuva]

Originally Posted by Pavel

I nás můžeš, samozřejmě navštívit (nepsal už jsem to ??? ).

Nepsal. Ale pozval si mě do Hloubětína na cvičák. Některou neděli po Novém roce se tam rozhodně vypravím.

Medcin:
Bruxa je pěkná feministka (nebo fenynistka?)

Jo, a napadla mě další otázka, která by mohla zajímat víc lidí. Mohl byste mi někdo poradit, jestli je při výběru štěněte, které se mnou bude žít ve velkoměstě, vhodnější vzít otrlejšího nebojsu nebo klidnějšího tichošlápka? Nebo že by zlatý střed?

[Mirkawolf]

Ja jsem si vybirala tu "nejdrzejsi" fenku z chovu, tu ktera sla neohrozene zkoumat svet, ktera na me reagovala .. no a mam ji doma. Cira jako mala byla a je strasne zvedava, vsude strka cumak, nastoupila by do kazdeho otevreneho auta, cumi lidem do sklepu, sla by ke kazdymu na navstevu .. Na chodniku si prohlizi lidi, nekdy se za nima i otaci, kdo se na ni usmeje, tomu by nejradsi oblizla celou hlavu.

Jestli je to dobre nebo spatne, nevim. Osobne bych asi uvitala, kdyby byla k cizim lidem trochu nevsimavejsi. Rozhodne ovsem nelituju toho, ze se neboji - nevadi ji strelba, nevadi ji ohnostroje, pujde si cuchnouti k pustene vrtacce.

Jo, a ac fena, ocurava patniky, kere, stromy .. a nekdy dokonce i "kadi" se zvednutou nohou! To je dominance ..

Pri vyberu dalsiho - noveho psa bych ja asi volila stejne zvire, i kdyz mozna takovy zlaty stred neni k zahozeni. Bazlive stene, co se schovava v koute, nikdy. Mozna z toho vyroste, ale mozna taky ne.


Mirka

[Pavel]

Originally Posted by suuva

Mohl byste mi někdo poradit, jestli je při výběru štěněte, které se mnou bude žít ve velkoměstě, vhodnější vzít otrlejšího nebojsu nebo klidnějšího tichošlápka? Nebo že by zlatý střed?

Já jsem v tomhle možná trochu "ujetej", ale v tomhle případě jsem vždy vše nechal na "osudu". Nikdy jsem si štěně nevybíral. Vždy jsem prostě vzal první, které ke mně přišlo (rozumí se samo sebou, že muselo být zdravé). A zatím jsem s "výběrem osudu" spokojen. Já si myslím, že kdo vybírá, obvykle přebere .

Originally Posted by Mirkawolf1

Bazlive stene, co se schovava v koute, nikdy. Mozna z toho vyroste, ale mozna taky ne.

To je správná poznámka od Mirky - a důležitá !!! Samozřejmě bych si nikdy nevzal bázlivé štěně nebo štěně po bázlivých rodičích, byť by bylo sebekrásnější. S čévéčkem je už tak práce při výchově a výcviku až dost a ještě si přidělávat starosti napravováním toho, co zanedbal chovatel ...

Pavel

[saschia]

No, u CVciek by som si uz naozaj takmer nicim nebola ista, pokial to nie je popisane u vlkov. Ale u vlkov je popisane obcasne znackocvanie aj samicou (so zdvihnutou nohou), takze som sa u Keiky ani necudovala. Ale fakt je ten, ze to zvyknu robit skor dominantne suky.

[Jarča]

Ahoj Suuvo,

nevím, jestli jsi už své čévéčko našla nebo ještě váháš...
Mám necelého půl roku staré štěňátko, a vyskytla se u něj zajímavá věc co se týče strachu z lidí:

brala jsem si je starší (3 měsíce). Matka i otec byli velice dobře socializovaní, máma vyslovený mazel. Štěňata pobíhala po rozestavěném statku a rozhodně tam nebyla nouze o cizí lidi. Nás také viděly poprvé a můj budoucí miláček mi málem do úst nacpal kus masa co držel v tlamičce a pak mne pořádně vytahal za dlouhé vlasy.... doma se na mne vysloveně upnul a začínám pozorovat, že zbytek rodiny odmítá poslouchat, ale hlavně: pravděpodobně tím, že už mu smečka nedodává sebevědomí (prostě nezastanu 5 psů), odmítá většinu lidí, ustupuje, a nedej bože, aby ho chtěl někdo hladit. Když nemůže utéct, šíleně vrčí a kouše, jak mi v sobotu předvedl na cvičáku (půjčil si ho na mou žádost výcvikář a chtěl po něm, aby si lehl. Byla z toho desetiminutová bitka kdo z koho a Vlček si udělal renomé. Nakonec s krajním odporem zůstal nakrčeně ležet.Všechno jenom proto, že to byl cizí člověk, ale ne pro něho neznámý - a i když vím, že to ten pán číst nebude, chci mu poděkovat, že mi tolik pomáhá). Jinak malých psů si vůbec nevšímá, s některými velkými by si hrál. Agrese naštěstí žádná, beru to jako dobrý vliv jeho otce,ale asi se to změní s dospíváním. Jakýchkoli dopravních prostředků se nebojí, jen ustupuje před kočárem.
Léčím to šokem, dokud je čas - jezdím s ním do města, kamárádi ho povinně hladí. A s radostí musím říct, že je to lepší než to bylo na začátku. Jen nechápu, co se mu tak najednou přihodilo v hlavičce, vybrala jsem si ho právě pro jeho všetečnou a nebojácnou povahu. Chyba se nestala, nikdo mu nic neudělal. Zřejmě teď vysloveně nesnáší určitý typ lidí (začne vyvádět), před většinou ustupuje, a pak existuje naprostý zlomeček lidí, které od pohledu miluje a dokonce si jde pro pohlazení. Většinou jde o pejskaře a na cvičáku s ním nemám problémy, pouze se nenechá pohladit.

...prvně jsem to psala jako příklad, co se může najednou stát, ale teď by mne zajímalo, co na to vy ostatní říkáte?

A Suuvo, pokud čévéčko vážně chceš, tak to toho šlápni a jakýkoli problém pro tebe nebude neřešitelný. Musíš ale počítat s tím, že ty problémy budou.... stejně je to fuk. Bude tě mít rád a tím ti to stonásobně vynahradí :)

[Ali]

Ahoj Jarco,

Stejne tak jako Ty, mame doma stenatko CSV, kterému je 6 mesicu. Brali jsme si ho 6 tydenni. V mem zivote jsem mela uz tri psi a se dvema z nich jsem delala pravidelny vycvik. Presto musim priznat, ze ackoliv jsem si myslela, ze o vycviku neco vim, s prichodem naseho CSV jsem zjistila, ze to co jsem vedela bylo jen minimum. Spoustu veci jsem si vykladala po svem, spatne a proto delala ve vychove nevedomky chyby. Dnes se znovu ucim a to nejen vycvik (protoze CSV neni jako ostatni rasy a pristup je odlisny), ale hlavne porozumet psovi, myslet jako on, vedet co si mysli v urcitych situacich proste mluvit s nim jeho vlastnim jazykem.

Ze zacatku jsem s nim jednala podle vlastnich nazoru a zkusenosti a skoro jsem na to doplatila. Jsem matka dvou deti a tak jsem mela tendence brat to nase stene taky tak. Vedela jsem uz od chovatelu, ze CSV se nesmi nic odpustit. V me dusi to vsak byl maly traumatizovany tvorecek, kterého jsem v sobotu rano odebrala od mamy, v poledne nastoupil do letadla, kde musel pretrpet osmihodinovy let a vecer se ocitl na miste, které neznal s upne cizimi lidmi. Tak jsem si rikala potrebuje cas, aby se z toho sebral. Jake vsak bylo me prekvapeni, kdyz v pondeli odpoledne jsem mu utirala tlapky a najenou na me zavrcel, zakousl se mi do prstu a nepustil. Musela jsem mu otevrit tlamicku, abych uvolnila muj prst. Kuzi mi neprokousl a tak jsem to brala za jeho obranu a myslela si, ze si proste jeste nezvykl.

Prvni dva mesice sel ke kazdemu, ale kdyz ho nekdo chtel hladit skakal na nej, kousal a postipoval. Stejne se choval i k nam. Ruce jsem mela samy sram az po lokty a na nohach skrabance a modriny. Nevedela jsem si s tim rady a tak jsem také zadala o radu. Dovedela jsem se, ze postipovani je bezné mezi vlky, ale také, ze se jedna o dominaci a vytvoreni si postaveni v rodine. Protoze od sameho pocatku jsme nebyli dusledni, jeho agresivita stoupala. Jak se mu neco nelibylo, vrcel a cenil zuby. Kdyz ve trech mesicich po me znovu vyjel, uz jsem pochopila, ze s jeho agresivitou a dominanci musime udelat razny konec. Upevnoval si postaveni "leader" v rodine. Tady jsme si uvedomili, ze s jeho chovanim uz jsme meli davno neco delat a jestlize to pokracuje je toho pricinou nase neduslednost, nejednotnost, nase chybne akce a reakce. Od kamaradu a naseho cvicitele jsme dostavali cenné rady, ale zintenzivneli jsme i hledani informaci na internetu. Kazda rada dobra.
Prisla jsem na internetu na knizku, ktera se jmenuje "Jak vychovat sveho pana". Je to kniha, ktera se nehodi pro vsechny lidi, jen pro ty, kteri jsou schopni vzit se do kuze psa a premyslet jako on. Dale jsem prisla na prislovi, které rika "Zachazej se psem jako s clovekem, on s tebou bude zachazet jako se psem". Myslim, ze neni takovy problém vychovat nebo prevychovat psa, opravdovy problém vsak je predelat "mysleni nebo zvyky cloveka". To je opravdovy orisek! Musela jsem byt dusledna sama na sebe. Slo to pomalu, ale slo to. Dokazu si uz zduvodnit jeho reakce a zaroven zneskodnit kazdy jeho pokus o dominaci. Dnes uz vi, kde je jeho misto. Respektuje a posloucha vsechny cleny rodiny, ale presto to cas od casu jeste zkousi. Vim, ze se na tom musi stale pracovat, protoze k obdobi, kdy si bude chtit znovu vybojovat postaveni jsme jeste nedosli.

Nejsem odbornik, jen zacatecnik jako Ty, ale myslim, ze pokud se ten Tvuj na Tebe upnul a nerespectuje cleny rodiny uplatnuje na Vas svuj dominantni character, at uz se jedna o hlazeni spojene s kousanim nebo desetiminutovou bitku. Tuhle desetiminutovou bitku jsem s nim mela nekoliktrat, kdyz jsem ho ucila povel "lehni". Vrcel, kousal a taky se bil. Tak jsme museli volit radicalni reseni a pridrzet ho na zemi az do doby, kdy se zklidnil. Zasahy byli postupne cim dal tim kratsi a dnes uz s tim nemame problém.

Co se tyka bojacnosti, jsem ted na tom asi jako Ty. Ten nas byl take vyborne socialisovany a ted se najednou zacal trochu bat. Ale lidi se neboji, jen ted na neznamich mistech ze zacatku trochu panikuje. Tak kdyz to na nej prijde, na tom miste zustanu tak dlouho dokud se neuklidni.V podstate delam to same co Ty. Beru ho na rusna mista a hlavne ted na neznama mista. Nez vsak dospeje muze mit techto obdobi, kdy se najednou zacne bat jeste nekolik. Tak si z toho nic nedelej a klidne pokracuj.

Ja jsem do lonskeho leta vubec nevedela, ze tahle rasa existuje, prisla jsem na ni nahodou pri hledani fotek vlku. Dnes bych vsak uz bez toho naseho CSV tezko mohla zit. Dalsi problemy jiste jeste budou, ale CSV za to stoji!

[Jarča]

Ahoj Suuvo,

díky za odpověď
No Vlčíšek už je lepší, dnes na cvičáku dokonce při kousačkách skočil po figurantovi na hadru a poslední dobou začíná štěkat....
Mám z něj radost, protože ten strach z lidí se mu daří překonávat a věcí se nikdy nebál (ani výstřelů a práskání bičem). A zároveň už téměř nechňape. Ale zato si to pak vynahrazuje s Lupinou, 1,5 roční fenkou čévéčka na cvičáku
bohužel teď nemám moc čas, ale ještě se ti ozvu, ráda si o nich popovídám a nechám si poradit - máš jistě plno zkušeností, nerada objevuji Ameriku, když to přede mnou udělali jiní. Já osobně si ráda nechám poradit. Nechci si Vlčka pokazit
Držím ti a tvému chlupáčkovi palce proti strachu. Vlček vypadá, že to zvládne, jen budu moc péče muset věnovat tomu, aby nebyl na lidi agresivní, až bude starší. Je to poměrně velké "štěňátko" (bude mu 6 měsíců, měří 65cm a váží 28 kg)

S pozdravem Jarča

[Jarča]

Ahoj Ali,

předem se ti musím omluvit a na pravou míru dát to, že můj předchozí příspěvek nebyl určen Suuvě ale tobě, nepodívala jsem se pořádně na jméno

No, ten strach z lidí už je vlastně za mnou a za Vlčkem daleko. Jediné, co ho ještě rozhodí, je, když ho chce někdo osahávat. Ale taky jsem se pro to pořádně nadřela. Aplikovala jsem léčbu šokem a procházky zacpaným velkoměstem s třicetikilovým psem polomrtvým strachy.

Vlček si k sobě lidi nepustí a tak je to dobře, ale už před nimi neutíká. Pokud přijde do domu někdo cizí, klidí se mu z cesty, obchází kolem a chvíli štěká, pak si ho přestane všímat.

Naprosto nešťastná jsem ale z rodičů. Přes veškerou mou snahu je neposlouchá. Oni si ale také nedají poradit a nejsou schopni se ke psu chovat tak, jak by bylo potřeba. Takže to došlo až tak daleko, že si psa často musím přijít "spacifikovat" sama. Ještě ke všemu jsem spadla na motorce a odnesla to noha, takže mám berle a nemůžu na cvičák, do toho pes potřebuje ven a tak s ním chodí otec. Vstávají mi z toho vlasy na hlavě. Mám strach, že se mi pes naprosto "zkazí", než zase budu moci chodit cvičit.

I když je můj pes velice divoký a temperamentní, dá se zvládnout. Ale pro mé rodiče je to právě ten malý ubohý pejsánek, kterému hodně věcí odpustí. Pokud nejsem doma, rodiče mi druhý den žalují co všechno stačil provést. A otec mi tvrdí, že se lidí stále bojí. Sama vím, že to není pravda. Pes si z otce prostě buď dělá srandu, a nebo se spíš necítí dostatečně v bezpečí. Ale pokud ho otec chlácholí předem, je to jasné. Já nevím, nic kloudného z táty nevypáčím.

Takže bych teď spíš potřebovala knížku "Jak vycvičit rodiče". Plánuji tátu odchytit a vážně si s ním promluvit (už potřetí), víc prostě udělat nemůžu. Štve mne to.

Přeji tobě i pejskovi pěkný den

Jarča

[Ali]

Ahoj Jarco,

predem se ti musím omluvit a na pravou míru dát to, ze muj predchozí príspevek nebyl urcen Suuve ale tobe, nepodívala jsem se porádne na jméno

To nic. Byl to muj prvni prispevek a abych pravdu rekla, vzhledem k tomu, ze s vychovou CSV nemam zkusenosti, mela jsem trochu trému napsat do fora. I ja potrebuji rady a myslim, ze jeste dlouho potrebovat budu. Monkeyho jak roste pomalu objevuji a nez dospeje budu s nim mit jiste jeste spoustu milych i nemilych prekvapeni. Tak jsem si myslela, ze jsem to asi prehnala radit nekomu, kdyz sama casto potrebuji rady, ale ted mam radost, ze i ja se mohu zapojit do diskuse.

bohuzel ted nemám moc cas, ale ješte se ti ozvu, ráda si o nich popovídám a nechám si poradit - máš jiste plno zkušeností, nerada objevuji Ameriku, kdyz to prede mnou udelali jiní. Já osobne si ráda nechám poradit. Nechci si Vlcka pokazit

Tak to ja také ne, ale rady Ti bohuzel davat nemohu. Jsme na tom stejne. Mame stenatka ve stejném veku (Monkeymu je dnes 7 mesicu) a obe s CSV zaciname. Proto se s Tebou mohu jen podelit o mé nazory, rady které dostanu od zkusenych chovatelu a vlastnich zkusenosti, které ovsem ziskavam v prubehu vychovy. Mela jsem v mem zivote sice uz tri psi, mezi nimi nemeckého ovcaka, ale s prichodem Monkeym jsem uvedomila, ze i kdyz jsem si myslela, ze o psech neco vim, to co jsem vedela bylo minimum a navic jsem zjistila, ze jsem delala z nevedomosti spoutu casto uz nenapravitelnych chyb, kterych se ted snazim tak jako Ty vyvarovat. Tak se ted ucim vsechno znovu. I ja casto potrebuji radu a priznam, ze jsem rada, nejen ze tento server existuje, ale ze existuji kamaradi a zaroven odbornici, kteri tu dobrou radu maji vzdy po ruce.

I kdyz je muj pes velice divoký a temperamentní, dá se zvládnout. Ale pro mé rodice je to práve ten malý ubohý pejsánek, kterému hodne vecí odpustí. Pokud nejsem doma, rodice mi druhý den zalují co všechno stacil provést. A otec mi tvrdí, ze se lidí stále bojí. Sama vím, ze to není pravda. Pes si z otce proste bud delá srandu, a nebo se spíš necítí dostatecne v bezpecí. Ale pokud ho otec chlácholí predem, je to jasné. Já nevím, nic kloudného z táty nevypácím.

Tohle je kamen urazu. Jak uz jsem psala v mem prispevku. Neni takovy problém vychovat nebo prevychovat psa, opravdovy problém je predelat "mysleni nebo zvyky cloveka". Na to se musi pomalu a s obrovskou trpelivosti. V prvni rade clovek musi byt k sobe uprimny a sam si uvedomit, ze dela chybu. No a to je prave ten orisek. Kolik lidi dokaze byt sebekritickych? Tech je velmi malo. Vetsinou se snazi prenest chybu na druhé a teprve kdyz dojde k prusvihu zjisti, ze chyba nebyla v druhych, ale pochazela od nich. Jsou vsak i takovy a je jich dost, kteri pres nesnaze ve kterych se ocitnou nikdy nepriznaji vlastni chybu a naopak budou se citit ukrivdeni. Tohle se tyka vice mene pracovniho nebo kamaradského vztahu. Pokud je to clen rodiny, ktery upozornuje na chybu jineho clena rodiny nebo nedej buh rodice, je to jeste horsi. V teto situaci by bylo potreba, aby je na chybu upozornil a zaroven jim vysvetlil jak se psem jednat nestranny odbornik. Tady bych Ti radila vysvetlit vsechno nekomu, kdo CSV rozumi a kdo bude ochoten bud prijit k Tobe nebo zarangovat situaci, kde budes se svymi rodici a jako nahodou se s nim sejdes. On uz najde zpusob jak jim to vysvetlit. Je to zpusob urcité diplomacie, ale ve spouste pripadu to pomuze.

Takze bych ted spíš potrebovala knízku "Jak vycvicit rodice". Plánuji tátu odchytit a vázne si s ním promluvit (uz potretí), víc proste udelat nemuzu. Štve mne to.

Nevim sice jestli na ceském internetu existuje program na preklady clanku, ale pokud ano, tady je adresa na knizku "Jak vychovat sveho pana": http://www.fancypawseurope.com/chap12.htm Je napsana v anglictine a ve francouztine, ale jsou v ni kapitoly, které se vztahuji primo na Tvuj problém. Kdyby si to precetli, i to by myslim pomohlo.

Jinak s tou bojacnosti se to u nas stale opakuje. Monkey ma periody, kdy se neboji niceho a pak najednou se stane znovu ustrasenym. Ale trva to tak ctvrt hodiny a pak se uklidni. Jsou ale situace, kdy se dostane do kontaktu s pro nej jeste neznamym hlukem. V tom pripade panikuje. Tuhle slysel hluk igelitoveho pytle. Uskocil tak necekanou rychlosti, ze mi skoro vykloubil ruku. V techto pripadech zustavam na miste dokud se neuklidni. S hluky, které zna, nemam problém, ale situaci, kdy se dostane do styku s dalsimi jeste nepoznanymi hluky bude urcite jeste mnoho.
S hlazenim cizimi lidmi mam take problém. Monkey se sice lidi neboji a za normalnich okolnosti se necha hladit, problém je vsak v tom, ze ho lide hladi bez dovoleni a casto i ze zadu. A tohle v situaci, kdy se pes neceho boji muze byt nebezpecné. Myslim, ze by nebylo na skodu otevrit téma tykajici se hlazeni psa cizimi lidmi.

Preji Ti brzké uzdraveni a Vam obema hezky den

Ali

[Jirda]

Zdravím všechny. Koukám, že dost lidí má stejné problémy, jako já. Mám to ale poněkud horší. MámČV teprve 3 dny, má 8 měsíců a mělo haldu problémů. Bálo se jít do auta, lidí, jít do kuchyně a podobně. Za ty 3 dny si však stačil na mne zvyknout natolik, že chodí bez vodítka, do auta i do kuchyně jde sám a přijde se i pomazlit. Doma už začal hlídat a na cizí lidi (návštěvy) si zaštěká. Nemám zase tolik času chodit do města s ČV, neboť je to 10 km daleko, ale i to časem přijde. Raději s ním jdu na výběh, kde se vyřádí. Na lidi si ale zvykat taky musí, protože ho beru do práce. CHodím hlídat a večer a ráno tam lidi jsou. Sám jsem zvědavý, za jak dlouho si zvykne. Po každé jsme zatím pro něho na jiném místě. Pokud tady narazím na nějaký příspěvek, kde bude dobrá rada na zvykání na lidi, rád se poučím.

[Pavel]

Originally Posted by Jirda

Nemám zase tolik času chodit do města s ČV, neboť je to 10 km daleko, ale i to časem přijde...Pokud tady narazím na nějaký příspěvek, kde bude dobrá rada na zvykání na lidi, rád se poučím.

Zdeňku, mohu Ti z vlastní zkušenosti poradit - každý den zanedbané socializace a výchovy v tomto věku Tě bude později stát týden až měsíc intenzivní a pracné nápravy. V některých případech se nepovede úplná náprava již nikdy. Já bych radil, neříkat si "i to časem přijde" a socializovat svého psa, co nejintezívněji a co nejdříve.

[Jirda]

Pavle, jestli můžu mít otázku, tak se ptám. Je vhodné dělat socializaci, když nemáš ještě plnou důvěru psa? Mám ho pár dní a přítel majitelky na něho asi zrovna milý nebyl. Pes ho neměl rád a nedůvěřoval mu. Tam získal pes nedůvěru k lidem. Později el obojek způsobil, že štěně má paniku ze zvuku v městské hromadné dopravě, když se zavírají dveře (myslím tím ten bzučák). Jak chceš dělat dělat tedy socializaci, když jsi nový páneček a jeho důvěru teprve získáváš? Od chovatelky jsem se dnes dověděl, že taký nebýval. Zachraňuji co se dá a jak se dá. Jinak máš pravdu, že čím dřív socializaci udělám, tím líp. Já osobně to vidím minimálně na týden až čtrnáct dní, abych potřebnou důvěru pesana měl. Co ty na to?

[David+Geron]

Muj pes se možná vymyká plemenné normě, nebo ještě nedozrál... Geron je dvouletý a naprosto srdečně (nikoli však podřízeně) vítá každého člověka i psa...

Jo, a nevím, jak vy, ale termín "ČÉVÉČKO" mi připadá dost nechutný. Zlatým retrívrům se říká zlaťák nebo retrívr, pražskému krysaříkovi krysařík, plemenům se zkratkou pro startovní listiny (RTW, BOM, NO) se říká rotík, maliňák, ovčák...

PROČ SE NAŠIM ŘÍKÁ ZKRATKOU JAKO NĚJAKÉ FIRMĚ???PROČ SE O NICH NEMLUVÍ JAKO O VLČÁCÍCH???? V téhle branži přece nikoho nenapadne považovat termín "vlčák" za nesprávný název německého ovčáka, vždyť ta doba je dávno pryč.
Máme v názvu plemene něco vlčího, a budeme jim říkat "čévéčko"? Navíc, to slovo je středního rodu (to čévéčko), to i jorkšír má důstojný mužský rod, nebo saluka ženský...

David