V létě šel kolem domu nějaký klučina s holkou , fena je zaregistrovala a štěkala - normálně. Hošan začal bouchat do plotu, fenu brali všichni čerti, přidala na rachotu, načež hošánek řekl: co to tam mají za psa, určitě ho týrají, zavolám na ně sociálku...

Něco i z jiného soudku: dva sousedi mi řekli - pořád ji neokřikuj, dyť je to štěně a proč by si občas nezakňučela, ani jí nedopřeješ...
A ten chlapík, se kterým jsem měl před lety s čsv opravdu velké problémy, se teď usmívá. Chodím s fenou často kolem jejich domu, a to jak brzy ráno, tak i večer. Vidí, že není jen v kotci, že má pohybu dost a že je to asi plemenem (jekot). A moc se mu líbí...

[quote=Dušan;336966]Přesně tak, samotné vytí by šlo, ale ječení, resp. srdcervoucí brečení a hysterčení..to je spíš ten problém. Sofu už to naštěstí vcelku přešlo..teď už spíš tak z principu, aby se neřeklo, chvíli vyje, požaluje.

Mně Dakouš víceméně vlažně žaluje cca hodinu před příchodem, ale jen občas. Sem tam si posteskne do půl hodiny po odchodu, ale je to jak kdy. Občas přes den, když jde někdo po chodbě, tak ho trochu vyštěká a hned to překlopí do takovýho "skorovití", ale většinou zakvílí jednou a je zase vklidu.

Mne tiez sused, s ktorym sme mali kvoli Freike a jej randalu konflikt, mi vzdy ked ma stretne nezabudne podakovat ze sme to vyriesili. Marne vysvetlujem ze sa to vyriesilo samo - proste prisko si zvyklo a zlenivelo a nema tuzbu v noci buntosit a cez den tesknit za panickou.

Tak referuji - psisko spí už s námi a dobré :-) Chrní. Když jdu do školy zavřu jí a to ječí jak podebraná a zvykla si boxovat packama do dveří, to dělá totiž větší rachot než je schopná stvořit sama. Ale pak je ticho až do mého příchodu.

Ovšem (pozor,přichází OT) v neděli jsme byli ve stromovce a já z ní mám už nervy občas nadranc. Taky tu má někdo plachýho psa? Nebo vybyl černý petr na nás? Protože stromovka byla dostatečným důvodem pro šílení, neposlouchání, tahání - prostě zběsilý úprk. Ruka sedřená do krve, přítelova taky, jsme se střídali. Pes totálně v pr... Opravdu už netuší, co s tím...nedávno jsme tu už o její plachosti psali. Jó, maj lidi horší problémy než my, ale je mi to líto. Jsme poměrně aktivní a chtěli jsme psa, co by chodil všude s náma...No nic :cry:

Mně jako malý nechtěl vyjít ani z naší ulice a obdobně to bylo se vším novým. Někteří mají asi plašší povahu a musejí si déle a šetrněji zvykat.

Nedávno jsme byli na vyšetření DKK a DLK a od té doby mi panikaří z cyklistů nebo jen samotného cyk. kola (předtím to nedělal) - nevím v čem mu připomíná to vyšetření...chystám se k tomu, že vyskládám kola z garáže a budu ho na ně navykat před domem. Myslím, že to bude pak opět fajn.

Baro,gratuluji,nakonec to dopadlo k vseobecne spokojenosti.:p Co se tyka plachosti,tak Arwen vyrustala taky v Praze a musim rict,ze s plachosti problem nemela.Neuvedomuji,ze by se neceho bala. Vlastne jo,v roce se zacala bat docela dost petard,tak kdyz je venku slysi,maze si to domu,div me neodvlaci na voditku.Nekde byl spousteci mechanismus,ale ja nemam zadny anung kde. Asi to chce tem situacim vystavovat co nejcasteji a neutesovat,vzdyt se jim prece nic zleho nedeje;-) btw. plachost bych chapala u psa,ktery vyrusta nekde na vesnici a ne ve velkomeste,je to zvlastni,ze clovek socializuje jak divej a psa ma stejne plachyho:roll: asi to fakt bude kus od kusu.....

Sama jsi popsala ten nejlepší recept, jen k tomu budeš muset přidat trpělivost. Dakouš je v tomhle směru vpohodě, když už se náhodou něčeho bojí, tak se většinou nechá postupně k tomu nalákat na granuli. Agyr byl jinej, jakmile se něčeho bál, tak ani neměl moc tendenci zjišťovat o co jde. Tam jsem třeba strach z popelnic řešil tak, že jsem záměrně kolem popelnic chodil se zkrácenym vodítkem a dovolil jsem mu uhnout jen na délku vodítka, ale víc ani ťuk a prostě jsem ho protáhnul okolo. Je to ale individuální, trocha donucení neuškodí, ale s velkým citem. Hlavně prostě projít okolo jakoby o nic nešlo ... mě tohle fungovalo a v 8 letech mi už Agyr na povel skočil přes kontajner ;-). (samozřejmě, bát se jich přestal mnohem dřív). Ještě k Dakoušovi ... vzhledem k tomu, že má většinou zájem prozkoumat čeho se to leknul, tak u něj pomáhá, když se mi může předníma packama opřít o ramena a pak spolu docapkáme třeba k tý popelnici a on je happy že jsme v tom spolu ;-)

Nám když se pesan bojí, tak je jakoby v transu. Nemívá ani stažený ocas, spíš zdrhá hlava nehlava. Ve stresu se nedá nalákat ani na maso...když je hodně zle, nevezme si ho v té situaci ani ode mně. Nemá ráda lidi no :-( Před barákem máme psí hřiště a když tam pejsci pobíhají příliš blízko svých pánů, radši si s nima nehraje, než aby se přiblížila k lidem. A to jako z pejsků je nadšená asi nejvíc jak může. Je fakt, že když už zná někoho dýl, tak se skamarádí, to jo....

U nás je problém, že ona se nebojí konkrétních věcí. Vědoma si toho, co mám doma, už od mala poslouchala vysavač, sekačky, naučili jsme jí nebát se vody (dneska naopak skočí do každý vody v okolí), do busu mi chodí bez problémů (byť je nesnáší a jak vidí zastávku, jančí)...

Jo a v 11 měsících už mi hárala a má macek 30 kilo(cca 64 cm). Takže jak jsem se kdysi bála, že bude podměrečná - není :lol::lol:

Achjo. Prave jsem se dozvedela,ze to jsou asi tri tydny,co 14 dni cuba zacala zase vyt.Posledni tejden prej ne. Mame na navsteve tchyni a ta se bavila s chlapkem,co ma pod nama nejakou dilnu a ten to rikal.Jemu to nevadi,taky ma psa.Sousedi,co si stezovali,zatim nic nerikali,tak jsem zvedava,kdy to prijde.Hlavne to nechapu.Tak dlouho byla v klidu,ze jsme ji prestali nahravat.Nechapu ten spoustec,nic se nezmenilo,chodim do prace jako prvni na sedmou,pritel pozdeji.Ted ma pritel tejden dovolenou,tak od pondelka ji budeme zase nahravat.To jsem zvedava,co se dozvim.

[quote=Bára;338094]Nám když se pesan bojí, tak je jakoby v transu. Nemívá ani stažený ocas, spíš zdrhá hlava nehlava. Ve stresu se nedá nalákat ani na maso...když je hodně zle, nevezme si ho v té situaci ani ode mně. Nemá ráda lidi no :-( Před barákem máme psí hřiště a když tam pejsci pobíhají příliš blízko svých pánů, radši si s nima nehraje, než aby se přiblížila k lidem. A to jako z pejsků je nadšená asi nejvíc jak může. Je fakt, že když už zná někoho dýl, tak se skamarádí, to jo....

U nás je problém, že ona se nebojí konkrétních věcí. Vědoma si toho, co mám doma, už od mala poslouchala vysavač, sekačky, naučili jsme jí nebát se vody (dneska naopak skočí do každý vody v okolí), do busu mi chodí bez problémů (byť je nesnáší a jak vidí zastávku, jančí)...

Jako bys měla doma mýho psa:) Hlavu vzhůru, třeba se to podá, u nás se to v roce trošku zlepšilo, teď má zas jankovitý období-všeho se leká, tahá, ocas staženej, ježí se na lidi co procházeji kolem, každej je podezřelej, ale doufám, že to přejde-taky je to od mala Pražák, cestovala MHD, vlakama, ale jenom sejít do hospody-to byly měsíce těžkýho tréningu. Teď už si tam i lehne-jako malou jsem jí nemohla dostat do dveří. Hlavně trpělivost, taky mi občas stříkají nervy, ale pak je to vždycky mnohem horší:( A nejlepší jsou komentáře "zasvěcenců" ve stylu "no jo, to je špatná socializace.."

No já zas mám psa, kterej mě do hospod tahá, když sem měla teď horečky, táta si ji vzal ven a prej celou cestu byla hodná, netahala, neblbla, pohoda a posledních 30m, jak spatřila známej podnik tak ho tam bez milosti zatáhla.
Ale je fakt že tam dostává šunčičku od servírky, tak to tam miluje

Moje Gara je v tomto ohledu zlatá, aspoň zatím... Nedělá si hlavu ani s městským ruchem, auťákama, lidma, vše nechává bez povšimnutí. Až na ty psy...ale makáme na tom podle Cesara Millana, jeho pořad nám velmi pomohl, hlavně co se týče výchovy, nebo spíš převýchovy jak psa, tak páníčka :o)
Už ani nekňučí, jen občas. Když to srovnám s mými předchoz. čévéčky, je to absolutní pohoda. Je fakt, že hlavním kritérierm při výběru štěněte byla u mě jasně povaha, a ono to vyšlo. Má jiné mouchy, ale to se všechno dá.

Tak mi máme ČSV v době naší nepřítomnosti na zahradě ve volieře. Už si také sousedi stěžovali, že tam během dne brečí. Bohužel nevím co s tím, protože když ji necháme na zahradě puštěnou tak vždycky nějak uteče. Máte nějakou radu?