Jak to dělá krásně něžně!:) Dingo se vždycky přiřítí plnou rychlostí, skočí, chytí ruku a pokračuje v plném sprintu, ruku u toho nepustí, takže člověk letí za ním po hubě. Někdy pustí, ale stejně to dost bolí a je z toho modřina jak hrom. A vzhledem k tomu, že to se stejnou vervou dělá i úplně cizím lidem, které náhodou někde potkáme, tak to většinou není moc vtipné. Většina lidí vůbec nechápe, že je to hra ročního štěňátka, ale myslí si, že je ten pes napadl:/ V podstatě je to hlavní důvod, proč musí chodit na stopovačce, aby takhle nechodil vítat cizí lidi v parku. Doufala jsem, že ho to přejde, zvlášť, když ho v tom nepodporujeme, ale jestli to bude dělat i ve třech letech, tak teda nevím... :D

No v těch 3 letech to takhle zněžní ;). Když mu byl rok, tak taky občas v letu chytnul a nepustil. Chce to ale jasně mu dát najevo když to přežene a časem to pochopí.

Hayaakim taky pořád ve svých necelých 2 letech kouše - na přivítanou, venku při hře, někdy i doma přijde a začne do člověka kousat a přitom radostně vrtí ocasem. Někdy si i štěkne nebo zabručí, ale vidno, že jde jenom o hru. Jen někdy jakoby přestal vnímat svou míru, a čím víc člověk ječí, tím víc ho baví do člověka kousat a začíná to bolet :lol: A pak už je opravdu potřeba ho umravnit. Ale agrese v tom není, to na něm prostě vidno ;-)

arwen jsou ctyri a s ozuzlavanim,respektive stipanim neprestala. Stipe z premiry radosti,kdyz vi,ze jdeme ven,venku me chyta za rukav,kdyz jakoze ciha a pak vystartuje a jde mi po ruce,ale tohle vetsinou stopuju hned,protoze se rozvasni a dost to boli.Ale co ji chci odnaucit je,ze kdyz se fakt jedna o nejaky sestup z kopce,kdy musim jit jako prip..srana,abych nehodila drzku,tak ona si mysli,ze je to hrozna lekrace a zacne me ohlodavat,kouse do bot a vrci nebo postekava.Ja ji chci vzit za tlamu,ale nikdy jsem to nestihla,protoze je hrozne mrstna a uskoci,takze ji ani za to nemuzu potrestat v realnem case....:evil:

Zacni na ni jecet a jec dokud neslezete az dolu a tam ji jako bonus muzes flaknout ... tak trest zacne okamzite a bude ukoncen az pod kopcem :lol:

No já akorát nevím, jak to vysvětlit těm cizím lidem na vycházce, že je ještě praštěné štěně, co si chce hrát... jednomu staršímu pánovi už takhle při hře roztrhl ruku, hrál si s jeho psem a pána přibral do hry taky, když ho potkáme, tak se zamračí a přechází na druhý chodník... a předevčírem vylezl v parku přede mnou z křoví nějaký chlap se psem, Dingo si ho nevšímal, ale ten pes k němu přiběhl, vylákal ho ke hře a než jsem Dinga stihla chytit, utekl k pánovi, Dinouš běžel za ním, skočil po chlapovi, ten sebral klacek a snažil se ho praštit a nakopnout ho... Dingo z toho měl o to větší legraci a začal vrčet a skákat kolem s ještě větší vervou... Už úplně vidím, jak se po okolí šíří historky o krvelačném vlkovi, za chvíli nás budou všichni obcházet obloukem:/

On si nesmí hrát s lidma, kteří o to nestojí ;)

jo, musíš vysvětlit jemu, že se sním nechce každý hrát, ne lidem.
Nás to taky stálo kopu námahy, ale už se to téměř nestává, že by někoho "zakousl" nebo poskákal, jenom když se sami lidi chtějí seznámit a i po mém upozornění, že skáče, řeknou že jim to nevadí, nebo že jsou zvyklí (i kdž až tak zvyklí většinou nejsou :lol: )

Tady ale přece nejde o to lidem něco vysvětlovat - jsou věci který dělat nemá, tak mu v tom musíš zabránit. Omluva "on je ještě bláznivý štěně" člověku co má smrtelnou hrůzu ze psů moc nepomůže. Tohle je každopádně zodpovědnost Tebe jako majitele psa a představ si jak to bude vypadat, až začne být dominantní a začne se Ti třeba rvát. Budu se opakovat, jedním z nejlepších nástrojů na výchovu psa je dlouhá stopovačka. S trochou opatrnosti si na ní může hrát i s jinym psem, má pořád relativní volnost a zároveň se dá zabránit nežádoucím činnostem, případně obratem potrestat i když se snaží trestu vyhnout. Se stopovačkou se dá trénovat poslušnost prakticky neustále za běžného provozu. Já vodim Dakouše odmala na 10m šňůře a dokud nebudu věřit v jeho poslušnost, tak ho z ní pouštim jen když jsem si 100% jistý, že se nic nestane a hlavně, že po něm nebudu muset chtít aby mne poslechl. Samozřejmě, i tak se občas "zadaří", ale stopovačka to minimalizuje. Po pročtení pár diskuzí ohledně psů na iDnes jsem pochopil jako moc některým lidem psi vadí a je lepší prevence. Když jdu po chodníku a někdo jde proti mně, pes dostane povel "k noze" a když nechce, tak ho stopovačkou donutim a dělám to dost včas, aby byl pes u nohy v okamžiku kdy toho člověka míjim. Nedavno mi za to dokonce jedna starší paní poděkovala s tím, že má z velkých psů panickou hrůzu. Nicméně pak se v uctivé vzdálenosti zastavila a vyptávala se na plemeno atd. Bylo to milý. Pokud jde o hraní s cizim psem/fenou, pes musí nejdřív přijít ke mně a po dohodě s druhým majitelem teprve přichází volno a hra ... bez vyjímky. I u psů/fen co známe musí pes počkat na pokyn ke hře. Snažim se zabránit tomu, aby si pes prostě něco vymyslel a začal to realizovat bez ohledu na mne a k tomu mi slouží stopovačka.

To byl jen takový řečnický obrat, že to nemůžu vysvětlit těm lidem... v podstatě ironie. Já vím, že to musím vysvětlit psovi... ale vzhledem k tomu, že se mu to snažím vysvětlit bez dvou dní už rok a pokrok veškerý žádný, tak si dělám legraci, že to asi budu muset začít vysvětlovat těm lidem. Jak všichni píšete, že vám to nedělají ve zlém, že si chtějí jen hrát, tak jsem to myslela, že ten náš si taky chce jen hrát, ale jaksi ti lidi to nechápou... jaksi je to jedno, jestli si chce jen hrát nebo to myslí vážně.

Na stopovačce chodí taky skoro od mala. Ale když si hraje se psem, tak ho odepínám, protože to by se zamotali a už nikdy nevymotali... už takhle jedné borderce málem zlomil nohu... to radši poskákaný majitel, než někomu platit operaci psa. Ono já už ho prakticky s cizími psy hrát nepouštím, především právě kvůli tomuhle, že skáče na majitele. Když chce za psem, taky musí nejprve přijít ke mě, když nejde, tak si ho přitáhnu, posadím vedle nohy a pak teprve si ho může jít očichat nebo cokoliv. Ale když k němu přiletí pes na volno, začne ho provokovat a rozběhne se pryč, tak to za ním vyletí, jak jinak. A předevčírem v tom parku to byl fakt pech, protože jsme stopovačku den před tím ztratili, šla jsem ráno koupit novou, ale zverák měl, kdovíproč zavřeno, tak šel celou vycházku na vodítku a v tom parku nebyla ani noha, tak jsem se rozhodla to risknout a na chvíli ho pustit, aby se proběhal... a najednou z křoví vyleze chlap no.

No nevím jestli na výchovu, ale na zabránění nejhorším kalamitám stopovačka určitě vhodná je. Ikdyž už máme profesionálně překousanou (cca 2 vteřiny), přetrženou karabinu, přervanou stopovačku, paničku jedoucí se stopovačkou...Hrát si s druhým psem na stopovačce mi připadá poněkud nereálné a používat na chodníku rovněž. Zní to krásně, aby si pes bez dovolení nevšímal cizích lidí ani psů, neskákal na ně, nevyjížděl..a doufám, že se toho také v dohledné době dopracujeme. Leč zatím jsme bohužel ve fázi křečovitě držené šňůry (jo, je to i o nervech a sebedůvěře majitele) a po vypuštění psa ve zralosti na konzumaci 2-3 rumů. Tímto pozdravujeme Dinga a přejeme pevné nervy.

Jéééhehe, no jo :) čím víc člověk vyjekne, tím víc jim zajiskří očička. Rady - musíte hodně pyštět - jsou u čévéčka často úplně mimo mísu:lol: náš má teď 13 měsíců a když má hodně hravou, tak jsou štípance dost citelné. Na stehnech modrá jelítka a pod, děje se to buď na procházkách, když se poddá radosti z pohybu a nebo doma, když se nudí a všemi možnými způsoby se mě snaží vyprovokovat ke hře. Takové to chňapnutí při nucení něco udělat je už delší dobu tak nějak naprázdno a nic z toho. Nejhorší jsou zkrátka hry, jeho hrůzolásku už od jeho časného dětství snáším jen já :lol: ale musím říct, že je to už výrazně lepší, než bylo třeba v těch třech měsících. Nicméně si troufám říct, že si to v plné parádě ještě nějaký ten pátek vychutnáte:twisted:
Moc se mi osvědčilo mu hned šoupnout něco do tlamy, něco do čeho se může zakousnout, zvlášť při vítání. Teď už se sám sápe po něčem, co by mohl stisknout zuby zatímco se mocně vítáme :) třeba klacek, plyšáka, cokoli, co nasytí jeho potřebu "bodrého potřesení rukou":p

Mellorn, Bran má taky ohromnou radost, když může zlobit, když scházíme z prudkého svahu. Buď na mě ze zadu rovnou skočí nebo se zakousne a pak se mi směje jak padám (to už naštěstí téměř nedělá, protože jsem pak byla vždycky hodně nasr....) a nebo teď jeho oblíbené - číhat asi 20m ode mě - už jak sedí v tom svahu a šibalsky na mě čučí, je mi jasné, že má za lubem nějakou lumpárnu a samozřejmě - pak se rozběhne a plným tryskem profičí těsně kolem mě, většinou mi podjede noha, no náramná legrace :D ale za to už se na něj tolik nezlobím, mám z toho taky srandu.

No a štípání předníma do zadku, to je taky jeho oblíbené. Příteli to až tolik nedělá, ale mně skoro každý den a taky se pak vždycky tlemí, když nadskočím :D šibal jeden :)
"Chytání blešek" je tak trochu mrazivě příjemné :)

Na cizí lidi už v podstatě neskáče (pokud na něj nezačnou žvatlat). Sice na něj vždycky pro jistotu houknu varovné NE když se někdo někde vynoří a Bran se na něj se zájmem podívá, ale už nemám strach. Spíš když je náledí a lidi jdou legračně, jako připosr... tak pak Branovi zase svítí očička, to ho zatím musím vzít na vodítko, asi by to dopadlo bledě :( riskovat na náledí jestli NE zabere, si netroufám.

Přirovnání umíněné chlupaté děcko, sedne na mladé čévéčko jak nočník na pr... :D

Díky všem za reakce. Docela jde poznat, kdy je kousání ještě součástí hry a kdy už je to z umíněností a vzteku. Nejdřív se to snažím řešit v klidu, třeba povelem Ke mě a Sedni, což už docela umí a nebo mu vrazím sušenou chrupavku. Většinou ale musím sáhnout k přiměřené síle, tedy buď trochu potahat za kůži na krku nebo chycení za tlamičku, o čemž se zmiňuje pan Hartl ve své knize o ČV. Pravda je, že ani toto moc nezabírá a spíš ho to ještě víc rozjede. Nevím jestli je to správné, všude se píše, že štěňata by se neměla trestat, ale myslím si, že by měl vědět kam může zajít. Po takovémto trestu se zase rychle snažím "usmířit" tzn. povel a odměna. Nutno dodat, že se těmto situacím, kdy se vztekle něčeho dožaduje, snažím vyhnout jak jen to jde a nejsou na denním pořádku.

to jsem rada,ze to zlobeni pri schazeni prudkeho terenu nedela jen Arwen,cloveku je hned lip;)

Je trest a trest. Štěňata se musejí vychovávat a pouze pozitivní motivací to opravdu nejde. Chycení za tlamu, vytřepání za kožich je trest, kterému každé štěně rozumí. Pokud dělá, že nerozumí, děláš ty něco špatně. Reaguješ pozdě, nebo jen občas, či nepřiměřeně. Abych nepřirovnávala k vlkům, vím že někteří jsou na to alergičtí - stačí podívat se, jak se štěňaty jedná jejich čsv matka. I ona je trestá a někdy velice tvrdě a štěňata to rozhodně nepovažují za křivdu. I zbytek smečky štěňata udržuje už od prvních dnů setkání s nimi v pokoře. Štěňtům sice tolerují mnohé chování, třeba co se her týče, ale nesmí to hraničit se slušným chováním ;-)

Jak například trestá fena štěňata a za co?

neni mi znamo,ze by fena trepala stenaty za kuzi,videla jsem kdyz ak chyceni hlavy do tlamy,kdyz uz stene zachazelo mimo slusne chovani. Pokud ma nekdo video,kde toto fena provadi,rada se na nej podivam.To trepani za kuzi je podle me spis hra na lov a takhle se trepe s koristi,aby byla zabita. Vidim,jak si takhle arwen hraje s plysakem,pripadne s zivou mysi....

Fena usměrní štěně např. když odpočívá a ono jí stále obtěžuje. Když chce cucat aniž by ona o to stála. Když jí chce vzít potravu, kterou mu nemíní dát.
Třepání (lidské) není asi ten správný výraz, spíš chycení za kůži v blízkosti tváří a zacukání - upoutání pozornosti na sebe. Ale pokud někdo dokáže chytit štěněcí hlavu do své tlamy, určitě tomu bude rozumět lépe. Nutný předpoklad je vaše rychlost a chůze po čtyřech :)

My, když se dostali do skutečně ostrého konfliktu (to se stávalo občas, pokud chtěl něco opravdu sežrat a já mu to musela tahat z tlamy či krku), tak jsem ho chytla jednou rukou za krkem a položila na bok. Zůstal přimáčklý k zemi, dokud se neuklidnil. To už je hodně silný trest pro malé štěně, ale u nás byl sem tam potřeba u malého paličáka...když si umanul, že sežere venku kouli alobalu nebo doma zapomenuté ponožky, kočičí hračku aj.

Je to silný trest ale je na místě. Kdo váhá jestli štěňátku náhodou nezpůsobí psychickou újmu takovým trestem, brzy se setká s výsledekem svého váhání.