Někdy venku používám elektronický obojek, ten je ale pro psy až od min. 6ti měsíců a musí se používat "velmi velmi velmi" uvážlivě, aby psa psychicky nezničil. Začal jsem s ním asi kolem 7mi měsíců. El. impulsy téměř nepoužívám, pouze výstražný tón. Zpočátku jsem si tu ty elektr. kopance vyzkoušel na sobě, abych věděl, co to dělá. Feně stačil nejnižší impulz - jednička a dvojka, a od té doby jí stačí jen výstražné písknutí. Vyšší impuilz dostala jen jednou, když se rozběhla za srnou, a od té doby opět jen tón. Samozřejmě normálně venčím bez elektron. obojku, ten dám, jen když jdeme do polí, luk a lesů. Jinak stopovačka, delší vodítko nebo prostě u nohy, nedá se. Přivolání, reakce se psy apod. cvičíme denně asi rok, ale nikdy to nebylo na 100%. Proto na volno moc ne.[/quote]

Nevim jestli jsem to dobře pochopil, ale je to jako s tou stopovačkou ... tu je třeba používat dlouhodobě i několik let.

Pokud už ho pustim úplně navolno, snažim se povely nedávat a nebo aspoň při neposlušnosti zběsile neopakovat - pes pozná že nemá stopovačku, stejně jako pozná, že nemá na krku elektriku. Když dávám povel, tak jen když mám jistotu že bude splněn. A když spněn neni, raději se na to vykašlu, protože je podle mne lepší, když se pes vykašle na jeden povel, než na deset stejných povelů v řadě. Když nechce přijít, vytáhnu granuli a místo povelu řeknu "na" a doufám že to vyjde nebo se snažím jinak upoutat jeho pozornost. Obecně se ale vyhybám situacím kdy by mohl neposlechnout za každou cenu.

Nejjistější je tedy nasazovat elektriku naprosto pro každé venčení a mít VŽDY poruce tu možnost donutit psa poslechnout. Pes si postupně zvykne, že neposlušnost se netoleruje NIKDY. Elektrika může být fajn, i když nejsem jejím zastáncem - já mám místo ní tu stopovačku. Prakticky pořád máchám rukama jak blázen, jak ji povoluju a smotávám, ale to mne zároveň udržuje ve střehu a udržuje pozornost na tom co dělá pes.

Já občas na neposlušná mimina používám velký svazek klíčů, které při neposlušnosti přilétnou "odnikud" (já to nehodila:lol:) a připomenou štěněti, že ho někdo volá nebo nemá žrát E-E. Klíče vydávají i takový nezvyklý zvuk. Přiměřeně hozené jsou celkem efektivní. Ale důležité je- se trefit :).

Já už klíče nepoužívám, ale udělal jsem opačnou zkušenost i když taky pozitivní. Netrefil jsem se a zjistil, že ho ty klíče fakt zajímaj ... a pak už stačilo jen cinkat, aby se na ně přiběhl podívat. To ale fungovalo jen při nepřítomnosti zajímavějších aktivit .. při takovém tom prostém, bezdůvodném ignorování :lol:

Ja nepouzivam ani klice, ani stopovacku, ani hozene voditko (to jen v hodne krajnich situacich). Postupuju tak, ze pokud nepribehne na prvni zavolani, zkusim druhe. Pokud to nezabere, proste jdu pryc. Pes si vsimne a pak dam povel ke mne, popr. k noze. Zatim to funguje spolehlive, privolani se nam hodne zlepsuje. Proste se snazim netrestat. Trest je pro meho psa, ze neni zadna reakce - proste neni pochvala.

Ale jo, verim ze tohle funguje. U Dakouse jsem tohle pouzil snad jen parkrat a pak prisla stopovacka protoze je na ni spolehnuti. Co se tyka Agyra ... no to byl presne ten typ psa, kterej si velmi rychle zacal o mych odchodech myslet svoje. Do roka a pul mne na vychazkach porad kontroloval jestli mne ma okolo, pak se to otocilo. Ne ze by zdrhal, ale proste mu bylo jedno, kdyz jsem mu pri privolavani zacal utikat ... nekdy se dokonce i podival kterym smerem cca mirim :-). V okamziku kdyz se zacal rvat, tak se to stalo nepouzitelnym. Zkusil jsem jednou zacit s privolavanim utikat a dostat ho tak od psa, ale k nicemu to nebylo a navic jsem byl za dementa kterymu se rve pes a on misto aby si ho chytil bezi na druhou stranu.

Proto se psu obcas venku schovam, aby nemel jistotu, ze to jen hraju, ze jdu pryc :) A navic si aspon procvici cich :)

S tím nezávislým vlkem jsem to myslela tak jako odlehčení na konec, aby to nevypadalo, že jsem si pořídila "náročné plemeno" a teď si jen stěžuji:lol: Rozhodně ne tak, že nad ním pokrčím rameny a nechám ho růst jako dříví v lese;-)
Jinak náš pejsek žere pamlsky, on žere naprosto cokoliv, co je jen trochu k jídlu, pro kus žvance je schopný ztropit neuvěřitelnou scénu, co nám to dalo práce, než jsme ho naučili, aby se nepokoušel se srdcervoucím řevem vyskočit na linku, když mu chystáme jídlo, neskákal nám do misky, když jí pokládáme na zem (to oboje dělal od prvního dne, co jsme ho přivezli, zírali jsme na to jako blázni:)), když vezmu doma nebo na zahradě do ruky pamlskovník, tak se přiřítí a začne si zkusmo sedat a lehat, za co z toho by mohl dostat tu ňamku, v očích výraz šílence, co týden nejedl:lol: Ale jak vylezeme z baráku, nezájem, naprostý... ještě tak v cizím prostředí, kde to nezná, tam i docela na zavolání přijde a pak si i ten pamlsek někdy vezme, ale v místech, kam chodíme častěji, tam na mě totálně kašle a když už náhodou přijde a já ho chci odměnit, tak mi to prostě vyplivne a jde dál... vyzkoušeli jsme už různé druhy pamlsků, ale zjevně to nemá vliv...
Co se týče hraček, tak to si myslím, ať jsme v jeho výchově zanedbali cokoliv, tak tohle fakt ne:lol: Od prvního dne, co jsme ho měli doma, mu místo ruky cpeme hračky, od začátku stylem ruka je "fuj" a pokud možno ignorace a hračka je "super", nadšení a jdeme si hrát... Až teď po nějakých dvou měsících to pomaličku začíná chápat a vydrží se třeba i chvilku o něco tahat nebo běhat s míčkem, ale je na něm vidět, že je to jen z nouze, nikdy se u toho tak nerozdovádí, třeba nezačne vrčet, když se tahá o uzel, jako když se tahá o ruku... Ještě tak ho maximálně baví, když si může něco hryzat (kost, klacek...), ale jinak...
Co se týče nácviku přivolání, tak mám pocit, že jsme ho to učili od mala a důsledně, ono to ani jinak nešlo, on prostě vždycky přiběhl, nadšený, že může přiběhnout, že něco dostane... klidně i od psa, od čehokoliv, ale i jen tak... chodíme s ním často na výlety po lese nebo jinde po přírodě, kde je na volno a každou chvíli ho přivoláváme, když se třeba trochu opozdí, začuchá nebo naopak vyběhne trochu napřed, přiběhne, dostane odměnu a může zase běžet... ale jak říkám, nějakou dobu to 100% fungovalo a pak jak když utne, ze dne na den konec...:|
Jinak nezávislý a vyčůraný on je, od prvního dne, co ho máme doma na nás dělal machry, žádné, že by byl plachý, vyděšený z nového prostředí, nic takového... jen jsem ho postavila po příjezdu v předsíni na zem, vrhl se na likvidaci našeho bytu a vzápětí i nás:lol: Nebojí se naprosto ničeho, zvuků, psů, lidí... kam přijde, tam je hned jako doma... takže možná to i trochu vyplývá z toho, prostě se tváří, že nás za zadkem nepotřebuje, že si všude poradí sám:roll:
Každopádně děkuji za rady, začneme s tou stopovačkou a zkusíme taky toho peška, myslím, že by se mu mohl aspoň trochu líbit, minimálně ze začátku, než si ho okouká:o) Pravda třeba je, že to, že nechce jít na vodítku, třeba si lehne a nechce se hnout, jsem docela napravila tím, že řeknu jdeme a když nejde, tak přitáhnu a jde, ať chce, nebo ne... už to pochopil a na povel se sám zvedne a jde, takže by ta stopovačka mohla fungovat podobně, nácvik tohohle nám trval asi dvě procházky... chápe rychle, když chce;-)
Jo a ještě k těm klíčům, těmi ho mám jako trefit? Mě kdosi poradil, že je hodí za psa, že jak to zarachotí, tak se lekne a přiběhne, viděla jsem to několikrát v praxi a funguje to... ale u nás ne, ten náš blboun se nelekne ani trochu, naopak si jde ty klíče očichat:)

Jako kdyby se tu psalo o našem ďáblovi.
Nám se osvědčila stopovačka. Nebyl ani problém se zvykáním, trvalo jí to jen jednu procházku a pak pohoda. No a když je problém, jednoduše jí stopovačku přišlápnete. Dbám na to, aby se netoulala moc daleko ode mě, protože někdy ty tendence má.
A hned jak něco sebere a že je to co minutu, tak jí přitáhnu a doslova vysypu psa, protože povel Pusť je mluvení do dubu. Bere to tak, že je to její a prostě to nepustí.Zároveň s tím samozřejmě důrazné FUJ.
Co se týká kousání nás, to je kapitola sama o sobě. Nahrazování hračkami nefunguje, tedy zatím nefunguje...trpělivost růže přináší...doufám. Ruce mám samou modřinu.

Ahoj Kometo, prosímtě hlavně ty klíče NE! Už jste snad viděli, že nějaký vlk či pes hází po druhém klíče??? jen aby mu něco sdělil. Jde to i jinak a BEZE SLOV, pokud to s čsv myslíš vážně, kontaktuj p.Dostála z Psiskolafalco(Liberec),učí jak opravdu komunikovat ne si na to hrát, vyhledej si na netu ať nedělám reklamu. Ale sdělit to, je nutnost.

tak toto robím aj ja a to už nemám šteňa, mám 4 ročné hebedo :twisted:. Ak odbehne ďalej ako mi je milé, vystihnem moment, kedy sa nepozerá a schovám sa za strom alebo krík. Potom už len počujem ako triskuje a hľadá. Berie to ako hru, vidno to na ňom ako strašne je na seba hrdý, že ma našiel. Toto mu spravím niekedy raz, niekedy dvakrát, inokedy vôbec a sleduje si ma. Neodbieha, stačí, že sa len otočím, už stojí a kráča, prípadne kluše naspäť. Týmto sa nám zlepšilo aj privolanie od zaujímavých vecí ako zver, či idúce auto, stačí ho ohlásiť a otočiť sa a robiť sa, že idem preč, okamžite je pri mne.

Ne, neviděla. Ale taky jsem ještě neviděla, že by jeden vlk druhého vedl na vodítku, zavíral ho do kotce, dával mu jídlo, učil povely... Já nejsem pes, ale člověk... a ten pes přece není tak hloupý, aby to nerozlišoval... naopak, moc dobře chápe, co má dělat i když mu to vysvětlím po člověčím, ale to, že to dělat nechce, je věc jiná... Těžko k němu na vycházce s vrčením doběhnu a pokoušu ho za to, že nechtěl přijít, jak by to udělal jiný pes. Já nemám nic proti tomu, když někdo chce vychovávat psa po psím, ale myslím, že většina lidí psy vychovává po člověčím, nebo takovou nějakou kombinaci, a funguje to... U toho našeho rozhodně není problém v tom, že by nerozuměl, co se po něm chce...

Jinak jsme začli zkoušet tu stopovačku, zatím teda úspěch v tom, že ho lze odchytit, když vyvádí vylomeniny... když nechce přijít na přivolání, tak si ho na tom přitáhnu, ale zatím se radši nechá vláčet, než by se sebral a přišel... postupně snad se to zlepší. Jinak jsem teda zjistila, že v cizím prostředí poslouchá:lol: Když jedeme někam na výlet, kde to nezná, není celkem problém, drží se nás, nikam neodbíhá, za ničím neběhá i od zajímavých věcí ho celkem odvolám... jak jdeme tam, kde to zná, protože tam chodíme na procházku často, zřejmě dojde k názoru, že když ví, kde je, tak mě nepotřebuje a vůbec se o mě nestará:twisted: Jinak teda pamlsky moc nechce ani v tom cizím prostředí i když je to trochu lepší. Zatím jsme došli k tomu, že přiběhne na zavolání a kousne mě do předloktí, pustí a zase jde... zjevně si to vybral jako největší odměnu:lol: Uznávám, že to není nic moc, ale zatím jsme ráda, že prostě nějak přijde, lepší modřiny na ruce než nějaký "psí průšvih"... Úplně ukázkové přivolání má, když jdeme na procházku s jinými psy, jak přiběhnou oni, přiběhne taky, předsedne (a to ho to nikdo neučil, asi to okoukal) a čeká, co dostane! To úplně nevěřím, že je to fakt ta moje příšera, to vzorné zvíře:D

V dobrém, vidím že máš v odpovědi spousty omylů, ale budiž. Kdo neviděl nepochopí, a někdo ani nechce, to vidím u lidí nejvíce :rock_3 . Čsv ale není německý ovčák.

Mohu se zeptat na zkušenosti s čsv? a člověk vážně není pes a ne vždy se dá vše řešit po psím, pokud vím, tak moje Arya je 100% rychlejší, má lepší čich a je zdatnější než já, musím tedy jednat jako člověk.
A nevím jestli bych jela k panu Dostálovi, pár známých sním nemá zrovna dobré zkušenosti. Pro jeho aroganci a chování ke psům. Ani netová fora nejsou moc schovívavá k jeho metodám a už jen proto že čsv není NO bych tam pro tuhle pověst asi nejela.
Ale to je můj názor, taky sem už párkrát směrem k arye něco hodila( nemám mušku a stačí ji vyrušit z dané činosti) a kupodivu, v tu chvíli splnila daný povel, tedy přišla ke mě.

...píšeš, že si u něj nebyla, a takhle soudíš?: Nám tento obětavý človek velice pomáhá a nejen nám a ke psům se chová jako malokdo. Ale dost, nechci vám to tu narušovat, lidi se prozradí sami :). Ber to jako bych tu ani nepsal. Hezký den přeji

No upřímně, prostě bych radši šla k někomu o kom moji přátelé a známí řeknou, že jim fakt pomohl a je to dobrý člověk. Ale každému vyhovuje něco jiného a jiný přístup. Pokud bych potřebovala pomoc, šla bych k někomu s čsv, kdo snima má fakt zkušenosti, nebo k výcvikáři který je zná a už mu jich pár rukama prošlo. Tak jako cvičák si vyberu ten, kde čévéčka už znají.
Mám přečtenou celou Dostálovu poradnu a některé věci mi prostě nesedí. Hlavně ohledně bull plemen, naštěstí v dnešní době je dost "výcvikářu" a výcvikářů, a v okamžiku kdy budu potřebovat pomoc mám na výběr z více možností

A můžeš být konkrétní?
Pokud vím, má sám celkem nezvládnutého psa sibiřské hasky, který se k ostatním psům nechová zrovna nejlépe a má to od majitele dokonce povoleno.

Tak třeba nám, byly jsme u něj na soustředění a byl to úžasný zážitek. On ale není výcvikář, psy necvičí, ale komunikuje s nimi. A ten jeho "husky" je lajka:-)

Na zmiňované stránky psí školy Falco jsem se podívala, zběžně je pročetla a musím říct, že mě to vůbec neoslovilo, spíš naopak... Už jsem přečetla pár knížek lidí, kteří se zabývají výchovou psů, komunikací s nimi a podobně (např. Desenský, Rugaas, Klimešová) a ze všech z nich jsem si něco odnesla jako "dobrý nápad" a něco mi nesedlo, někde víc, někde méně... ono každý člověk je jiný a každý pes je jiný a nikdy nejde uplatnit stejný metr na všechny, každému prostě bude vyhovovat něco jiného. Na těhle stránkách mi ale nesedí většina, když mám být upřímná... nevím, jakým způsobem komunikuje se psy, nějak jsem to tam nenašla, ale nepředpokládám, že by vynalezl ještě něco jiného, než ti ostatní, které jsem jmenovala... Ono psí způsob dorozumívání používáme v komunikaci se psy částečně všichni, jen si to občas ani neuvědomujeme (to je ostatně moc hezky popsáno v knížce Turid Rugaas, kde asi není nic moc objevného, většinu z toho člověk ví, ale spíš ho to "nakopne" si toho víc všímat). Jinak jsem na dotyčných stránkách samozřejmě zapátrala o něčem o ČSV a našla jediný dotaz, který se navíc týkal nějaké zdravotní stránky... takže zdá se, se ČSV nezabývá...
Že ČSV není NO kupodivu vím. To je taky důvod, proč jsem si ho pořídila. Možná to bude znít neuvěřitelně, ale opravdu jsem si čévéčko nepořizovala kvůli vzhledu (když mám být úplně upřímná, tak se mi vzhledově vždycky líbili úplně jiní psi), ale kvůli povaze a "schopnostem". Sháněla jsem psa, který by se k mému životnímu stylu nejvíce hodil a když jsem si utřídila, co chci, vyšel z toho ČSV. Pravda je, že spolu občas trochu zápasíme, občas si nevím rady, občas bych ho nejradši roztrhla v půli... je to možná i tím, že Dingo je nekonečně sebevědomý a v půl vteřině je schopný se navztekat, že se nezná a neví, co dělá, což jsou dvě takové vlastnosti, které nám dost komplikují výchovu, na druhou stranu je v mnoha ohledech naprosto úžasný, že bych to v životě nečekala... Kdybych si mohla zpátky vybrat jiného z jeho sourozenců, neměnila bych ho:)

Jj to jsem popletla, je to zábadosibiřská lajka, ale to je jedno. Nicméně jestli se psy komunikuje prostřednictvím toho psa, je to dost divný způsob komunikace.