V jakém věku přestanou štěňata s kousáním?
 

Ahoj,

zajímalo by mě v jakém věku přestalo Vaše štěně s kousáním? Mám doma 3 měsíčního psa, dračíka, krokodýla a přemýšlivého "starostu" a všežravce v jedné vlčí osobě. Kouše stále a pořád, mě i ostatní členy rodiny. Při mazlení, při povelech - sedni, lehni, povely provádí ale při tom kouše do kotníků, rukou apod. Na vodítku naštěstí nekouše, ale když se vrátíme z dlouhé večerní procházky a já ho z vodítka odepnu, je to jako bych mu dala povel "kousej". Přehrnování pysků moc nepomáhá a když zakřičím AU, přijde mi, že mu zajiskří očka a ještě veseleji pokračuje v jeho zábavě. Trošku mě děsí, jak budeme vypadat až náš brouček vymění zuby;-)

U nás Arya přestala kousat tak v 8měsících, dneska je jí 11 měsíců a kouše minimálně, jen občas při vítání ale i to je už není pravidelný.Větší problém je skákání na lidi,to ji nepřešlo dodnes

Někdo kouše víc, někdo míň, někdo větší silou, někdo menší. Obecně 2. zuby jsou větší ale míň ostrý, takže to bývá lepší, pokud si teda mrňous nebude cvičit i stisk. Pokud nepomuže stisk pysku proti dásni, proti zubu (kor štěněcímu), by měl pomoct, ale nesmí se to přehnat!!! ty zoubky jsou fakt hodně ostrý!
Naše první kousala fakt hodně a dlouho a naše Au! rozhodně nepomáhalo, jedině stisk proti zubům a zakazování a uklidnění. Její dcera chytá ráda za ruce, ale v podstatě jemně a vysoké Au! respektuje dobře.
První přestala kousat hodně pozdě, zmírnila se až tak v roce a pul(?). Druhá nebyla vážný kousací problém nikdy. Držím palce!

Já jsem měl ruce jako řešeto od mléčných zubů a po výměně jsem si oddechl. Druhé zuby nejsou tak ostré a asi je snazší naučit ty bestie aby kousaly málo než aby nekousaly vůbec :-). Taky jsem používal AU a kňučení, a když kousnul jo moc, tak jsem ho kousnul taky a nebo když byl rozdováděnej, tak jsem ho zklidnil složením na zem a podržením. Tohle ale funguje spíš až později, od těch 6-8 měsíců (teď je mu cca 15) - asi je to i o tom, jak se postupně štěně sžívá s pánem a roste jeho respekt. Často mi ale nejbližším okolím bylo vyčítáno, že se ho VŮBEC nesnažim odnaučit kousat a asi je na tom něco pravdy. Ono to kousání je v tomhle věku projevem hry, ale i přízně a lásky a já jsem prostě neměl to srdce mu to vzít úplně ;-). Teď když je rozdováděnej, tak občas zmáčkne víc než by se mi líbilo, ale postupně se to srovnává, jak zjišťuje co ještě jde a co už ne (a co se stane když mne nas***). Když mne tahá od počítače za uši, už se nebojim že mi je urve a můžem se přetahovat tak, že je zaklesnutej špičákama za moje prsty, aniž by to moc bolelo. Samo, někdy se rozohní, ale už si dá říct když je to moc. Jsem spokojenej, měl jsem takhle naučenýho i Agyra (tahání za špičáky). Přítelkyně má Retrievera, kterého to odnaučili tak dokonale, že nekouše vůbec a ani neni ochotný vzít nabídnutou ruku do tlamy. Když ho člověk vyprovokuje ve hře ke chňapnutí nebo chycení za ruku, tak většinou zmáčkne opravdu hodně - měl to zakázané a nikdy nepoznal míru. Tohle je o důvěře a mně vyhovuje vědět, že si s nim můžu hrát "po jeho" a nic mi neudělá. Někde jsem to tu už asi psal, před pár měsíci měl takovou radost při odchodu z hospody, že se postavil na zadní, spodní špičáky jsem měl pod bradou a horní za uchem, do kterýho mi ječel ;-). Mně se nic nestalo, ale číšník co stál metr od nás málem zkolaboval ;-))).

Jo, přetahování za špičáky je taky nejoblíbenější hra naší malý!! ;-)
A tím braním za ruce skutečně komunikujou, takže kor u našich, bych to rozhodně uplně nezakazovala, ale učila míru, přesně jak píše Jerabekj.

Až vymění zuby, už to nebude tak bolet:lol:. Náš nepřestal "kousat" nikdy. Ale je to spíš výzva ke hraní a nezbytný pozdrav/doporučuji sledovat momentální postavení uší-uctivý kousač je má aerodynamické:lol:/. No a když to přehání tak ho kousnu taky, nebo chňapnu za nohu. Protože máme dva tak je kde brát inspiraci;-)

Naše vlčice nepřestala kousat nikdy:rock_3 samozřejmě je to podstatně lepší než byla malá, ale kouše pořád. A při vítání vždy, a teda někdy mi ruku řádně drtí, až praskají kosti:lol: A občas jde jen tak okolo, a chytne za ruku a kousne.
Je to její projev lásky k tobě;-) A ničit úplně všechno okolo přestala tak v roce a půl, ted už zničí něco jen sem tam:lol:

Naši mají každý svůj vypracovaný styl kousání.
Tajga kouše tak, že člověka jakoby vodí za ruku. Má při tom přitisknuté uši k hlavě. Stejný kousací styl zdědila Kačka a po ní i její dcera Sexy. Drží, kňučí nebo vrčí, ksichtí se, smějou, kroutí celým tělem, vodí a nepustí. Mio ten kouše zásadně předními zuby do brady nebo do pusy. Dělá při tom docela slušné štěnice.Agar, ten z radosti nekouše nikdy, tímto emočním projevem nikdy neoplýval. Ten když už kouše, tak za zcela jiným účelem :lol:

Někteří nikdy ;-)

Úplně stejně to máme s naším Danýskem. Neexistuje, že bych od branky ke dveším domu došel sám, vždy mne "vede". A stejně tak, když dostanou povel "do boudičky" (což znamená do kotce), tak holky tam hned naběhnou, ale Danýs si mne tam hezdy "odvede".

Daniela to vystihla úplně přesně;) takže ti nezbývá nic jiného, než se s tím smířit:lol: ale pro mě je to radost, když takhle projevuje svoje nadšení pokaždé, když mě vidí.

Vždyť je to krásný, jak nám po vlčím dávají najevo jak nás mají rádi. Takovéto oždibování nebo jemné štípání řezáky, "vodění" a tisíc dalších způsobů "okusování"......Každý má svůj styl...Já se taky vždycky těším, až je to štěněčí "živelné" kousání přejde a začne takové to "dospělácké". Poradit se dá snad jedno: "unavit hubu". Dávat velký kosti, vepřové nožky, věci ze sušené hovězí kůže. Ať si malej tyran unaví hubu na tomhle a to kousání se pak trošku minimalizuje. :lol:

:o no to je na zvážení, protože při pohledu z druhé strany je to "trénink stisku" a k tomu aby to člověka bolelo, stačí jen zlomek síly oproti třeba takové kosti z buvolí kůže ;).
Dakouš mne nevodí zase tak často, dělá to hlavně když ho mám v práci a vracíme se z venčení, hrdě si mne vede přes celej kancl.
Časem jsem zjistil, že kousání používá hlavně když chce ven nebo si hrát a pokud je to akutní a nevyhoví se mu, kousání je čím dál silnější. Pokud mne po venčení přez den tahá od počítače, prostě na chvíli přerušim práci a chvíli si hrajeme a když po chvilce začne opadat jeho pozornost tak hru končim a vracim se k práci. Pokud potřebuju hru ukončit dřív, dost často ho musim povalit na záda aby pochopil že je konec. Zjistil jsem zajímavou věc. Zpočátku když mi při práci začal lézt na záda a kousat mne a já na něj zrovna neměl čas, nasraně jsem ho seřval a proplesknul (samozřejmě až po neúčinné slovní domluvě :lol: ). Rychle jsem ale zjistil, že důrazné shození z mých zad ani sebevětší rána i víckrát opakovaná naprosto nefunguje. Když se otočim zpět, tak ho mám znova na zádech a jediný k čemu ty pleskance vedou je, že se začne tvářit nasraně a kňučivě poblafávat. Jediný co opravdu a okamžitě zabírá je povalení na záda, pak si nechám olíznout obličej a je klid.
Co se týká toho povalení, to začalo fungovat až později, když jsme si vzájemně vybudovali určitej vztah - do té doby se hned snažil zvedat a škrábal a chňapal ;)

jo znám ten pocit, když mi vleze na záda a začne kousat8) Jinak mě kouše minimálně, ale po dvoře mě vodí pořád a má z toho hroznou radost s ušima přilepenými dozadu a s občasným vrčením, ale nepředpokládám, že kousání někdy přestane nebo radostné vítání a to je mu 1,5 roku:)

Jj, je to tak jak je tady napsáno. Každej kouše po svým. Když byla naše Alexa malá, měli jsme všichni ruce jako když proběhneš v triku s krátkým rukávem šípkovým keřem třikrát tam a zpátky. Po výměně zubů přešla na výše popisované vodění za ruku a její oblíbenou kratochvílí bylo taky štípání do zadku nebo do stehen řezáky - nejlépe v úplně nečekanou chvíli, příčemž měla strašnou jundu z toho, jak člověk poskočil. Tak od těch dvou tří let přestala se štípáním a od cca osmi (dnes je jí přes jedenáct) nás neohryzává prakticky vůbec, dává přednost výhradně "pusinkování" ;-). Darča ohryzávala jako štěně o něco míň, ale zato déle. Velice brzo se ale naučila přípustnou míru stisku. Dnes když mě vezme za ruku, tak úplně jemně, uši v aerodynamické geometrii :lol:. Jde o to psa naučit přípustnou míru stisku ve hře, nabídnout náhradní řešení (lano na přetahování, klacek z tvrdého neštípavého dřeva apod.). Je to jejich způsob komunikace. Nejsi v tom sama - ohryzávají všichni, jde o to aby to zůstalo opravdu jen hrou a abys psa časem naučila, že to jsi ty kdo rozhoduje, kdy hra skončí. Kdo chce psa který neohryzává, musí asi zvolit jiné plemeno.

P.S.: A to už noví majitelé jsou ochuzeni o ten nádherný pocit chovatelů, kteří když se jim probudí doma demoliční četa pěti-šestitýdenních štěňat, tak je v ten moment mají všechny zahryznuté v palcích u nohou a v achilovkách :twisted:

jj,trochu s nostalgii vzpominam na malou arwen pred druhymi zuby,kdyz jsme i doma v byte museli chodit obuti,protoze hryzala prsty a achilovky a opravdu to bolelo. pak se prezubila a behem toho me stipala do ruky,takze kdyz jsem musela na transfuzce obnazit ruku,tak jsem videla ty pohledy a vysvetlovala,ze me doma opravdu nebijou,ale ze mam stenatko.:o tehdejsi veterinarka se zhrozila {chodime uz davno jinam },ze ve trech mesicich uz by kousat nemela. ted se nekdy snazi vykusovat blesky,coz boli taky fest,ale beru to jako projev naklonnosti,ale musim to trochu mirnit a za chuze me obcas jakoby z legrace trochu kousne do ruky...ale hrozne boli,kdyz se pri hre treba blbe trefi spicakem do kosti.auu,auu.

Zdravím vás, mám také doma malého, 11ti týdenního ďáblíka:twisted:. Kouše pořád, všechno a všechny, jen když je rozespalý, tak kouše opravdu jemně spíše žužlá;). Po přečtení této diskuze, jsem trochu klidnější a už jen doufám, že ho to časem přejde.
Mám ale trochu jiný problém, ikdyž kousání se také týká. Když pes skočí třeba na stůl nebo dělá cokoli co nechci a bráním mu v tom, chová se jako "umíněné malé dítě" (on je vlastně dítě) a nedá se uklidnit, navic při tom hodně kouše.
Je to normální chování štěňátek ČV popř. jak ho umírnit? Mé předchozí dva psy resp. fenu gronského psa a psa křížence, jsem měl až od jejich 4 a 6 měsíců, takže toto období prvních 4 měsíců jsem s nimi neprožil.

Díky za vaše odpovědi.
Tomáš

Jestli je to normální nevím, ale Dingo to dělal taky. Když si chtěl něco vymínit a my se mu v tom snažili zabránit, nebo mu to prostě jen nedali (např. chtěl kus našeho oběda, na stůl ještě nedosáhl) tak do nás vztekle hryzal, u toho ječel, vrčel, štěkal a kousal, kam se zrovna trefil... přesně jako malé děcko, když něco chce a nemůže to mít. Ignorovat ho nešlo, zákazy nepomáhaly, násilí to jen zhoršilo, když jsem ho zavřeli vedle, tak tam na just něco zničil nebo se počůral atp. Jediné, co tak šlo, bylo odvést pozornost jinam... třeba po něm chtít nějaký povel, donést mu hračku a tak, ale to až když byl trochu větší a často to stejně nezabralo. Nakonec se nějak uklidnil sám... občas si vynucuje pozornost pořád, štípáním, lezením na klín, strkáním packami... ale to už je takové v mezích a dá se to korigovat:)

Některá štěňata, hlavně samčího pohlaví, mají už od útlého věku mají snahu prosazovat svou vůli a místo abychm si je my "tvarovali" do podoby jakou požadujem, tvarují si oni nás. Pokud vaše štěně reaguje tak, jak popisujete na nic nečekejte a okamžitě mu dejte najevo, že toto dělat nesmí. Prostředků k vysvětlování je mnoho ale vždy musíte být rychlý a váš trest musí být přímoúměrný jeho prohřešku. A trvejte na svém.
Před několika měsíci se mi vrátilo štěně, které již ve věku 10ti týdnů dovedlo bravurně postavit celou svou rodinu "do latě" . Trvalo asi 14 dní než se srovnalo do pozice, která jeho věku náleží. Chtělo to ale velkou důslednost a přiznám se, že často i sebezapření a tvrdost ...
Po měsíci a něco odjel s jinými majiteli a dnes je z něj naprosto normální mladý pes. Nenechte se ukolébat pocitem, že to přejde samo. Může ale také nemusí.

Když se na tom pracuje jak píše Daniela, tak to jde. Já jsem nikdy kousání vyloženě nezakazoval, jen podle toho jak to bolelo mne to pak pocejtil pes, okamžitě bez prodlevy. U Dakouše to ale bylo většinou spíš to hravé kousání, nikdy nebyl vůči nám nějak zvlášť dominantní a pokud si pamatuju dobře, nikdy se ani nijak zvlášť nevztekal ...

Ve třech letech kouše takhle :) (čas ve videu 10:00)

http://www.youtube.com/watch?v=ErU_V...3&feature=plcp

Jasně, je koukání a kousání. Když jde o štěněcí hru, kousání toleruju. Naši psi v podstatě koušou pořád ale jde o projev radosti, nebo hravosti. Nikdy nesmí kousat ve svaze prozadit vlastní vůli, nesí v tom být zloba a agrese - o to jde.
Základ ale je, aby to majitel vůbec poznal ..

Jak to dělá krásně něžně!:) Dingo se vždycky přiřítí plnou rychlostí, skočí, chytí ruku a pokračuje v plném sprintu, ruku u toho nepustí, takže člověk letí za ním po hubě. Někdy pustí, ale stejně to dost bolí a je z toho modřina jak hrom. A vzhledem k tomu, že to se stejnou vervou dělá i úplně cizím lidem, které náhodou někde potkáme, tak to většinou není moc vtipné. Většina lidí vůbec nechápe, že je to hra ročního štěňátka, ale myslí si, že je ten pes napadl:/ V podstatě je to hlavní důvod, proč musí chodit na stopovačce, aby takhle nechodil vítat cizí lidi v parku. Doufala jsem, že ho to přejde, zvlášť, když ho v tom nepodporujeme, ale jestli to bude dělat i ve třech letech, tak teda nevím... :D

No v těch 3 letech to takhle zněžní ;). Když mu byl rok, tak taky občas v letu chytnul a nepustil. Chce to ale jasně mu dát najevo když to přežene a časem to pochopí.

Hayaakim taky pořád ve svých necelých 2 letech kouše - na přivítanou, venku při hře, někdy i doma přijde a začne do člověka kousat a přitom radostně vrtí ocasem. Někdy si i štěkne nebo zabručí, ale vidno, že jde jenom o hru. Jen někdy jakoby přestal vnímat svou míru, a čím víc člověk ječí, tím víc ho baví do člověka kousat a začíná to bolet :lol: A pak už je opravdu potřeba ho umravnit. Ale agrese v tom není, to na něm prostě vidno ;-)

arwen jsou ctyri a s ozuzlavanim,respektive stipanim neprestala. Stipe z premiry radosti,kdyz vi,ze jdeme ven,venku me chyta za rukav,kdyz jakoze ciha a pak vystartuje a jde mi po ruce,ale tohle vetsinou stopuju hned,protoze se rozvasni a dost to boli.Ale co ji chci odnaucit je,ze kdyz se fakt jedna o nejaky sestup z kopce,kdy musim jit jako prip..srana,abych nehodila drzku,tak ona si mysli,ze je to hrozna lekrace a zacne me ohlodavat,kouse do bot a vrci nebo postekava.Ja ji chci vzit za tlamu,ale nikdy jsem to nestihla,protoze je hrozne mrstna a uskoci,takze ji ani za to nemuzu potrestat v realnem case....:evil:

Zacni na ni jecet a jec dokud neslezete az dolu a tam ji jako bonus muzes flaknout ... tak trest zacne okamzite a bude ukoncen az pod kopcem :lol:

No já akorát nevím, jak to vysvětlit těm cizím lidem na vycházce, že je ještě praštěné štěně, co si chce hrát... jednomu staršímu pánovi už takhle při hře roztrhl ruku, hrál si s jeho psem a pána přibral do hry taky, když ho potkáme, tak se zamračí a přechází na druhý chodník... a předevčírem vylezl v parku přede mnou z křoví nějaký chlap se psem, Dingo si ho nevšímal, ale ten pes k němu přiběhl, vylákal ho ke hře a než jsem Dinga stihla chytit, utekl k pánovi, Dinouš běžel za ním, skočil po chlapovi, ten sebral klacek a snažil se ho praštit a nakopnout ho... Dingo z toho měl o to větší legraci a začal vrčet a skákat kolem s ještě větší vervou... Už úplně vidím, jak se po okolí šíří historky o krvelačném vlkovi, za chvíli nás budou všichni obcházet obloukem:/

On si nesmí hrát s lidma, kteří o to nestojí ;)

jo, musíš vysvětlit jemu, že se sním nechce každý hrát, ne lidem.
Nás to taky stálo kopu námahy, ale už se to téměř nestává, že by někoho "zakousl" nebo poskákal, jenom když se sami lidi chtějí seznámit a i po mém upozornění, že skáče, řeknou že jim to nevadí, nebo že jsou zvyklí (i kdž až tak zvyklí většinou nejsou :lol: )

Tady ale přece nejde o to lidem něco vysvětlovat - jsou věci který dělat nemá, tak mu v tom musíš zabránit. Omluva "on je ještě bláznivý štěně" člověku co má smrtelnou hrůzu ze psů moc nepomůže. Tohle je každopádně zodpovědnost Tebe jako majitele psa a představ si jak to bude vypadat, až začne být dominantní a začne se Ti třeba rvát. Budu se opakovat, jedním z nejlepších nástrojů na výchovu psa je dlouhá stopovačka. S trochou opatrnosti si na ní může hrát i s jinym psem, má pořád relativní volnost a zároveň se dá zabránit nežádoucím činnostem, případně obratem potrestat i když se snaží trestu vyhnout. Se stopovačkou se dá trénovat poslušnost prakticky neustále za běžného provozu. Já vodim Dakouše odmala na 10m šňůře a dokud nebudu věřit v jeho poslušnost, tak ho z ní pouštim jen když jsem si 100% jistý, že se nic nestane a hlavně, že po něm nebudu muset chtít aby mne poslechl. Samozřejmě, i tak se občas "zadaří", ale stopovačka to minimalizuje. Po pročtení pár diskuzí ohledně psů na iDnes jsem pochopil jako moc některým lidem psi vadí a je lepší prevence. Když jdu po chodníku a někdo jde proti mně, pes dostane povel "k noze" a když nechce, tak ho stopovačkou donutim a dělám to dost včas, aby byl pes u nohy v okamžiku kdy toho člověka míjim. Nedavno mi za to dokonce jedna starší paní poděkovala s tím, že má z velkých psů panickou hrůzu. Nicméně pak se v uctivé vzdálenosti zastavila a vyptávala se na plemeno atd. Bylo to milý. Pokud jde o hraní s cizim psem/fenou, pes musí nejdřív přijít ke mně a po dohodě s druhým majitelem teprve přichází volno a hra ... bez vyjímky. I u psů/fen co známe musí pes počkat na pokyn ke hře. Snažim se zabránit tomu, aby si pes prostě něco vymyslel a začal to realizovat bez ohledu na mne a k tomu mi slouží stopovačka.

To byl jen takový řečnický obrat, že to nemůžu vysvětlit těm lidem... v podstatě ironie. Já vím, že to musím vysvětlit psovi... ale vzhledem k tomu, že se mu to snažím vysvětlit bez dvou dní už rok a pokrok veškerý žádný, tak si dělám legraci, že to asi budu muset začít vysvětlovat těm lidem. Jak všichni píšete, že vám to nedělají ve zlém, že si chtějí jen hrát, tak jsem to myslela, že ten náš si taky chce jen hrát, ale jaksi ti lidi to nechápou... jaksi je to jedno, jestli si chce jen hrát nebo to myslí vážně.

Na stopovačce chodí taky skoro od mala. Ale když si hraje se psem, tak ho odepínám, protože to by se zamotali a už nikdy nevymotali... už takhle jedné borderce málem zlomil nohu... to radši poskákaný majitel, než někomu platit operaci psa. Ono já už ho prakticky s cizími psy hrát nepouštím, především právě kvůli tomuhle, že skáče na majitele. Když chce za psem, taky musí nejprve přijít ke mě, když nejde, tak si ho přitáhnu, posadím vedle nohy a pak teprve si ho může jít očichat nebo cokoliv. Ale když k němu přiletí pes na volno, začne ho provokovat a rozběhne se pryč, tak to za ním vyletí, jak jinak. A předevčírem v tom parku to byl fakt pech, protože jsme stopovačku den před tím ztratili, šla jsem ráno koupit novou, ale zverák měl, kdovíproč zavřeno, tak šel celou vycházku na vodítku a v tom parku nebyla ani noha, tak jsem se rozhodla to risknout a na chvíli ho pustit, aby se proběhal... a najednou z křoví vyleze chlap no.

No nevím jestli na výchovu, ale na zabránění nejhorším kalamitám stopovačka určitě vhodná je. Ikdyž už máme profesionálně překousanou (cca 2 vteřiny), přetrženou karabinu, přervanou stopovačku, paničku jedoucí se stopovačkou...Hrát si s druhým psem na stopovačce mi připadá poněkud nereálné a používat na chodníku rovněž. Zní to krásně, aby si pes bez dovolení nevšímal cizích lidí ani psů, neskákal na ně, nevyjížděl..a doufám, že se toho také v dohledné době dopracujeme. Leč zatím jsme bohužel ve fázi křečovitě držené šňůry (jo, je to i o nervech a sebedůvěře majitele) a po vypuštění psa ve zralosti na konzumaci 2-3 rumů. Tímto pozdravujeme Dinga a přejeme pevné nervy.

Jéééhehe, no jo :) čím víc člověk vyjekne, tím víc jim zajiskří očička. Rady - musíte hodně pyštět - jsou u čévéčka často úplně mimo mísu:lol: náš má teď 13 měsíců a když má hodně hravou, tak jsou štípance dost citelné. Na stehnech modrá jelítka a pod, děje se to buď na procházkách, když se poddá radosti z pohybu a nebo doma, když se nudí a všemi možnými způsoby se mě snaží vyprovokovat ke hře. Takové to chňapnutí při nucení něco udělat je už delší dobu tak nějak naprázdno a nic z toho. Nejhorší jsou zkrátka hry, jeho hrůzolásku už od jeho časného dětství snáším jen já :lol: ale musím říct, že je to už výrazně lepší, než bylo třeba v těch třech měsících. Nicméně si troufám říct, že si to v plné parádě ještě nějaký ten pátek vychutnáte:twisted:
Moc se mi osvědčilo mu hned šoupnout něco do tlamy, něco do čeho se může zakousnout, zvlášť při vítání. Teď už se sám sápe po něčem, co by mohl stisknout zuby zatímco se mocně vítáme :) třeba klacek, plyšáka, cokoli, co nasytí jeho potřebu "bodrého potřesení rukou":p

Mellorn, Bran má taky ohromnou radost, když může zlobit, když scházíme z prudkého svahu. Buď na mě ze zadu rovnou skočí nebo se zakousne a pak se mi směje jak padám (to už naštěstí téměř nedělá, protože jsem pak byla vždycky hodně nasr....) a nebo teď jeho oblíbené - číhat asi 20m ode mě - už jak sedí v tom svahu a šibalsky na mě čučí, je mi jasné, že má za lubem nějakou lumpárnu a samozřejmě - pak se rozběhne a plným tryskem profičí těsně kolem mě, většinou mi podjede noha, no náramná legrace :D ale za to už se na něj tolik nezlobím, mám z toho taky srandu.

No a štípání předníma do zadku, to je taky jeho oblíbené. Příteli to až tolik nedělá, ale mně skoro každý den a taky se pak vždycky tlemí, když nadskočím :D šibal jeden :)
"Chytání blešek" je tak trochu mrazivě příjemné :)

Na cizí lidi už v podstatě neskáče (pokud na něj nezačnou žvatlat). Sice na něj vždycky pro jistotu houknu varovné NE když se někdo někde vynoří a Bran se na něj se zájmem podívá, ale už nemám strach. Spíš když je náledí a lidi jdou legračně, jako připosr... tak pak Branovi zase svítí očička, to ho zatím musím vzít na vodítko, asi by to dopadlo bledě :( riskovat na náledí jestli NE zabere, si netroufám.

Přirovnání umíněné chlupaté děcko, sedne na mladé čévéčko jak nočník na pr... :D

Díky všem za reakce. Docela jde poznat, kdy je kousání ještě součástí hry a kdy už je to z umíněností a vzteku. Nejdřív se to snažím řešit v klidu, třeba povelem Ke mě a Sedni, což už docela umí a nebo mu vrazím sušenou chrupavku. Většinou ale musím sáhnout k přiměřené síle, tedy buď trochu potahat za kůži na krku nebo chycení za tlamičku, o čemž se zmiňuje pan Hartl ve své knize o ČV. Pravda je, že ani toto moc nezabírá a spíš ho to ještě víc rozjede. Nevím jestli je to správné, všude se píše, že štěňata by se neměla trestat, ale myslím si, že by měl vědět kam může zajít. Po takovémto trestu se zase rychle snažím "usmířit" tzn. povel a odměna. Nutno dodat, že se těmto situacím, kdy se vztekle něčeho dožaduje, snažím vyhnout jak jen to jde a nejsou na denním pořádku.

to jsem rada,ze to zlobeni pri schazeni prudkeho terenu nedela jen Arwen,cloveku je hned lip;)

Je trest a trest. Štěňata se musejí vychovávat a pouze pozitivní motivací to opravdu nejde. Chycení za tlamu, vytřepání za kožich je trest, kterému každé štěně rozumí. Pokud dělá, že nerozumí, děláš ty něco špatně. Reaguješ pozdě, nebo jen občas, či nepřiměřeně. Abych nepřirovnávala k vlkům, vím že někteří jsou na to alergičtí - stačí podívat se, jak se štěňaty jedná jejich čsv matka. I ona je trestá a někdy velice tvrdě a štěňata to rozhodně nepovažují za křivdu. I zbytek smečky štěňata udržuje už od prvních dnů setkání s nimi v pokoře. Štěňtům sice tolerují mnohé chování, třeba co se her týče, ale nesmí to hraničit se slušným chováním ;-)

Jak například trestá fena štěňata a za co?

neni mi znamo,ze by fena trepala stenaty za kuzi,videla jsem kdyz ak chyceni hlavy do tlamy,kdyz uz stene zachazelo mimo slusne chovani. Pokud ma nekdo video,kde toto fena provadi,rada se na nej podivam.To trepani za kuzi je podle me spis hra na lov a takhle se trepe s koristi,aby byla zabita. Vidim,jak si takhle arwen hraje s plysakem,pripadne s zivou mysi....

Fena usměrní štěně např. když odpočívá a ono jí stále obtěžuje. Když chce cucat aniž by ona o to stála. Když jí chce vzít potravu, kterou mu nemíní dát.
Třepání (lidské) není asi ten správný výraz, spíš chycení za kůži v blízkosti tváří a zacukání - upoutání pozornosti na sebe. Ale pokud někdo dokáže chytit štěněcí hlavu do své tlamy, určitě tomu bude rozumět lépe. Nutný předpoklad je vaše rychlost a chůze po čtyřech :)

My, když se dostali do skutečně ostrého konfliktu (to se stávalo občas, pokud chtěl něco opravdu sežrat a já mu to musela tahat z tlamy či krku), tak jsem ho chytla jednou rukou za krkem a položila na bok. Zůstal přimáčklý k zemi, dokud se neuklidnil. To už je hodně silný trest pro malé štěně, ale u nás byl sem tam potřeba u malého paličáka...když si umanul, že sežere venku kouli alobalu nebo doma zapomenuté ponožky, kočičí hračku aj.

Je to silný trest ale je na místě. Kdo váhá jestli štěňátku náhodou nezpůsobí psychickou újmu takovým trestem, brzy se setká s výsledekem svého váhání.

Musím souhlasit, že přiměřený (i dost přísný) trest za špatné chování vztah rozhodně nijak nepoškodí, spíš naopak. Máte-li přísnou ruku, důslednou výchovu, ale umíte být i laskavý, pes si vás pak víc váží. Hlavně nedělat ústupky - např. jsou vánoce, tak smíš krást ze stolu... atd. Vždy si prosadit svou. Ale mně se to povídá, sama mám pěkného paličáka, který si ještě stále občas snaží prosadit svou:evil::)

tak s tim polozenim psa na bok a zklidnenim souhlasim,ja jsem jen rozporovala to trepani za kuzi,ale Daniela to potom vysvetlovala,co asi mela na mysli. Ale spousta lidi si treba neuvedomuje, ze to" vytrepani",jak s tim psem (stenetem) cloumaj za tu kuzi,protoze se doslechli,ze tak tresta fena stenata, je takova vyhruzka zabitim. :|

Na tomto videu v čase 0:17 je vidět reakce feny, když ji malý kouše.
http://www.youtube.com/watch?feature...&v=fMRxcO0SL9w
Jestli je autorem videa někdo odsud, tak se za použití předem omlouvám.8)

to jsem mela na mysli,dik za video.To vzeti hlavicky do tlamy.Ja to videla,kdyz jsem byla pro arwen a vezla ji domu,tak ten jeden bracha,byl prave hrozne prudivej na mamu a kdyz toho ona mela dost,tak to udelala presne tak...je to takovy "neprud",ale v dobrym...

Feny matky sa so stencami nekaslu. Jednak to chytenie za tlamicku ako vidno vo videu, jednak chytenie za krk a pritlacenie k zemi, ked si nedaju povedat. Pripadne aj ustipnutie myslim obcas vidim, a pritlacenie k zemi labkou, ked mu mama chce riadne vyoblizovat brusko a stenatu sa chce utekat za surodencami. No a plus existuje trest ktory som nevidela, ale pocula jeho nasledok - stena nariekajuce jak keby ho niekto rozporcoval. Nic mu nebolo, ale myslim ze si naveky bude pamatat ze mame sa odlezana rybicka nekradne.

Ono pri tom sposobe potrestania myslim nejde o to, aby sme presne kopirovali fenu. Dolezite je aby to bolo stenatu neprijemne ale ho to pritom neohrozovalo, a aby si dokazalo spojit neprijemnost so svojou predoslou cinnostou. Teda aby sa napriklad nenaucilo, ze podstatne je nedat sa chytit...

Na kamarádovu fenečku velmi dobře platí, když jí oběma rukama chytne čumák a stiskne (podle potřeby). Napodobuje tím právě to, že pes stojící na vyšší pozici trestá toho nižšího tím, že chytne jeho čumák do tlamy - dělá to tak i Brenna Branovi (mamča synáčkovi - když byl prtě, brala mu do tlamy celou hlavičku, ale ta už se tam nevejde :D). Musím říct, že na Arwenku to funguje, je to pro ni ponižující, ale když takto chytnu Brana, až tak mu to nevadí. Pro něj to není úplně vhodný způsob trestu. Za zkoušku člověk ale nic nedá :)

Na Ariho (9 mesicu) to neplati vubec..jeste se po me jako ozene (hnapne) jako na protest..Ale prichazim na jiny formy.. ;) nastesti na kazdeho psa plati neco jinyho, jako je kazdej clovek jinej a taky "se musi" na kazdyho trochu jinak..A musim rict, ze duslednost je zaklad!

Jo, tak to na Dinga taky neplatí vůbec. To ho buď ještě víc rozdovádí nebo úplně naštve a začne se vztekat. U nás nejlíp funguje po čumáku plácnout, v podstatě za jakékoliv nevhodné chování, i když především to používám za kousání. Je to rychlé, perfektně účinné, a člověk u toho neudělá žádnou velkou scénu, tak se to dá používat i na veřejnosti bez pohoršení :) Ale možná to platí jen na toho našeho zlobivce :)

A jak myslis placnout?U nas vyborne funguje kdyz ho placnu "pesti", ale ne jako ze mu "dam pesti", jako ho plesknu zatatou rukou, vic ho to jako "uderi" a okamzite prestane se vztekanim, nebo kousanim a jde pak vedle me jak beranek, nevim jestli jsem to vysvetlila dobre, pesti mu fakt nedavam, vlastne do toho nedavam zadnou silu ani "svih", je to takove tvrdsi placnuti mensi plochou..No snad me tu chapetu, at se do toho nezamotam :lol:

Prostě ho boxneš :rock_3

tak nejak :mad::grins

No prostě ho plácnu ze shora přes čumák, jako když plácneš malé děcko přes ruku, když ti krade ze stolu cukroví:) Síla plácnutí je úměrná prohřešku... párkrát už dostal takovou pecku, že z toho chudák zběsile kýchal... asi je to fakt dost nepříjemné, ale tak nemá zlobit;) Poslední dobou už to ale není potřeba, stačí si ho přitáhnout za obojek a nastavit ruku, a už se kryje a okamžitě seká latinu:) Už jsem ho nemusela doopravdy plácnout ani nepamatuju. Akorát kdyby to šlo použít i na dálku, možná by ho to i od lovu na srnku odradilo, jak moc to nesnáší:D