Proč jste si pořídili ČV?
 

Tento týden další blbý dotaz z mé strany, ale nedá mi to :-)

Po rozhovoru s různými ČVkáři by mě zajímalo, proč jste si pořídili/máte ČV (resp. chováte ho), zda si ho chcete pořizovat i nadále a proč to všechno, když je to takový pes-potížista?

Předem říkám, že já bych už ČV vyměnila tak max za akity, asi jsem holt zaměřená na ty potížisty (že by profesionální deformace?:-D) A jejich povaha je podle mě úžasná. Ovšem, můj pes má rok a prý ta správná legrace teprve přijde :twisted:

U mě to bylo naopak,čv jsi našel a take pořidil mě.tak že odpověd znaš.a potižisté jsou jen v očích pro nezasvěcené,ten kdo je ma vzpomíná na zážitky v dobrém.aspon u mne to platí.a take zastavám nazor že smečka by se měla rozšiřovat,když jsou k tomu podmínky.Hynek

Pre mna je fascinujuca prave ta ich vlastna hlava - mam rada psa ktory dokaze sam uvazovat a je cloveku partnerom. Sice z toho vyplyva ze by ich jeden obcas rozniesol v zuboch, ale ked sa to spocita tak klady prevazuju.

Kedysi pre mna bolo CVcko tiez vyborny partner do terenu, na sport, medzitym som zlenivela a kysnem v meste ale nastastie aj tu ten pes je partak. Takze CVcko by som nevymenila.

Mňa fascinuje to, že je v ich krvi vlk. Pretože vlčia drzosť, dravosť a inteligencia, to bolo to, čo som hladala. Ospravedlňujem sa vopred, ale iné plemená mi prišli ako hlúpe... Samozrejme, klamala by som, keby poviem, že ma nelákal aj ich krásny zjav...
ČsV by som nevymenila za žiadne iné plemeno, aj keď mi pes narobil riadne problémy a prevrátil život na ruby, zobrala by som si ho zase. Iné plemeno, možno ešte saarloos, ma neláka. práve pre ich inteligenciu a to, že je to fakt skôr kamoš ako bežný "pri nohe choď" :o)

Od mala si pamatuju, že jsme téměř vždy měli nějakého psa většinou křížence, více či méně dospělé často týrané/zkažené (mimo jinou zvěř). Pak jsme pár let žádného neměli, ani to nepřipadalo časově v úvahu. Postupně jsem si uvědomila, jak mi nějaký pes chybí, sitace se změnila a tak jsem začla o psovy vážně uvažovat. Vzpoměla jsem si na staré setkání s čsv (to jsem byla snad na I.stupni ZŠ), a rozmýšlela se, jestli si pořídit psa z útulku nebo štěně.
Tak jsem se začla pídit, cože je to čsv vlastně za psa, co se skrývá pod tím pěkným exteriérem. Jestli je to opravdu zvíře pro mne. Nechtěla jsem psa vlezdopr..., choulostivého, náročného na "údržbu". Ale naopak zvíře odolné, velikosti NO, inteligentní, do přírody, parťáka, člena rodiny.
ČSV tomu vcelku dobře odpovídalo, zaujala mne také jejich věčná hravost, komunikativnost. Navázala jsem kontakt s několika majiteli a chovateli, zjišťovala další a další informace, jela jsem se na mnoho čsv podívat, abych viděla naživo, cože bych to měla doma. Po návštěvě jedné ch.s., kde mi fena učarovala svou povahou, jsem byla rozhodnutá.
Ačkoliv mi Sofa, zejména jako malá, připravila nejednu pernou chvíli, neměnila bych.
ČSV vnímám podobně jako Janiz, která mi jednou napsala, že občas přemýšlí o jiném plemeni, ale pak si říká, jestli by jí jiné plemeno, než čsv stačilo.

Přesně:lol:

no u nas to bylo tak,ze kamaradka dela zachranarinu a ma boxerku.ted uz dve,ale tehda mela tu jednu se kterou dosahovala celkem velkych uspechu. No a bylo mi tak nejak pred tricitkou,kdy mi prisel pes jako dobry napad,ze bych takoveho spolecnika brala.V podstate me na tu myslenku navedla ona. O CV jsem predtim ani neslysela,ani je nikdy nazivo nevidela. Akorat jsem od ni slychala poznamky typu,ze na cvicaku cumej treba z niceho nic na kyticky apod;) Tak pak se mi snazila vnutit,v dobrem samozrejme,krizenku,kterou nekde nekdo nasel. Kdyz jsem rekla,ze jo a presvedcila tehdejsiho pritele,tak to nedopadlo,nicmene uz jsem byla na psa pripravena a chtela jsem ho.A pak to prislo:rock_3 Objevila jsem stranky,kde se o CV psalo,psi se mi libili a ani presne nevim,co me v popisu povahy tak uchvatilo.Mozna ta extremni vernost,ale uz fakt nevim. Cetla jsem wolfdoga a porad jsem zadny zivy CV nevidela. Pak jsem si vsimla,ze se narodili stenatka A vrhu Stripku snu,napsala jsem Jarce,jela se podivat na stenata pres pulku republiky a za 14 dni jsem si pro tu kulicku jela. Arwen je muj prvni pes,takze nemam s cim srovnavat,ale i kdyz me nekdy nervy stoji par let zivota,v zivote bych ji nevymenila a dalsi pes,pokud bude,tak bude jedine CV. Nedelaji nam zivot jednoduchym,ale o to bohatsim. A jsou nadherni a je tam opravdova laska...A stejne nemusu dodnes uverit,ze mam psa,protoze ani v detstvi jsem po nem nejak zvlast netouzila.

jo a kamaradka,kdyz zjistila,pro jake plemeno si jedu,tak se mnou normalne nemluvila a vynadala mi,ze se mi bude rvat a podobne veci.Na cvicak nechodime,takze nemusim poslouchat zadne chytre poznamky majitelu NOcek a malin.

Cože, tobě je přes třicet?Já myslela, že ti je tak dvacet dva :shock::shock:

Vůbec ne...často si tuto otázku sám kladu :o(

Měl jsem NO, křížence, kokra...a čsv, několik. Každé s jinou povahou, ale každé někdy na zabití... Nevím, jak to dělají, ale umí řádně vytočit. Člověk je musí milovat, být jimi uchvácený, takřka úplně slepě zblblý, jinak by je musel okamžitě dát pryč.
Přitahuje mě jejich paličatost, nespoutanost, podoba s divokým předkem. I když jsem měl čsv ultraplaché, jiné megakousavé, další maxiklidné a nevydrážditelné nebo teď nezklidnitelnou tsunami, pořád je tam to společné - mám je rád a nedám na ně dopustit, i když se mi na cvičáku smáli nebo jinde i vyhrožovali jejich likvidací.
Ale někdy to stojí pořádné nervy :o)

o diky,to potesi...

ja mam prvni CV a hrozne by me zajimalo,jake by bylo to dalsi. Arwen budou v lednu tri a az ted mam pocit,ze si rozumime vic nez kdyz byla mladsi.A taky by me zajimalo,kdybych mela samce a ne fenu,jaky by ten vztah byl...

Na cvicak nechodime,takze nemusim poslouchat zadne chytre poznamky majitelu NOcek a malin.[/quote]

Ahoj, nevim jestli si cvičák zkoušela a odradili tě, nebo z principu necvičíš, ale pokud se povede najít dobrej cvičák, tak vřele doporučuju. Měli jsme štěstí-psi tam běhaji navolno, výborná socializace-na cvičáku se mi můj plašan vůbec nebojí lidí, což mimo cvičák teda bylo psycho (už je to o fous lepší, ale kontaktní k cizím teda zatim neni-pořád naježená koule). Cvičákem tim myslim žádnej dril, škrťáky, košíky, ale výbornou zkušenost mám obecně s agility cvičákama, který dělaji i poslušnost. Mojí bestii teda cvičák hrozně baví (jasně, při dlouhym pochodu u nohy je poněkud rozvernější, ale překážky a různý akce, který nejsou stereotypní sou fajn zábava-samozřejmostí je znuděnej xycht když musí čekat a koukat jak ostatní pejsi běhaji navolno při nácviku přivolání, než na ní dojde řada, občas se místo splnění povelu válí na zádech nebo na mě skáče..či hlasitě prostestuje), ale už se těšim až dohárá, že zas vyrazíme. Po chytrejch kecech maliňáků a NO ani stopa.

Ahoj, nevim jestli si cvičák zkoušela a odradili tě, nebo z principu necvičíš, ale pokud se povede najít dobrej cvičák, tak vřele doporučuju. quote]

s malym vlcatkem jsem chodila do steneci skolky na Hafbo a tam to bylo super. nebyli jsme tam mnohokrat,ale kdyz uz cvicak tak tam. Nevim proc,ale ja mam cvicaky tak nejak zafikovane prave ve stylu skrtak,rvani.....ja si furt rikam,ze bych s ni mohla nekam chodit,ale ja,kdyz se jedna o nejakou pravidelnost,tak je to problem,moc se nedokopu.Ale treba se to zmeni. Ani nevim,jestli by ji to nejak bavilo,prekazky delat nemuze a vrchol cirkusactvi je,ze umi podat pac.mozna ten coursing....

My jsme chodili na strašnej cvičák, paní cvičitelka tam klidně zbila psa, mně zase řekla, že s plachostí psa nic neudělám, protože to má v krvi a ještě mi vyčetla, proč jsem si raději nepořídila vlkošedýho NO. Přivolání se tam ani neučilo. Resp. paní si vzala na vodítko psa, páníček se postavil kousek před ně a když paní psa pustila, pes měl běžet k pánovi. Krom toho, že ne všichni psi pak běželi k páníkovi a museli se pak nahánět na cvičáku, speciálně moje závislačka z toho měla skoro smrt, že ji drží cizinec a já jdu pryč...

No takže jak jsme začali chodit, tak jsme rychle skončili a ted nevím, kam v Praze a zda už na to můj pes není starej.

Boze, takovou snad nakopat. No nic. ME se osvedcil celkem cvicak v Hostivari, byli jsme tam jako stene. Nicmene ted bydlim zpet v Pribrami, takze chodime na cvicak do Bohutina a tam je to supr. Prekazky, pobihani se psama, hned vedle potok na koupani, zakldani vycvik, ale i vycvik loveckych psu, takze si Bizzy parkrat i mohla aportovat mrtvou kachnu nebo zajice. Ale to pak vetsinou vycvik koncil, nebot neaportovala, ale chtela ji sezrat :) Samozrejme se loveckemu vycviku nevenujeme, u CSV je to nesmysl. V remci loveckeho vycviku - kdy tam jsou labradori, my cvicime pravy opak. TO znamena nesmis, fuj, apod.

Dobrej cvičák kde nemaj nic proti ČVčkům je kus od Skalky v Hostivari.... na cvičák neni nikdy pozdě. Samozřejmě, můžeš cvičit i sama, ale cvičák má tu výhodu, že Tě to donutí cviky dovádět do důsledku ... tj. když je lehni, tak to chvíli trvá, protože výcvikář obchází a vysvětluje atp. ... takže pesan musí chvilku vydržet vklidu a ne jako na procházce, kdy mu dáš "sedni" a hned se zase jde dál.

Hold Agyrovi, aneb jak to bylo u mne s ČSV
 

Když se naši rozvedli a otec se po 5 letech konečně odstěhoval, bylo mi asi 17 a začal jsem mámu umlouvat na psa. Po všemožných slibech že se budu starat výhradně já atd. jsem ji nakonec zlomil, ale měla 2 podmínky: 1) PP 2) Kolie nebo NO. Začal jsem sjíždět inzeráty v Annonci, ale byla blbá doba a moc toho nebylo, až jsem narazil na inzerci z Jižních Čech na 3,5 měs. stará štěňata, dvě fenky a pes. O psech jsem neměl skoro nic přečteno a o ČSV už vůbec ne, ale lákal mne tam ten vlk (aniž bych o vlcích co věděl) :-). Mámě jsem nic neřekl a jednoho dne vyrazil ráno pro štěndo. Věděl jsem, že chci psa, že chci aby byl velkej a měl jsem mladickou představu, že to bude hodnej mazel, statečnej, ostrej na povel a bude perfektně poslouchat. Teď když to píšu, srdečně se u toho řehtám a předpokládám, že vy taky. To co se od první chvíle klubalo z Agyra Irpruše, byl dokonalý opak výše popsaného, ale já jsem si prostě za každou cenu chtěl odvézt psa! I ta povaha Oh (dobrácký, méně dráždivý), která dávala šanci, že to bude aspoň ten mazel, nakonec zklamala, protože "dobrácký" není totéž co "mazlivý" - mazlení si nechal vždy bez řečí líbit, ale radost mu to myslim nikdy nedělalo. Byl to typ psa, kterýmu stačilo ležet bez kontaktu vedle mne a chodit se mnou do koupelny, na záchod atd.
Jeho mládí bylo těžké pro nás oba. Několik měsíců na mne skoro nereagoval, až jsem si říkal, jestli ho nemám vrátit do původní smečky. Byl plachý a vždycky se mi schoval někam do křoví a nechtěl ven, ale přitom vrtěl ocasem jako že mne rád vidí a abych se uklidnil. Já jsem byl zas postpubertální výrostek, vzteklý po otci a tak jsem mu dal často sežrat možná víc, než si navařil...když už jsem si pro něj musel několik metrů prolézt akátovým keřem. Zkrátka, udělal jsem z neznalosti spoustu kopanců a všechno se tady popsat nedá. Z Agyra se navíc stal rváč, takže jsem měl často perné chvilky, naštěstí se to týkalo jen psů nad cca 30 cm v kohoutku a ke psům o hodně starším než on měl vždy respekt. Přezevšechno mi byl na víc jak 13 let skvělým a především tolerantním parťákem a když odešel, bylo mi ... no, to se nedá popsat, kdo to zažil tak ví. A ačkoliv mi přijde ujetý, když si někdo doma vystavuje svoje vlastní fotky, jednu v pracovně mám ... s Agyrem, focenou z ruky obráceným foťákem, jako se fotěj puberťačky na Facebook.

Po Agoušovi jsem si chtěl dát chvíli pauzu ... prostě si chvilku užít život bez zodpovědnosti za psa. Poslední rok bylo vidět, že se Agyr pomalu loučí se světem a tak jednou i s partnerkou přišla řeč na to, jakého psa až už nebude. Celkem jsme se shodli na fence Vímarského ohaře, už kvůli případným budoucím potomkům atd. - nic jsem proti tomu neměl, mám tohle plemeno taky rád.

Když to ale přišlo, tak se už druhý den ve mně všechno otočilo a já se zeptal přítelkyně "Bude Ti moc vadit, když to bude zase ČSV a zase pes?". Odpověď byla smířlivá "Co mám s Tebou dělat, Ty si stejně jinýho psa nepořídíš a já chci abychom měli psa". Když jsem Agu pohřbil a vyházel většinu věcí po něm (převezl jsem ho z dovolené v Malé Fatře pohřbít na své oblíbené místo do Krkonoš a druhý den se vrátil na Slovensko), začal jsem bez uvažování hledat štěndo. Tehdy mne dovolená stála spoustu peněz na roamingu ... volání chovatelům, brouzdání po Wolfdogu, ale nemohl jsem si pomoct. Naneštěstí v srpnu zrovna bylo jediný volný štěně někde u Paříže - poslední zbylý pes z vrhu, který byl částečně zamluven. Skoro jsem pro něj chtěl jet, ale byl jsem před zahraničnímy vrhy z několika stran varován, že je třeba zvýšené pozornosti. Nakonec mi dobré duše poradily, abych kontaktoval Danu Matušincovou, která vypisuje krycí listy a ví o potenciálních štěňatech dřív a mimo veškerou inzerci.

Tak se taky stalo, skvěle jsme si popovídali a Dana mi doporučila rodiče resp chovatele. Cestou z dovolené jsme se stavili podívat na chovatele a potenciální mamku nového člena naší smečky. U chovatele jsme se dozvěděli, že krytí je nejisté, protože proběhlo na poslední chvíli a že nám dá vědět. Ránou pro nás bylo, že dotyčný neuznává sono a počet štěňat nahrubo kontroluje jeho veterinář jen pohmatem po určité době březosti. Dlouho jsme tedy nevěděli, jestli vůbec a kolik štěňat bude, zato jsme věděli, že už má nějaké zájemce. Byly to nervy, ale nakonec se zadařilo, a narodili se dva pejsci a fenečka. Do odběru jsme se na ně byli asi 2x podívat, potřetí jsme si jedno vzali. Už po první návštěvě bylo jasné, že si budeme moci vybrat jako první - pravděpodobně nás chovatel odhadl jako nejvhodnější i díky tomu, že už jsem 13 let s ČSV prožil. Před odběrem jsme se ještě byli podívat na tátu, za což patří dík jeho majiteli a ten nám také padnul do oka, takže jsme měli všechno info pohromadě.

A jak to dopadlo? Při každé návštěvě jsem se nejvíc těšil a tulil k tomu nejtmavšímu štěněti, ačkoliv jsem měl v plánu co nejsvětlejší. Chtěl jsem štěně evidentně zdravé, ale Dakoušovi nejdýl ze všech trvalo, než začal při plazení používat i zadní nohy a i při odběru mi přišel na zadek slabší než ostatní. Přestože jsem věděl, že nechci dominantní štěně a teoreticky jsem se vyzbrojil jak to otestovat (přidržení na zádech - pokud se štěně začne snažit za každou cenu z toho dostat, dá se očekávat jistá míra dominance), vybral jsem si to nejvíc vzpůrné. Ještě při odběru jsem hodinu seděl u chovatele v kuchyni a přemejšlel jestli nevzít pejska světlejšího, silnějšího a méně vzpůrného, ale nakonec to prostě nešlo ... Dakota mohl být prostě jen ten jeden. Po odběru a po čase i RTG u MVDr. Duchka jsem zjistil, že je vývojově OK, jen má hodně klenutá bedra (chrtí hřbet) což může při jeho hmotnosti a velikosti přinést v budoucnu problémy s páteří. Fakt mne nepotěšilo, když RTG viděl kolega Dr Duchka a zahlásil "tohle zvíře nebylo zrozeno k pohybu". Dnes tuhle hlášku nechápu. Je pravda, že Dakouš je netypicky díky tvaru páteře spíš sprinter než vytrvalec a překážky "přelétává" stylem "horská koza", tj. odraz všema čtyřma a dopad na všechny nebo v pořadí zadní-přední (výcvikář vždycky u překážky říkal "á náš aviatik"), ale to je přece taky pohyb. Strhává listí z bříz z výšky cca 2,5m a když jsem ho v roce uvázal k lampě - vyskočil, vodítko ho za krk strhlo zpět, takže se srovnal zhruba ve výšce 170 cm vodorovně a zádama dolu, chvíli padal a pak se jak kočka přetočil a dopadl na všechny 4. Zkrátka to vypadá, že teď žádný problém nemá a snad ani dlouho mít nebude

Teď jsou mu dva roky a až ve třech se definitivně uvidí co a jak, ale já už začínám mít pocit, že na psy mám prostě štěstí a děkuju za ten první inzerát před lety, který mne nasměroval k ČSV.

Vrátím-li se teď na začátek a zkusím jednoduše odpovědět na nadpis vlákna, bude to znít asi následovně.

"ČSV je pro mne jediným plemenem, který mne donutí uvažovat o vlastní smrti až jednou nebudu mít sílu takovýho parťáka zvládnout" je to prostě srdcovka.

Já bych to nazvala láska na první pohled. Poprvé jsem viděla čsv cca v 9 letech v zoo. Měla ho tam nějaká ošetřovatelka a seděli vedle nás při obědě. Tehdy jsem si myslela, že to je vlk a paní ošetřovatelka mi ho dokonce nechala pohladit.:) No prostě zážitek.
A o 10let později jsem slavila narozky a potkala v místě oslavy Pavla s jeho Bartem z věrné smečky. Jeho žlutý oči a mazlivé chování mě učarovalo. O půl roku později mě vzal na výstavu, o týden později jsem jela na bonitaci a pak jsem s čsv trávila co nejvíc času to šlo. Jezdila po akcích a blíže je poznávala. Když mi ten samý Pavel (co mě k nim přivedl) volal, že Jiřinka má poslední volnou fenku, tak to bylo jasný. Jela jsem se na ní podívat, zamilovala se, takže jsem rovnou zaplatila zálohu a o 2 týdny později byla jen a jen má.
Sice mi občas zavaří, nervy vytočí na maximum, nebo mě rozpálí do ruda, přesto bych ji neměnila. A další pes bude rozhodně čsv. Jiné nechci,maximálně jako dalšího psa, ale vždy tu bude nějaký "vlk"

Včera mi Dakouš připomněl další důvod ... na ČSV se mi líbí, jak dokážou komunikovat.
Protože mne bolí záda, večer jsem si u televize dovolil roztáhnout gauč, který Dakouš většinu dne okupuje. V okamžiku kdy jsem si lehnul Dakouš na mne s rozběhem z cca 3 metrů skočil (naštěstí si dal pozor aby na mne nešlápnul ... nebo to byla spíš náhoda :-), začal se po mně válet, rvát mne za ruce a vrčel u toho jakoby mne chtěl zavraždit. Začal jsem se mu řehtat a čim víc jsem se smál, tim víc dorážel a vrčel ... evidentně se nemohl smířit s tim, že se mu vysmívá někdo v submisivní pozici ... po cca 5ti minutách jsme oba odpadli, lehnul si vedle mne a byl klid. Jen na okraj ... za celou tu dobu neobnažil zuby, pokud by se tak stalo, okamžitě by šel na záda a drsnou hru bych ukončil.

noooo, tak komunikovanie mimikou, rôznym skučaním, vrčaním je niekedy naozaj k popukaniu, hlavne keď cvičíme len tak, pomimo, aby si psisko zaslúžilo odmenu, tak zjavne sa mu už nechce, vála sa po zemi a labkami strká do nôh a rúk, že už stačí, jemu sa nechce a poďme sa hrať:rock_3

Proč?
 

Přeci na výcvik, ne? Však je to služební plemeno :roflmao

Můžu ti dát kontakt, abys viděla, jak cvičí a pracují ČV ;)

Báro myslím si že Verča má čsv dost dlouho aby věděla jak cvičí...A buď me upřímný, necvičí to jako NO nebo BO. :lol:;-)

Bledá závist ... když ona je Natal tak cvičivá, až to hezký neni :-)

,
Natka je děsně šikovná u nás je zas šikovnej pes a lemroidní panička:lol: blbá kombinace, ale možná lepší než nadšená panička a zjištění, že pes je úplně tupej;-)

Ano, nepopírám, že ho má zcela jistě až moc dlouho ;)

Teď by to chtělo ty dokonalé belgičáky

Moje řeč, taky to nerada vidim :lol::lol::lol:

Nevím kde bych začal a skončil, ale shrnul bych to jednou větou. Nasekal jsem si kupu problémů a všechny stojej za to :)

A to má znamenat co?
Aby bylo jasno - dokonalý mám i čévéčko, i belgičandu. Na dokonalosti špice zatím pracuju.

No to by mě ten kontakt teda zajímal... zvlášť od někoho tak zkušeného.

A psát tu o někom něco ve smyslu, že už má čsv až moc dlouho, zkus se navážet do lidí, až dokážeš s tímto plemenem aspoň polovinu toho, co oni.

Ale abych teda napsala něco i k tématu... shrnu to jen do pár vět, protože tu nechci psát romány:
Asi jako u většiny tu byl první zájem o vlky, ale svou roli hrálo taky seznámení s jedním takovým nevychovancem, když jsem byla malá. Celá ves se ho bála, bylo to obrovské, vypadalo to jako vlk... ale při každém setkání se to člověka snažilo umazlit k smrti. Pokud to byl tedy dostatečně odolný jedinec, protože lidi mu šli vždycky raději z cesty :lol:
Tak když konečně byla možnost a finance, přišel k nám Amor, to už jsme doma měli rok německého ovčáka. Bylo zajímavé sledovat ty dva, jak je každý jiný, zkušenost k nezaplacení (a to v běžném životě i ve výcviku). Po čase smečku rozšířila Grey, momentálně máme druhý vrh. S Grey jsem se přesvědčila, že i s tím výcvikem to půjde. A zatím to pořád vypadá, že u nich zůstaneme...

A pro Verču - Grey je skvělá, ale Natuš ti stejně závidím :rock_3

Hm původně jsem chtěla napsat vysvětlení, ale asi si ho nechám pro sebe, tedy no comment...

Undertaker: :) To sedí...

Mně se strašně líbí, jak jsou ČV tak úplně nadšeně mazlivá. Prostě takoví trotlíci. Když se na mě střídavě vrhá jedno a druhý čv, aby mi vlepili hubana na čelo, tak je to psina :):)

Já se toho kontaktu asi nedočkám co :roll:

Proč ČSV?
 

Ja to přiznám celkem otvoreně - pro ich "vlčí" vzhled :roll:
Až na druhém místě byla povaha. Od dětstva (z neznámeho důvodu), jsem byla určitě jako mnoho z vás uchvácená vlkmi a taky jsem snila, že jednou takového vlka bud mít. Jejich krása, vytrvalost, neskrotnost... vlastnosti, které jsou na hony vzdálené od nenávistných lidských drbů o krvilačných beštích. Na druhé straně jsem věděla, že mít vlka je téměř nemožné (teď už mi to tak nemožné nepřipadá :) ) a hlavně jsem chtěla kámoše, kterého bych mohla naučit pár "kousku" (kdo by neměl rád komisára Rexa?). A do tretice jsem chtěla něco velkého a huňatého. A pak jsem, úplnou náhodou asi ve věku 10 -12 let, na záhradě jednoho baráčku pod našim sídliskem uvidela nejhezčího psa na světě, šedého jako vlk s krásně vyceněnými tesáky (dnes si už ani nejsem jistá, zda šlo opravdu o čsv, ale ten okamih si pamatuji dodnes). I přes varování kámošů, ať tam nestrkám ruku, přes plot jsem to stvoření prostě musela pohladit na čumáku. A o nějaký čas později jsem zjistila, že existuje něco jako plemeno československý vlčák. A bylo rozhodnuto ;)
Když jsem odešla studovat do Prahy, bylo jen otázkou času, kdy budu mít nějakého hafana. Nejdříve jsem chtěla oříška z útulku, ale pak jsem si řekla, že když už máme spolu strávit přes 10 let, chci to, o čem už dlouhu dobu sním - ČSV. A když jsem se vrátila po půl roku z Anglie, začala jsem hledat. Taky otevřeně přiznám, že jsem původně chtěla bezpapíráka (ani teď mi na PP moc nesejde, pro mně je to něco víc než "věc" s průkazem původu). Bohužel, nebo naštěstí jsem žádne štěně bez PP nenašla, ale ta touha mít vlastní štěnátko byla natolik silná, že jsem se rozhodla zainvestovat dlouho šetřené peníze... A nelituji!
Bylo to více méně spontánní, téměř bez rozmyslu co všechno to bude obnášet, co všechno mi to v životě skomplikuje (a občas komplikuje docela hodně :rock_3 ). O čsv jsem nevěděla témeř nic, nikdy jsem se žádnym nebyla, nikdy žádneho nepotkala na procházce, nikdy nemluvila s nikým, kdo čsv má. Přečetla jsem pár článku, než jsem se šla podívat na maminku Cenzie a na svého mrňouse poprvé, a bylo to opravdu POPRVÉ, co jsem viděla na vlastní oči opravdového vlčáka! Pohled k nezaplacení a láska na celý život :love
Teď už toho vím hodně, ale rozhodně ne všechno. To asi nebudu vědět nikdy. Pořád se učím, vždyť Hayaakim je můj první, i když čsv je z mého pohledu víc než "obyčejný" pes. Občas mně dostane do pěkných trablů, občas z něj mám děsné nervy, jindy mně dovede k slzám. Ale jedno vím jistě - už si bez něj život ani nedovedu představit :roll:

myslim,ze to Bara asi myslela jinak nez to napsala,nevim jak,taky mi to nedava smysl,ale co si myslim je,ze to neni nutne to tady nejak hrotit a delat z toho hejt.

Týká se to soukromé konverzace a nebudu ji tady zveřejňovat, Týno.

Já se neptám na soukromou konverzaci, ale na ten kontakt... nevím, jak by jednoduchá odpověď, či odkaz mohl souviset s vaší soukromou konverzací. :roll: No klidně si to nech, čekala jsem něco nového, skvělého, co třeba ještě neznám, nebo koho neznám... a zase nic.

No já nevím, koho neznáš, tady jak vidím asi každej zná každýho :-)) Což byl můj omyl, myslela jsem, že "BrunhoferovaV" nezná a ani jsem netušila, že má tak vycvičený ČV.

A nenapsala si, co tě přivedlo na vlčí stopu :lol:

Tak to jsi asi přehlídla... a já se vyjímečně docela i rozepsala :lol:

A malá nápověda, stačí si kliknout na jména a podívat se, co má dotyčný za psy, následně v databázi na podrobnosti :rock_3

Ale už fakt končím, jsme tu silně OT

Jupííííí :lol:

no proc, to je jasny:
 

V čem jsou psi lepší než ženy

Rodice vašeho psa vás nikdy nenavštíví.
Pes vám nikdy netelefonuje.
Pes miluje, kdyz se vaši prátelé zastaví na sklenicku.
Pes neocekává, ze mu zavoláte, kdyz se nekde opozdíte.
Cím pozdeji prijdete domu, tím radostneji vás vítá.
Pes nenakupuje.
Pes nemá zájem o kvetiny, blahoprání a šperky.
Pes není nikdy nespokojen se svým telem.
Pes nedovolí, aby nejaký casopis rídil jeho zivot.
Pes vás povazuje za zábavného, kdyz máte špicku.
Psa pobavíte, trpíte-li plynatostí.
Pes vás nikdy nekritizuje.
Pes nechce vedet o kazdém psu, kterého jste kdy mel.
Na psa nemusíte nikdy cekat, je pripraven okamzite jít ven.
Cas, který pes stráví v koupelne, je omezen na rychlé napití.
Pes si nenosí svacinu na váš pracovní stul.
Pes je vdecný za to, ze ho zivíte.
Pes si nikdy nepujcuje vaše košile.
Pes vám nevypne televizi, díváte-li se na fotbal.
Muzete mít legálne nekolik psu.
Kdyz vás pes pokouše, muzete ho utratit nebo prodat.
Pes neumí mluvit.

V cem jsou psi a zeny stejní:

Vypadají dobre v kozichu.
Nevypadají zpravidla dobre v klobouku.
Jsou schopni sníst kilo cokolády na posezení.
Nerozumejí fotbalu.
Výborne dokází predstírat, ze rozumejí kazdému vašemu slovu.
Vyzadují drbání zad.
Nemuzete jim sverit platební kartu.
Nikdy nemuzete vedet, co si skutecne myslí.
Obcas bezduvodne štekají.

bambasi, todle nema chybu... je to takove.. takove...hmm, i kdyz jsem zenska, jeto proste pravdive!!! :lol:

Hlavně ten poslední bod :p

Jo, to je přesný. Asi některé z bodů lehce přeformuluju, upravím a už to bude uplně sedět na mou drahou polovičku:-D

dokonalý :lol:

ale toto pokračovalo a bolo tam aj porovnanie pes vs. muž :twisted:

anyway, tiež dobrá vec:
1 - granule (nebo maso pro psa) jsou na vašem nákupním seznamu každý týden
2 - váš pes spí s vámi
3 - nosíte psí sušenky v peněžence nebo kapse
4 - venčení a výkaly vašeho psa se staly zdrojem konverzace pro vás a vaše okolí
5 - v autě nevidíte přes sklo, protože všude zevnitř jsou otisky čenichu
6 - máte 32 různých jmen pro vašeho psa. Nejvíce z nich nedává žádný smysl, ale pes jim rozumí
7 - máte rádi lidi, kteří mají rádi vašeho psa a pohrdáte lidmi, kteří ho rádi nemají
8 - když vy a pes onemocníte v jeden den chřipkou, psa ještě tentýž den prohlídne veterinář, zatímco vám stačí pár prášků z drogerie
9 - váš pes zestárne a je artritický, tak jdete kupovat dřevo a budujete mu malé schodiště, aby nemusel skákat do postele
10 - vůbec vám nepřipadne divné vylézt na dvorek a mumlat: "vyčurej se, tak už kakej." Zatímco sousedi podezřele sledují vaše chování
11 - když zaspíte, raději nesnídáte, jen abyste vyvenčili psa
12 - vy jste jediný idiot jdoucí v silném dešti, protože váš pes potřebuje dlouhou procházku
13 - nepokračujete do dalších barů se spolupracovníky, protože pes ještě nejedl a musí ven
14 - vaše víkendové aktivity jsou plánované kolem procházek se psem
15 - máte zvláštní misku s vodou v ložnici, kdyby pes dostal v noci žízeň, ať nemusí daleko
16 - vaše mraznička obsahuje více masa pro psa než něco jiného
17 - nikdy nedokončíte kus bifteku nebo kuřete, aniž by to váš pes ochutnal
18 - sníh na dvorku odházíte cikcak tak, aby váš pes mohl dosáhnout všech svých oblíbených bodů
19 - pobýváte v psí části místního knihkupectví
20 - nepřestanete jíst, když jste našli v jídle psí chlupy, dokonce se ještě zděsíte, že se mu v poslední době nějak rozdvojují
21 - váš pes je hvězda vašeho internetového místa
22 - šperkovnice neobsahuje žádné drahokamy .... jen ty sponky pro psy
23 - váš hladový manžel přijde z práce, zvedne kryt z pánve na kamnech a říká, "Je toto moje jídlo nebo psí jídlo?"
24 - váš hladový manžel jednou omylem ochutnal psí potravu a žádal o přídavky
25 - máte psí chlupy vlepené pod páskou na zabalených dárkách
26 - máte psí hračky a dárky ve vašem kufru
27 - máte několik fotoalb, všude jsou fotky psů, ale když chcete dětem ukázat pradědečka, nemůžete si vzpomenout, kde skončila ta fotka
28 - když jdete kupovat auto, vezmete si s sebou několik pravítek a měříte zavazadlový prostor, jestli se vám tam vejdou přepravní klece
29 - nasypali jste si popcorn do psí misky
30 - vytáhnete kreditní kartu a jsou na ní přilepené psí chlupy
31 - lidé v práci vám přestali nabízet kartáče na obleky, protože jim došlo, že jste zabitý případ
32 - doma máte psích pelíšků, žvýkacích hraček, obojků, vodítek, postrojů a přepravek na psy víc než máte psů
33 - když si necháte vyvolat film, není jediná fotka s člověkem
34 - po setkání s jinými pejskaři si během třiceti sekund zapamatujete jméno psa, ale jméno majitele si nezapamatujete, dokud se s ním nesetkáte aspoň ještě čtyřikrát
35 - nerozmýšlíte se dvakrát nad tím, zda máte dát svému psovi líznout zmrzliny ze svého kornoutku
36 - hovoříte o svých pejscích jako jiný o svých dětech či vnoučatech
37 - pokud jste připojen na internet, věnujete se vyhledávání novinek o psech všeobecně, o svém plemeni, prohlížením seznamů, fotografií, dotazů a odpovědí, chatů o psech, posloucháním zvuků, vyhledáváním chovatelských stanic a všeho co se týká psů
38 - když sáhnete do kapsy, vždycky vám vypadnou psí granulky, pamlsky a sáčky na sbírání hromádek
39 - na každého pejska, kterého potkáte na ulici se usmějete
40 - dlouze diskutujete s přáteli jak nejlépe zastřihnout psí drápky, ale vy sami jste ještě nikdy nebyli na pedikúře ani manikúře
41 - knihovnu máte přeplněnou knihami o psech a psích hrdinech
42 - za nejkrásnější okamžiky dne pokládáte dobu strávenou se svým psem
43 - díváte se na příšerné filmy jen proto, že se v masové scéně objeví asi na tři vteřiny vaše plemeno
44 - jediné na co se vás můžou všichni přátelé zeptat při setkání je otázka: Jak se mají psi? nebo Kolik psů teď máte?
45 - na svých novoročních přáních jsou jedině vaši psi (ostatní členové rodiny jen zřídka)

Je to sice strašný, ale sedí to:lol:. Asi tak 7 bodů z deseti.

je to fakt vtipny. me se libi bod 43 to o tech filmech.Takhle jsem cekala na scenu Nejasna zprava o konci sveta,kdy "vlci" napadnou tu vesnici a povrazdi jeji obyvatele. Scena je teda delsi nez 3 vteriny a kdyz tam jedno z cevecek jakoze dostalo sekerkou,tak jsem byla hrozne rozhorcena:)

Já se v tom celá vidím...je to se mnou špatný. :lol:

Leila, to je super!!! :thumbs 1-45 naprosto samozřejmě!!! :)

Na mě to sedí všechno, jen nevím, jestli je to veselý, nebo smutný :lol:

Teda až na bod 29, popcorn nejím :-)

Jak to bylo u mě s pořízením ČSV
 

jako malá holka jsem měla možnost přijít do kontaktu s hafíkama už od dvou let, prababička, měla vesnickýho vořecha, kterého jsem neskutečně zbožňovala, jako malá. Moje babička měla Kolii Donečka, skvělej to pes a když umřel tak babička měla NO ač kotcoví psi, byli suprově vycvičení že babička mě klidně pustila se psem do okolí na procházky a pes mě poslouchal suprově. Samozřejmě že rodičové o psovi nechtěli ani slyšet a když mi bylo 15, tak sem si od tety dotáhla domu kříženku beagla a čehosi dalšího, úžasná fenka. Když sem se vdala, tak jsme s manželem hodně přemýšleli jakého psa si pořídíme a manžel chtěl středního pejska a tak následovali Staffordšírský Bullteriéři, ale po smrti manžela sem přeci jen chtěla opravdu parťáka aby sem zahnala chmury a tak jsem postupně poznávala Terezu s Aryou, Honzu s Akašou a Alenu s Benem Srdcerváčem a jela jsme s Terezou a Alenou na výstavu do bolky, kde jsem vystavovala i stafbulíka. Když jsem za holkama přišla ke kruhu tak sem užasla na čévéčkama co jejich páníci vystavovali a začala sem se ptát jaké že to vlastě plemeno ČSV je a hrozně mě učaroval Jerry Lee z Molu Es nádherné čévéčko a plánovala sem že až na přes rok bych si čévéčko pořídila, ale stalo se něcoo co jsem absolutně nepředpokládala a co do základu změnilo muj život a to když sem viděla v nabídce že Jiřina Nekvasilová z chovky Arqeva nabízí své odchované štěndo Bellonku k prodeji a shání jí nový domov a mrzelo mě že musím ještě počakt s ČSV, ale po pár dnech mi Alča s Terkou nabídly zda bych s nima nechtěla jet na bonitaci do Roudnice a 2.10 to bude přesně rok a tak sem jela. Když sme dorazily na místo tak sem se okamžitě zamilovala do ČSV, ale to sem ještě vůbec netušila ráno co se bude dít dál, tak jsem tak chodila, psíky si fotila a sbírala informace a Alča s Terkou mi řikaly, že dorazí páníci i s Bellonkou. Dopoledne se opravdu tak stalo a přijeli majitelé i s Bellonkou a já se do toho malýho šedivý štěnda zamilovala na první pohled. Nakonec z paní majitelky vypadlo, že by chtěli fenu opravdu vracet, ale pozorovala sem že váhají a teda po dlouhém hovoru s paní chovatelkou Bellonku nakonec vrátili a ještě před tím se Jiřina Nekvasilová ptala kdo by Bellonku chtěl a že já nedržela jazyk za zubama:lol:, tak jsem se nabídla jako zájemce, protože Bellonka se mě opravdu moc líbila, ale nevěděla sem co se bude dít dál a tak jsem si řikala, že asi to nevyjde. Jenomže, mezitím jsem byla venku a pozorovala hafíky jak se bonitují a obdivovala je ať to byla jejich povaha, vzhled a impozantnost a kdybych se mohla rozhodnout tak opravdu čévéčko, protože jsem toužila po velkém psovi a opravdovym parťákovi do nepohody, kterému nevadí, déšť a bude milovat, procházky, bude plavat a ve sněhu se jako šílenec bude válet. Mezitím jsem také na chvilku pohlídala Bena a ten pak na mě samou láskou skočil, když sem byla v podřepu že sem si sedla do trávy a asi usoudil, že sem unavená :lol:, no a když jsem si nakonec kupovala čaj, protože byla zima, tak holky za mnou přišli s hodně potutelným úsměvem od ucha k uchu a já nechápala co se děje a za nima šla Jiřina Nekvasilová a do ruky mi podala vodítko a že tady mám Bellonku. V tu chvíli sem nedokázala popsat co se ve mě odehrávalo a dodneška nedokážu dostatečně poděkovat Jiřince za to že mám Bellonku a jak moc sem s ní šťastná. A tak se takhle ke mě dostalo čévéčko ač moje plány na pořízení se měli ubírat jiným směrem a mé rozhodnutí bylo urychleno samotnou Bellonkou a i když za ten rok jsme si prošli spoustou věcma a Bellonka mi úplně změnila pohled na to co je to mít psa a život s ní je o poznání akčnější, veselejší občas na zabití, ale hlavně mi ukázala, že ke štěstí stačí opravdu málo a že to štěstí je zabaleno do šedivých chlupů.

Lucko, musím potvrdit tvá slova - byla jsem u toho, když ti Jiřina Bellonku předávala, a musím říct, že ses samým štěstím málem počůrala (nebo rozplakala?). ;-)

oboje pomalu :lol:m, ale spíš sem se málem rozbrečela štěstím:lol:

Když mi bylo asi tak 11 let, v centru Prahy jsem potkala hned dva - pes a fena ČV, úplně mě už jako malou holku okouzlili. Ten krásný hluboký pohled a pak, když se dali do pohybu, propadla jsem jim úplně. Když jsme nechali uspat naší fenku - kříženec dalmatina, tak si každý z rodiny vybral nějaké plemeno, které se snažil doma prosadit, ale marně, mamka řekla že bude dalmatin a tak jsme si domu přivezli Izoldu. Něčím netypická přece jen byla - hnědý dalmatin se jen tak někde nevidí... :)

Když jsem se pak odstěhovala od rodičů a z 12h směn přešla na normální pracovní režim od pondělí do pátku po 8h denně, tak jsem si řekla, že už je čas na vlastního psa... :) Zjištění, že po 12 letech mě nadšení z ČV neopustilo, mě donutilo k tomu, že jsem si přečetla všechny články líbivé i nelíbivé, navštívila CHS, odkud jsem si vlčátko chtěla vzít. Nic mě neodradilo, tak už nezbývalo, než si pro vlčátko jet.

Doma máme sice na podlaze permanentí nepořádek, který se skládá z kousků papírků, rozžvýkaných kaštanů, okusaných kousků šišek a taky z nějakých těch psích hraček (ovšem podotýkám, že ač většina plyšová, všechny drží v celku, což je dosti netypické), ale nikdy nebudu litovat svého rozhodnutí a myslím, že se odvážím říct, že u jednoho nakonec nezůstane... :)

A závěrem malé shrnutí:
ČV jsem si pořídila proto, že mě toto plemeno naprosto okouzlilo. A čím? Svým ladným pohybem, krásným pohledem, je to pes, který je nejblíže svým kořenům. Plemeno je to mladé, není zdegenerované několikasetletým šlechtěním a navíc je to i české národní plemeno, což je pro mne přinejmenším sympatické... :)

Leila: to je super..fakt jsem se pobavila..:lol:

..a to srovnani psa s zenou..no, at je to srovnani s muzem nebo zenou, me to pripada tak akorat jako zabava do hospody, k pobaveni to mozna je, ale jinak absurdni - srovnavat zvire s clovekem, ale to to "moc pitvam" ;-)