trest nebo pochvala?
 

Zdravím prosím o radu naše fenka (Besta-3 měsíce) zvládá přivolání na jedničku pokud v tom není žrádlo tím myslím co najde na procházce (jablka,mršiny a různý pohozený odpad) nejde mi tak o to přivolání protože je jasné že ve 3 měsících přivolání není a ani nemůže být 100% spíše mi jde o to jak se zachovat když tu mršinu vezme do tlamy a já ji chci odvolat a ona jak naschvál ode mne odbíhá protože nechce abych ji to sebral a když se kni přiblížím tak zase poodběhne když tu mršinu spořádá tak jde ke mně ale nejde úplně jen kolem mě popobíhá a krouží a když už přijde na dosah tak nevím jestli ji pochválit což se mi nezdá moc výchovný nebo ji potrestat ale zase nechci aby se potom nebála ke mně přijít je to začarovaný kruh tak vás prosím o radu pokud s tím máte někdo zkušenost děkuji jo a odpovědi typu měj ji na vodítku si můžete odpustit mě zajímá jak řešit situaci když je na volno děkuji.

Tak to vem z jejího pohledu: Jůůůů, našla jsem něco dobrého, co doma normálně nedostanu, i odměny, které ten páníček nosí nedosahují kvality nalezeného... Honem to zbaštím, ať se nemusím dělit... A kruci... bylo to tak dobré, že jsem se s alfou nerozdělila... to bude průůšvih... Tak si ho radši ze všech stran prohlídnu a očuchám jestli náhodou nemá vztek a já nedostanu nabančíno...
Co takhle naučit jí povel pusť? U štěněte hlavně formou výměny - horší za lepší... :rock_3
Co tahle

Jo, tohle taky řešíme, zvlášť teď se mu nějak vrátila záliba v pojídání vlastních bobků, to je taky super:roll: Někde jsem četla, že je dobré štěně naučit, že když najde nějakou "pochoutku", má s ní přijít a vyměnit za pamlsek... což je dobrá teorie, ale... :lol: Vzhledem k tomu, že ten náš miláček odmítá přijít i normálně, nedokážu si představit, že by ho něco na světě donutilo přijít se svým objevem:lol: Když může volně pobíhat, nezajímá ho ani přivolání, ani sebeoblíbenější pamlsky, za které se doma nebo na zahradě může třeba postavit na hlavu, venku na ně nepřijde a když mu je za něco dám, tak je vyplivne:twisted: Ještě asi před měsícem to nedělal, chodil na přivolání na 100%, pak ze dne na den, jako když utne, mě začal naprosto ignorovat (ale ne že by si třeba něco čichal a nevnímal, ne, on se na zavolání otočí, podívá se na mě stylem, jestli mi nepřeskočilo, a odkráčí pryč), během několika dní se absolutní ignorace změnila na částečnou, ale pořád je častější neuposlechnutí než poslechnutí... a vzhledem k tomu, že ten náš pošuk bezmezně miluje všechny psy i lidi, především děti, a to tím způsobem že na ně skočí a začne kousat hlava nehlava a má už skoro dvacet kilo, začíná být u nás puštění z vodítka celkem noční můra:|

Není v tom nic čarovného. Pokud už to sežere a od povelu k přivolání, na který nereagovala, uplynula logicky už nějaká doba, tak nemá smysl dělat nic. Prostě nereagovat. Na pochvalu i na trest už je pozdě. Řešením je dokud se nenaučí přivolání, tak ji mít neustále s dlouhým vodítkem. Nemusím ho držet v ruce, ale měla by ho mít stále připnuté, abych mohl reagovat a chytit si li, když nereaguje na přivolání.
Jinak naprostý souhlas s Veronikou.

V čem je teorie výměny nevyužitelná v praxi?
Pokud nechodí "normálně" je něco špatně. V té chvíli si pokládám otázku... proč je pro mého psa zajímavější jiný pes nebo jiný člověk... Moje špicka bohužel měla VELKÝ zájem o cizí psy.... a ještě to nebylo z kamaradství :evil:... takže okamžitě vymyslet co jí bude stát za to, aby se zajímala o mě a neštěkala mi na psy... u ní je to míček, uzlík, když je nouze tak i prázdná ruka s kterou dělám jako kdybych v ní právě ten míček nebo uzlík měla...
U čévéčkový jsem řešila neuposlechnutí jen když jsme potkali známého psa a ona si s ním chtěla hrát... takže postupně jsem jí z té hry odvolávala (samozřejmě prvně až když sama dala najevo, že už jí ta hra moc nebere, abych měla setsakra jistotu, že přijde a že bude za co jí odměnit), pak čím dál tím dříve, častěji... když tam těch milovaných bylo víc... NIKDY jsem jí nepřivolala, abych jí HNED dala na vodítko a odešli jsme... Často jsem jí přivolala i 5x ze hry jen odměnila a zase vypustila ke psu :-)
S tím žraním hnusů - já to trénovala s velkou kostí, tu hned pes nesežere, chvíli vydrží... - mám to na povel "podej". Už si nepamatuju jestli nejdřív doma a pak venku, protože ona v tomhle nijak problematická nebyla. Nicméně pak byl (a vlastně je doteď) výsledek ten, že když něco většího najde nosí mi to jako kořist a po té co jí pochválím a teprve na povel vem si to si to zbaští sama :-). Jde o to, aby se pes naučil, že i když veme do huby něco tak nebude potrestán, že to našel, ale naopak VŽDY pochválen, že to donesl. Takže i páníček se musí naučit, že psa za odevzdání toho největšího hnusu psa NIKDY nepotrestá.

Že je něco špatně je mi jasné:) Akorát nevím co... opravdu jsem si dávala pozor, abych ho nevolala a hned nepřipnula na vodítko, nebo netrestala nebo cokoliv... ale zřejmě jsem přece jen udělala něco, co jsem nepostřehla a on jo:| Každopádně jak ho nalákat, aby přišel, fakt netuším... pamlsky venku nechce, hračky ho nezajímají vůbec, jediné, co ho opravdu baví, je kousat do nás (dělá to od prvního dne, co jsme si ho přinesli a celou tu dobu se marně snažíme přeorientovat ho na ty hračky, už je to trochu lepší, ale pořád jsou naše ruce a nohy mnohem, mnohem větší zábava)... ale učit ho, že když přijde, smí se do mě zakousnout je dost postavené na hlavu, když se ho to jinak snažíme odnaučit:)

Ruce samou modřinu budete mít asi ještě hodně dlouho...já vypadala jako týraná, než mi vlkouš vyrostl, ale stejně mi ještě rád minimálně vezme ruku do tlamy a oslintá. Mnohem větší zábavou je ale štípanec do zadku nebo proběhnutí mezi nohama :twisted: Doporučila bych zkusit malého pešíka - Bolt si mi hraček nikdy nevšímal, ale pešek se dá dobře "trhat" a to on vždy rád :)
Jinak venku jsem ho lákala na sebe nejlépe vlastním útěkem na opačnou stranu a následným úkrytem, pokud se za mnou nerozeběhl. Když chce ale pes venku věčně něco požírat, tak je nejlepší dlouhá šňůra. Košíkem si "delikatesu" umí Bolt nadhodit do tlamy snad ještě rychleji než bez něj, když o ni opravdu stojí :roll:

Ahojky,
nám pomohlo toto - k původnímu přivolání ohledně žrádla a všelijakých "pochoutek". U starší feny nebýval problém - důrazné "Fuj" nebo " NE Nesmíš" většinou na 99% zabere. Byla naučena z domu a věděla co to znamená.
U mladší feňule (teď 15 měsíců) - praktikuji zcela jiný postup. Na přivolání neragovala. Tak jsem otočila : " No co ty to máš, no honem mi to pojď ukázat, ty jsi šikulka" dělám, že mám strašnou radost a ona mi většinou z 90% příjde svoji "mňamku" vesele ukázat, když příjde pochválím ji a držím za obojek tak řeknu "FUJ". Teď už si zvykla i na to fuj a už nic moc ani netahá. Ale když byla menší dělala jsem, jak jsem nadšená. Ono když přinese nějakou polotekutou rybu, tak to není žádná chuťovka, ale příjde a nesežere to .... Zkuste otočit a místo okřiknutí dělat jak moc vás zajímá co našla/našel.Nijak netrestat, ani extra moc nechválit - prostě přivolat - pochválit a pak to fuj, kdy nereagujeme ani trestem ani extrémní pochvalou (možná jen "fuj" - "hodná" ale nemít přehnanou radost přece jen dělala nežáducí činnost) - odvést a zkusit dát svůj pamlsek. Tak to tedy alespoň funguje u nás, není to žádný výcvikový postup jen zkušenost.:) Tak hodně trpělivosti :-)

U typu jako je můj asi nepomůže žádná taktika, protože je to "prvotřídní sobec" (nemyslím ve zlém), který chce všechno jen pro sebe a nemá sebemenší potřebu se přijít ukázat (mimo téma totéž s aportem: ukořistit, utéct a zničit - to je vrchol uspokojení) :lol: Stále ale věřím, že se s věkem trošku zklidní :)

Jo jo, věřte ;-);-);-)

víra hory přenáší....Ben se taky zklidnil...ve 12

Zdravime Bestinku:) Přidala se mezi ostatní sourozence-bufíky
Máte několik možností,jak situaci řešit...
1)nasadit Bestě dlouhé tenké vodítko (10-15m), se kterým si bude normálně běhat a tahat za sebou a které použijete pouze v případě, že objeví něco mňam. A)Když už něco objeví, tak si nejdříve uchopíte v klidu vodítko, pak řeknete rázně FUJ/NE a cuknete. Okamžitě veselým hlasem přivoláte jménem a MUSÍ následovat veliká pochvala + hraní!! B)Pokud je to věc, která je v tlamičce - kapesník - tak je dobré naučit výmněnu. Jak ho sezobne, tak přišlápnout vodítko, v klidu chytnout Bestu, nachystat nějaké mňam kokino, otevřít tlamičku a zároveň durazně povel PUST, vytáhnout kapesníček a dát kokino do tlamičky.Opět velká pochvala, klidně i dát více malých kokinek a odvést pozornost a hrát si.
2)zkusit upoutat pozornost - na hračky, pamlsky, útěkem... nevím, jak se osvědčí-Brena si vždycky zblajzla fujku a pak doběhla, popřípadě to do sebe soukala za běhu, nebo když to bylo velký, tak mě s tím následovala, ale chytit se nenechala, dokud to nesnědla...a i pak se jakoby bála přijít (tak jak popisujete)

Vždy prosím dodržujte základní pravidlo, že kdykoliv dojde (i když se spožděním, po tom co to zblajzne), je pochválena a dostane pamlsek. Oni totiž někteří ČSV přemýšlejí "dopředu", a velmi snadno se může stát, že pak situaci vyhodnotí jinak (že udělala něco špatně) a bude se bát přijít.
A potěšující zpráva - Bela Siva se "výměnu" naučila za 14 dnů - pravda, v Praze je asi hooodně na čem trénovat:lol:

Děkujeme za rady budeme trénovat Bestinka je moc chytrá tak si myslím že to brzy zvládnem. Až bude něco nového tak se určitě podělíme z úspěchu :-)

Pešek už mě taky napadl, že nápadně připomíná nějakou lidskou část těla, paži nebo tak, že se mu to bude líbit:lol:
Odchod na opačnou stranu taky občas používám, zavolám a jak se otočí, tak vyrazím co nejrychleji od něj, což ho vždycky zaujme, ale jen někdy se rozhodne mě následovat:) Někdy usoudí, že mi asi kape na maják, když jsem šla jedním směrem a najednou se rozhodnu jít na druhou stranu, a že aspoň jeden ze smečky si musí zachovat zdravý rozum, a pokračuje v původním směru... jelikož to většinou dělám, když potřebuju, aby zareagoval hned (třeba pes v dohledu, blížíce silnice apod.) je to celkem k vzteku:| Schovat jsem se mu taky už párkrát zkoušela s nadějí, že si to zapamtuje a bude si mě víc hlídat, ale houby... je schopný si tam deset minut něco čichat, lovit klacky, hrát si a je mu úplně jedno, že tam nejsem... když mu to nakonec dojde, začne zmatkovat a hledat mě a nakonec vyrazí naprosto opačným směrem, takže musím vylézt a zavolat ho, načež přiběhne, celou mě nadšením poskáče a pokouše a jde si zase po svém:lol: Jo, máme doma, co jsme chtěli - nezávislého vlka:lol:

8m stopovačka poskytuje psovi dostatek volnosti, i když je třeba troše trpělivosti, než se naučí na ní moc netahat. Ostatně je žádoucí, aby si pes zvykl na pohyb v blízkém okolí pána a nikoliv na pobíhání v okruhu několika desítek či stovek metrů. Dakoušovi je přes dva roky a stopovačka je pořád součástí každé vycházky (samozřejmě ji neni nutné pořád držet, ale v zástavbě ji mám v ruce prakticky pořád a využívám ji ke cvičení). Povely fuj a pusť zná, ale občas se je rozhodne ignorovat. Pokud už něco sblajzne, neuteče díky stopovačce trestu a jeden se nemusí tolik vztekat, že se pes trestu vyhnul půlhodinovým pobíháním okolo. Stopovačka je možná omezování svobody psa, ale rozhodně do výcviku i běžného života vnáší klid a jistotu. Mě osobně to za to stojí.

To znám .... taky jsem měl psa "deportéra" ... sebrat a odnést co nejdál :)

Možná se největší kameny úrazu a zakopaní pudlové schovávají pravě v tomhle ;):
"...párkrát jsem zkoušela..."
"...někdy jsme to taky udělali..."
"...to jsme zkusili, ale..."

Práce se psem (je úplně jedno, zda výchova nebo výcvik - obojí je z jednoho soudku) je věc dlouhodobá, systematická a musí být důsledná. Základem je kvalitní a silná motivace.

Jestliže Vás jednou štěně poprvé někde "očůrá", je to signál k tomu, že je třeba okamžitě změnit strategii - zvýšit motivaci k žádoucímu chování (prostě MUSÍTE najít tak zajímavé pamlsky nebo hračky, aby to fungovalo) a posílit prevenci (dlouhá lehoučká šňůra - bez ní ani ránu).

Jestliže Vám pejsek nežere pamlsky, nestojí o hru s Vámi a nechá Vás klidně zdrhnout a je mu jedno, že se mu schováváte, je to známka toho, že jste v prvních týdnech udělali někde něco špatně (nebyli jste důslední, nedělali jste to dostatečně často a hlavně cvičně - ne jen ve chvíli, kdy to nutně potřebujete kvůli cizímu psovi atd., štěně má nesprávný krmný režim, neučili jste ho cíleně si s Vámi hrát a hrát si s hračkami, ne s Vašima rukama atd. atd.)

Na všem lze pracovat a zlepšovat to ;) - chce to obvykle ale trochu přehodnotit svůj přístup a pejskův režim :rock_3 A čím později se změnami přístupu a nápravami začnete, tím chabější výsledek to bude mít.
Konstatování, že máte "nezávislého vlka" a tudíž na něj žádné metody neplatí, jsou s prominutím hloupost ;) Máte PSA - na to nikdy nezapomínejte! (Jistě - nadřete se s ním, ale pořád je to prostě pes, byť trochu vyčůraný, neochotný se tak snadno podřídit, lehce nezávislý atd.)

Závěrem přeji všem hodně trpělivosti, důslednosti a zároveň radosti i z toho sebenepatrnějšího pokroku ;) (a pokud něco hned nezafunguje, nehledejte chybu v metodě ale spíš ve správnosti její aplikace...)

A ještě jedna věc - když něco děláte, musíte si věřit, že to je správně! Jakmile budete něco zkoušet s rozpačitými pocity, zda to vůbec zafunguje, pes to na Vás pozná a taky tomu věřit nebude - tedy kýžený efekt na 99,9% opravdu nenastane (to s tím utíkáním od psa a schováváním se je třeba naprosto ukázkový příklad ;))

prosím o radu pokud s tím máte někdo zkušenost děkuji jo a odpovědi typu měj ji na vodítku si můžete odpustit mě zajímá jak řešit situaci když je na volno děkuji.[/quote]

Někdy venku používám elektronický obojek, ten je ale pro psy až od min. 6ti měsíců a musí se používat "velmi velmi velmi" uvážlivě, aby psa psychicky nezničil. Začal jsem s ním asi kolem 7mi měsíců. El. impulsy téměř nepoužívám, pouze výstražný tón. Zpočátku jsem si tu ty elektr. kopance vyzkoušel na sobě, abych věděl, co to dělá. Feně stačil nejnižší impulz - jednička a dvojka, a od té doby jí stačí jen výstražné písknutí. Vyšší impuilz dostala jen jednou, když se rozběhla za srnou, a od té doby opět jen tón. Samozřejmě normálně venčím bez elektron. obojku, ten dám, jen když jdeme do polí, luk a lesů. Jinak stopovačka, delší vodítko nebo prostě u nohy, nedá se. Přivolání, reakce se psy apod. cvičíme denně asi rok, ale nikdy to nebylo na 100%. Proto na volno moc ne.

K té dlouhodobosti .... já mám takovou mantru "když vydržim - jednou to začne fungovat". Prostě výchovu vedu jak ji vedu a nic nikam nehonim, neposlušnosti bránim stopovačkou a vklidu čekám, až si zvykne. Nepotřebuju a ani nečekám, že se ve 4 letech budem účastnit soutěží, natož vrcholných a tak mám vlastně na výchovu celý psí život. Třeba to nikdy nebude dokonalý, ale je příjemný sledovat ty drobný změny. Jako příklad uvedu přecházení ulice. Možná nikdy nebude zastavovat na kraji ulice sám, ale už zastaví, když řeknu "čekej" a je vidět že ví proč. A už taky ví, že přes ulici ho povedu za obojek a nikoliv na vodítku a tak má tendenci rovnat se tak, abych ho mohl chytit - držení za obojek je drobnost, ale je v tom úzký kontakt. Takových podpůrných drobností je spousta, jen je objevit a systematicky využívat. Kdybych to měl shrnout nebylo by to "Takhle si Tě vycvičim" ale "Takhle spolu žijeme"... je to pomalý, občas teču, ale funguje to.

Někdy venku používám elektronický obojek, ten je ale pro psy až od min. 6ti měsíců a musí se používat "velmi velmi velmi" uvážlivě, aby psa psychicky nezničil. Začal jsem s ním asi kolem 7mi měsíců. El. impulsy téměř nepoužívám, pouze výstražný tón. Zpočátku jsem si tu ty elektr. kopance vyzkoušel na sobě, abych věděl, co to dělá. Feně stačil nejnižší impulz - jednička a dvojka, a od té doby jí stačí jen výstražné písknutí. Vyšší impuilz dostala jen jednou, když se rozběhla za srnou, a od té doby opět jen tón. Samozřejmě normálně venčím bez elektron. obojku, ten dám, jen když jdeme do polí, luk a lesů. Jinak stopovačka, delší vodítko nebo prostě u nohy, nedá se. Přivolání, reakce se psy apod. cvičíme denně asi rok, ale nikdy to nebylo na 100%. Proto na volno moc ne.[/quote]

Nevim jestli jsem to dobře pochopil, ale je to jako s tou stopovačkou ... tu je třeba používat dlouhodobě i několik let.

Pokud už ho pustim úplně navolno, snažim se povely nedávat a nebo aspoň při neposlušnosti zběsile neopakovat - pes pozná že nemá stopovačku, stejně jako pozná, že nemá na krku elektriku. Když dávám povel, tak jen když mám jistotu že bude splněn. A když spněn neni, raději se na to vykašlu, protože je podle mne lepší, když se pes vykašle na jeden povel, než na deset stejných povelů v řadě. Když nechce přijít, vytáhnu granuli a místo povelu řeknu "na" a doufám že to vyjde nebo se snažím jinak upoutat jeho pozornost. Obecně se ale vyhybám situacím kdy by mohl neposlechnout za každou cenu.

Nejjistější je tedy nasazovat elektriku naprosto pro každé venčení a mít VŽDY poruce tu možnost donutit psa poslechnout. Pes si postupně zvykne, že neposlušnost se netoleruje NIKDY. Elektrika může být fajn, i když nejsem jejím zastáncem - já mám místo ní tu stopovačku. Prakticky pořád máchám rukama jak blázen, jak ji povoluju a smotávám, ale to mne zároveň udržuje ve střehu a udržuje pozornost na tom co dělá pes.

Já občas na neposlušná mimina používám velký svazek klíčů, které při neposlušnosti přilétnou "odnikud" (já to nehodila:lol:) a připomenou štěněti, že ho někdo volá nebo nemá žrát E-E. Klíče vydávají i takový nezvyklý zvuk. Přiměřeně hozené jsou celkem efektivní. Ale důležité je- se trefit :).

Já už klíče nepoužívám, ale udělal jsem opačnou zkušenost i když taky pozitivní. Netrefil jsem se a zjistil, že ho ty klíče fakt zajímaj ... a pak už stačilo jen cinkat, aby se na ně přiběhl podívat. To ale fungovalo jen při nepřítomnosti zajímavějších aktivit .. při takovém tom prostém, bezdůvodném ignorování :lol:

Ja nepouzivam ani klice, ani stopovacku, ani hozene voditko (to jen v hodne krajnich situacich). Postupuju tak, ze pokud nepribehne na prvni zavolani, zkusim druhe. Pokud to nezabere, proste jdu pryc. Pes si vsimne a pak dam povel ke mne, popr. k noze. Zatim to funguje spolehlive, privolani se nam hodne zlepsuje. Proste se snazim netrestat. Trest je pro meho psa, ze neni zadna reakce - proste neni pochvala.

Ale jo, verim ze tohle funguje. U Dakouse jsem tohle pouzil snad jen parkrat a pak prisla stopovacka protoze je na ni spolehnuti. Co se tyka Agyra ... no to byl presne ten typ psa, kterej si velmi rychle zacal o mych odchodech myslet svoje. Do roka a pul mne na vychazkach porad kontroloval jestli mne ma okolo, pak se to otocilo. Ne ze by zdrhal, ale proste mu bylo jedno, kdyz jsem mu pri privolavani zacal utikat ... nekdy se dokonce i podival kterym smerem cca mirim :-). V okamziku kdyz se zacal rvat, tak se to stalo nepouzitelnym. Zkusil jsem jednou zacit s privolavanim utikat a dostat ho tak od psa, ale k nicemu to nebylo a navic jsem byl za dementa kterymu se rve pes a on misto aby si ho chytil bezi na druhou stranu.

Proto se psu obcas venku schovam, aby nemel jistotu, ze to jen hraju, ze jdu pryc :) A navic si aspon procvici cich :)

S tím nezávislým vlkem jsem to myslela tak jako odlehčení na konec, aby to nevypadalo, že jsem si pořídila "náročné plemeno" a teď si jen stěžuji:lol: Rozhodně ne tak, že nad ním pokrčím rameny a nechám ho růst jako dříví v lese;-)
Jinak náš pejsek žere pamlsky, on žere naprosto cokoliv, co je jen trochu k jídlu, pro kus žvance je schopný ztropit neuvěřitelnou scénu, co nám to dalo práce, než jsme ho naučili, aby se nepokoušel se srdcervoucím řevem vyskočit na linku, když mu chystáme jídlo, neskákal nám do misky, když jí pokládáme na zem (to oboje dělal od prvního dne, co jsme ho přivezli, zírali jsme na to jako blázni:)), když vezmu doma nebo na zahradě do ruky pamlskovník, tak se přiřítí a začne si zkusmo sedat a lehat, za co z toho by mohl dostat tu ňamku, v očích výraz šílence, co týden nejedl:lol: Ale jak vylezeme z baráku, nezájem, naprostý... ještě tak v cizím prostředí, kde to nezná, tam i docela na zavolání přijde a pak si i ten pamlsek někdy vezme, ale v místech, kam chodíme častěji, tam na mě totálně kašle a když už náhodou přijde a já ho chci odměnit, tak mi to prostě vyplivne a jde dál... vyzkoušeli jsme už různé druhy pamlsků, ale zjevně to nemá vliv...
Co se týče hraček, tak to si myslím, ať jsme v jeho výchově zanedbali cokoliv, tak tohle fakt ne:lol: Od prvního dne, co jsme ho měli doma, mu místo ruky cpeme hračky, od začátku stylem ruka je "fuj" a pokud možno ignorace a hračka je "super", nadšení a jdeme si hrát... Až teď po nějakých dvou měsících to pomaličku začíná chápat a vydrží se třeba i chvilku o něco tahat nebo běhat s míčkem, ale je na něm vidět, že je to jen z nouze, nikdy se u toho tak nerozdovádí, třeba nezačne vrčet, když se tahá o uzel, jako když se tahá o ruku... Ještě tak ho maximálně baví, když si může něco hryzat (kost, klacek...), ale jinak...
Co se týče nácviku přivolání, tak mám pocit, že jsme ho to učili od mala a důsledně, ono to ani jinak nešlo, on prostě vždycky přiběhl, nadšený, že může přiběhnout, že něco dostane... klidně i od psa, od čehokoliv, ale i jen tak... chodíme s ním často na výlety po lese nebo jinde po přírodě, kde je na volno a každou chvíli ho přivoláváme, když se třeba trochu opozdí, začuchá nebo naopak vyběhne trochu napřed, přiběhne, dostane odměnu a může zase běžet... ale jak říkám, nějakou dobu to 100% fungovalo a pak jak když utne, ze dne na den konec...:|
Jinak nezávislý a vyčůraný on je, od prvního dne, co ho máme doma na nás dělal machry, žádné, že by byl plachý, vyděšený z nového prostředí, nic takového... jen jsem ho postavila po příjezdu v předsíni na zem, vrhl se na likvidaci našeho bytu a vzápětí i nás:lol: Nebojí se naprosto ničeho, zvuků, psů, lidí... kam přijde, tam je hned jako doma... takže možná to i trochu vyplývá z toho, prostě se tváří, že nás za zadkem nepotřebuje, že si všude poradí sám:roll:
Každopádně děkuji za rady, začneme s tou stopovačkou a zkusíme taky toho peška, myslím, že by se mu mohl aspoň trochu líbit, minimálně ze začátku, než si ho okouká:o) Pravda třeba je, že to, že nechce jít na vodítku, třeba si lehne a nechce se hnout, jsem docela napravila tím, že řeknu jdeme a když nejde, tak přitáhnu a jde, ať chce, nebo ne... už to pochopil a na povel se sám zvedne a jde, takže by ta stopovačka mohla fungovat podobně, nácvik tohohle nám trval asi dvě procházky... chápe rychle, když chce;-)
Jo a ještě k těm klíčům, těmi ho mám jako trefit? Mě kdosi poradil, že je hodí za psa, že jak to zarachotí, tak se lekne a přiběhne, viděla jsem to několikrát v praxi a funguje to... ale u nás ne, ten náš blboun se nelekne ani trochu, naopak si jde ty klíče očichat:)

Jako kdyby se tu psalo o našem ďáblovi.
Nám se osvědčila stopovačka. Nebyl ani problém se zvykáním, trvalo jí to jen jednu procházku a pak pohoda. No a když je problém, jednoduše jí stopovačku přišlápnete. Dbám na to, aby se netoulala moc daleko ode mě, protože někdy ty tendence má.
A hned jak něco sebere a že je to co minutu, tak jí přitáhnu a doslova vysypu psa, protože povel Pusť je mluvení do dubu. Bere to tak, že je to její a prostě to nepustí.Zároveň s tím samozřejmě důrazné FUJ.
Co se týká kousání nás, to je kapitola sama o sobě. Nahrazování hračkami nefunguje, tedy zatím nefunguje...trpělivost růže přináší...doufám. Ruce mám samou modřinu.

Ahoj Kometo, prosímtě hlavně ty klíče NE! Už jste snad viděli, že nějaký vlk či pes hází po druhém klíče??? jen aby mu něco sdělil. Jde to i jinak a BEZE SLOV, pokud to s čsv myslíš vážně, kontaktuj p.Dostála z Psiskolafalco(Liberec),učí jak opravdu komunikovat ne si na to hrát, vyhledej si na netu ať nedělám reklamu. Ale sdělit to, je nutnost.

tak toto robím aj ja a to už nemám šteňa, mám 4 ročné hebedo :twisted:. Ak odbehne ďalej ako mi je milé, vystihnem moment, kedy sa nepozerá a schovám sa za strom alebo krík. Potom už len počujem ako triskuje a hľadá. Berie to ako hru, vidno to na ňom ako strašne je na seba hrdý, že ma našiel. Toto mu spravím niekedy raz, niekedy dvakrát, inokedy vôbec a sleduje si ma. Neodbieha, stačí, že sa len otočím, už stojí a kráča, prípadne kluše naspäť. Týmto sa nám zlepšilo aj privolanie od zaujímavých vecí ako zver, či idúce auto, stačí ho ohlásiť a otočiť sa a robiť sa, že idem preč, okamžite je pri mne.

Ne, neviděla. Ale taky jsem ještě neviděla, že by jeden vlk druhého vedl na vodítku, zavíral ho do kotce, dával mu jídlo, učil povely... Já nejsem pes, ale člověk... a ten pes přece není tak hloupý, aby to nerozlišoval... naopak, moc dobře chápe, co má dělat i když mu to vysvětlím po člověčím, ale to, že to dělat nechce, je věc jiná... Těžko k němu na vycházce s vrčením doběhnu a pokoušu ho za to, že nechtěl přijít, jak by to udělal jiný pes. Já nemám nic proti tomu, když někdo chce vychovávat psa po psím, ale myslím, že většina lidí psy vychovává po člověčím, nebo takovou nějakou kombinaci, a funguje to... U toho našeho rozhodně není problém v tom, že by nerozuměl, co se po něm chce...

Jinak jsme začli zkoušet tu stopovačku, zatím teda úspěch v tom, že ho lze odchytit, když vyvádí vylomeniny... když nechce přijít na přivolání, tak si ho na tom přitáhnu, ale zatím se radši nechá vláčet, než by se sebral a přišel... postupně snad se to zlepší. Jinak jsem teda zjistila, že v cizím prostředí poslouchá:lol: Když jedeme někam na výlet, kde to nezná, není celkem problém, drží se nás, nikam neodbíhá, za ničím neběhá i od zajímavých věcí ho celkem odvolám... jak jdeme tam, kde to zná, protože tam chodíme na procházku často, zřejmě dojde k názoru, že když ví, kde je, tak mě nepotřebuje a vůbec se o mě nestará:twisted: Jinak teda pamlsky moc nechce ani v tom cizím prostředí i když je to trochu lepší. Zatím jsme došli k tomu, že přiběhne na zavolání a kousne mě do předloktí, pustí a zase jde... zjevně si to vybral jako největší odměnu:lol: Uznávám, že to není nic moc, ale zatím jsme ráda, že prostě nějak přijde, lepší modřiny na ruce než nějaký "psí průšvih"... Úplně ukázkové přivolání má, když jdeme na procházku s jinými psy, jak přiběhnou oni, přiběhne taky, předsedne (a to ho to nikdo neučil, asi to okoukal) a čeká, co dostane! To úplně nevěřím, že je to fakt ta moje příšera, to vzorné zvíře:D

V dobrém, vidím že máš v odpovědi spousty omylů, ale budiž. Kdo neviděl nepochopí, a někdo ani nechce, to vidím u lidí nejvíce :rock_3 . Čsv ale není německý ovčák.

Mohu se zeptat na zkušenosti s čsv? a člověk vážně není pes a ne vždy se dá vše řešit po psím, pokud vím, tak moje Arya je 100% rychlejší, má lepší čich a je zdatnější než já, musím tedy jednat jako člověk.
A nevím jestli bych jela k panu Dostálovi, pár známých sním nemá zrovna dobré zkušenosti. Pro jeho aroganci a chování ke psům. Ani netová fora nejsou moc schovívavá k jeho metodám a už jen proto že čsv není NO bych tam pro tuhle pověst asi nejela.
Ale to je můj názor, taky sem už párkrát směrem k arye něco hodila( nemám mušku a stačí ji vyrušit z dané činosti) a kupodivu, v tu chvíli splnila daný povel, tedy přišla ke mě.

...píšeš, že si u něj nebyla, a takhle soudíš?: Nám tento obětavý človek velice pomáhá a nejen nám a ke psům se chová jako malokdo. Ale dost, nechci vám to tu narušovat, lidi se prozradí sami :). Ber to jako bych tu ani nepsal. Hezký den přeji

No upřímně, prostě bych radši šla k někomu o kom moji přátelé a známí řeknou, že jim fakt pomohl a je to dobrý člověk. Ale každému vyhovuje něco jiného a jiný přístup. Pokud bych potřebovala pomoc, šla bych k někomu s čsv, kdo snima má fakt zkušenosti, nebo k výcvikáři který je zná a už mu jich pár rukama prošlo. Tak jako cvičák si vyberu ten, kde čévéčka už znají.
Mám přečtenou celou Dostálovu poradnu a některé věci mi prostě nesedí. Hlavně ohledně bull plemen, naštěstí v dnešní době je dost "výcvikářu" a výcvikářů, a v okamžiku kdy budu potřebovat pomoc mám na výběr z více možností

A můžeš být konkrétní?
Pokud vím, má sám celkem nezvládnutého psa sibiřské hasky, který se k ostatním psům nechová zrovna nejlépe a má to od majitele dokonce povoleno.

Tak třeba nám, byly jsme u něj na soustředění a byl to úžasný zážitek. On ale není výcvikář, psy necvičí, ale komunikuje s nimi. A ten jeho "husky" je lajka:-)

Na zmiňované stránky psí školy Falco jsem se podívala, zběžně je pročetla a musím říct, že mě to vůbec neoslovilo, spíš naopak... Už jsem přečetla pár knížek lidí, kteří se zabývají výchovou psů, komunikací s nimi a podobně (např. Desenský, Rugaas, Klimešová) a ze všech z nich jsem si něco odnesla jako "dobrý nápad" a něco mi nesedlo, někde víc, někde méně... ono každý člověk je jiný a každý pes je jiný a nikdy nejde uplatnit stejný metr na všechny, každému prostě bude vyhovovat něco jiného. Na těhle stránkách mi ale nesedí většina, když mám být upřímná... nevím, jakým způsobem komunikuje se psy, nějak jsem to tam nenašla, ale nepředpokládám, že by vynalezl ještě něco jiného, než ti ostatní, které jsem jmenovala... Ono psí způsob dorozumívání používáme v komunikaci se psy částečně všichni, jen si to občas ani neuvědomujeme (to je ostatně moc hezky popsáno v knížce Turid Rugaas, kde asi není nic moc objevného, většinu z toho člověk ví, ale spíš ho to "nakopne" si toho víc všímat). Jinak jsem na dotyčných stránkách samozřejmě zapátrala o něčem o ČSV a našla jediný dotaz, který se navíc týkal nějaké zdravotní stránky... takže zdá se, se ČSV nezabývá...
Že ČSV není NO kupodivu vím. To je taky důvod, proč jsem si ho pořídila. Možná to bude znít neuvěřitelně, ale opravdu jsem si čévéčko nepořizovala kvůli vzhledu (když mám být úplně upřímná, tak se mi vzhledově vždycky líbili úplně jiní psi), ale kvůli povaze a "schopnostem". Sháněla jsem psa, který by se k mému životnímu stylu nejvíce hodil a když jsem si utřídila, co chci, vyšel z toho ČSV. Pravda je, že spolu občas trochu zápasíme, občas si nevím rady, občas bych ho nejradši roztrhla v půli... je to možná i tím, že Dingo je nekonečně sebevědomý a v půl vteřině je schopný se navztekat, že se nezná a neví, co dělá, což jsou dvě takové vlastnosti, které nám dost komplikují výchovu, na druhou stranu je v mnoha ohledech naprosto úžasný, že bych to v životě nečekala... Kdybych si mohla zpátky vybrat jiného z jeho sourozenců, neměnila bych ho:)

Jj to jsem popletla, je to zábadosibiřská lajka, ale to je jedno. Nicméně jestli se psy komunikuje prostřednictvím toho psa, je to dost divný způsob komunikace.

S panem Dostálem jsem měla možnost komunikovat, ale nějak jsme se nedokomunikovali společného cíle. Každý svého štěstí strůjce a jsou lidé, kteří na něj nedají dopustit, pry mu smečka šlape a se psy to umí úplně geniálně. Já si to nemyslím, jeho knížku jsem četla a není tam vůbec nic, co by neměl na stránkách, v poradně každému odpovídá, že musí přiject osobně, takže jeho knížka pro mě měla hodnotu nula. Působil na mě poněkud sníženým sebevědomím, které si kompenzuje vysokou arogancí. Typ člověka, který s ním vyjde je dle mě ten, kdo na něj kouká minimálně jako na poloboha, vzhlíží k němu, hltá každé jeho slovo, absolutně ve všem poslechne aniž se na cokoliv ptá, taková malá soukromá sekta. Ale každému vyhovuje jiný přístup a je v pořádku, že nabídka je široká. To je jako s panem Desenským - někteří ho milují, jiní nenávdidí, dalším je lhostejný. Takže ať si každý udělá názor sám.

Zajimavy zapisek:
http://www.ccas.cz/post/psi-skola-pa...a-z-liberce-9/

Začínám mít skoro pocit, že být ty lekce v Psí škole Falco zadarmo, zašla bych se tam podívat:lol: Podle toho, co jsem se dočetla je pan Dostál asi dost "zajímavá osobnost":)
Mimochodem, abych se vrátila k původnímu tématu, jsem koupila toho peška, ze kterého byl Dingo úplně nadšený, když jsem ho prvně vytáhla! Tak jsem si řekla paráda, to bude lákadlo na přivolání jako vyšité... No co myslíte? Jen jsem to prvně zkusila, zavolala, otočil se po mě, vytáhla jsem peška a lákavě s ním zamávala, opět se na mě podíval, co jako chci a odkráčel si cosi čuchat:twisted: Každopádně během několika posledních dní (peška jsem koupila až včera) se, řekla bych, malinko zlepšil. Měla jsem ho s sebou čtyři dny ve škole, chodil bez stopovačky a poslouchal docela dobře, v Hradci, kde studuji je to vždycky lepší, tam se chová docela vzorně, jak přijedeme domů, tak se zase hned rozjíví a není s ním řeč. Dneska ale to bylo docela dobré i když na toho peška mi kašlal, většinou na zavolání přišel... že by si vážil toho, že není na šňůře?:lol: Možná z něj nakonec přeci jen vychováme slušného psa...

Já jsem peškem ze začátku pokaždé jen navnadila přetahováním a schovala ho vysoko na skříň, kam na něj viděl, ale nemohl. Tím, že byl pro něho tak nedosažitelný ho chtěl příště o to víc a hezky za něho cvičil. Uvidím, jestli to bude stejné po koupení nového peška - starého jsem mu nechala ke "zneškodnění" před zimou, když už byl x-krát sešívaný :twisted:

Dáme opět nějakou společnou procházku a uvidíme co se sním dá dělat.

Kometo máš úplně normální štěně čsv :-))) Buď v klidu období vzorného poslouchání a absolutní ignorace se nám střídá stále a to má "už" 16 měsíců :-))) starší to přešlo ve třech letech.... Stopovačka je určo fajn ... Motivovat není vždy tak jednoduché, když na zemi leží řádně uležená mňamka.

Ale jo, já vím... nebo spíš jinak, mám v mnoha věcech naprosto suprové štěně čsv, někdy nevěřím vlastním očím, co všechno zvládá... jen to kousání, vztekání a neposlouchání je běs:lol: Kdyby se to aspoň všechno nedoplňovalo, ale už takhle mám u několika známých vroubky za roztrhané oblečení, u cizích naštěstí ne, ale to jednou přijde... on prostě za každým běží, ale kdyby jen to, on po každém začne skákat a kousat ho, to je to... Navíc nejvíc zbožňuje děti a to tím způsobem, že je strhává za rukávy k zemi nebo skočí a cvaká jim zubama před obličejem... fakt se děsím toho, že jednou nějakému ublíží! A když ho odchytím a snažím se umravnit, tak se vytočí a začne na mě cenit zuby... Takže asi tak... kdyby neposlouchal, ale lidí psů si nevšímal, tak vem čert, že nechce přijít od nějakého humusu, kdyby kousal, ale nechal se odvolat, tak to taky jde přežít, ale takhle abych se ho bála pustit kdekoliv, kde se může objevit člověk:x Ale já myslím, že se to časem zlepší, už vidím první náznaky toho, že dostává rozum:)
No uvidíte v Roudnici, co se z něj vyklubalo:lol: A tak si teď říkám sakra, to už je skoro za dva týdny, to jsme s tou výchovou moc nepokročili:lol:

:shock::WTF

To mi něco TAAAAAAAAAAAAK připomíná. Benko dělával to samé, zda ještě pořád, nemůžu soudit. To bude asi tím že VŠICHNI Srdcerváči zbožňujou děti. Ale vždy jsem říkala a říkám - lepší než kdyby s nima měli problém. :)

Mně chtěl (a stále by rád) na děti (i některé dospělé) pokaždé skákat. Krom toho se snažil od mrněte sbírat na každém metru cokoliv, co by se dalo sežrat, takže jsem vycvičila sebe, abych stíhala sledovat široké i blízké okolí a včas ho upoutala a přivolala. Člověk má výhodu, že je vyšší a má lepší rozhled :twisted:
S věkem se všechno lepší - s příležitostným zhoršením, kdy si řekne, že už byl poslušný moc dlouho :lol: U dětí ho pak vždycky přidržela u sebe nejlépe v sedě, aby si ho pohladily a byl spokojený i on

Mně pes přiběhne kdekoliv hned a jak uvidí psa, tak nikdy. Vím, že bych ho měla dát zase na stopku, ale od té doby, co jsem si díky stopce zlomila nohu, už na to kašlu...Holt ji volám dřív, než si všimne toho, čeho by neměla :roll:

Je mi docela líto, že ČV asi už mít nikdy po tom mém broučkovi nebudu, protože jsou to strašní ničitelé a to poslední, co chci, je pořídit si barák a mít z něj kůlničku...Je to nejlepší pes, kterého jsem kdy měla. Neuvěřitelně chytrý, hodný, s parádní mimikou....

Můžu se zeptat, kolikátého čsv máte?!
Pravda, mám své první vlčisko, pravda, mám svého prvního psa od štěněte..ale na jednu stranu ho vychválit, jak je úžasný atd. a na druhou stranu konstatovat, že už si takového psa resp. čsv nepořídím, mne trochu zaráží:roll:. Všechno má svá pro a proti..Ale více či méně snad ničí každé štěně. Je to štěně. Za sebe mohu říci, že než jsem si čsv pořídila, zjišťovala jsem poměrně hodně, "co jsou zač" a tak nějak se připravovala na nejhorší možné varianty. Dodnes s úsměvem vzpomínám na setkání s Helenou Hubáčkovou, která začla své vyprávění o čsv těmi "nejlepšími" historkami..záměrně. Nepříjemně mne překvapily zcela jiné věci. Přesto jsem si celkem jistá, že jiné plemeno (pokud bych neuvažovala o kříženci z útulku apod.) než čsv bych si nepořídila.
Přeci jen, pes je pes. Je to zvíře, je to závazek na "nějaký ten pátek", je to parťák, je to člen rodiny. Ale věci, jsou jen věci. Neříkám, že mne nenaštve a nemrzí zároveň, když mi pes něco zničil...ale nikdy to nebylo nic, kvůli čemu bych si řekla, že tohle plemeno už si nepořídím. Stále jsou to jen věci..(a že už jsem taky zažila pár perných chvil). Ve Tvém případě tomu příliš nerozumím už jen proto, že si, pokud se nemýlím, vcelku své štěndo velmi pochvaluješ..jak je víceméně bezproblémové atd.
Vše je věcí priorit. U mne je v případě pes vs. věc, naprostou prioritou pes.
To je jen můj názor...;)

Jani a Sofušín

S nicenim veci ve stenecim veku {tak do cca 1 roku,plus minus} ma bohate skusenosti asi kazdy. Ja nejsem vubec materialista,na veci kaslu,pes je pro me na prvnim miste,ale pokud clovek zije s nekym,komu na vecech zalezi vic nez jemu a vic to resi,tak celkem chapu,ze to muze byt i docela slusny tlak. A tady je mozna zakopany pes....Ja jsem si rikala,ze kdybych se rozesla s nynejsim pritelem,at uz z jakehokoliv duvodu,tak dalsiho chlapa si jen tak neporidim,ale poridim si druheho psa. Coz je mi ted zakazovano nebo neni dovoleno,at to zni lip :xa musim rict,ze trosku me to mrzi,ale nemuzu jit za kazdou cenu proti nekomu s kym a hlavne u koho ziju,muj byt to bohuzel neni...:|

Já si dovolím nesouhlasit, musím přiznat že zkušenosti s ničením tenda moc nemám. Jako joo, rozkousal mi jednu knihu, sluchátka od mp3 a jednu kožešinovú čepičku půjčenou od kámošky :rock_3 (nemluvím o kradnutí jídla), ale jinak je to hodňoučké "šteně". Ale já vím já vím, je to malej Akeenak :roll:

A co se týče přivolání, taky si občas užiju. Někdy má světlé chvilky a poslouchá jako hodinky, jindy (hlavně když vidí psa nebo dlabe něco mooooc chutnýho) můžu si vykřičet hlasivky - to se už po věčšině ani nesnažím ho po prvním povelu přivolat, ale rovnou si jdu pro něj. Mám jediné štěstí, že i když mu je přes rok, pořád se chce hrát a s nikým se nepere :p
A v poslední době používam jako výstražné znamení plechovku s kamínkama, když něco podozrivého dělá, nebo se mně snaží ignorovat, stačí zachrastit, a mám jeho plnou pozornost (druhý stupeň je letíci plechovka :lol:) a musím říct, že docela začína slyšet i bez něj (ale možná má opravdu jenom světlé chvilky jelikož je to stále puberťák)

Jasně, jsem na tom stejně, ale neřekla bych, že proto, že moje štěně teď hodně ničí, už si čsv nikdy nepořídím...
Vždyť sama víš, jaké jsem měla i já sama se Sofou trable..ono je to hlavně o lidech. Teď taky nebydlím ve svém (na půl), taky bydlím v bytě a žádný problém není. Taky je to o tom, jak dalece přemýšlím dopředu a snažím se nepříjemnostem ve všech možných podobách předcházet (tj. např. aby pes zničil něco, co je někoho komu na věcech záleží). Zkrátka, mě ten komentář jen hodně překvapil..
Na druhou stranu, díky vlastnictví psa se i více či méně vyselektují potenciální partneři:)8). Pravda, u mě je to trochu extrém :-D.

..a teď koukám, že máš stejného tatíka jako my! Báro..:-)

Já jsem zjistila, že ničení věcí se dá poměrně účinně předcházet úklidem, už díky mým potkanům... vzhledem k tomu, že jsem je mívala v pokoji na volno skoro pořád, musela jsem mít všechno bezvadně uklizené, aby na nic nemohli... návštěvy se vždycky divily, jak mám uklizeno, ale kdyby otevřeli skříň, nestačili by zírat:)
Se psem jsme to vyhnali krapet do extrému, náš byt vypadá jako po nájezdu exekutorů, všechny cenné nebo zničitelné věci jsou zavřené ve skříních (ty si zatím neotevře, uf) a do metru a půl nad zemí u nás nenajdete nic, krom psích hraček:) Notebook vytáhnu na stůl jen když u něj sedím, ubrus na stole je přidělaný svorkami, bundy místo na věšák házíme rovnou do skříně, převislé kytky jsem ostříhala do patřičné výšky, ručníky a útěrky jsou věčně někde poschovávané, sklidili jsme monitor a anténu, takže teď nemáme ani televizi, všechny nízko položené poličky jsou komplet vyklizené, co se nevešlo do skříní, třeba vysavač, bylo vystěhováno na záchod (máme ho mimo byt, takže tam se fakt nedostane:D), na který se teď nedá skoro projít přes všechny ty věci... Na druhou stranu ale ani moc neničí nábytek, zatím jen okousal gauč, polstrování židlí a komplet zdemoloval křeslo, ostatní nechává na pokoji, koberec je taky v pohodě a tapety orval jen decentně... Na to, že byt není náš a přítel je celkem materialista a na svoje věci dost háklivý, to zatím zvládáme celkem v pohodě;)

No, všechno je to pravda, pes je určitě nad všechny věci cenný, ale jeden fakt je opomíjen. ČSV je extrémní ničitel, psychický a fyzický tyran. Měla jsem předtím jen jednoho psa, nicméně jako milovník psů jsem dobře poznala pěkných pár chlupáčů a můžu svědomitě říct, že jak jsem si myslela, že čsv nemůže být tak hrozný živel oproti jiným čtyřnohým poděsům, tak jsem se teda pěkně mýlila :twisted:
A ukažte mi chovatele jiného plemene, který má ruce plné modřin atd. Podívejte se na výstavách psů, jak vypadají chovatelé čévéček a jak vypadají ostatní chovatelé :) (to rozhodně nebyla urážka, jen že my čévéčkáři chodíme ve vaťácích, maskáčích a věcech, u kterých nebudou vadit prokousnuté rukávy, nohavice, natržené kapsy na zadku a pod a to se tedy jen tak nevidí:roll::rock_3)
Na druhou stranu, máme zaručeně nejchytřejší bestie ze všech výstavních kruhů:p

Někde tady na wolfdogu jsem se kdysi dočetla jednu svatou pravdu, bohužel už přesně nevím, kdo ji vyřkl. Tedy cituji:
"Stene CSV je nesnesitelny maly kousavy tyran, ktery se snazi privest vsechny kolem sebe na pokraj silenstvi."
Tohleto se prostě o štěňatech jiných plemen normálně nikde nedočtete :D

No já nevím, ale ani od Bena a ani od Aschera nemám modřiny, prokousané oblečení atd. A ani jeden není a nebyl extrémní ničitel (Ben odtrhl pár kabelů na fréze a Aschere mimo povolených plyšáků rozkousal dvoje boty)...Ono tohle a ani nic jiného nejde vztáhnout na celé plemeno. Ben byl kliďas od mlada a Aschere je sice divočejší, ale i to jde ustát bez následků....Aschere prožívá pubertu má rok a půl, ale i ta je po tatínkovi, narozdíl od toho co zde čtu, velice klidná (pro mě je na zastřelení, ale na druhou stranu jsem ráda že je takový)

Ja mam 5ti mesicni stene a teda nemuzu si stezovat...jasne ze okusuje, ale nijak extremne a posledni dobou jen ciste nas a z lasky a nezanechava nam tim ani skrabance, ale jak uz mi potvrdila i chovatelka na zacatku, byl nas broukoush klidnejsi nez ostatni z vrhu..Kdyz mu byly tri mesice pekne si "pohral" se stanem a okousal par bot..ale stale se daji nosit :rock_3
Dneska me moc mile prekvapil, kdyz prisel k nasi spici kocce, oblizal ji usi a oblicej, kdyz mnoukla tak jeste "odbleskoval" u jednoho ouska a sel si lehnout nedaleko ni, je pravda ze mi kocka lezela v kline a kdyby lezela jinde dala by se na uprk, coz by vyvolalo honicku, ale takhle me stejne mile prekvapil :)

P.S.: vylozene se "tesim" na pubertu...

[quote=jerabekj;367866]8m stopovačka poskytuje psovi dostatek volnosti, i když je třeba troše trpělivosti, než se naučí na ní moc netahat.

Asi jak kterému psovi. Moje se na 10 m stopovačce nevyběhá. Můžu s ní ujít třeba 15 km, ale jak jí nedopřeju šílený trisk a sprint, řádně vyvenčená není. Ani běh u kolo to nenahradí. Pro temperamentnější psy je stopovačka sice řešením (taky často používám), ale plnohodnotné vyvenčení to prostě není.

V tomhle mám stejný "problém"...na plnohodnotné vyvenčení potřebuje alespoň chvilku pořádného běhu na volno, aby si protáhl svaly. 10 m lano vždy bylo, je a bude zoufale málo, ale někdy to jinak nejde :roll:

Tak ta stopovačka by měla bejt jen jištěním a nástrojem k naučení přivolání. Tam, kde nehrozí žádnej průšvih to jde asi i bez ní, ale nám hrozil průšvih každou chvíli někde, takže ji fásnul někdy v pěti měsících, půl roce a nosil dokud neměl zažitý přivolání aspoň za normálních podmínek bez rušivých vlivů. Co mám teď čubinu z útulku, tak ta mi od druhého dne chodila v pohodě navolno. Ono je to pes od psa a většinou stačí jenom použít rozum a přijít na to, co je u kterýho psa dobře a co ne a odkud jsem schopnej ho odvolat. Rhillien tiše závidim... všichni maj tak hodný štěnda a já měl takovýho obluďáka :)

Takové místo neexistuje, kromě oploceného pozemku :lol: Vždycky se může odněkud vynořit nějaká srnka, divočák nebo cizí pes z houští mezi loukami a pokud bych to lano už předem nedržela na konci, tak není šance ho (to vodítko) chytit. Dokud nepřekleneme dospívání, tak bude mít volného pohybu bohužel minimum. Nechce se mi riskovat :twisted:

U nás to teda funguje tak, že Dingo má stopovačku pořád, pokud není na vodítku. Jedině, kdy si troufnu ho pustit bez ní je, když jdeme na vycházku s jiným psem, který poslouchá... to pak vím, že se bude držet jeho a je minimální pravděpodobnost, že by provedl něco jiného. Stopovačku nesundávám, protože všude se může objevit cizí člověk, kterého poběží přivítat, skočí na něj a zarafne se mu nadšením do ruky... všude může vyjít děcko, které radostí sejme k zemi a bude ho štípat do hlavy... všude může vyběhnout pes, se kterým si bude hrozně chtít hrát a 90% psů si s ním nějak hrát nechce, nevím proč:oD... všude může být nas... nebo něco jiného vhodného k natření do kožichu, případně k sežrání (to mě trápí nejmíň)... všude může vyběhnout srna nebo zajíc nebo kočka nebo co já vím (i když ty lidi a děti jsou pořád ještě větší problém). Ale že by nemohl volně běhat, tak s tím problém nemá... stopovačku nedržím, tahá jí volně za sebou a já si dávám pozor, abych se držela poblíž ní, abych po ní v čas skočila, když se objeví nějaké nebezpečí. Pokud jdeme někde, kde nevidím za zatáčky atp., tak si ho před každou zatáčkou zastavuju povelem "čekej", aby mi tam nevyběhl na někoho... pokud neuposlechne (což je dost často), tak zašlápnu konec šňůry. Pokud jdeme někde, kde je riziko průšvihu minimální, tak si může běhat jak chce a stopovačka složí jen jako pojistka... když se někdo někde nečekaně vynoří, tak mám prostě větší šanci chytit 10m dlouhou šňůru než metr, nebo kolik, dlouhého psa.

Tak my chodili vždycky na volno bez vodítka a hlídala jsem okolí, abych ho včas přivolala. Když viděl srnky, tak se sice rozeběhl, ale za chvíli se zastavil a běžel ke mně. V blízkosti silnice nebo v místě, kde se pohybují lidi byl na krátkém vodítku. Stopovačka (později lano) se nikdy nestíhala chytat - má bleskové reakce a vodítko se mi pod nohama necourá. Když je pes ode mě třeba 15 m, tak je mi 10m vodítku na nic. Dingo je ještě mladý štěně, tak to máte zatím jednoduché :lol:
Lano jsem začala naplno používat až letos (včervnu měl Bolt 2 roky), kdy byl od listopadu dlouhé měsíce doma kvůli mému úrazu a trochu zdivočel. Loni jsem použila stopovačku jen párkrát, když jsem byla unavená na sledování okolí, ale opravdu si nedovedu představit zašlápnutí stopovačky, aniž by mi tím nepodtrhl nohy. To bych si troufla leda u psího mrňouse. Boltík šel od mala do všeho s co největší silou, které byl schopen :lol:

No náš drobeček má 35kg a já asi 53kg, takže když se rozhodne někam jít, tak mám smůlu a jdu taky:D Fakt už ho neudržím... proto chodí na vodítku na ohlávce, protože jinak by mě vláčel po městě tam a zpátky, jak by se mu zamanulo:) Na stopovačku ho pouštím jen tam, kde je vysoká pravděpodobnost, že nebude živáčka... ale bohužel lidi jsou všude, hlavně teď na podzim houbaři, se vynořují z těch nejnepravděpodobnějších míst:D Okolí taky hlídám, začínám mít pocit, že mám smysly jako rys:D Naštěstí Dingo dělá to, že když uvidí někoho nebo něco zajímavého, tak se na moment zarazí a kouká, vteřinu, dvě, než se rozeběhne... a to mi musí stačit, abych po té šňůře skočila:) Zašlápnutí celkem funguje, protože než se rozeběhne na plno, tak ještě nemá takovou sílu, aby mi jí vyrval... a jak se zastaví, tím jak to s ním trhne, tak jí chytím do ruky. Je to trochu akrobacie, ale už to cvičíme asi od jeho půl roku, takže už je to celkem ok:D Přivolání je u nás utopie... ač ho trénujeme od mala, úspěšně ho ignoruje často i když nemá jiný podnět, pokud něco vidí, tak okamžitě dokonale ohluchne:)
Jinak žiju v naději, že hůř už být nemůže, že přece se musí časem přestat chovat jako malé štěně, minimálně přestane vítat cizí lidi, takže už bude problém jen pes, nebo srna a ne všichni lidi a děti:)

Říkám - ještě štěně :) Sílu bude mít ještě mnohem, mnohem větší...proto byl ten můj drobeček pár měsíců bez vycházek, když jsem nemohla chodit - máma ho už tehdy neudržela a bez toho to nejen v pubertě nejde.

Bolt jde na plno do běhu už při prvním skoku, takže zašlápnutí určitě nee u nás.
Při přivolání jsem, když byl prcek, běžela klidně na druhou stranu (občas se mu schovala a to zabírá dobře, aby si pak člověka hlídal) a zároveň pobízela vesele "pojď, pojď, pojď", třeba zatleskala, abych přerušila jeho soustředění na podnět, zachrastila řetízkovým obojkem nebo ho hodila po něm.

Myslím, že hůř bude určitě, pokud není Dingo výjimkou :twisted::lol:

Jo, to taky fungovalo, když byl ještě prcek... někdy. Teď občas, když zavolám dřív, než si uvědomí, co chce vlastně dělat, tak ho zarazí povel "čekej" aspoň po tu dobu, než stihnu chytit šňůru, ale často to nepomůže a pak už nepomůže nic, na nic nijak nereaguje. Nebo teda sem tam, když zařvu z plných plic, hne ušima, ale to spíš mám pocit, že to udělá automaticky, jak je mu nepříjemný ten randál:/ Tleskání, pískání, házení věcí... všechno jedno:))) Když uteču, tak si toho v nejmenším nevšimne. On v tu chvíli úplně vypne a nevnímá absolutně nic, mám pocit, že bych po něm mohla hodit třeba dlažební kostku, akorát by zakvičel a běžel dál:D
Ale on tohle má od malička, má prostě chvíle, kdy sepne, třeba když nás vítá, nebo když byl malý a začal se kvůli něčemu vztekat, že absolutně nevnímá... třeba se nám nadšením zahryzl do ruky při vítání a vší silou držel a jak jsme se mu tu tlamu snažili vypáčit, protože to fakt krutě bolelo, tak řval bolestí taky, protože jak mu člověk mačkal ty pysky, tak ho to muselo dost bolet, ale nepustil, prostě byl úplně mimo sebe, totálně v transu, jen ječel a držel dál... Jak se postupně učí ovládat, tak se to lepší, ale občas má pořád ještě takové temné chvilky, kdy vypne... možná je to normální, nevím, asi to dělají všechna čévéčka, že jsou trochu pošuci, no... ale někdy je to o nervy:)

Já tajně doufám, že jsme si nejhorší prožili, když byl štěně (rozhodně byl minimálně nejhorší ze všech sourozenců;)), a teď za to bude hodný v pubertě;) Celkem by mi ke štěstí stačilo, kdyby si přestal všímat těch cizích lidí, nebo si je šel aspoň jen očichat a rovnou na ně neskočil a nekousl do ruky, jak figuranta při obranách... to je fakt dost blbý, když dělá cizím lidem v lese:/ I když, abych byla úplně upřímná, tak se malinko lepší, už to nedělá všem, co potkáme, jen některým lidem:)

A co tak "obludnyho" Ti provadel? :) Kolik mu ted je?

Takové soustředění na "cíl" moc dobře znám :twisted:
S raubířem se člověk alespoň nenudí... :daysmile

Vzpoměla jsem si na naší poslední společnou procházku, jak ho maminka a tetka stoply :new_evil byl taakhle malinký :lol:

Jo, já to pořád říkám, že si k němu pořídím ještě jednoho hodného, vychovaného psa... nějakého labradora nebo tak něco, kterého se bude při vycházkách držet a bude ho poslouchat, tak jako maminu... a bude to:lol:

V listopadu mu budou tři... nejhorší máme snad za sebou. Teď už jen standartní věci jakože nemusí psy samce (ty co zná je schopnej s občasným napomenutím ignorovat, ty co zná odmala zvládá), no a je to lovec. Někdo tady psal, že za srnkou nebo zajícem mu pes 2-3s kouká a pak vyběhne... co bych za to dal. U nás s pohledem stranou jdou i nohy a vybíhá prakticky hned. To ještě zkusim nějak dořešit, protože to je jedinej moment kdy nevnímá.
Teď už je to celkem salámista, ale jako mylej byl děsně vzteklej. Všichni sme od něj měli ruce samou jizvu a když jsem jen pomyslel na to, že už je to celkem fajn a mám ruce skoro zahojený, vyvedl mě z omylu. Běhěm pár hodin to bylo zas horší než posledně :lol:
No a lidi si s ním s oblibou hráli... rozblbli ho a pak "tady ho máš, já už ho nechci, kouše. No a zuřivý vítání taky probíhalo, u některých probíhá ještě dneska a je to už celkem sranda, když už nemá ani 15, ani 20, dokonce ani 30 a vlastně už ani 40kg. To jen tak pro začátek... určitě bych si vzpomněl na víc vtipných historek... třeba když mi vzal čáru do školní kuchyně, kde si nechali otevřenej zadní vchod:rock_3

Tak to velmi dobre znam..lidi se jdou pominout.."ten ja krasny, no ten je krasny, no pocem, hop haha, no Ty si skokan, hele nekousej, to je moc, no pockej pockej, to uz neee, VEM SI HO!":lol: a nejlepsi je to v ty jejich hatmatilce (valenciano), je pravda, ze obcas mam fakt problem ho pak uklidnit..Ale to jsou pochopitelny situace.
Jinak jsem ho lehce podcenila a doslo mi, jak se to projevi, kdyz ho par dni nevezmu k mori :wolf, zameril se na nase jezirko s rybkama :roll:, rozlamal Sachor, neskutecne to cele zabahnil, rozhrabal okraje apod., ale ryby to prezily :shock::lol::lol: Premyslela jsem ale proc je tak v pohode (a fakt neco vyvede jen vyjimecne), a je to jasny - jsme s nim vlastne tak 23hodin denne, takze je s nama hooodne v kontaktu, to bude asi fakt tim (myslim)..
S tou skolni kuchyni, to kdyz si predstavim...:p jaks ho lapnul?Ty museli byt "nadseni" z noveho "hladoveho zaka".. :lol:

To si nemyslím, že bude tím... nebo možná záleží na povaze, ale u nás to bylo spíš na opak. Asi do čtyř měsíců jsem taky byla s Dingem skoro pořád, ještě neměl kotec, já neměla skoro žádnou školu a když, tak jsem ho brala většinou s sebou. Takže sám byl taky akorát skoro, když jsem šla nakoupit. Neustále jsem se mu věnovala, chodili jsme na procházky, hrála jsem si s ním, cvičila... a nebylo to nic platné, on byl k neutahání. Jak si na chvíli lehl, tak jsem odpadla a než jsem se stihla trochu sebrat, tak už zase šmejdil, co by provedl. Pak doma ničil věci, otravoval, já byla naštvaná, že pořád zlobí, on otrávený, že nic nesmí a nudí se. Jak jsem začala víc jezdit do školy a začala ho odkládat do kotce, tak se to začalo lepšit. Já přestala být 24h v kuse ve střehu, co provádí, a on přestal 24h v kuse poslouchat mojí buzeraci, co nesmí. Zavedla jsem režim dopoledne procházka a pak kotec, aspoň tak na dvě hoďky. On se naučil, že tam jde po procházce spát a já měla čas si aspoň v klidu uvařit oběd:D A když jsem si pro něj odpoledne přišla, byli jsme oba odpočinutí a mohli jsme ještě někam jít, jít cvičit nebo cokoliv, v dobré náladě:)
Možná na některé psi to funguje naopak, že jsou spokojení, že jsou s pánem a tak jsou hodní, ale u nás to tak není:)

Ono se to časem většinou klidní, ale tohle je zrovna typickej příklad, že ať si kdo chce co chce říká proti kotcům, tak kotec je super věc mimo jiné u mladého psa... nemá tam co zničit a pokud tam netráví drtivou většinu života, tak si člověk může udělat co potřebuje, může odejít kam potřebuje a to bez toho, aby se musel bát co mu pes kde zničí a vyvede.

To urcite souhlasim, ze kotec je dobra vec, kdyz tam pes neni porad..ja bych ho rozhodne na par hodinek denne taky uvitala :lol: a prave stale cekam az ho manzel postavi (pusou uz ho stavi par tydnu :roll::lol::lol:)
Myslim si taky, ze to je na povaze psa a na chovani panika, protoze jsem vypozorovala, ze kdyz vylozene ocekavam, (nebo na to jen myslim) ze by mohl neco provezt..tak se otocim a on radi v jezirku. Ale kdyz jsem v pohode, privolam si ho k sobe a dam mu lehni (musim mu to samozrejme obcas parkrat zopakovat :)), tak sebou placne a ja jdu klidne varit - lezi pred kuchyni a sleduje me nebo chrupka..do kuchyne nesmi a kdyz jsem uvnitr, tak to uz ani nezkousi (to bych ale nesmela jit napr. na zachod.., to se pak vracim a vidim jak prcha z kuchyne protoze uz jdu-nastesti neprcha uplne, ale sedne a sleduje co ja na to, ze byl v kuchyni, tak se na nej jen kouknu, a on zas lehne a pohoda) Ale verte, ze me to stalo celkem dost usili dostat se k tomuhle bodu ;)
No a jak se chova mimo domov..to je uuuplllneee jina kapitolka :lol:

Tak tady je to asi lepsi nez kdejaka knizka...docela se smeju a to asi zatim jen proto, ze jeste nemam cevecko...ono me to zrejme prejde...:-)
Planovala jsem psa v byte, ale jak tak premyslim, kotec bude nutny, alespon na to, aby se v nem pes naucil odpocivat a clovek udelal ten obed v klidu...Ale nejen to...Nejak se mi zda, ze kotec na odlozeni neni jen o klidu pro cloveka, ale uci psa byt trochu sam. Znam majitele psu, kteri jsou porad v byte a to tak, ze tedy maji svobodu, kde jsou, kam si chodi atd. Vetsina z nich ma sice skvely vztah s clovekem, ale vetsi vetsina i problem se samostatnosti, zustat sam apod. Muj prvni pes byl kotcovy, ale pochopitelne jsem se snazila mu pres den doprat tolik spolecnosti, aby nestradal a mel vztah v noci byl pak ale venku v kotci. Myslim, ze to bylo v pohode a prinosem pro obe strany. Kdyz rodice nebyli doma, brala jsem ho domu, ale chtel za chvili zase ven do sveho. Jen tedy kazdou noc v jednu hodinu zpival na mesic. Dnes si to vysvetluji tim, ze mu bylo smutno, volal svou smecku, ale presto v byte v noci zustavat nechtel, behal ke dverim atd., takze uplne jasno v tom nemam...Kazdopadne moje budouci Cevecko bude v byte i venku a kotec poridim urcite taky a to jak dovnitr tak venku...

Bude hodně záležet, jakou náturu bude mít zrovna Tvé štěndo. Někteří jsou dost samostatní, moje fena byla od malička dost závislák a já to bohužel také podcenila. Takže určitě trénovat. Až se poznáte, uvidíš sama, jestli bude potřeba kotec i doma, či nikoliv atd. Také je dobré myslet na to, že ne každému je milé vlčí vytí..zvláště, pokud zmiňuješ pobyt v bytě. Pokud je byt Tvůj, budeš na tom o fous lépe, ale výsledek bude stejný jako bydlení v podnájmu. Na sousedské vztahy opravdu pozor. Dobré je počítat se všemi variantami, pak už Tě nějaké ty "drobnosti" jen tak nerozhodí;-)
Jani a Sofušín

Ja to zacinam videt jako problem, zavislost/samostatnost, kotec/absolutni "volno"..ale postavit kotec sama, si proste netroufnu, nejsem chlap ( a i kdyz toho zvladnu celkem dost, na svarovani apod. proste nemam..)
Zeptam se uplne primo, jak donutit (nenasilne :roll::lol:) chlapa, aby uz konecne postavil kotec????? 8)

nechat psovi rozkousat panickovo ovladac na televizi, nebo neco jineho bez ceho nemuze byt :-)

:-D až to zjistíš, dej vědět...

Kotce se dají koupit hotové, nebo udělat na zakázku a nebo se domluvit s kamarády či známými (pokud takové máš), kteří by Ti kotec dle Tvých představ vybudovali.
U domu jsem využila největšího otevřeného chlívku (silné cihlové a pískovcové stěny ze 3stran), ten jsme vyklidili, vybetonovali podlahu. Následně přijeli kamarádi, 4. stranu si zaměřili, rozměřili a vyrobili přední díl - mříž, dle mých požadavků. Zvládli to dobře, až na systém zavírání..ale ten už jsem si dořešila. Z osobní zkušenosti nedoporučuji budovat kotec z kari sítě....ale opět - záleží na konkrétním psovi. Někteří s tím problém nemají. Pokud bys chtěla, našla bych asi i nějakou fotku..když napíšeš mail.
Jani a Sofušín

Skoda, ze nemame k dispozici taky nejakej ten chlivek..ja mimo jiz jmenovane
cekam jeste na ohradu pro slepice.. :x :lol:
Poslala jsem mailik.. ;)

Tak ta za chvíli nebude potřeba :)))

Jako ze bude po slepicich? Nebo bude kotec a v nem se ubytujou slepice a Burizon bude nadale bez kotce..???:lol:
uz mi hrabe :stupid :roll: :llying

Kotec je parádní věc. Kiru jsme do něj šoupli ve čtyřech měsících (...a od té doby si tam poutničí...ne, je tam, jen když nejsme doma ;) ), první noc si trochu kníkla, ale od tý doby nic (výjimka - sanitky a ježci), když je tam tak je zticha a hodná, maximálně tam s něčím buší (kosti,klacky) nebo si počítá rovnice. Je tam přes noc (dávám jí tam tak kolem půlnoci, jen ji vpustím do zahrady, ani se nehohlídne a vleze si dovnitř - kdyby mohla, nejspíš za sebou i zavře :D) a když jsem ve škole; jinak ji mám doma. Tam má taky svá strategická místa, resp. koberečky rozmístěné po bytě (přece nebude ležet na parketách). Jinak ji klidně můžu na hodinu nechat u sebe v pokoji a nezničí vůbec nic, většinou ji najdu, kde jsem ji nechala; až na jednu výjimku, kdy ležela pod stolem a lízala kdesi objevené lízátko, které si ještě packami přidržovala :D :D

Samozřejmě.

U nás to samozřejmé nebylo a není :-) A to nejen u slepic, ale i u kachen. Momentálně se seznamujeme s ovcema..Dnes přijede Henrieta, tak doufám, že se ujme pozice "komunikační spojky" ovce - Sofa:rock_3

Já vím, že u vás to funguje, jste spíš vyjímka, co si budem povídat :)

jak je seznamujete ? to by me taky zajimalo...

Jo, tak asi jo :). Ale vím i o jiných psech, kteří jsou s menšími zvířaty ok. Je to podle mého pes od psa, a spíš výjimka. Snad i tím, že Sofa zjistila, že je výhodnější krást žvanec slepicím a hlídat si před nima svůj vlastní žvanec (ono přepadnutí 90ti slepicema není žádná sranda!)

Tak to bude mít Sofa asi jinýho otce... Akkon by to zhodnotil tak, že je lepší udělat si žvanec z devadesáti slepic... ikdyž odvolat už se od nich nechá, přece jen letící polínko si pamatuje. :twisted: Ale když si představim, že bych ho s nima nechal na dvoře samotnýho, tak by bylo zaděláno na nový peřiny :lol:

Sofa je zezačátku honila. To je přeci príma, když před tebou něco utíká, co tomu nožičky a křidélka stačí:-). Ale to jsem jí rázně zatrhla. Nikdy tedy po slepicích ani ničem jiném (domácím) nešla "natvrdo", jak jsem to viděla třeba při návštěvě kamarádky s maďarským ohařem. Tam byl ten úmysl zabití zcela zřejmý. Ale Sofě po vcelku krátké době dojde, že jsou zkrátka členy smečky. Ale samozřejmě, když slepice dlabou, nebo jich je někde větší hejno, tak se Sofa občas s evidentní radostí trochu rychleji rozejde a slepičím hejnem prokluše a vidíš na ní, jak jí to dělá dobře, že se před ní ty slepice rozestupují:). Ty slepice se jí taky nebojí, což asi taky udělá své..protože nehysterčí (ty slepice).

Náš Agar je nikdy nehonil, vždycky je ignoroval. Neměla jsem ho ani co odnaučovat. Jednoho dne ale všechny pozabíjel. Udělal takovou rychlou čistku a bylo po ptákách. Holuby to samé, ale ty likvidoval déle ale vždy když byl na zahradě sám a nikdo ho neviděl. Před námi dělal že neexistují. U zbytek čévéček už jsem neměla možnost to vyzkoušet, ale předpokládám že by ve smečce zaúřadovali velice rychle ...

Dingo to má tak, že co neběhá, je v pohodě:) Potkany, když držím v ruce, tak si je přijde očichat, olíznout a nic. Tuhle se podobně muchloval s králíkama v králikárně:D Jak se to ale rozeběhne, tak už to není na očichání, ale na honění. Těžko říct, co by udělal, když by to dohnal... ať už kočku, slepici, králíka... nejspíš by si s tím chtěl hrát a nedopadlo by to dobře. Jednu slípku už má takhle na kontě, coby ještě malé štěndo... nějak jeho hru nevydýchala.
Ze srnek má respekt, je zvyklý, že na něj v záchranné stanici útočí, už schytal od jedné pěkný trkanec, takže se k nim moc nehrne.
Koně mu přijdou hrozně zábavní, běží za nimi a štěká, a o ovcích si zjevně myslí, že jsou to nějací divní psi, kteří si bůhví proč s ním nechtějí hrát:D Vždycky na něj dělá taková ta hravá gesta a snaží se je vylákat k honičce. Tuhle jedním ožižlával uši přes plot:D
Ale obávám se, že se to ještě změní, až bude starší:/

uz jsem to mozna psala....kdyz jsem si privezla stendo mela jsem v te dobe zakrsleho kralicka asi dva mesice, byl zvykly behat na volno a ja naiva si myslela, ze se spolu pekne szijou, ze arwen bude rada za spolecnost, ale houby....od prvniho dne ho zacala honit a kdyz jsem kralicka nenasla, tak jsem myslela,ze byl snezen a on byl chudak zalezly v nejake skvirce,protoze se bal.A ta mrcha mu normalne chodila curat do klece. Vyskocila si na ni a pustila mu to tam a bylo to schvalne...tak jsem kralicka radsi venovala do dobrych rukou, protoze me to stvalo a nejak jsem neumela tomu honeni zabranit. Kocky honi, ale kdyz se kocka nehejbe,tak na ni steka a vrti ocasem,ze si chce hrat a minuly vikend si jednu ocichala,kdyz jsem ji mela v naruci,takze si myslim,ze s nima by se szila,kdyby je mela doma. Ptactvo si vubec netroufam zkouset, holuby honi.Jestlize budu jednou mit slepice,tak bych byla taky rada,kdyby to respektovala. Na kone za plotem dorazi a myslim,ze by byla schopna kousnout, aspon po nich tak chnapala,ale slo videt, ze se jich boji. U Rudy D. jednou rozbzikala stado ovci,nastesti jim neudelala nic...Srny a zajice honi,ale nedohoni,takze se vraci a tam to privolani proste neni a neni, parkrat mi zdrhla i se stopkou, pac ja mam uplne na prd reakce,nestihla jsem zaslapnout.:|

Tak jestli to nebylo právě tím, že "věděl"..před vámi se choval že nic, a za vašimi zády opačně. Tohle Sofa zkusila ze začátku..napřed je honila, což jsem jí zatrhla. Pak se pár dní tvářila jako vzorný ovčácký pes - pomáhala slepice nasměrovat do kurníku (jen zrychlením kroku-nehonila je), ale když jsem se takto jednou otočila, už je zase honila. A tak rychle skončila její ovčácká kariéra.
Co vím, tak naše maminka se podobně jak píšeš, postarala o chov andulek svému majiteli:-) (mimo jiné).

Dejte mu trošku inspirace třeba zde: http://www.besta.estranky.cz/fotoalbum/kotec-a-bouda/ já když ji stavěl tak mě to hrozně bavilo a hlavně mi při práci asistovala vlčí slečna ;-)

si mi připomněla jedno setkání s paní a jejím saw ( vím není to čsv) a říkala mi něco o jeho povaze a zakončila to, že měla 20ti hlavé stádo ovcí a rok byl snima pes v klidu a pak je přes noc všechny zabil. Docela sem koukala jak z jara, ale Sofuška je hodné zvířátko