Přivolání
 

Ahoj,

náš malý pejsek (11 týdnů) celkem bezproblémově zvládá přivolání (dokonce i za obtížnějších situací, kdy zrovna dělá něco zajímavého - berte to z rezervou :) ).

Jediná chvíle, kdy se mi ho zatím nikdy nepodařilo přivolat je, když najde kost. V takovém případě nevidí, neslyší a nepřijde i kdybych se zbláznil. Nepomáhají pamlsky, přemlouvání, lákání na jinou hračku, prostě nic. Křičet nemá smysl, nerad bych ztratil jeho důvěru. Když chci jít k němu, počká, až přijdu na 3 metry, a pak uteče. Když jdu od něj, jde i s kostí za mnou. Zastavím se, lehne si kousek ode mě (mimo dosah :? ), ale nepřijde.

Nevadí mi, že si hraje s kostmi, ale bojím se, aby nesežral něco skaženého nebo aby nějaký "vtipálek" někde nepohodil nějakou otrávenou.

Jaké máte zkušenosti vy?

Zdeněk "Ghost" Havlík

Něco podobného se stávalo i mně. Poprvé mě Pirx dostal asi ve třech měsících, když jsem ho začala venčit i mimo zahradu a našel mrtvého kosa. Jeho vítězný výraz nezapomenu. Nesl si ho hrdě asi deset minut až domů. Samozřejmě se nenechal chytit. Brala jsem to s humorem. U vrátek jsem mu ho zabavila a vyhodila. Pak si dlouho zahrabával všechno tužší na zahradě a bránil si to. Nejhorší bylo, když jsem ho měla na volno a v lese našel silně olezlou hlavu srny a vnitřnosti, 5 metrů od běžně užívané cesty. Hlavu vydržel nést půl hodiny, při vší smůle jsme potkali několik známých a všichni byli neskutečně vtipní. Komentáře typu:" Takhle se dneska chodí pytlačit!", mě rozhodně netěšily. Zase zafungovalo odebrání u branky. Konečně jsem pochopila, po dvou letech tápání, jak se správně chovat k dominantnějšímu ČSV, takže dnes mi zdechlinu s tímtéž vítězným výrazem přinese a předá. Netroufám si odhadnout, do kdy se dá toto chování tolerovat, ale já bych mu to nedovolila. Záleží ovšem na povaze psa, u nás to byl projev dominance a neschopnosti mě jako alfy.
Držím palce s malým rošťákem!
Bára

Nase Ali (5 mesicu) je take expert na sbirani vseho mozneho, samozrejme nejlepe mrtvolek vseho druhu. :roll: Pote, co jsem ji parkrat marne honila a pripadala si jako totalni pitomec, jsme to vyresily jednoduse. Ali chodi na volno s courackou z pradelni snury (cca 8 metru) a je konec starostem. At vezme do tlamky cokoli, mam moznost rychle pridupnout snuru, zavelet "fuj a pust" a pokud nepusti, tak si ji rychle pritahnu, nezadouci vec ji z tlamky vyndam a je to. Jakmile pochopila, ze ji takhle chytim s cimkoliv, tak i rychleji a ochotneji pousti, nez abych ji to musela pacit z huby ven :wink:
Couracka je taky idealni na privolani. V 11 tydnech jsme ho meli taky perfektni, ale cubinka se rychle osamostatnila a vydala se objevovat svet, a kde jsem byla ja .. pcha! Dneska uz je to o hodne lepsi, hlavne kvuli couracce a vycviku, a taky s pribyvajicim vekem se nastesti mala trochu uklidnuje.. :mrgreen:

Mirka

Naprosto souhlasím s Mirkou. Pokud bys nechal situaci tak, jak je, pes si zvykne nejen na to, že nemusí přijít na přivolání ale současně i na to, že Tě později nepustí ke žrádlu a to je docela problém ...
Chce to trénovat i normálně doma. Můj Hokýsek měl přivolání v takových situacích tak upevněno, že jsme předváděli na dětských dnech třeba aport s vepřovou nohou :D. Dany už dneska bez problémů taky přijde i když nerad a znechucen :D. Ale přijde a to je nejdůležitější.

Šňůra je dobrý nápad a určitě ho vyzkouším. Jsem zvědavý, jak to zafunguje (odpoledne půjdu koupit šňůru) :wink:

Pouštění k žrádlu pilně trénujeme a problém v tom nemáme. Nechá si klidně sáhnout do misky, vyndat žrádlo z tlamy, apod. Když dostal kost na hraní, zkusil zavrčet, ale rychle jsem mu vysvětlil, kdo tu velí 8) . Při dalších pokusech to ještě trochu zkusil, ale došlo mu, že vždycky prohraje, takže teď je v pohodě.

Ghost

No to my se u misky taky nepereme. Muzu misku sebrat nebo prenest, nebo z ni ubrat nebo do ni pridat. Ale kdyz venku najde treba mtrveho holuba, jo pane, toho teda Ali dobrovolne nepusti :cheesy:

Mirka

Já se vrátím ještě k té šňůře - je to v podstatě v takovéto situaci jediné účinné řešení.
Co je ale velmi důležité, je DŮSLEDNOST. Pokud začnu šňůru používat (měla by být co nejlehčí, ale natolik silná a pevná, aby psa udržela; nedoporučuji klasickou stopovačku, je zbytečně těžká), musím ji pak používat stále! Nelze v jedné situaci psa pouštět se šňůrou a v jiné na volno. Jediné, k čemu to povede, je to, že se naučí velmi rychle rozlišovat, kdy šňůru má a kdy ne a neúměrně se tím doba výcviku přivolání nebo zákazových povelů prodlouží. Podobnou chybou je předčasné odstranění šňůry. Může se nám zdát, že pejsek již reaguje spolehlivě a tak šňůru odepneme, ale pokud cvik není dostatečně upevněn (doporučuji couračku soustavně používat určitě tak do 1,5 roku), rychle se pejsek vrátí k původnímu chování a náprava je opět mnohem těžší a delší než poprvé.
Co se týká postupu, je zaprvé nutné dobře procvičit povel "Fuj!" na krátkém vodítku. Už na tento povel by pejsek měl to, co drží v tlamičce, pustit, raději ale ani nesebrat. Pokud je psík rychlejší, je dobré si osvojit jistý "chmat", kdy štěně vezmeme zcela nakrátko za vodítko, jednou rukou chytneme z vrchu horní čelist a druhou spodní, tlamičku otevřeme a obsah prostě vytřeseme. Nemá smysl tahat za to, co chceme, aby pes pustil. Vše musí proběhnout co nejrychleji. Má-li později pes už v čelistech velkou sílu a nelze mu je jen tak rozevřít, lze použít jiný trik: jedna ruka opět uchopí horní čelist (lze také přitisknout pysky na zuby) a ukazováček druhé ruky se zaboří PŘES TVÁŘ za poslední zuby v čelisti (tlama musí opět směřovat dolů). To obvykle psa přiměje tlamu otevřít. Pokud se to někomu zdá drsné, buďte si jisti, že při podezření, že váš pes právě sebral něco otráveného, podniknete naprosto cokoliv.
S dlouhou šňůrou se pak postupuje obdobně, jako s krátkým vodítkem – tedy povel, cuknutí, případné donucení splnění povelu (je velkou výhodou mít už povel "Fuj!" propracovaný na krátkém vodítku). Co je ale další důležitou věcí, po úspěšném vyplivnutí fujtajflu psa vždy přivolejte povelem "Ke mně!", bouřlivě ho pochvalte a odměňte pamlskem. Když pejsek věc nechce vyplivnout sám od sebe, nepoužívejte přivolání, pouze si ho přitáhněte na šňůře, dejte povel "Fuj!" a teprve pak, byť na půl metru, udělejte přivolání. Důvod je jednoduchý - pejsek by si brzy spojil povel "Ke mně!" s nepříjemným procesem vyndávání fujtajflu z tlamičky. Pokud chci trénovat přivolání dejme tomu třeba s tou kostí, musí to končit naopak vrácením kosti psíkovi. Tedy nejdříve kost odeberu a pak ji za odměnu psovi vrátím, ale ani to bych neměla dělat pokaždé. Tedy např. 3x přivolat a kost vůbec nebrat, 1x přivolat, odebrat, vrátit. To lze samozřejmě praktikovat jen s tím, co psovi DOVOLÍM požírat. V takovém případě ovšem nepoužívám povel "Fuj!", ale "Pust!" (při vracení lze použít "Drž!").

Přeji mnoho zdaru při výcviku. :wink:
Helena

fujtajfly
 

Vzpomnela jsem si jeste na jednu metodu, kterou ted u stenete kombinuju s tou, kterou presne popsala Helena.

Tu druhou ma perfektne vypracovanou znama, ale uznavam, ze ma malinoise a dobrmany...

Spociva v tom, ze kdyz uz teda stene drzi fujtajfl v tlamicce, tak ho privolam (treba tak, ze pred nim zacnu utikat, proste mu nedam cas nasoukat to do krku), a nabidnu mu neco mnohem zajimavejsiho (zejmena velmi smradlavy pamlsek nebo tak neco) - stene fujtajfl vyplivne, pochvalim a dam pamlsek. Zname se to podarilo do te miry, ze ji onehda fena nadsene ukazovala pred oblicejem zmrzle lidske tento a ocekavala za to pamlsek (nesezrala, pouze ukazala!).

Nemam s tim moc zkusenosti, jen to zkousim a vzpomnela jsem si na to. Nicmene uznavam, ze jakakoliv metoda bez donucovacky asi neni tak spolehliva, jako metoda donucovaci... Kazdopadne nejlepsi je mit nauceny povel "fuj!", aby to stene ani nesebralo, ale kdyz uz to sebere, tak dobrovolne odevzdani fujtajflu je proste taky moznost...

Přivolání
 

Ahojky,mám šestiměsíční fenku ČSV. Na svůj věk je poměrně poslušná, mám s ní jediný problém, jak ji mám přimět, aby přišla na přivolání i když vyběhne třeba za srnou? Já už si s ní nemůžu dovolit chodit na volno, musí být nastálo na stopovačce. Díky moc za radu. Zdraví Lenka a Fína.

Ahoj,
o přivolání se dočteš dost užitečného tady na webu od zkušených. Důležitý je taky cvičák a rady cvičitele. Jinak z vlastní zkušenosti: u psa je nejdůležitější vybudovat pozitivní reakci na povel, tzn. že se pes reaguje na tvůj povel přiběhnutím k tobě automaticky, protože má zafixováno povel - odměna. u čsv (mluvím o mém) je dostatečnou motivací pouze žrádlo. Úspěch nelze očekávat rychle a bude záviset jen na tom jak dokážeš pochopit co je pro něj (ní) nejsilnější motivací k přiběhnutí k tobě. Pár rad: nepřivolávej psa když si nejsi jistá že přiběhne (odhadni situaci), neopakuj povel k přivolání více než 2x, když neposlechne, přinuť ho škubnutím šňúry a po splnění velkoryse odměň, po splnění následuje povel volno (pes chce volno a po splnění povelu mu ho dopřej), snaž se aby měl pes na přivolání čekal, ať se na něj těší, ať je pro něj spíše radost a vzácnost spojená se žrádlem než povinnost a tvoje pokřikování, postupuj od jednoduchého ke složitějšímu (bez rušivých elementů, přes jednodušší až k přivolání od lidí či psů), více znamená méně (s nácvikem to nepřeháněj a nepospíchej, max.1-2x při procházce), obrň se trpělivostí a nenech se odradit při pohledu na závisláky jiných plemen na cvičáku a úspěch se možná dostaví. Snad jen na závěr: musíš být respektovaným vůdcem smečky, jinak tě poslouchat nebude.
Zdravím, Dan

Mě se celkem osvědčilo, když to můj pes zkoušel (povel už zvládal, jen si prostě řekl, že to zkusí, což zkrátka čv občas udělá), po něm něco hodit. Samozřejmně něco, co ho nemůže zranit! Pesan pochopil, že moje moc sahá mnohem dál, než kam fyzicky dosáhnu a teď nemám problém odvolat ho např od srny, zajíce apod. Přál bych vám vidět ten zmatenej výraz, když dostal dřevěným špalíčkem mezi oči. Stačilo to opravdu jen jednou, od té doby si to velmi dobře pamatuje a když si postaví hlavu, stačí napřáhnout ruku- třeba prázdnou a hned radostně přibíhá. V ten moment je samozřemně nutné ho začít chválit. Upozorňuju, že k tomuto kroku přistupuji, až když to "po dobrým" nejde. U čv je samozřejmně vždy lepší pozitivní motivace. A když už povel plní, chválit, chválit, chválit...

Tenhle způsob už jsme na jednom čévéčku taky zkusili, teda spíš manžel. Házel vodítko a potom stačilo jen naznačit, že ho hodí a ejhle, zjistilo se, že začuchaný vlčoun moc dobře ví, že se na něho volalo. :?
Moc se mi to líbí, ale bohužel se netrefím ani do stodoly :evil: , takže musím ještě hodně trénovat :?

Ahojky, moc díky za rady. Největší problém je v tom, že ona normálně příde, ale jakmile vyběhne třeba za srnou, tak už je neodvolatelná. Potom ke mě celá rozradostněná přiběhne a dělá že ona nic :D Párkrát už nám takhle prohnala ovce, byl s ní zrovna brácha, zkoušel po ní i něco hodit, ale ta si ho ani nevšimla.

To je u nich normální, nejsou to apatyčtí mazlíčci chodící u nohy, až vyroste bude hůř, občas uteče, něco si uloví, konkurenci v okolí pobije, zahradu zničí, párkrát tě přivede k šílenství, na cvičáku z tebe s radostí udělá úplného neuměta a tak to půjde pořád dál až se stím naučíš žít. Ale bude tě mít ráda a ty jí taky pokud to všechno vydržíš. Pevné nervy a hodně hezkých chvil Vám oběma.
Dan

Přivolání
 

A ten pohled - "Teď jste viděli, že to umím a opakovat to nebudu" to znáte taky?

Známe, těch pohledů je několik, např.schválně ti udělá něco co nesmí, jen proto aby vyprovokoval akci, zalehne přede mnou a zírá jak....a čeká, pak stačí jen pohnout očima nebo koutkem a v momentě skáče radostí metr vysoko jak se mu to povedlo. A pak to střevo potrestej, to prostě nejde. Jejich způsob komunikace, hra tělem, pohledem je opravdu vyjímečná.
Dan

Nemáte náhodou doma našeho psa? :cheesy:

Btw. nám u přivolání pomáhá i prudký pohyb směrem k němu, stačí jen nakročit, nebo třeba nahlas tlesknout a už se vesele plouží směrem k nám. Chtěla jsem napsat běží, ale tento výraz se mi zdá u našeho lenoch přehnaný.

Martina

Mně se ta trefa povedla takhle jen jednou, říkal jsem tomu "rána od pánaboha", ale bohatě to stačilo. Výhoda čv je, že si hooodně dlouho pamatuje. K tomu, že ji normálně přivoláš, ale za srnou ti uteče: musíš ten povel začít upevňovat i s rušivými vlivy, nejdřív ne moc lákavými a postupně přidávat. Například zaměstnat ji nějakou hrou dál od tebe, nejdřív na klidným místě a od té hry ji přivolat. Postupně to praktikovat na rušnějších místech a s pro ni zajímavějšími činnostmi. Třeba ji nech si s nějakým známým hrát a v nejlepším ji přivolej. Vždycky ale přidávej, až když máš nižší úroveň 100% zvládnutou. I když u čv 100%... nevim nevim :wink: .
Sama víš nejlíp, co ji baví. Důležitý je mít situaci pod kontrolou, pesan rychle pozná, že ztrácíš půdu pod nohama a dá ti to sežrat. A když jí to jde, tak samozřejmně chválit, chválit, chválit... Přeju pevný nervy a hlavně si zachovej nadhled

Ps: v 6ti měsících toho budeš muset vydržet ještě hodně- běžně se čv vyklidní tak v 6ti letech...no, fenky o trochu dřív :mrgreen:

Tak to je svatá pravda, to nejde, umí se na nás podívat, nebo je hned na zádech a pádluje packama. Určitě to dělá schválně, ví moc dobře , že něco provedl, ale po těchto přemlouvacích výkonech "bit" nebude J.

Pádlování packama po průšvihu? Běžné. Zalehne, sklopí uši a vyčkává. Někdy to zkusí i při přivolání, ale to se musí zatrhnout a důrazně vysvětlit, úplnýho vola zase ze mě dělat nemůže. Někdy to zkusí i na cvičáku, situace: povel ke mě, pes na místě zalehne, překulí se na záda a plave, to je pak něco, ostatní vůbec nechápou. Nejlépe ovládá povel volno, na ten reaguje naprosto spolehlivě jak neřízená střela obletí všechny psi, zboří vše co mu stojí v cestě. Zřejmě bychom měli udělat nový zkušebák specielně pro čsv, oni si ty povely tak nějak upravují po svém. Myslím že přivolání je nikdy nekončící příběh o tom kdo má v danou chvíli navrch. Pozitivní je, že ten kdo cvičí s čsv je po nějaké době slušně duševně odolný.
Dan (pesan Alf z Malého ráje, stáří 23měs.)

Přivolání
 

Tak na cvičáku přivolání máme, tam prozměnu občas neznáme povel volno ( pokud někde v dáli neleží chodka Sára).

Přivolání
 

Tak na cvičáku přivolání máme, tam prozměnu občas neznáme povel volno ( pokud někde v dáli neleží chodka Sára).
S tím zkušebákem by to nebylo špatný - disciplína drbání bříška , "neslyšících" pejsků a ukřivděných pohledů by určitě měla úspěch.

Re: Přivolání
 

Ještě bych přidala disciplínu žraní koňských kobližek na rychlost. Tam by hodně čévéček nasbíralo rychle body :cheesy:

Re: Přivolání
 

Ještě navrhuju disciplínu v odmlouvání. Určitě to taky znáte, pesan chce strašně moc udělat něco o čem mooc dobře ví že nesmí, tak se začne kroutit a tak jako mručivě kňučet. Vždycky mám co dělat, abych nevybuchla smíchy. :cheesy:

Co takhle zkusit elektrický obojek když neposlechne na přivolání? 8)

Přivolání
 

A je to tady.
Elektrika a ostnáč a psi s infarktem.

No, sleduju diskuzi a vidím, že se dostává do kolejí, kde zase zřejmě dojde ke konfliktu o používání některých výcvikových pomůcek.
Ostnáč a elektrický obojek jistě jsou dobré pomůcky, které ovšemm nepatří do rukou amatérům. Měly by se používat jen pod dohledem zkušeného výcvikáře, který ví, jak je použít. Zvláště elektrický obojek jistě může pomoci ale také může psa zcela zničit.
Mimochodem i špičkoví psovodi (myslím tím teď profesionální psovody, nikoliv sportovní) např. ostnáč běžně při výcviku používají. Osobně jsem viděl používání ostnáče i elektrického obojku při výcviku slepeckých a asistenčních psů. Jde jen o to, jak ho použít a kdo ho používá. Člověk, který vyškubáním psa na ostnáči pouze řeší své chyby ve výcviku jistě není ten, komu tahle pomůcka patří do ruky.


K Radkovi :
Nemyslím, že infarkt u psa má něco společného s ostnáčem nebo elektrikou. Zatím nikdy jsem o podobném případu neslyšel.

K Lence :
Lenko, je jistě dobré, zeptat se na radu jiných čévéčkářů na našem fóru ale nebylo by spíše lepší, zajít se svým psem k nějakému zkušenému výcvikáři ? Na fóru mohou lidé psát pouze o tom, jak oni sami problém řešili u svých psů ale nikdo Ti asi bez znalosti Tvého psa neporadí, jak nejlépe postupovat v jeho případě.

Přivolání
 

[quote="Pavel"]
Ostnáč a elektrický obojek jistě jsou dobré pomůcky, které ovšem nepatří do rukou amatérům.

Zvláště elektrický obojek jistě může pomoci ale také může psa zcela zničit.

== Až sem s Vámi souhlasím.

Osobně jsem viděl používání ostnáče i elektrického obojku při výcviku slepeckých a asistenčních psů.

==Myslím si, že LenkaT neměla na mysli ze svého ČSV udělat tento druh psa.

K Radkovi :
Nemyslím, že infarkt u psa má něco společného s ostnáčem nebo elektrikou. Zatím nikdy jsem o podobném případu neslyšel.


==Tak to já o takovém případu slyšela.

Dokonce mě se stalo, že se mi briard dotkl el.ohradníku, a klepal se tak, že bylo velké štěstí , že měl srdce v pořádku.

To aby si dal majitel psa nejprve vyšetřit jestli takovou "pomůcku" zvládne, tady nikdo neřekl ani slovo.

A debata probíhala docela příjemně o specifikém chování našich psů. Nebo né?

Re: Přivolání
 

Jistě ne ale jasně to ukazuje, že ani ostnáč ani elektrický obojek nejsou žádnými zakázanými, nedoporučovanými nebo nepoužívanými pomůckami. Opak je pravdou. Oba jsou velice dobrými pomocníky, zvláště v případech, kdy nelze jinak. Ale musí je užívat člověk znalý.

Hmm, nevm. Já mám na pozemku elektrický ohradník a nikdy s ním žádný pes neměl problém. A o tom, žeby pes zemřel na infarkt kvůli ohradníku, elektrickému obojku nebo dokonce ostnáči jsem skutečně neslyšel. A myslím, že existují i silnější podněty a takový pes by nemohl přežít ani např. ohňostroj nebo příjezd houkajícího vlaku na nádraží.

To je sice možné i když neznám žádné vyšetření, které by osvědčovalo možnost nebo nemožnost použití ostnáče nebo elektrického obojku. A pokud je pes nemocný, tak to majitel jistě ví.

Probíhala a probíhá. Já jsem jen po reagoval na trochu konfliktní příspěvek od Vás. Nic víc a nic míň. Debata jistě bude probíhat i nadále.

Re: Přivolání
 

Hmmm,to je zvláštní formulace.Nevím,co si pod ní představit?

Re: Přivolání
 

Danielo, co řešíš ? Tady ta diskuze je o problémech s přivoláním. Jeden z diskutujících tady normálně zmínil používané výcvikové pomůcky a druhý na to konfrontačně odpověděl jakýmsi démonizovánm těchto pomůcek. Já jsem pouze vysvětlil, že se běžně lidmi znalými používají.
Nevím, proč řešíš nějaké formulace ? Chceš zde vyvolávat zbytečné spory ?
Ano, každá výcviková pomůcka slouží k tomu aby byla použita tehdy, když jinak nelze. Bez vodítka a obojku psa nenaučíš chůzi u nohy, bez aportu aportovat. To je snad jasné. A tak se ostnáč například používá pro zdůraznění povelu v případech, kdy pes je zaměstnán něčím jiným, co je pro něj mnohem silnějším podnětem (např. pro psy, kteří rádi koušou se ostnáč používá pro naučení pouštění na povel, protože při zákusu pes prostě na nic jiného nereaguje). Mám kamaráda, který je profesionálním psovodem Policie ČR, má vystudovanou vysokou školu, obor chovatelství, do práce chodí nikoliv se služebním psem Policie ale se svým vlastním a i na služebních i sportovních soutěžích a závodech se vždy umusťuje na předních místech. Ten používá ostnáč zcela běžně i např. při výcviku poslušnosti. Nikoliv ale tak, jak si diletanti představují a jak ho také používají. Nikdy neškube s vodítkem tak, aby psovi způsobil bolest. Ostnáč je pouze na krku psa a psovodovi stačí pouze s ním mírně "poťukávat". Tak se pes naučí přesnému provádění cviků aniž by psovod musel drsně škubat se stahovákem. Pro oba je takováhle práce pohodlnější a výsledek tomu také odpovídá.
A abychom se tedy vrátili k tématu, co Ty poradíš Lence ? Jak Ty odnaučíš psa běhat za zvěří ?

Re: Přivolání
 

Pavle,nic.
Jen mě překvapila tvá formulace - "když nejde jinak".
Co se týče profi výcviku,pochopitelně souhlasím,ale u výcviku sportovního,notabene u výcviku čévéček, mi ostnáč prostě nesedí.Je to věc názoru a vím,že spoustua lidí opravdu dosahuje tímto způsobem výsledků.Dle mého by ale u sportovního výcviku "mělo jít jinak" neboť tam jde o zálibu(neboli o prd) a ne o život.

Re: Přivolání
 

Danielo, než budeš něco psát do fóra, pečlivě se podívej, o co v něm jde. Tady nikdo neřeší žádný sportovní nebo služební výcvik ale přivolání psa, který běží za zvěří. Myslím, že pan Zbijowski nenavrhoval žádné používání ostnáče nebo elektriky při sportovním výcviku.
Opět se tedy vracím k tématu. Co bys Ty poradila Lence aby se její pes nechal odvolat, když běží za zvěří ?

Re: Přivolání
 

Právě,že jsem četla pečlivě :-) a proto mi tvá poznámka neunikla. :mrgreen: Dobře víš,že jsem nereagovala na pana Zbijovského,ale na tebe.

Co se týče přivolání:u čévéček se mi nejvíce osvědčilo docílit změny významu slova ke mně.Slovo ke mně neznamená pojď sem a já tě připnu,ale znamená maso.V běžných situacích(vědí- li psi,že maso opravdu mám)to funguje hodně spolehlivě.S lovením nemám problém ani u Tajgy ani u Agara,nevím proč,ale žádný z nich zvířecí stopu nevyhladává.Bude to nejspíš tím,že Agar je lenoch a Tajga je závislák.Hlavním lovcem je u nás Ambra(kříženec No),ta funguje na vrhání řětízu,či vodítka,spolehlivé to je ale jen do určité "dohoditelné" a odvolatelné vzdálenosti.Vyplatí se psa v této vzdálenosti stále povelově udržovat,což ale vyžaduje určitý stupeň poslušnosti,který u půlročního čévéčka nepředpokládám.Je velice těžké psa cvičit po netu a neodvažuju se dávat nějaký univerzální návod.Pokud není poslušnost, je jediným bezpečným řešením stopovačka.Aspoň prozatím.

Jo a mimo té poslušnosti také zdravý respekt z pána,který je nutný budovat vlastně již od prvních dnů.Jeho "budování" ale bohužel po netu také popsat neumím :lol:

Re: Přivolání
 

[. Ale musí je užívat člověk znalý.
= Opravdu nevím, že by je používali běžně.

Hmm, nevm. Já mám na pozemku elektrický ohradník a nikdy s ním žádný pes neměl problém.
= Pokud si tím jste jistý , tak to je jedině dobře pro Vaše psy

[ neznám žádné vyšetření,
= Na srdce je to třeba EKG =

které by osvědčovalo možnost nebo nemožnost použití ostnáče nebo elektrického obojku.
=Samozřejmě jsem neměla na mysli ostnáč a to určitě dobře víte

A pokud je pes nemocný, tak to majitel jistě ví.
= Kdyby to každý majitel věděl, tak by to bylo prima. Bohužel to tak není. To potvrzují např. náhlá úmrtí zdánlivě zdravých psů.

Já jsem jen po reagoval na trochu konfliktní příspěvek od Vás.
jakýmsi démonizováním těchto pomůcek[/quote]
= Je to můj názor, a pokud mám psa pro radost, tak jako pomůcka je maso přijatelnější pro mě i pro psa.

Daniela se vlastně vrátila na začátek, skutečně i já mám ten pocit, že u našich psů (alespoň u mého) spolehlivě funguje jen když si pes zafixuje povel k přivolání s odměnou ve formě potravy. Nejlépe reaguje když ví, že odměnu máte u sebe, další fází je když se pes naučí reagovat reflexivně, prostě po povelu reaguje automaticky a vždy za každé situace i když netuší jestli odměnu máte u sebe, to je ale ideální stav ke kterému vede dlouhá cesta. U mě má už pes tuto reakci vybudovanou pouze na povel "místo". Od 5-ti týdnů dostává nažrat v kotci po venčení a s povelem místo. Je až neskutečné jak na něj nyní reaguje. Ať se děje cokoliv (např. šílí u plotu když mu jiný pes na ulici očurává sloupky) stačí jeden tichý povel a v mžiku je v kotci a žrádlo vůbec nemusím mít u sebe, to už není důležité. Bohužel u povelu přivolávacího to zatím nefunguje, existuje pro něj ještě řada silnějších podnětů. Zajímalo by mě jak lze tuto reakci u psa rychleji vybudovat?
Dan

Každý pes je individualita,ale to jistě víte.A ani vytvoření podmíněného reflexu - ke mně = maso, nemůže být považováno za stoprocentní a v určitých situacích selhává,asi opravdu hodně záleží,jak silným podnětem jste pro psa vy sám,jakou dohru má neuposlechnutí Vás.
Nedokážu nějak zasvědceně odpovědět na Vaši otazku :? ..povel je nutné opakovat do omrzení,stejně jako to,co u vás již funguje ...místo.Samožřejmě,že po každém povelu ke mně, musí následovat maso(je nutné,aby byl pes hladový), a pes dostává ve většině případů opět radostně volno.

Přivolání
 

Mě neutíká - spíš Argos - je líný a to maso je u mě bez námahy.
Když měl snahu vyletět a neslyšet, tak fungovalo si přidřepnout, abych nebyla vidět a byl zpátky hned - co kdyby se náhodou ztratil :-)

Radekk,to je výhoda našich líných gigantů :mrgreen: .Agarovi může srnka klidně vyběhnout deset metrů před čumákem a on se jen na mě podívá s výrazem:"No přece se nebudu namáhat".Rok od roku je ten výraz výmluvnější :lol:

Přivolání
 

To my se ještě kouknem na Argose , který vystřelí a pak s otázkou - co mu je? si lehne a čeká až se vrátí.

Me se dneska podarilo odvolat Ciru od srnce, ktery vyletel z krovi asi deset metru pred nama. Pravda, zastavila se az asi po 300 metrech, ale zastavila a vratila se. Chvalila jsem ji tak, ze mi malem radosti vyrazila zuby :mdrmed
Nicmene jsem nazoru toho, ze jeji navrat neni az tak vysledkem mych vycvikovych aktivit, jako faktu, ze uz ji tahne na osm let, zacina byt konecne taky lina a dneska bylo celkem horko :wink:
Suma sumarum, vycvik cevecka na odvolani od zvere zahrnuje dlouhou snuru a hodne masa; vysledek vycviku se odviji od trpelivosti a vytrvalosti panicka, ale hlavny od nalady psa, jeho veku, stupne lenosti a stupne Celsia :D

Já bych řekla, že ptát se v půl roce co s tím je relativně pozdě. Chce to od malinkýho ňuňánka ho učit být trochu závislák a bát se, že nás ztratí z dohledu. Během vycházky se schovávat a naučit ho, aby pořád po očku mrkal, jestli tu jsem. potom se nenaučí být tak samostatný. Cvik přivolání=maso a znovuvypuštění je bezva, to by mělo být automatické. Bohužel to málokdo dělá. Většinou mají psi zafixováno přivolání=uvázání, to bude zas otrava, to radši nepřijdu. venčení na stopovačce je zase otrava pro lidi. Ale někomu funguje pro začátek venčení na stopovačce, pes zjistí, že je bohužel přišlápnutelná, pokud ji majitel nedrží v ruce, takže seká dobrotu. ten špagát, který pes za sebou tahá se dá postupně zkracovat až visí na psovi u krku jen těžká karabina, kterou on cítí a bláhově si myslí, že je pořád na dálkové ovládání. Ale má to háček: během tohoto cviku by pes neměl zjistit, že to tak není.

Trochu deprimující debata o přivolání psa pracovního plemene (maso, el.obojek, stopovačka, hra na schovávanou) při pohledu na pejsky všech možných plemen na volno pobíhající kolem svých milovaných páníčků.
Dan

Myslím, že ani tak nejde o problémy s přivoláním jako takovým ( v tom asi není příliš rozdíl od ostatních plemen), jde o to, že hlavně u psů samců není nikdy jistota co ve stavu na volno provedou, vysoká míra dominance, velká síla, rychlost, síla stisku, lovecká vášeň a nechuť zůstat jen u výhružek může skončit velkými problémy!!! Je skutečně nutné mít psa pod kontrolou a možné rizikové situace neustále procvičovat!!!
Dan

A proc si myslis, ze se toto tyka jen psu samcu? Tenhle popis presne sedi na mou starsi fenu. Velke problemy taky zname, ovsem prekvapive je cuba vetsinou vytvarela spise na voditku nez bez.

Jsem toho nazoru, ze vseobecne kdyz si poridim velkeho silneho psa, notabene pracovniho plemene, tak ho musim mit pod kontrolou, jedno jestli je to fena nebo pes.

U psů samců proto, že alespoň u jedinců které vídám je dominantní chování o kterém jsem psal intenzivnější. Feny se mi v tomto směru zdají o něco klidnější a méně konfliktní. Souhlasím, že každého psa je nutné mít pod kontrolou, myslím ale, že vzhledem k tomu co je v této debatě popisováno znamená výraz pod kontrolou více ostražitosti a předvídavosti od majitele čsv. Pod kontrolou znamená i na volno pokud mám zvládnutou poslušnost a to je podle mě u našich psů obtížnější.
Dan

Co mohu já posoudit(dosavadní zkušenosti s čsv - 1samec,2samice),tak se samcem je opravdu o pozání složitější vyjít,a to nejen při výcviku.Samci jsou opravdu velice dominantní,feny se snáze podřizují a ochotněji plní naše přání.Pochopitelně,že i mezi fenami existují velké rozdíly ale celkově jsou rozhodně tvárnější.

Ja mela doma psa CSV asi dva roky a rozhodne nemuzu rict, ze by byl horsi, nez pak fena. Spis naopak. Pak u me kratce pobyl dalsi pes CSV a ten prisel jako naprosto hodny nouma, rozjel se teprve az kdyz si usmyslel, ze musi branit fenu. Ale celkove zustal noumou a poslouchal vcelku slusne.
Tak jsem asi mela stesti na hodne psy. Ale rozhodne vlastnim jednu hodne dominantni fenu, ktera s radosti zbusi kazdeho psa samce, kdyz se ji nebude libit :D

Jsem zase po delší době na netu a nevěřícně sleduju, co se z mého dotazu vyvinulo.Chtěla bych reagovat na některé příspěvky.
Proti el. obojkům a ostnáčům osobně nic nemám, pokud je používá odborník můžou být určitě velice šikovné.Já sem však začátečník a takovéhle pomůcky odmítám ze strachu, že si psa zkazím. Rozhodně nechci zlomeného psa, který přichází pouze ze strachu před trestem.
K Pavlovi:Se štěnětem chodíme od 3 měs. na cvičák, radím se i tam. Jen mě zajímalo, jaké zkušenosti mají ostatní a co se jim osvědčilo přímo u Čsv.
K Hance: To že se ptám po půl roce neznamená, že jsem to předtím neřešila.Jenže teď mi pes přišel do puberty a já jsem byla nucena z procházek na volno přejít na stopovačku. Používám ji jako přechodné řešení a snažím si přivolání co nejrychleji vypilovat.
A ještě, domnívám se, že nezáleží, jestli je pes domácí mazlíček nebo služební pes, přivolání musí mít každý, pokud nechceme aby nám ho někdo zastřelil nebo tak něco.

Jinak moc díky za všechny rady.Užteď se pomalu zlepšujeme, tak doufám, že časem se dopracujeme až k cíli :cheesy:
Přeju všem hodně úspěchů, Lenka a Fína

Naprosto souhlasím.

A ještě k tomu, zda je ovladatelnější pes nebo fena. Teď mám přechodně u sebe 4 ČsV. 1 psa a 3 feny. Nejlepší přivolání a celkovou poslušnost má pes. Jedna fena je svéhlavá, druhá má extrémně silný lovecký pud, třetí (tu přechodně hlídám, protože majitelka se stěhuje) poslouchá až na opakovaný povel a ne zrovna ochotně. Každý z nich je prostě individualitou a nikdy bych si nedovolil zevšeobecnit, zda je ovladatelnější pes nebo fena.

Jistě s bych i souhlasila,pokud jde o výcvik,to snad i ano.Ale co se týče běžného soužití a výchovy, je náročnější pes,a to jsem měla také na mysli.

Jako obecný návod pro základní pochopení principu výcviku je to dost dobrý :D. Ale stejně úplní začátečníci by se neměli spoléhat na svou představivost a měli by se svěřit do rukou odborníkovi.